Seely x Azrael - Co mi můžeš nabídnout?

Čas: Putování na nové území, vlci si zrovna dávají přestávku na načerpání síly
Místo: aktuální místo na příběhu ( hory )





Úvodní post: 


Seděla jsem na plochém kameni, který byl poměrně vysoký a tak mi poskytval přehled o všech vlcích v průvodu. Slunce mi příjemně hřálo do zad a vše vypadalo poměrně klidně. I přes všechnu klidnou atmosféru jsem uvnitř cítila, že se něco stane. Nevěděla jsem co, ani jak velké škody to bude mít, ale i tak jsem si připravovala případné únikové plány. Pohledem jsem přejížděla z vlka na vlka, až jsem se zastavila u jednoho, který kráčel mým směrem: ,, Jde ke mě, nebo pouze kráčí k někomu poblíž mě?" Přemlýšlela jsem, ale nikdo poblíž mě nebyl z jeho rodiny, takže musel jít za mnou: ,, Syn samotné Alfy ze svitu. Jak jen bylo tvé jméno?" Probírala jsem se v paměti, ale nemohla přijít na jeho jméno. Nejspíš to bylo v tím, že v takovém davu se jedno jméno tak lehce ztratí. Sledovala jsem, jak přišel až ke mě a věnovala mu hraný vřelý úsměv, který jsem vždy používala na vlky, které jsem potřebovala na svou stranu: ,, Čím vám mohu pomoci ,synu Alfy? " Zeptám se se slušností, ale v očích mi je vidět chlad, který značí odtažitost a ostražitost zároveň.

Mladý Virentem chodil chvíli sem a tam. Poté se rozhlédl okolo a spatřil černobílou vlčku. Pokud se nepletl byla to Hatova sestra. Hm. Odfrkl si a následně se k ní vydal. Všiml si jak si ho všimla. "Copak? To se už vlk nemůže seznámit se se sestrou svého nejlepšího přítele?" Ušklíbl se.

Všimnu si jeho usklebku, který se mi dvakrát nezamlouvá. Neznaci nic dobrého: ,, Snad nepřichází se zlou myšlenkou." Po myslím si nervózně, ale nedav nic najevo: ,, Bratr ti o mě vyprávěl? " Podivim se, protože o mě se nikdo nikdy nezmiňoval a druhá věc, která se mi nelíbila, byla ztráta anonymity, která mi poskytovala ochranu: ,, Bratr se o tobě také zmiňoval, když byl na pokraji smrti. "  Řeknu, aby věděl, že mi není úplně cizí: ,,  Ale jsi tu i z jiného důvodu, než hledání nových přátel. Nemám pravdu?"  Pokračuji, protože je mu vidět na očích, že má něco v plánu.

Pokýval hlavou. "Jen v dobrém." Ušklíbl se a pokýval hlavou. "Oo. Mám být poctěn?" Pozvedl obočí a přišel k ní ještě blíž. "Možná. Můžeš hádat." Mrkl na ni.

,, Bratr ani jinak o mě mluvit nemůže. Vyrůstali jsme spolu pouhý měsíc a pak on odešel." Řeknu chladně. Věděla jsem totiž, že Hato není jeden z těch, kteří by zůstávali na jednom místě navíc s vlky, kteří usnuli tou záhadnou nemocí: ,, Vzhledem k tomu, že Hato se zmiňuje pouze o vlcich, kteří si získali jeho náklonnost, měl bys cítit poctu. " Odpovim mu, i když vím, že to měl být pouhý vtip, na který neměla být odezva: ,, Běžný vlk nechodí za cizím vlkem bez toho, aby měl určitý cíl. Ty jsi syn alfy a tvé postavení ti umožňuje se spřátelit s kýmkoliv chceš. Ale tvůj postoj neukazuje, že bys tu byl za mnou si pouze popovídat. " Povidam a pak udělám menší pauzu: ,, Máš nějaký cíl, kterého chceš dosáhnout a k tomu potrebujes vlky, kterým bys mohl důvěřovat. Je to tak?" Můj proslov mu mohl připadat nesrozumitelný, ale byly to mé myšlenkové pochody a také pozorovanim, které jsem prováděla po cestě. Něco chtěl, ale skrýval to za pod potřebou se přátelit.

Poslouchal s ppzvednutým obočím a vrtěl nad tím hlavou. "Znám tě asi pět minut a už mi případáš nudná." Odsekl chladně a otočil se zase na půl k odchodu a je jen na ni jestli ho zastaví. "Pokud hledáš za vším účel, asi je něco špatně. Své výhody si nechávám na správný čas a nevyhrknu ho na prvního vlka, kterého potkám. Takže pokud chceš slyšet pouze co zamyšlím, odpovědi se nedočkáš." Odsekl chladně a chystal se už odejít. Teď bylo všechno jen na ni. "To že jsem syn Alfy neznamená, že jsem jeho synem chtěl být." Dodal ještě.

