Příběh smečky Ishimura II.

Kdesi
Pohlédl ji hluboko do jantarových očí, jako by jí chtěl ukázat, co vidí on tím svým modravým zrakem. "Tak tak." Povzdechl si. "Díky té potopě se toho hodně změnilo, takhle ten tábor nevypadal." Odfrkl si a rozhlédl se po okolí. Nějaký hlásek uvnitř ho nabádal, aby se vrátili zpátky, že se tam něco děje, Apser ho jen umlčel a jemně se pousmál. Rav teď byla důležitější, vrátit se může ani ne do minuty. "Cítím se tak staře, přestože by se za moje klouby nikdo nemohl stydět." Hnědý vlk se zazubil, až mu v očích provokativně zajiskřilo. Pobaveně se uchechtl a znovu přenesl veškerou svou pozornost vlčici, jež mu dělala společnost.

Kdesi
Zarazil se. "Vyprávět?" A podivil se. "Moje zážitky z minulosti?" Pousmál se. Pravda, byly dosti rozmazané, některé možná až moc. Ale proč by ne. Třeba mu to pomůže paměť osvěžit. "No jo. Jsem plný překvapení." Zasmál se a vycenil pobaveně chrup. "Chmm." Zamyslel se. "Jsi první, komu jsem něco takového řekl." Cukl mu koutek. "Docela jsem čekal, že vezmeš nohy na ramena." Uchechtl se. "Ale ty jsi zůstala." V očích se mu zableskl respekt. "Chceš..se vrátit zpátky?" Navrhl po chvilce, zatímco začal svolávat světla z širokého okolí, které by dvojici vrátily zpátky do tábora.

Kdesi→ Tábor
Usmál se a přenesl pozornost na skládání okna tak velkého, aby jím v pořádku prošli. "Moc rád ti budu vyprávět." Pousmál se. "Taky..bych tě klidně vzal podívat se do Les Omeg, tam jsem měl kdysi doupě s.." Poslední část věty polkl a podíval se na žluté okno. Pustil by ji před sebe, ale chtěl se ubezpečit, že je na druhé straně bezpečno. Bůh ví, jak vysoko mohl být. A proto, když prošel, rozhlédl se. Byli skoro na stejném místě jako předtím. "V pořádku!" Zavolal na Rav a nervózně švihl ocasem. Cítil oheň a zradu. Copak se tu asi stihlo udát? Taky ucítil starého zeleného přítele. Kolik asi muselo být jemu?

/Tábor/
Už jsem měl dojem, že mě Tenebris nevnímá, ale že nevnímá nikoho. Avšak v tu chvíli se stalo něco, co by probudilo i třikrát mrtvou Zyu. V táboře vzplál plamen. Nebyl jsem si jistý, kdo jej způsobil, ale dle směru a vlčích hlasů to šlo odtamtud, kde se udál onen incident s Kayem a Demonem. Nejednalo se o žádný malý ohníček, to ne, šířil se docela rychle, po chvilce už byl i za Altairem. ,,POZOR, TÁBOR HOŘÍ!" křikl jsem. Jeho řeč jsem jakoby neslyšel a vrazil do něj, abych jej odstrčil na stranu. Shodil jsem jej, ale rozhodně lepší náraz země, než smrtelné popáleniny. Bez ohledu na to, že byla zima, ohen byl nelítostný. Začal jsem vytvářet vodní koule a vrhat je po plamenech, avšak má magie na to nebyla dostatečně silná. Kdybych použil druhou magii, akorát bych pomohl ohni se více rozhořet. pomyslel jsem si. A tak jsem vytvářel jednu vodní kouli za druhou a snažil se tak veškeré ohnisko požáru z naší strany držet na místě.

Tábor
Neviem čo to bolo, ale tá ohnivá gula pri náraze zničila kamennú barieru, odhodila ma a ja som prudko dopadol na zem. "Au.." poviem s bolestou, začalo mi písakť v ušiach a okolie sa zvláštne začalo krutiť. Strácal som vedomie? Asi áno a k tomu som cítil to teplo okolo, oheňu sa podarilo rozšíriť a ja som s ním nemohol nič spraviť. Padol som na brucho a zavrčal som. To sa mi snáď zdá.. k tomu.. pomyslím si a potom si to uvedomím. Bol som uprostred toho požiaru, ležiaci bezvládne na zemi a k tomu.. tma. Omdlel som.

