Kay a Hato - Já a nebezpečný? To ty tady na mě ceníš zuby!

Účastníci: Kay Mayem / Hato Gája
Místo: Poblíž hranic ( Místo se může změnit )
Děj: Zaleží na situaci. 
Počasí: Jako na příběhu




Úvodní post: 


Povedlo se mi utéct od Diaga a jeho rodiny, která si mě vzala do opatrovnictví. Nemínil jsem utéct jako utéct, ale být chvíli sám a bez toho, aby mě pořád někdo hlídla. Klusal jsem ve svých stopách směrem k hranicím, u kterých jsem se zastavil. V té chvíli mě nenapadlo, že by tu mohli být hraničáři a mohl bych to pěkně schytat. Sedl jsem si poblíž nejbližího pařezu a hleděl na místo, kde jsem se svalil při svém příchodu: ,, Co můj otec udělal tak strašného tomu černému vlkovi, že se tak zlobil i na mě? Provedl jsem snad něco i já?" Přemýšlel jsem, ale svou vinu jsem v tom neviděl. Možná tu, že jsem byl jeho synem, ale co s tímhle nadělám?: ,, Mohl bych znova překročit hranice, ale kdo by mě čekal doma? Všichni spali, když jsem utekl." Dál jsem váhal, jestli zůstat, nebo odejít. Z myšlenek mě probudil cizí pach, tedy ne tak moc cizí: ,, To je on!"  Hrkne ve mě a schovám se za pařez doufajíc, že mě nenajde.

Ležal som v tieni jedného mohutného stroma. Mnohý si môžu myslieť, že prečo? Prečo na hraniciach a nie so svojím miláčikom menom Sapha? Nuž, odpoveď je jasná, teda aspoň pre mňa. Chcel som byť čo najbližšie k hraniciam aby som mohol byť prvý, kto sa dozvie - že je ich niekto prekročil. Okrem oného mal som dobré krytie - čierna srsť v tieni, korene, ktoré neprepustili môj pach ak vietor zavial smerom za hranice - už to chcelo iba vyčkávať.
Nuž, pootvoril som oči ak som zacítil pohyb, ktorý sa šíril po zemi. Pohyb malého vĺčaťa, jeho pach a samozrejme aj jeho myšlienky, ktoré by ospalého vlka zobudili. Zodvihol som sa, pritom som šiel pomalým krokom k onomu miestu, až som bol dostatočne blízko posadil som sa pred ten kmeň a sledoval som ho. Hlasito som si zívol, neboď som bol už taký - kedy som mohol tak som čas trávil spánkom. "Áno, áno. Je to on. Čierna, mrzutá, lenivá beta bývalej Ishimury a súčastnej Elloris," zamumlem, pritom som opätovne zívol a obzeral si svoje pazúre na predných labách.

Cítil jsem, jak se blíží a tiše doufal, že mě necítí. Bohužel pro mě byl lepší stopař, než jsem si myslel. Hůř jsem se cítil, když mi odpověděl na mé myšlenky: ,, Další, co se umí vrtat v hlavě?!" Po myslím si překvapeně a pomalu vylezl zpoza pařezu: ,, Pardon, ale já myslel, že do mé hlavy mi kromě otce nikdo nevidí." Řeknu trochu provinile a nejsem si pořádně jist, co mám od něj čekat. Předtím tu byli další vlci, ale teď jsme tu pouze my dva a kdyby mi chtěl něco udělat, tak by se to nikdo nedozvěděl: ,, Šel by za mnou, kdybych překročil hranice? " Napadlo mě a ohlednu se k hranicím.

"Jop, rovnako tak aj môj patrón." Pošlem mu myšlienku a nadvihnem obočie, keď sa ukáže na scénu. Keď som si ho prezeral svojimi očami v farbách amethystu, než nakoniec uhnem pohľadom. Až príliš sa podobal na Demona. "Je to jednoduché kúzlo, ktoré sa ti časom prejaví samo," poviem. Pritom ho mĺčky sledujem - študujem ako by som to mohol ináč vysvetliť. Pre mňa bol neznámou rovnicou, keď má vlk len tak tak odhaliť, čo by sa dialo v následujúcich dňoch.
Čo? Tatík žije? Napadne mi, jedna z mala možností, ktoré by som sa ho mohol spýtať. Sledoval som ako uhýba pohľadom k hraniciam a pritom som labou hrabol. "Bež keď chceš. Hold, síce si nasiakli pachom tvojom otca, ale nie si predmetom môjho záujmu. Skorej mi robí starosti to, či ťa otec začne hľadať.." poviem. Jestli jó, tak sa z tohoto územia už nedostane po svojich tlapách. 

