Příběh smečky Ishimura II.

RB
"Jop, priemerné.. tak šup, skoč do neho.." poviem a posadím sa vedľa bahna. "Skus ju pozvať na spoločný lov, porozprávajte sa a buďte uzmierený," navrhnem, no neviem či by to pomohlo. Ja sám mám problém v rodine.
"No, Kalana si už stretol, ten je člen IShimury a Amy, tá neviem kde je.. bohužial," pozriem do bahna. Hodila by sa rodinná stretávka, chcel by som ich aj vidieť. Ako sa im darí, sú v poriadku? 
Nakoniec od bahna odtrhnem zrak: "Choď do bahna, ľahni si a ja budem pracovať.." zazubím sa.

RW
Keď spomenie zloitosť vlčíc, zasmejem sa. "Samozrejme, tak to príroda zariadila" pousmejem sa, keď sa natiahne do bahna musel som sa pousmiať. V každom z nás stále drieme malé vĺča, tak dobre.. jdem na to! 
Sústredím sa na bahno a začnem do neho miešať rôzne minerály zo zeme. "Keď skončím.. budeš uvolnenejší a tvoj kožuch bude priam žiariť.. akoby som to povedal, novotov?" prehovorím a bahno pod Reelom sa začne točiť. "Povedz, čo plánuješ do budúcna."

RW
"No, o čom by bol potom život, keby som boli všetci rovnaký, nie?" strihnem ušami a pozerám ako mi bahno dopadlo na laby. Ovládol som časť bahna a namočil som celý Reelov kožuch okrem hlavy. Bahno sa stále hýbalo. Tieklo po Reelovom tele a končilo v bahnitom víre a tak sa to striedalo. Samozrejme som neprestal pridávať tie liečivé mineráli a ďalšie drobnosti k tomu.
"No, tak ten nápad sa mi páči, hranice. Aj v čase mieru sa môže hoci čo zmeniť k zlému, lepšie je byť opatrný," poviem. Nikto nevie čo sa môže aj teraz spraviť. "Vždy mám pocit akoby bola Kirigakure o krok popredu.. dosť ma to mierne irituje.." zasmejem sa.

//moja gramatika je o ničom xDD

RW
Ďalej pokračujem s liečebnou kôrou, takto by som to mal udržať asi pol hodiny a bude to dokončené. "Nájomný? Keby bola reč o zabijakovi, to ešte pochopím ale nájomný hraničiar? Čím mu potom platia.." opýtam sa so smiechom. "Kto by ich mal nahradiť?" položím ďalšiu otázku. Zdá sa, že je hromadná zmena alf vo všetkých svorkách, mehe.

RW
Prikývnem: "Ľahko by sa dal prehovoriť a nebol by verný svorke," prehovorím. Aj naďalej sa sústreďujem k pravidelnému toku liečivého bahna po Reelovom tele. Mal by sa teraz cítiť uvoľnenejšie ako do teraz, no samozrejme ešte som neskončil. Na to povedal vetu, ktorá ma donútila aby som sa zamyslel. 
"No," prehovorím stroho a pozriem sa na môj vlastný odraz v rieke. Pozorujem svoj vzhľad, stavbu tela a povzdychnem si. "Keď sa na seba pozriem.. tak.. nie. Akosi na seba zabúdam. Jaj to boli časy, kedy sa mi kožuch leskol v slnečnom svite.." pozriem na slnko. "Keď s tebou skočím tak si asi aj ja doprajem tento proces.."