Demon zapálil ohnivou kouli a ta letěla na vlky co tam stáli. Nebýt otce, sežehne je za živa, akorát všechny okolo to odhodilo. Alfa, si v klidu odešel. To snad nemyslí vážně? Pomyslel si rozhozčeně. Avšak jeho otec zůstal v plamenech. ''Tati!'' Zakřičel. Jako by ho mohl slyšet, když zůstal v plamenech a omdlel. ''Můj otec, tam zůstal.'' Odpověděl vlčici. (Raven). Rychle přemýšlel co udělat. Najednou se kolem něj začali tvořit malé vodní koule.(EMÚ voda - vodní koule /získána v kurzu/) Mířily na oheň. V tom ho něco napadlo. Snažil se stále myslet na tvoření nových koulí. Vběhl do ohně. V čumáku ho začal štípat smrad ohně. Těžce našel svého otce a ztěžka jej pobral na záda. Stejnou cestou se vrátit nemohl. Otec, nebyl zrovna nejlehčí a nejen se záchranou života, rovnou procvičí i sílu. Skočil přes jeden kámen a brzy stál zase venku z ohně. Ale na jak dlouho? Plameny se rychle šířily. Jestli zemře. Demone, já si tě najdu. Pomyslel si a bezvládné tělo otce donesl co nejdál od plamenů. Během toho co ho měl na zádech, mu dával trochu energie, aby se co nejdříve probral. Položil ho, dál za Táborem a vyběhl zpátky. K ohni. Znovu se snažil přemýšlet nad vodními koulemi a pokoušel se zabránit šíření.

/Tábor/
Až ted' jsem zaregistroval, že mají plameny i svou první obět'. Tiše jsem zavrčel a jakmile jsem se ujistil, že je Altair na pár momentů mimo nebezpečí ohně, přeletěl jsem pohledem příchozího Aspera s nějakou cizí vlčicí. Nyní není čas na diskuze. pomyslel jsem si a rozběhl se za Kayem. Na existenci bez Greenixe jsem byl již celkem zvyklý, ale nyní jsem ho vážně potřeboval. Byl pryč už snad půl roku a mě zajímalo, kde je tak dlouho. Rozběhl jsem se za Kayem a když jsem se u něj zastavil, všiml jsem si mladého Diega. ,,Diego! Nechod' mezi ty plameny, je to moc nebezpečné!" křikl jsem chraptivě, do mých dýchacích cest už se dostával kouř, byt' jsem od ohně byl stále docela daleko. Sehnul jsem se ke Kayovi a přičichl k němu. Ještě jsem se ohlédl na Richu s Altairem, pravděpodobně byli zatím mimo nebezpečí. Otázkou bylo, na jak dlouho. ,,Kayi, kayi, kayi... vzpamatuj se, synu!" poslal jsem mu myšlenku a vzal jej na záda. Odnesl jsem jej na kraj tábora, nedaleko Richu s Altairem, možná ještě trochu dále od plamenů. Sehnul jsem se k němu a nechal kolem něj vyrůst květy azuru. Toto se mi za celý život povedl jen jedinkrát. Z bezedné neviditelné brašny jsem vytáhl dřevěnou misku a tlamou kus květu utrhl a rozmělnil přímo do misky, kterou jsem poté zvedl tlamou. Nanesl jsem rozmělněný azur na Kayova zranění, no taky trochu do tlamky.

Tábor
Stejně poplašený pohled Raven opětoval. Oheň? Teď v zimě? V létě by ho očekával spíše. Jeho myšlenky potvrdil pach, který rozkmital jeho chřípí. Magie, no jasněže. Pohodil hlavou a srovnal s Rav hřbet a plece. "U Rintintina to je blázen." Pronesl, když spatřil mladého bílého vlka, kterému se v srsti začaly usazovat kousky popela, táhnoucího z ohně černého vlka. Vždyť o je přeci Kay! "Umí hraničáři bojovat s ohněm?" Snažil se nepropadnout panice. Uměl vůbec ovládat vodu? Ty ne, ale já ano. Zasmál se protivný hlas v jeho nitru. My se známe? Prohodil, mezitím co v myšlenkách hledat řešení. Ne, ale určitě brzy poznáme. Uchechtl se ten hlas, načež se ze země vynořila chapadla vytvořená z vody a začala hasit rychle šířící se oheň.