,, Číst myšlenky se dá naučit?" Zeptam se ho nevericne a trochu naklonim hlavu na stranu. Hodilo by se, umět číst myšlenky, aspoň by nebyl problém vědět, co ten druhý na mě chystá. Pak mě docvakne další věc: ,, Kdo je to patron?" Zeptam se ho na další dotaz a pak si sednu: ,, Pořád jenom můj otec, jako kdybych byl jenom jeho stín." Po myslím si nastvane a podívám se mu zdravým okem do očí: ,, Zustanu tu. Otec mě stejně nebude hledat, protože spí." Řeknu odhodlaně a mrzute zároveň: ,, Dokážu být lepší jak můj otec. Přišel sem dokázat, že na to mám!" Po myslím si a v očích se mi leskne odhodlanost.

"Svojím spôsobom, môžeš trénovať. Ale, nedokážeš to, keď sa ti samo tá schopnosť v tebe neodomkne," poviem mu (le, dokut si ju nekúpi :d). Na jeho ďalšou otázkou som nadvihol obočie a v hlave mi rezonoval Fevrisou smiech. "Mlč Feve," okríknem svojho patróna v hlave.
Na to sa však niečo stalo - v tieňoch, ktoré tvorili stromy sa zjavilo malé, modro-biele svetlo, ktoré sa zväčšovalo - Hato mohol vo svojej mysli pocítiť tlak - tlak Fevrisovej mágie. Nakoniec sa môj patrón zjavil v celej svojej ´kráse´. Modrá koža, tvarom vyzeral ako mlok. Vypuklé oči bez zorničky naberali bielu farbu a pohľad do nich doslova naháňal husinu, aj mne - a to ma má brániť. Fevris zareval a ukázal sa v Hatovi v celej svojej kráse, nevynechal ani tlamu plnú tenunkých zubov ako ihlice. 
Toto je Demonov potomok? Necítim z neho tú jeho auru, takže je neškodný ako novo narodené šteňa, prehovoril v mojej mysli pritom nad ním iba pretočím očami. "No jo, toto je patrón - presnejšie môj patrón. Otravnejšieho draka by si v živote už nestretol," odfrknem si. 
"Späť k veci," na chvíľu zatvorím oči. "Máš na to byť lepší ako tvoj otec? A vieš, za aké činný je stíhaný?" spýtam sa ho s nadvihnutím obočím. "Dôvod - prečo mi na hraniciach tak penila krv?" nakloním hlavu a Fevris Hata po postrčil svojím nosným rohom.

Nadšeně vyskočím: ,, Já to zvládnu a pak budu mít vlastního patrona!" Řeknu odhodlaně, i když jsem věděl, že u tréninku při nejmenším vypustím duši. Ale když jsem spatřil mezi stromy světlo, zvědavě jsem ho sledoval a radši k němu nechodil. Při pohledu na blížící se světlo, ucítím v hlavě tlak, který je dost nepříjemný: ,, Proč se to děje? Je to kvůli tomu světlu? " Napadne mě a trochu couvnu. Po chvíli sice tlak trochu ustal, ale zato se tu objevilo něco, co bych tu nikdy nečekal. Obří ještěrka, která naháněla hrůzu už jen svým pohledem. Jakmile jsem ho spatřil, svalil jsem se strachy na záda a přemýšlel, jestli nehrát mrtvolu. I když by mi to moc nepomohlo, kdyby měl hlad: ,, Moc velká ještěrka! Ještěrky nesmí přesahovat velikost tlapy! Tohle je už přerostlé!" Řeknu svůj názor, za kterým si stojém a zvednu se zpátky do sedu: ,, Já žádnou takovou ještěrku ještě nepotkal." Řeknu, i když tuším, že tu byla pouze řečnická otázka: ,, Něco mi řekl ten rohatý vlk... Diego? To bude on." Řeknu a chvíli se hrabu v paměti: ,, Řekl mi, že chtěl zničit tohle území a při únosu jednoho vlčete, to tu skoro vyhořelo. " Řeknu a na další podrobnosti si už nevzpomínám: ,, Udělal otec ještě něco? " Zeptám se ho a v tu chvíli ucítím, jak mě ta obří ještěrka postrčí k vlkovi. Při kontaktu se mi naježí chlupy a co nejrychleji se k němu obrátím čelem ( Počítám, že byl Fevris za ním. Pokud ne, tak se omlouvám. ): ,, Nejsem žádný chuchvalec chlupů, abys tu do mě šťouchal!" Řeknu zamračeně a plácnu ho tlapou do čumáku. Při tom se snažím tvářit nebezpečně, i když ve skutečnosti jsem spíš vypadal jako vzteklá veverka.