Tábor
Posouchala jsem, dokud to šlo. Jen tak tiše, jako stín, lecos už jsemt teď měla jasnější. Věděla jsem, kdo je zdejší alfa, kdo beta i to, že původně byl celý tenhle shon kvůli vetřelkyni na území. Když se skupina rozpustila, zasmála jsem se. To tu opravdu půlka zdejší smečky stála proto, že tu byl vetřelec? V tom případě můžu být ráda, že si mě nevšimli. Další cizák na území. No, jejich hranice jsou opuštěnější, než poušť, vetřelec jako já se sem dostane snadno. Ušklíbla jsem se a jen tak tam dál seděla

Tábor
Pozorně jsem si alfu prohlížela. Udělala na mě větší dojem, než druhý alfa. "Budu k vám upřímná. V Zeiss bylo tabu vytáhnout paty z území. Za svůj život jsem je opustila pouze jednou jako vlče. Teď mám možnost se rozhodnout a chci se rozhodnout správně. Nechci nic uspěchat." řekla jsem. Nevěděla jsem, jestli to zcela pochopí. "Hodlám tu nějaký čas zůstat než požádám o zkoušku, chci si být naprosto jistá, že to tu bude vyhovovat". Věděla jsem, jak podezřele to zní. "To ovšem neznamená, že se tu budu jen tak poflakovat. Doufám, že budu mít spoustu příležitostí vám dokázat, že jsem vás nepřišla vyvraždit, jak si většina zdejších vlků myslí."

"Vpořádku, nebudu tě nutit. Já sama jsem tu asi dva roky přebývala jakožto tulák, než jsem se přidala do smečky." Řekla jsem s mírným poúsměvem. "Můžeš tedy jít. Až se rozhodneš, přijď za mnou, za Reelem nebo za nějakou z našich Bet." Řekla jsem pak. Připadala jsem si teochu trapně, když jsem jí dovolovala odrjít, ale kdo ví jak tp bylo v Zeiss...
Při jejích slovech jsem se ušklíbla. "No, jsou trochu nedůvěřiví. Ale to se spraví. Brzo poznají, že ty nejsi Naiomin otrok ale svobodný vlk." Řekla jsem.
Vtom mě do mysli uhodila myšlenka. Patřila nějaké mladé vlčici (June). Jaktože si jí nikdo nevšiml?! Pomyslela jsem si naštvaně. Protože od tohohle jsou tu Alfy a Bety. Reel, Lucas a Spirit odpočívají, Dino se teď statá o ty dva a o tu vlčku by ses měla postarat ty! Odpověděla jsem si v myšlenkách. Zaměřila jsem se na tu vlčici a hledala ji v davu. Ano, tam byla. Tam na kraji tábora. "Pojď za mnou..." Poslala jsem jí myšlenku.

HEXY DE MAL
Tábor
"My máme mírnější posty," řekla jsem klidným a vyrovnaným hlasem. Hlavu jsem otočila za novým pachem (June), který nepatřil vlků z Ishimury. "Zdravím, potřebujete pomoc? Chtěla by jste se přidat do smečky? Za chvilku si Vás určitě nějaká Alfa nebo Beta všimne a bude se Vám věnovat," nemluvila jsem k té vlčici moc vlídně a přátelsky, ale jen klidně. Nelíbila se mi spousta tuláků v táboře a nikdo se jim nevěnoval. Samozdřejmě Reel něco už udělal a Dino taky. Reel však odešel s nějakým vlkem, který je v Ishimuře dlouho (Kay de Mal) a nechal tu jen tak tuláky. "Neměl by se věnovat povinnostem?" Zamračila jsem se a doufala jsem, že Ishimura bude fungovat jako dřív. S nástupem nových Alf je to tu vše zmatené. Pak přišla naštěstí Alfa Tenebris a začala se věnovat Zeissačce. Přišla jsem k Alfě Tenebris a uklonila se jí a čumák jsem měla pár centimetrů nad zemí. "Vím, že máte hodně práce, ale mohu s Vámi mluvit? Klidně až budete mít čas a vše ohledně Vetřelců bude vyřešené." Alfy jsem neměla zrovna v lásce, protože za Alf Spirit a Lucase jsem "neviděla" Tábor tak zmatený. Nechtěla jsem se jim ani zavděčit či být dokonce vlezlá, ale to by snad normálního vlka nenapadlo, protože já jsem chtěla vše jen pro dobro smečky Ishimury. Vlky si tu výšší posty přehazovaly, měnily už zadaný úkoly a odcházely od povinností. Nelíbila se mi poslední Cäelinina slova o vražděných vlků, protože zněly jako narážka na mě. "Možná bych si měla zalovit než se to tu uklidní. Vlci budou mít o mě jen špatné mínění a urážela bych rod de Mal. Už určitě spousta vlků si myslí jak hrozná jsem." 

