Azrael&Orfeon - Taje rodu

Účastníci
Azrael a Orfeon
Místo
Vyber si (nechce se mi koukat na mapu xd)
Čas
Chvíli předtím, než se vlci dozvídají o nebezpečí
Děj
Mladý Virentem se chce dozvědět co vlastně obnáší mít tento rod, jenž nesla už zakladatelka Niwatu, Vittani. Jenže... Rozpovídá se o tom konečně Orfeon?

Začni c:

Konečně chvilka, kdy byl klid a neměl jsem žádné povinnosti. Běžel jsem lesy, loukami, podél řek a potoků, až jsem dorazil na Ptačí Louku. Toto místo mi připomínalo moje dětství. Měl jsem to tady zkrátka rád a to bych nemohl popřít. Bylo mi tu prostě krásně. Protáhl jsem se a jelikož byl klid a pohoda, natáhl jsem se do trávy. Nebylo sice nejtepleji, ale co se dalo dělat.

Opět se mladý Virentem válel na zádech své patronky Eerwy. Ne, že by zletivěl, to ani náhodou. Jen se pouze s ní cítil doopravdy v bezpečí. Komu by zase takový třímentový tvor, černější, než noc, výrazně téměř svítícíma žlutýma očima, z třema páry nohou, které zakončují dlouhé a velmi ostré drápy, plus plnou tlamu přibližně jednadvacet centimetrů dlouhé jehlicové zuby, úplně nenáhaněl hrůzu? (//Pro lepší představu.. Je to prostě Thanator z Avatara) Kráčela lesem a Azrael sledoval nebe. Brzy dorazili na ptačí louku, kde je vzala prvně Půlnoc. "Azi, tvůj otec." Oznámila patronka vysokým, chladným a chraptivým hlasem, jenž nejednomu mohl nahánět hrůzu. Azrael tak seskočil pomocí jedné z Eerwinin tlap dolů do trávy a pohlédl na Orfeona. "Ahoj, tati." Pozdravil jej.

Zacítil jsem hodně, ale hodně blízký pach. Sílil. Za chvíli mi bylo jasné, komu patří. Usmál jsem se a čekal, až se přiblíží. ,,Ahoj synu..." pověděl jsem ihned, jakmile zbadal Azraela. ,,Rosteš. A to docela rychle..." poznamenal jsem konstatovně, jakmile jsem si jej pořádně prohlédl. ,,Copak tě sem přivedlo? Chtěl jsem chvilku odpočívat, ale když tu jsi... děje se něco?" zeptal jsem se jej zvědavě a švihl ocasem. Ouška jsem nasměroval směrem k němu a netrpělivě čekal na odpověď.

Trpělivě čekal, až si jej sám všimne. I když to čekal, stejně byl překvapen. Měl tolik slov, které by mu chtěl říct, ale schovával je za klidnou tváří i myšlenkami, které okoukal a zřejmě i zdědil právě po něm. "Ne, nic se neděje. Je to jen náhoda, že jsme se tu potkali. Byl jsem na procházce s Eerwou." Odpověděl mu na dotaz, kývl k třímetrovému tvoru za svými zády a dost nepatrně se usmál. Měl tolik otázek na které se bál, že se mu stejně nedostane odpovědí...

,,Takže máš taky patronku? Už v tak brzkém věku?" naoko jsem se ho zeptal, jednalo se však spíše o řečnickou otázku, než o něco vážného. Odpověď mi byla nad slunce jasná. Ušklíbl jsem se. ,,Už mi nevadí, když opouštíte okolí doupěte. Na hlas Alf musíš slyšet vždy," pověděl jsem mu informativně. Nějak jsem měl dojem, že se snaží skrýt zvědavost. ,,No, ven s tím..." povzbudil jsem jej jen tak.