Sledujem ho až nakoniec prikývnem. "Mať patróna je užitočné, hlavne ak je to drak. Potom môžeš na ňom jazdiť," povie, pritom si zívne. Než pozrel na obrovskú, modrú jašterku. "Zdá sa, že si ťa ´obľúbil,´" povie, pritom Fevris do neho prestal štuchať až nakoniec roztiahne krídla a vznesie sa do vzduchu. Pritom sa ešte stihol zazubiť na Hata a jeho poznámku. Samotne, mne ten drak už lezie krkom dobrých pár rokov.
"Hej, Diego. Je to môj syn," vysvetlí, pritom vynechal tú vec s adopciou. Už je členom rodiny dobre dlho. Nakoniec si vypočujem čo povie a kývnem: "Tak, tak. A urobil to len tak. Alfa a já sme ho degradovali o post nižšie, bol totiť Gammou svorky - čo je ušlechtilí post, ale nejak to nebral. Podpálil celý tábor kvôli hlúposti, potom to s tým vĺčaťom a ešte niečo v bývalej Kirigakure," mávnem tlapou. "Bol to môj dobrý priateľ a zradil.. a to mu neodpustím, nikdy.." strihnem ušami. A to, že som ho skoro dva krát zabil asi nebudem pred tým prckom hovoriť. Opäť si zívnem než prudko myknem hlavou: "Pardon, nezívam s teba, keby si si to vyložil zle. Zívam stále.." pritom hrábnem do zeme. "Takže tvojím cieľom bude ostať tu, dobre vravím?"

,, Draka bych i chtěl." Priznam se a představím si, jak jezdim na majestátním drakovi. Ale Fevris mi jako majestátní nepripadal: ,, Počkej, až se mi dostanes pod tlapy!" Snažím se říct co nejdesiveji, i když vztekla veverka ho asi moc nevydesi. Když vzletne, sleduji ho do doby, než zmizí v mračnech: ,, Kam letí?" Zeptam se a vyplaznu ještě jazyk na něj: ,, Tvůj syn?" Řeknu nechapave, protože si vůbec nebyli podobní. Možná je po matce a povahu má po Kayovi: ,, Takhle zní opravdu zle." Po myslím si a nejde mi moc do sebe jeho chování: ,, Vždyť ke mě se choval hezky." Po myslím si a kyvnu na jeho slova, aby viděl, že ho posloucham: ,, Zradil." Zopakuji po něm a zamracim se: ,, Co já bych dal za vlka, kterému bych mohl věřit a on si takové jednoduše od kopne." Po myslím si a nastvane svihnu ocasem, který je bez srsti a má na sobě strupy. Bolestně syknu a podivam se na svůj ocas: ,, Kdy ta bolest konečně odejde?" Po myslím si mrzute a obratim svůj pohled opět k němu: ,, Kdybych tě nudil, tak by mě Fevris odpalil. " Řeknu se zubatým úsměvem a na jeho otazku kyvnu: ,, Zpátky se vrátit nemůžu a druhé území mi strašně smrdi." Řeknu a u druhé části se zakrenim, jako bych do něčeho slapnul. Pak mě něco napadne: ,, Co je vlastně na tom druhém území? " Zeptam se ho zvědavě a lehce naklonim hlavu na stranu.