Otráveně sledoval dění v Táboře. Takový zmatek tady nepanoval dlouho, radši ani nepomýšlel na to jak to bude pokračovat dál. Otočil se na Hexy a mrskl ocasem, dle něj bylo na čase odejít, zmatek nebyl jeho oblíbený element. Zeissačku poslouchal jen na půl ucha, nezajímalo ho jak to s ní dopadne. I kdyby jí nové Alfy vyhnaly, mohla by zpět donést Zeiss docela užitečné informace. ,,Myslím že bychom měli odejít. Jsme tady akorát na obtíž." zašeptal slova směrem k Hexy, tak aby to mohla slyšet pouze ona. Sledoval Alfu Tenebris s lehce nedůvěřivým pohledem. Nevěl co si má o tomto stavu myslet. Určitě to nebylo správné že zde byla jen jedna z nich. Alfa Reel si někam odešel, ani se nezatěžoval s vetřelci. ,,Docela lehkovážný, neví jaké nebezpečí zde hrozí. Vždyť je tady člen Zeiss. Neuvědomuje si to nebezpečí?" pomyslel si nevěřícně.

Tábor
Cítila jsem zase po svém boku Sanita a vyslyšela jsem jeho slova. Byla jsem ráda, že ho cítím u sebe, ale měl pravdu. Na jeho slova jsem kývla hlavou. "Máš pravdu, zlato. Chudáček Dawano. Musí být z tohohle zmatku rozrušený," zašeptala jsem k němu zkroušeně. Mrzelo mě, že jsme nešli hned jak se to tu začalo plnit Vetřelci. Bylo to tu nebezpečné a Dawano byl křehká dušička. "Odpusťte Alfo Tenebris, ale je nejvyšší čas, aby já se svým partnerem a synem opustili tábor a nebyli na obtíž. Musíme ještě syna pár věci naučit než úplně dospěje a taky je to křehká duše. Ten zmatek není dobrý pro něj," vysvětlila jsem naléhavě. "Stejně bych si později s Vámi chtěla pohovořit," uklonila jsem se a vydala se co nejrychleji k Dawovi. "Půjdeme pryč, jo? Někam kde je klidněji. Promiň," špitla jsem k němu a přitáhla si ho k sobě. "Lovil si už někdy a co magie? Objevil si ji už?" Zašeptala jsem k němu a chtěla jsem se taky vydat pryč.

Tábor
Pojď za mnou... Když mi tohle došlo, zpozorněla jsem a rozhlížela se zběsile kolem. Kdo to udělal? Jak? Proč? Jak se kolem sebe dívala, napadlo ji, že ten někdo ji nejšíš nevolá jen tak pro legraci. Moje pozornost se obrátila k vlčici, která měla červené uši a špičku ocasu. Osobně se mi ten vzhled dost líbil. Kolem ní už postávalo několik vlků, tak mě napadlo, že by to dost možná mohla být právě ona a to, co udělala mě, ať už to bylo cokoliv, mohla udělat i jim, aby k ní přišli. Zdálo se mi to jako logické vysvětlení, tak jsem k ní loudavým krokem napochodovala. Tiše jsem ji pozorovala a čekala, co tak důležitého mi asi chce. Nechtěla jsem si se svým pozorováním příliš vyskakovat, hlavně na cizím území, ale být ve střehu ještě nikdy nikomu neublížlo.

