Asuka&Rialix - Tebe odněkud znám.. Najsi náhodou můj bratr?

Mířící k lesu, jsem neustále uvažoval nad onou nemocí, která mě postihla. Spící nemoc... Tento název jsem zaboha nemohl zapomenout a stále mi vrtal hlavou. Nikdy bych si nedokázal představit, že by něco takového existovalo. Mé tělo bylo stále křehké. Lehce povislá kůže, z které vystupují kosti. Rozhodně to nebyl moc krásný pohled, avšak sám osobně jsem se již cítil lépe. Ovšem abych byl zcela v pořádku musel jsem si sehnat nějaké pořádné jídlo. Nejlépe, kdybych si dokázal sehnat nějaké maso. Z kořínku jsem sice zahnal hlad, ale ona hořká chuť se po určitým čase zprotivila. Když jsem se dostavil na okraj lesa, tak jsem pocítil jakýsi pach. Byl pro mě naprosto cizí, ale přitom i povědomí. Takový pocit jsem dlouho nepocítil. Rozhlížel jsem se, avšak nikoho pořádně postřehl. Ignoroval jsem to a šel dál. V tomhle stavu bych nic neulovil... nějaká mršina by byla k užitku... Zamyslel jsem se a čím blíž jsem byl lesu, tím silnější onen pach byl. Došel jsem k prvním stromům a zastavil se.