Hato x Miroki - Nejsi sice můj otec, ale máš něco do sebe!

Účastníci: Hato Gája a Miroki z rodu Green Flame 
Čas: Jako na příběhu 
Místo: Les pěti statečných ( místo se může změnit ) 
Počasí: Zataženo ale poměrnš teplo

Úvodní post: 
Chodil jsem do Lesa pěti statečných strašně rád, protože zde jsem se seznámil se svým nejlepším přítelem. Potřeboval jsem odejít od vlků v Táboře, kteří na mě nekoukali  dvakrát mile, kvůli mému původu. Sedl jsem si poblíž zpadlého kmene a užíval si samoty, která mě nyní obklopovala. Myšlenkami jsem zabloudil až k události, která se stala nadávno. Jeden pá si mě chtěl vzít pod ochranu a já to s radostí přijal. Ale až teď se mi v hlavě začaly objevovat špatné myšlenky na to, co se bude dít dál: ,, Co když mě budou chtít převychovat? Nebo trestat?" Přemýšlel jsem a trochu se nad tím zamračil: ,, Ale já se nenechám! Nejsem žádný ťuňťa, abych si nechal rozkazovat!" Řeknu si v duchu odhodlaně a ucítím pach, který se ke mě blíží. Vstanu a otočím se tím směrem: ,, Kdo mě zase otravuje!?" Po myslím si nevrhle, aniž bych si uvědomil, že ten pach znám.

Šel jsem opět lesem. poslední dobou moc navštěvuji les. Měl bych si najít i něco jiného. Jenže, nemá to nějaký důvod? S Kleeiou jsem se seznámil u jezera a s Rias u hranic. Zemřela taky u hranic. Ne, nemělo by to mít význam, pomyslím si a najednou ucítim svého adoptivního syna. Jdu po jeho stopě a pak ho uvidím sedět na kmeni. "Hato! Ahoj!" zavolal jsem vesele na vlčka. Doufal jsem ve stejně radostnou reakci i od něj. Nechtěl jsem pro něj být ten zlý, chtěl jsem mít dobrý vzah s ním, stejně jako s Asukou.

Když jsem uslyšel Miroki hlas, trochu jsem se zklidnil: ,, Náhradní fotřík mi chce dát svůj čas jo?"  Po myslím si s menším usklebkem: ,, No nazdar. Co tě sem přivádí?" Řeknu a snažím se znít přátelsky a čekám až ke mě dojde: ,, Jak to, že nejsi s Klee?" Zeptam se ho, protože se nestává, že by i jí nedělal druhý ocas.

//a už je to tu xd

Povzdechnu si. I přes to, že jsem tomuhle vlčeti nabídnul domov, byl stále drzý. To že jsem mu věnoval svůj volný čas a staral se o něj mu nestačilo. "Je samostatná. Oproti tobě. Chtěl bych najít nějaký způsob výchovy co ti bude vyhovovat. Jak tě vychovávali tvoji rodiče?" zeptám se. Snažím se o co nejklidnější a nejmilejší tón.

// Hato má jiné způsoby vyjadřování náklonnosti.  

Jeho výraz mi napovídal, že jsem ho zase naštval: ,, Tak jak se mám k němu chovat, aby byl spokojený?" Ptám se sám sebe otráveně, protože jsem se takhle choval vždycky a nikomu to nevadilo: ,, Mě? Když zrovna nechrápali, tak odměna a trest. Tedy ještě nikdy mě netrestali, to jsi udělal až ty." Řeknu a naznačím tlapou k němu: ,, Ale jestli ze mě chceš vytrénovat zběbělou srnu, tak to se ti nepovede." Dodám a zavrtím hlavou. Do doby než jsem potkal Klee mi připadali milý vlci jako zbabělci, kteří se vše snaží vyřešit milými slůvky, ale teď jsem to viděl trochu jinak: ,, Jak tě vychovávali tví rodiče?" Zeptal jsem se jeho ze zvědavosti.

// tak mi to vychází, postnu ti

Bál se o výchovu. Abych z něj neudělal něco co nechce být. "No Hato, takhle. Pokud chceš pokračovat v odměně a trestu, mám myslím podobný názor jako tvoji rodiče. Ovšem tohle je sviťácká smečka mluví se tu.. Možná až přesládle. Mile," řeknu mu narovinu. Bavilo mě s ním mluvit, když teda zrovna nebyl držkatý byla s ním i sranda. "No. Můj otec byl zabiják. Nebyl hodný a zranil mého bratra. Zůstali jsme s matkou, ale já mu byl podobný. Byl jsem zlý a šel do Zeiss pokud znáš tu smečku," řeknu. Nebylo to nic hezkého, čím bych se chlubil. Rozhodně ne. Ale některé vlastnosti z Zeiss jsem si ponechal. Stále umím být zlý.

