Příběh smečky Kirigakure I.

Doupě

Zda se že jsem ji nějak zrovna nerozesmál párkrát do mně kopla. Nevím jestli to bylo naschvál nebo jestli to bylo jen omylem. Myslím že spíš to bylo omylem. Když na mně kopla trochu sněhu tak jsem si to jednou tlapkou dal pryč z tváře. Trochu jsem měl studenou tvář z toho sněhu ale po chvilce už mně to nestudilo. Pak mně to vlče kouslo znova do ouška tentokrát to bylo bolestivější a nepustilo mně to vlče. Bolestí jsem zavrčel a hrabátkama jsem se vlče snažil odstrčit aby mně už nekousalo. Protože to byla velká bolest.

Po chvíli začínala být tahle šarvátka moc, na vlčata ano. Oddělila ty dva bojovníky od sebe a zamračila se. ,,Hele vy mrňata...neštvěte." špitla potichu a hleděla na ně s kapku naštvaným pohledem. Vůbec se jí nelíbilo jak Azurin kopala do Severuse a k tomu ten sníh. Tss....zabijácká kobinace s následky. To kousaní do ucha asi také nebylo nejlepší co mohla čekat. Teď si připadala jako matka, ikdyž jí nebyla, ale dost se jí to zamlouvalo. Hleděla s úsměvo-šklebem na vlčata. Kde je teď Blix? Zrovna jak ho potřebuje! Zmizel tak rychle jako se probudil.

LIAMEY
LB
Usmála jsem se a jemně nadskočila "May rodí? A proč jsi mi to neřekla hned?" vymáčkla jsem ze sebe nadšeně a bolest ne bolest rozběhla jsem se lesem. Kvůli tomu, že se mi v hlavě točilo jsem běžela krapet neohrabaně..jako bych byla zase vlče, které se chodit teprve učí. Zastavila jsem abych  počkala na mamku a nabrala druhý dech.

Doupě

Něco mě od něho otrhlo. Na zubu jsem měla podivnou příchuť trošky krve. Samozřejmě jsem nevěděla co to je krev, ani co tohle vše má znamenat. Byla jsem naštvaná, něco nebo spíše někdo mě vytočil. Byla jsem kousek od věci co mě odtrhla. Začala jsem to kousat do tlapky. Zadníma tlapkami jsem se opřela o zem. Zem se pomalu proměnila na led. Předními tlapkami jsem se dotýkala její nohy. Její srst na noze začala mrznout, led se dostal jí až na kůži. Já jsem to nevěděla. Nevěděla jsem co to je ani jak se to ovládá prostě nic.

u doupěte May a Blixe -> ML
Bylo tu tolik vlků, tolik událostí, všeho moc. Chvíli jsem se pokoušela nějak to pochopit - marně. Bylo tu snad víc vlků než předtím v táboře. Neuniklo mi, jak velký modrý vlk utekl. Ohlédla jsem se směrem kam odběhl a potom zpět na vlče o něco větší než já. Chtěla jsem jít a oslovit ji, místo toho jsem ale jen sklopila uši a povzdechla si. Asi jsem zešílela...ne. Určitě jsem se dočista pomátla.  pomyslela jsem si jen tak pro sebe a rozeběhla se pryč od toho doupěte. "Omluvte mě." Houkla jsem ještě a vydala se stejným směrem jako ten velký modrý vlk. Jeho pachová stopa mě dovedla až k lesu. Popravdě se mi trochu sevřel žaludek, když jsem si uvědomila, že běžím sama do lesa za vlkem, kterého neznám a který vypadá poměrně agresivně. Stejně jsem se ale donutila do lesa vstoupit a zanedlouho toho vlka i našla. S neutrálním výrazem jsem se zastavila v bezpečnější vzdálenosti a mávala ocasem.