Tábor
Zamračila jsem se, ale zůstala jsem potichu. Nebyla jsem v pozici, kdy bych si mohla dovolit někoho obviňovat, že zrady. On byl zrádcem smečky, ale já se cítila jako zrádce smečky, rodiny i strany. Rozhodl se jinak, sice ne taktně, ale rozhodl se a měl na to právo. Že se choval jako arogantní a sebestředný idiot byla věc druhá. Odvrátila jsem od něj hlavu a doufala, že brzy odejde. Proto jsem útok vůbec nečekala. Když přišel, stály jsme s Haske dostatečně daleko, aby nám oheň neublížil, ale když jsem zaslechla tu ránu, polekaně jsem sebou trhla a ztuhla jsem. Jen jsem zírala před sebe a sledovala šířící se plameny. Probral mě až hlas zelené betty a také Antares. Hučel mi do hlavy tak silně, že jsem měla na chvíli pocit, že se rozskočí. Rozběhla jsem se tedy k ohni a snažila jsem se ho pomocí magie aspoň částečně držet na uzdě. V duchu jsem si nadávala, že jsem trénování téhle magie tak zanedbávala. Po chvíli jsem uviděla Diega, jak vybíhá z plamenů. Ani jsem nezaregistrovala, že tam vůbec vběhl. Zamrazilo mě, když jsem si uvědomila důvod. Nechala jsem oheň ohněm a zamířila jsem si to ke Kayovi. Věděla jsem, že s ohněm nic moc nezmůžu a proto jsem se zaměřila na to, co mi šlo. Byl u něj i ten postarší zelený vlk, ale v tu chvíli mi to bylo tak nějak jedno. Položila jsem na tlapku na Kayovo rameno a sledovala jsem, jak se směrem od mých křídel až po mé tlapky pomalu šíří namodralá záře. Snažila jsem se soustředit a nevnímat ruch a zmatek okolo.

//Ízo, Kay je už v péči Dina. T-T Tak dejme tomu, že mu pomohli oba.

//Taky než to napíšu, tak mi naskočí celá stránka novejch příspěvku. Kdo se v tom má vyznat Ale dejme tomu, klidně jí to vytmav, že se ti do toho plete , aspoň bude sranda

//To si Dino nedovolí, je na to až moc hodný. =D Ale asi za něj zareaguju, za pár minut.

Místo zeleného vlka ji odpověděl mladý vlk s rohy. (Diego) "Sakra." špitla si pro sebe. Jakmile si všimla, že vlk pravděpodobně dokáže ovládat vodu, tak na něj kývla. "Skvěle, pokračuj. Já zatím půjdu najít..." ale v tom už onen informátor vběhl zaslepený záchranou svého nejbližšího do ohně. "Hej!" křikla na něj. Bohužel už oba dva z jeho ohonů zmizely do ohně. To nám ještě chybělo. pomyslila si. Díky schopnosti teleportace by dokázala uvězněného najít mnohem rychleji, zatímco by ostatní hasili postupující oheň. Najednou si však všimla, jak se vlk (Diego) vynořil z ohnivé pasti nesoucí na zádech černého vlka. Vrtalo ji hlavou, jak to zvládl tak rychle, ale teď se snažila přijít na způsob, jak pomoci. O zachráněného se již začali starat dva vlci, a tak usoudila, že by tam její pomoc byla zbytečná. "Neumí, ani má magie ne." řekla poměrně přiškrceně k Asperovi. Začínala se cítit úplně neschopně. Nemohla oheň hasit, ani pomoci zraněným. Co teda měla dělat? 
//Bože, už asi po páté to přepisuji. Taky byste mohli trochu zpomalit. :DD

Tábor
Události se seběhly hrozně rychle, tak mi to alespoň připadalo. V jednu chvíli jsme čekali, až nám alfa začne věnovat pozornost, ve chvíli následující zachvátil tábor požár. Strnula jsem a zůstala zírat do plamenů. Oheň, jediná věc na světě, ze které jsem měla doopravdy strach. Kdyby bylo hašení tábora jen na mě, pravděpodobně bychom tu uhořeli, ale naštěstí tu bylo několik vlků, co zachovali duchapřítomnost a pustili se do hašení a zachraňování těch, co v ohni uvízli. Až když jsme uviděla Dina, jak tahá Kaye z plamenů, přimělo mě to vzpamatovat se. Možná jsem se ohně bála, ale také jsem ho dokázala ovládat a nemohl mi ublížit, pokud jsem nechtěla.. Zatřásla jsem hlavou a soustředila se na oranžové plameny, z větší části už uhašené. Čím víc vlků se ale zapojí, tím lépe. Můžu se alespoň postarat, aby se oheň dál nešířil. V mysli jsem plamenům vytyčila jasné hranice, aby se nemohl přiblížit k vlkům postávajícím okolo. A tedy ani ke mě. Pokud bude dost daleko, není důvod mít z něj strach.