,, Vlci, kteří se řídí logickým myšlením jsou pro ty, kteří proplouvají životem vždy nudní." Řeknu a sleduji jeho chování, které by se dalo přirovnat k Hatovi: ,, Chová se, jako bych mu měla ležet u tlap. Je opravdu takový, nebo něco skrývá? Agresivní vlk by se choval ke všem jako k méně cenným, ale on takový není." Přemýšlím a jeho postoj se mi dvakrát nelíbí: ,, Rodiče si nikdo nevybírá. Ale spojence si každý můžeme vybrat sami."  Řeknu chladně a zvednu se: ,, Chovat se ke mě jako podradnemu vlkovi je jako kousnout do medvěda. Zaplatis za to."  Varuji ho: ,, Chovat se jako Zeissan umí každý, ale mít úctu k druhému vlkovi umí jen málo vlků." Po myslím si a uvnitř mě to začíná vřít.

Zastavil se v půli svého kroku a opět se k ní otočil. "Tvé logické myšlení tě jednou zabije." Řekl a švihl ocasem. "Myslíš, že jsem z tebe necítil Zeiss leda jsem tě uviděl? Jako první sis chtěla zvolit špatně. Stranu, která jednou padne. Zlo nikdy nezvítězí nad dobrem." Řekl a tentokrát zastřihal ušima. "Vážně? Já za to zaplatím? Nejen, že jsem syn Alfy. Já jsem z rodu Virentem, z rodu jenž založil první smečku, z rodu jenž má minulost zároveň královskou i krvavou. Má Prababička založila Niwat a po spoustu let ji vedla, dědeček byl i Alfou a nyní je Elitním. Teď je Alfou můj otec a další Alfou v rodině míním být já." Řekl vznešeně a co bylo těžko uvěřitelné, v jeho hlasu nebyl slyšel ani kousek vychloubání. "Chceš vědět co zamyšlím? Popřemýšlej teď o tom co jsem řekl. Schválně jestli tvé logické myšlení na to přijde.." Přimhouřil oči a sledoval ji, každý její i ten nejvíc schováný pohyb.

,, Řekla bych, že unahlena slova jsou jako dýka, na kterou se sám vlk nabodava." Řeknu mu na jeho větu: ,, Tvůj čich tě neklame. Chtěla jsem se přidat k temné smečce, ale Drak to nechtěl a odvedl mě ke sviťákům. " Řeknu s menším úsměvem a vyslechnu si jeho proslov: ,, Nevím jaký byl jeho otec, ale řeč mu jde sama."  Po myslím si zaujate, protože nikoho tak zapáleného pro věc jsem nepotkala: ,, Z tvého proslovu soudim, že chceš mít vlastní smečku, kterou povedes jako Alfa. " Řeknu svou dedukci a můj výraz v obličeji je o něco privetivejsi než předtím.

''Doba kdy jsem mluvit dřív, než mi stihla zašramotit jediná myšlenka, už je pryč. Pokud má slova jsou jako dýka, očividně je to účelné, ovšem držím ji správným koncem.'' Zareagoval opět na ni. Určitě jednou bude chytrá a skvělá vlčice. ''Očividně s tebou osud zamýšlel jinak a proto teď stojíš přede mnou a bavíme se tu.'' Mrkl na ni a zastřihal ušima. ''Vidíš, možná tvá logika není zase tak provokativní jak se zprvu zdá.'' Ušklíbl se.

,, Jestli je to tak jak rikas, drimas v tlapách mocnou zbraň."  Řeknu uznale: ,, Představ si, kolik území dokázalo pár vět zničit, nebo naopak sjednotit. " Za sním se a predstavuji si chaos, který neustále válčí s mírem: ,, Drak jistě věděl, proč naše cesty svedl dohromady. Ale otazkou zůstává, co od nás očekává."  Řeknu za myšleně a pak se na něj usmeju: ,, Záleží pouze na vlkovi, jak se svým darem náloží. Logika je skvělým spojencem v bitvách a uzije ji i při těžce řešitelných sporech." Řeknu něco o svém způsobu uvažování, který se po většinou lišil od ostatních vlků. Oni totiž se nechali unášet predtuchami a emocemi, které často zastiralo mysl: ,, Povez mi, nebylo by výhodné mít po svém boku rádce, který by radil v těžkých situacích?"  Zeptam se ho a v hlase je mi znát nadšení.

Pozvedl obočí. ''Každý mocnou zbraň může držet, když ví jak ji používat.'' Zkonstatuje na ni a opět se ušklíbne. ''Diplomacie umí rozpoutat válku, však umí též zachránit nejeden život.'' Odpoví a švihl ocasem. ''Jistě. Rintintin ví, proč jsme se právě v tuto chvíli na tomhle místě sešli. Ostatně.. Já to vím taky.'' Vypnul černou hruď a tvářil se dost důstojně. ''Každá Alfa si zaslouží věrné vlky, jenž za ní budou stát v dobrém i ve zlém a v těžkých situaci obzvlášť. Je to mé poslání, stát se Alfou. Ovšem musím mít vlky na které se vždy budu moct obrátit se vším.'' Ano. Tak mladý a už si určil co je jeho posláním. Ostatně, nebyl by to Virentem, kdyby nenaplnil to co všichni.