Doupě

Ucítila jsem další kopance a zanedlouho na slámu dopadla malá holčička. Než jsem se stačila pořádně probrat, Tsuri už se o ní postarala a dokonce už vyřešila i roztržku mezi ní a Azulem. A pojmenovala ji Azurin. "Myslím, že Azurin se pro ni moc hodí... a ty budeš jednou skvělou matkou..." Řekla jsem Tsuri a pak se podívala na kapku agresivní Azur. "Nech chudáčka Severuse, Azurin..." Jemně jsem ji tlapkou odstrčila až na druhý konec mého břicha, až ke struku. "A napij se... tvoji bráškové, Azul a Em už to udělali. Když se napiješ, zesílíš a vyroste z tebe velká holka..." Řekla jsem a stejně jako Azulovi a Emovi jsem i jí olízla hlavičku. Pak Licarix zmizela a já si všimla, že ani Blix tu není. O Blixe jsem si starosti nedělala, ale ta malá vlko-lištička by se mohla snadno ztratit a umřít hlady. "Lic, Licarix!" Zavolala jsem bezradně. Protože nepřišla, odtáhla jsem jemně vlčátka od struků a přitiskla je k Tsuri. "Musíš je pohlídat. Já musím najít Lic. Slíbila jsem Lav, že se o ni postarám a nemůžu ji zklamat." Řekla jsem a vyběhla z doupěte. Břicho už mě tolik netížilo, ale stále mi nebylo úplně dobře a cítila jsem, že ještě nějaká vlčátka v břiše budou. "Lic, Licarix. Licariiiiix!" Volala jsem a na cestě jsem potkala Liu s Lav. "Lio, ty jdi do doupěte... nevypadáš zsravě, bolí tě hlava, viď?" Řekla jsem starostlivě své bývalé svěřenkyni. "Když budeš chtít, pomož Tsuri s vlčaty nebo rozšiř doupě... jo a řkni Tsuri, že tě posílám já!" Řekla jsem a pak jsem naléhavě řekla Lav: "Lic se zbláznila... ona běžela... za Blixem! Vím to, slyším její myšlenky... je někde na konci Modřínového lesa.... pojď!" Rozběhla jsem se směrem, kde jsem slyšela její myšlenky.

Doupě

Bylo mi hodně nepříjemné když mě furt dávali ze strany na stranu. Všimla jsem si opět té věci co jsem kousala do ucha. Připlazila jsem se k němu a znovu ho kousla do ucha. Tentokrát jsem opravdu hodně silně držela. Kdyby mě tahali mohla bych mu to ucha asi urvat, samozřejmě jen kousek. U toho jsem vrčela, přední ťapky jsem měla na jeho těle, jeho srst se proměňovala na led. Led se mu dostal i na kůži. Vždy když jsem někam šla nebo prostě se něčeho dotkla zem, věci po mém dotyku se měnili trošku na led.

Doupě

Velká se snažila druhé vlče odtrhnout aby mně už nekousalo jsem jí hodně za to vděčný. Pak se rozhodla někam odejít protože jsem necítil její přítomnost. Ale potom zase z ničeho nic úplně nečekaně muselo se to plazit protože jsem nic neslyšel. Zase mně to kouslo na to samé ucho jako předtím ale ještě mnohem bolestivěji. A ještě se to drželo já měl strach že mi to urve ucho a budu jen s ním uchem. A cítil jsem strašnou zimu na kuži bylo to mnohem horší na srsti jsem cítil strašnou zimu. Nahlas jsem zavrčel a tlapkou sem to kopl silně do čumáku a ono se mně to pustilo. Pak jsem se pomalu plazil dál od ní nevěděl jsem kam se plazím ale doufal sem že dál od toho. Z ucha mi nějaká tekutina tekla.

//Oprava ty poslední 3 věty neplatí//

V matčině lůně- Tam kde je Maysie
Byl to podivuhodný pocit, nechat se unášet, nijak se nevzpouzet proti té věci která vás sune dál. Náhle opouštíte to místo, kterým se vždy ozýval nádherný hlas a už neslyšíte ten klidný tlukot srdce, který vás vždy ujistil o tom že je vše v pořádku. Avšak teď nebyl klidný jako jindy, bylo to až zvláštní jak rychle se změnil. Byl teď správný čas na to opustit tohle místo? Stěny jako by ji posouvaly dál a dál, její malé tělíčko se sunulo a náhle pocítila neskutečný chlad, země byla studená a tlukot již nebyl vůbec slyšet. Nebylo tu nic, z tlamičky ji uniklo slabé kníknutí, oznamující že je naživu.

/Modřínový les/
Už mi docházely síly. Zastavil jsem a zavětřil. Jediné, co mě z pachu napadlo, bylo to, že tady nejsem sám. Někdo z doupěte mě musel následovat. Rozhlédl jsem se, spatřil jsem to cizí mladší vlče (Licarix). ,,Copak?" zeptal jsem se jí melancholicky a opět jsem sklopil hlavu. Neměl jsem náladu se nějak bavit, ale ani jsem již nemínil být ošklivý. Proč? Protože prostě proto.