Tábor
Hučalo mi hlave, mal som pocit akoby som mal uhorieť za živa a potom.. niečo so mnou pohlo. Nadvihlo ma to a tiahlo preč. Kto to bol? Fevris? Dino? Diego? Sapha? Hlavou mi kolovali mená mojích blízkych až som pocítil chlad. Zdalo sa, že som sa nenachádzal v tých plameňoch. Tlmene som vydýchol a pocítil som ako sa ku mne začalo vracať vedomie a sila sa postaviť. Pootvoril som oči, ako prvé som si všimol Caelle a Dina ako mi liečia zranenia a preberajú späť k životu.
"T..to.. Demon.." zastónam v momente, kedy som sa snažil niečo povedať. Keď som pootočil hlavou, videl som ten chaos, ktorý akurát zavládol v tábore. "Kur.." ani zahrešiť som nemohol poriadne, postavil som sa na nohy, no tie sa mi začali triasť. Značky pod očami mi blikli a zo zeme sa začala valiť hlina, no nepomohlo to. Po tomto pokuse sa mi podlomila jedna noha a sotva som sa udržal. "Ďakujem, ale mňa si nevšímajte.." vydám zo seba z ťažka. "Zachránte tábor a.. a vlku.." prehovorím a v tom momente dopadol ku mne môj patrón, ktorý naznačil Dinovi aj Caelle, že sa o mňa postará. Kde je Diego? A Sapha? Sú v poriadku? 

Tábor
Pohlédl na Rav a pousmál se, aby jí zvedl ducha. "Dohlédni na to, aby se k ohni nikdo další nepřibližoval." Přešlápl na druhou packu, načež se k ní ještě otočil. "A Rav.." Začal. "..dávej na sebe pozor." Kývl s vážnou tváří a rozklusal se k ohni blíže. Sníh lezl požáru z cesty, patrončina chapadla se začala stávat neefektivními. Moc ti to nejde. Ušklíbl se, následně však udusil v sobě kňík, když se mu zavrtala do mozkových závitů. Dneska neměla moc dobrý den. Začala se vedle něj pomalu formovat. Černá, lesklá kobylka. Zdravíčko. Odfrkla si, načež dupla do země, odkud vytrysklo pár pramenů do výše Asperových očí. Patronka z nich začala vyvářet střely, které se ukázaly více efektivními.

Tábor
V centru tábora se něco dělo. Něco, co mě přimělo okamžitě vstát z mého vyhřátého místečka, kde jsem se až doteď povalovala, a vystartovat tam. To něco byl požár, který vznikl náhle a z mě neznámých důvodů. Ani jsem netušila, že dokážu běžet tak rychle, ale neutíkala jsem od ohně, nýbrž k němu. V centru tábora byli dva vlci, na kterých mi záleželo, Kay a Diego. Jakmile jsem se tam dostala, okamžitě jsem v davu vlků vyhledala dvě známé postavy, Diego hasil oheň, ale Kay... "Kayi!" Zavolala jsme zděšeně, když jsem spatřila černého vlka, jak leží na zemi a nehýbe se. Něco se mu stalo, něco se mu muselo stát a já tu nebyla, abych tomu zabránila. nevšímala jsem si dvou cizích vlků, kteří se o něj už starali, vlastně jsem si jich ani nevšimla. Kdybych se o něj teď bála trochu méně, uvědomila bych si, že bude lepší se do toho neplést a nechat je, ať dělají co umí, ale to mě ani nenapadlo. Možná jsem neuměla léčit a při hašení ohně bych se svou druhou magií byla užitečnější, ale zdravý rozum si momentálně vzal dovolenou. Kay už se mezitím probral a vyškrábal se zpět na nohy. Doběhla jsem až ke Kayovi a zlehka do něj strčila čenichem. "Kayi, jsi v pořádku?" Moc jsem nad tím nepřemýšlela a použila i svou magii, ne tu druhou, ale mou základní. Kay sám přece říkal, že by se mohla hodit na léčení, no ne? Ale trošku jsem to přehnala. Podařilo se mi sice očistit Kaye od popela a kouře, ale zároveň se mi podařilo i přebarvit jeho kožich na čistě bílý. Opět. ne že by mě to zrovna v tu chvíli zajímalo.