Akio & Rialix ~ Každý si něco prožil. Skoro...

Elloris - Tábor
Měl by ses probrat... spíš již moc dlouho a tvé tělo pomalu chřadne... tvé zkušenosti neodpovídají době tvého žití, tak se prober.... prober se a začni žít! Rychle jsem otevřel oči a prudce vstal. Bohužel, jakmile jsem tak učinil, tak jsem ihned spadl. Netušil jsem kde jsem a měl jsem za to, že můj život byl již dávno zpečetěn. Mé tělo se celé jen třáslo a já nevěděl co se přesně děje. Sklopil jsem hlavu, abych se mohl podívat na své tělo. Zděsil jsem se. Kosti byly vystouplé a kůže ze mě jen vysela. Tak tohle je hodně špatné... Až po tom všem jsem si uvědomil, že v tlamě mám vyprahlo, a tak jsem očima hledal vodu. Pro moji smůlu jsem jen nic pořádného nenašel. Těsně před tlamou rostli kořínky. Využil jsem je. Otevřel jsem tlamu a natáhl krk, v kterém jen zakřupalo. Pomalu žvýkajíc kořínky jsem pocítil v ústech vlhkost, kterou mi zpřístupnily ty "velice chutné" kořínky. Nevnímal jsem ani tu nechutně hořkou chuť, jediné co jsem vnímal, byla ona vlhkost, po které jsem právě tolik toužil. Bohužel z kořínků žízeň ani hlad nezaženu. Po chvíli bezmocného ležení na zemi jsem se donutil postavit a vyrazit na povrch. Když jsem se pokoušel vstát, tak jsem si očkem povšiml, že v doupěti nejsem sám. Bylo tam taktéž nějaké stvoření, o které jsem nejevil sebemenší zájem a snažil se vyškrabat na povrch. Pár pokusů padlo, avšak nevzdával jsem se a nakonec jsem byl oslepen slunečním svitem. Oči jsem musel rychle zavřít a chvíli čekat, až si zvyknou na ono hnusné světlo. Ta tma byla rozhodně lepší... Zamyslel jsem se, přičemž jsem začal otevírat opětovně oči. Musel to být rozhodně roztomilý pohled na vlka, který se vydrápal z doupěte, celý hubený s povislou kůží na sobě a třesoucí se.

Kolíbavou a pomalou chůzí jsem se snažil dostavit k nějaké vodě, avšak můj čich nebyl momentálně moc dobrý. Čumák jsem měl od hlíny a od prachu, tudíž jsem se párkrát zmohl jen na kýchnutí. Každé kýchnutí sebou neslo bolest bodajícího nože do žeber. Ani jsem si nevšiml, že se u mne ocitl jakýsi vlk. Být zcela při silách, tak bych si jen odplivl a odešel pryč, avšak v tomhle stavu jsem se zmohl na něj jen podívat. Nikdy bych nikoho o pomoc nežádal, avšak tato situace si ji vyžadovala. Byl jsem na pokraji života, a tak jsem se musel rozhodnout. Nenávistným pohledem jsem sledoval vlk a chvíli cenil zuby, avšak nakonec jsem toho nechal a jen přikývl. "V...v... vo" Vydal jsem ze sebe a na sucho polkl. "vodu..." Snažil jsem se, abych se netřásl, avšak mé tělo si dělalo samovolně co chtělo. Ačkoliv jsem musel vypadat strašně, tak jsem nezapomněl udělat svůj lišácký úsměv.

Když jsme došli k vodě, tak jsem ztuhl. Nechal jsem cizince, ať se napije jako první. Potřeboval jsem nějakou tu jistotu, že ta voda není něčím zamořená. Po vyčkání se vlk napil, tak jsem přistoupil ke břehu a začal hltat vodu. Pil jsem dosti dlouho, dokud jsem sám neusoudil, že mám dost. Narovnal jsem, mé tělo se již trochu uklidnilo, ale stále se lehce třáslo. V onen moment jsem se zadíval na vodní hladinu a začal uvažovat, proč mi onen vlk vůbec pomohl. Jsem pro něj cizí... proč pomáhat cizincovi? Vrtalo mi hlavou a očkem jsem jej zkontroloval. Vzhledově mě nijak extra nezaujal, avšak jeho ochota mi přišla možná až zbytečná. "Proč jsi mi pomohl? Nemusel jsi..." Promluvil jsem a s kamenným výrazem jsem na něj otočil hlavu.