/Dúpä Blixa a Maysie
Nič som nevidel, ale okolo mňa sa diali podivuhodné veci. Maminčino mlieko chutilo veľmi sladko. Stále som ho pil. Keď už som viacej nevládal, nejako som sa pohybom svojich labiek dostal ďalej od bradviek a zhodil telo na zem. Zatriasol som sa. Cítil som, že okolo mňa sa dejú čudesné veci, ktorè by sa diať nemali. Hlavne som cítil na srsti chlad a vietor, keď okolo mňa niekto prešiel, a nepáčilo sa mi to.

IV
I nadále ležel těsně před hrobem své milé. Reel mlčel, Ice zcela odignoroval jeho přítomnost, možná i zapomněl, že tam byl ještě stále s ním. Modrý vlk se jemně dotýkal čenichem tmavého náhrobku a z očí se mi řinuly slzy. Byl již neskutečně vysílený, všechen ten pláč ho stál neskutečné množství energie. Iceho vzlyky se táhly poměrně chladnou nocí a protínaly ticho, které ho obklopovalo. Spolkl další slzu, která se mu dostala až do tlamy a přerývaně dýchal. Chtěl něco říct, ovšem jelikož pro něj bylo složité se už jen nadechnout, nebyl schopen jediného slova.

ML - doupě

Konečně jsem doběhla k Lic a chytla ji za kůži na zátylku. "Čo to ďeláš?" Zeptala jsem se. "Ťo nevidíš že Bjix chce být šám?" V duchu jsem proklínala to šišlání, které způsobilo vlče v mé tlamě. Po asi sto metrech jsem ji pustila a zhroutila se do sněhu. Nevěděla jsem, že je to možné, ale po chvilce ze mě vypadlo další vlče. Okamžitě jsem ho popadla a přemýšlela, kam bych ho mohla dát. Zrak mi padl na jakousi clonu (clona proti chladu) a do ní jsem malé zabalila. No, zabalila... moc mi to nešlo ale nakonec se mi to aspoň trochu podařilo. "Promiň, Lav... už se o Licarix musíš postarat sama, já musím do doupěte... přijďte za mnou..." Řekla jsem, olízla Lav ouško, Lic hlavičku, popadla jsem vlčátko (Pellka) do zubů a běžela s ním do doupěte. V doupěti jsem ho vybalila z clony a clonu připojila ke vchodu.Potom jsem si lehla zpět na pelech a malé vlčátko přistrčila k sobě, aby se mohlo napít. "Budeme ti říkat... Pellka..." Řekla jsem.

Doupě M+B

Zahřívala ty malé chlupaté roztomilé kuličky v barvách Maysie a Blixe. Ikdyž zde byla ona clona, i tak šel zde cítit chlad. Hlavu měla na zemi, ikdyž musela uznat žety malá vlčata jsou dost bojovná. Hlavně to jedno která jí kousalo do zadní tlapy, ta námraza také byla nic moc. Tsuri měla co dělat aby po nich nevyjela, jen tiše a zlověstně zavrčela a hlavu si dala na tlapky. Sotva zamhouřila oka objevila se zde Maysie s dalším vlčetem. ,,Severus-Azul, Emerald, Azurin, Pellka, kolik jich ještě bude?" pomyslela si a vlčata zakryla svou huňatou černou oháňkou. ,,Pellka, zajímavé jméno." broukla a ani se neobtěžovala zvednout hlavu. ,,Co ta...em...Licarix? Co je s ní?" zeptala se a střihla uchem.

Doupě

Po chvilce jsem pustila. Cítila jsem bytost co mě olízla a nosila v břiše. Opravdu pomalu jsem se plazila za sebou jsem nechávala maličké skvrny ledu. Když jsem po dlouhém a namáhavém plazení byla už u ní. Přitiskla jsem se k ní. Ještě jsem vůbec nesála a ani pořádně nechtěla. Tlapkami jsme se dotýkala jejího bříška. Když jsem se tak dotýkala bříška matky, její srst po mém dotyku zamrzala, samozřejmě myslím jen tam kde jsem se dotýkala. Nevěděla jsem co to je a rozhodně jsem nevěděla jak to ovládat. Po chvilce jsem usnula, moje ťapky jsem měla furt na jejím břiše.

Doupě

"To ano.... ale myslím, že se k ní hodí..." Řekla jsem. Zachytila jsem Tsurininu myšlenku. Řekla bych že tak jedno nebo dvě... Poslala jsem jí. ůLic je v pořádku... Lav s ní sem brzo dojde.... a Lia už by tu taky měla být... snad se neztratila..." Řekla jsem a pak jsem ucítila něco studeného na srsti. Byla to Azurin. Vše, čeho se dotkla bylo najednou bílé, zmrzlé. Magie... Pomyslela jsem si, přivinula vyčerpané vlčátko k sobě a usnula.