Poslouchal jsem ho a pak naklonil hlavu na stranu: ,, Existuje ještě jiná výchova?" Zeptal jsem se, protože jinou výchovu jsem neznal. Oko mi začalo zářit, když se zmínil o zabijacich: ,, Takže ty jsi také zabiják? To je bombs! Vždycky jsem chtěl nějakého poznat!" Řeknu nadšeně a v mých očích je vidět obdiv: ,, Vid, že mě naucis bojovat? Chci být ten nejsilnější a nejlepší zabiják, co kdy žil!" Prosím ho a pritom sviham ocasem, který už připomíná ocas štíra: ,, Možná nebude tak špatný. Zabijáci nejsou žádní ťulpasové." Po myslím si a jak malé vlce na něj hledím s očekáváním.

Zamyslel jsem se. Moc mě toho nenapadlo. "No... Pokud rodiče nechtějí vlčata, nikdy na ně neboudou hodní. Takže třeba jen trsty a nebo naopak rozmazlování," zkusím něco nahodit. To bylo jediné co jsem znal, co mě zrovna v tuto chvíli napadlo. Jeho nadšení mě trochu rozhodilo. Začali jsme klidně a přešli k tomuto. "Dá se to tak říct. Ublížil jsem spoustě vlků," zkusil jsem začít nějak novou konverzaci. Zrovna stovky jich nebyly, ale pár vlkům jsem ublížil. Třeba i Kleeie. "Rozhodně tě neučím bojovat. Budeš to potřebovat i do života. Jenom nechci abys to říkal když budem ve skupině cizích vlků, nemají zabijáky rádi," vysvětlím Hatovi. Napadlo mě, že i on nejspíš půjde do Zeiss. Musel jsem ho na to připravit. "Podle tvého chování budeš asi ten zlý vlk. A pokud půjdeš do Zeiss, chci tě na to připravit. Tam jsou samý zabijáci," řeknu s mírným záhadným úšklebkem. Nikomu bych nenutil tam jít, já si to prožil a vím. Dokud sloužíš, v pohodě. Jakmile šlápneš vedle, trestá se to. Nikomu nemůžu bránit v rozhodnutí, bude to jeho život.

Kyvnul jsem na jeho odpověď a dál poslouchal: ,, Otec říkal, že bych musel uposlechnout každého rozkazu a zabíjet bez rozmysleni." Řeknu, co mi říkával otec: ,, Dobře, budu tajný zabiják!" Pokyvu nadšeně hlavou a prilozim tlapku k tlame, abych naznačil, že nic nereknu. Jeho další slova mě trochu vykolejili: ,, Jít do Zeiss, kde budou všichni zabijáci? Ale bych potom nebyl výjimečný." Po myslím si a pak to ve mě hrkne: ,, Ale.." Nedoreknu a stahnu uši dozadu: ,, Nechci opustit Azriela a Anemon. Jsou mí jediní přátelé." Po myslím si a narovnam se: ,, I kdybych byl bestii, tak do Zeiss nepůjdu! Mám tu vlky, na kterých mi záleží." Řeknu odhodlaně a narovnam se.

Jeho otec byl zřejmě blázen. Naštěstí Hato odešel a našel si někoho rozumnějšího. Dobře, chtěl jsem ho naučit být zlým, ale to není na škodu a aspoň se ubrání. Jen jsem zamručel a radši to nekomentoval. Tajný zabiják.. Celkem zajímavé. Já nebyl schopný vlka zabít, ale on už si tu o sobě říkal zabiják. Přišlo mi to dost vtipné. "To je taky dobře. Najít si dobré přátele je jistě to, co nemůžeš udělat špatně," usmál jsem se. Bylo pozoruhodné jak mi rostl před očima. Věděl víc a víc i prožíval. Přátelství a třeba i povinnosti.

Jeho pochvalu jsem přijal s hrdostí: ,, Já vím. Vytáhnou mě z problémů....do kterých se sám napočím." Začnu hrdě a pak postupně ztišoval. Až teď jsem si uvědomil, jaké jsem kopyto a blbec zároveň: ,, Ale!" Řekl jsem a zase nabyl sebevědomí: ,, Budu řešit problémy tak, abych je nakonec vyřešil s co nejmenšími ztrátami!" Řeknu jakoby to bylo něco naprosto úžasného. Po chvíli, co se uklidním se na něj zadívám. V očích mi je vidět zaujetí a zapálení pro učení: ,, Už začneme s bojem? Chci se naučit, jak složit nepřítele do hranaté kuličky!" Neklidně už poťapávám a ani moc nepřemýšlím nad smyslem svých slov: ,, Ukážu mu, že jsem ten nejlepší a bude mě mít rád!" Po myslím si s odhodláním a připravým se na případný boj.