Pozorujíc jej jsem si vytvářel vlastní obrázek jeho osobnosti. Když jsem jen uslyšel slovo Gamma musel jsem si odfrknout. Ze slušnosti jsem jej nechal domluvit, pak jsem se jen vysmál do obličeje. "Gamma? Smečky? To všechno je nesmyslné... vlk by neměl poroučet jinému vlkovi.." Zakuckal jsem se, přičemž jsem odvrátil hlavu na druhou stranu. Po zkrocení kuckání jsem se na něj opětovně otočil a pokračoval. "Tato nadřazenost jen ukazuje, jakou máte hodnotu. Buď jste za pár kusů šutru, nebo za blýskavé předměty..." Pohlédl jsem na nebe s vysmívajícím se úsměvem a chvíli přemýšlel. "Neznám tu nikoho... teda teď z nám tebe. Nevím proč bych měl vonět jako nějaká ochočená fena..." Poznamenal jsem a opětovně na něj pohlédl.

Odvrátil jsem zrak na vodní hladinu. Mohlo to vypadat, jako kdybych se jej snažil ignorovat, ale ve skutečnosti jsem naslouchal každému jeho slovu. Sestra říkáš.... to se mi snažíš hrát na city, nebo tak něco?Zamyslel jsem se a ve svém nitru se jen smál. Rodina... ani nevím jestli nějakou doopravdy mám a i kdyby ano, pochybuji, že by mne chtěli vidět...respektive... že bych chtěl vidět já je... Jedním okem jsem jej zkontroloval a uvažoval, jak mu odpovím. "Nevím co to je Zeiss... nevím ani kde jsem teď... a nevím ani zda mám nějakou rodinu." Ztichl jsem a pohleděl opětovně na nebe. Takovýto pohled mi dával pocit volnosti a naplnění sebe sama. Jakmile jsem sklopil hlavu, abych se vrátit zpět do reality, tak jsem si oddychl. Celý jsem se natočil k vlkovi a řádně si jej prohlédl. Sotva si pamatuji své jméno.. natož abych si mohl pamatovat svůj rod. Domnívám se, že mi říkali Riex, či tak nějak..." Postavil jsem se a přišel k vlkovi ještě blíž. "Řekni mi partnere mé údajné sestry. Pověděla ti někdy mé jméno?" Stále třesoucí se jsem mu zíral přímo do očí a očekával odpověď.

Mé jméno mě trochu zaujalo a zároveň i znechutilo. Rialix... Riex zní mnohem lépe... Zamyslel se a povšiml si, že jeho tělo se přestalo třást. Huh... chvilka slabosti je již pryč? Vnitřně jsem se pousmál a pozoroval vlka. Nevěřil jsem mu a neměl jsem sebemenší důvod mu začít věřit. "Takže říkáš, že můj otec znásilnil matku... k popukání. Ten nějaké pravidla rozhodně neřešil..." S liščím úšklebem ve tváři jsem se mu zadíval do očí. Otočil jsem hlavu zpět k obloze a zamyslil se. Můj otec musel být proti tomuto systému... kéž bych jej mohl alespoň jednou potkat... Kapka touhy ze mě udělala sentimentálního vlka, avšak ne na dlouho. Během chvíle jsem tuto myšlenku zavrhl stejně, jako jakýkoliv vztah mezi nějakým vlkem. Postavil jsem se a přiblížil sek vlkovi co nejblíž to jen šlo. "Agura, či jak jsi to vůbec řekl, mě moc nezajímá. Ačkoliv se údajně jedná o moji sestru, nemám s ní nic společného. Pro mě je to stejně ochočený pes, jako jsi ty..." Posadil se a máchl ocasem. "Ona smečka... Zeiss... zní jako fajn místo... avšak nesměla by to být smečka. Ale myšlenka, že vlk může ničit cokoliv, na co jen dosáhne, je vskutku zajímavá. Řekni mi partnere mé sestry, jak takový obyčejný vlk může ničit vše? Zuby strom neukousneš... to bys musel být nadpřirozený..."