Tábor
Pousmála jsem se. "Pokud budete s něčím potřebovat pomoc, můžete se na mě s čímkoliv obrátit," řekla jsem. Měla jsem pocit, že mě docela chápe. "Ona ostražitost rozhodně není na škodu." Už jsem se chystala odejít, když jsem zachytila, jak se Hexy chová ke svému vlčeti.Ona přehnaná úzkostlivost rodičů vlčatům taky dvakrát neprospívá, pomyslela jsem si, ale nakonec jsem se rozhodla to neříkat nahlas. Hexy své chování stejně nezmění, jen budu za tu špatnou.

Proč jsou na Reela všeci hnusní? Nic jim neudělal, jen je vyčerpaný. Prostě ten post nečekal. Vsadim se o cokoliv, že když se Alfami stali Spirit s Lucasem, taky to chvíli vypadalo v táboře takhle. A to že je tu jen jedna Alfa taky nikomu nevadilo... Pomyslela jsem si podrážděně, ale taky trochu smutně. "Jistě." Přikývla jsem na Hexyina otázku. To už se ale Hexy omlouvala, že musí jít. "Vpořádku. Tak se stav až budeš mít čas." Usmála jsem se na ni. Při zmínce o Dawanovi jsem si vzpomněla na své potomky. Byli samostatní, to ano, na to, že jim byl teprve rok toho dokázali už hodně, vlastně všechno kromě lovu a ten už je Reel možná naučil, ale stejně jsem se o ně bála. "Eveline? Angelo? Kdepak jste?" Poslala jsem jim myšlenku. Doufala jsem, že jsou v táboře ale když jsem se rozhlédla, nikoho jsem neviděla. Však oni si mě i v tom zmatku najdou. Nebo možná šli s Reelem, co já vím... Pomyslela jsem si.
Pak jsem zaslechla slova té modrošedé vlčice (Caelle). Usmála jsem se. Ačkoliv ještě nebyla ve smečce, byla ochotnější než většina vlků a to mě těšilo. "To není, ale tohle, co předvádí je podle mě trochu přehnané. Myslím, že jelikož ti důvěřujeme my Alfy i bety, není důvod k panice." Odpověděla jsem.
Mezitím co jsem se bavila s Caelle, došla ke mně ta tulačka. "Ahoj, jsem Tenebris, Alfa téhle smečky. Potřebuješ něco?" Zeptala jsem se přátelsky.

VEČER
Nejdřív se mi tahle sešlost celkem líbila, předávání postu Alfy a tak, ale poté, když se to tu začalo plnit dalšími vlky, zvlášť vetřelci, už mi to bylo nepříjemné. Očima jsem hledal Spirit nebo mámu, jediné dvě vlčice kterým jsem důvěřoval, ale nebyly k nalezení. Tak jsem s vyděšeným kňučením zajel pod husté keře označující hranici tábora, kde jsem se schoulil do klubíčka. Já sám jsem viděl na tábor, ovšem nikdo neviděl na mě. To mi vyhovovalo.
RÁNO
Už jsem tu musel být dost dlouho, vzhledem k tomu, že když jsem sem záleží, byl večer a teď ráno. Už mi to tu začínalo být těsné, ale bál jsem se i jen vystrčit hlavu ze své skrýše. Vlků tu bylo ještě víc než včera. Maminko, Maminko moje, kdepak si? Pomyslel jsem si. Někdo přešel těsně kolem mého úkrytu, naštěstí si mě nevšiml. I přesto jsem se začal třást po celém těle. Po několika dlouhých hodinách mě konečně našla máma-nevím jak to dokázala, asi má v sobě nějaký radar na vyhledávání vlčat-.Přitulil jsem se k ní, ještě stále se třesoucí. Vzala mě k nové Alfě a něco s ní řešila. Nevěděl jsem co, no nezajímalo mě to. Vyděšenýma kukadlama jsem koukal na jednu tulačku (Caelle). Vypadala nebezpečně, ale zároveň mi byla sympatická. Chtěl jsem se jí na něco zeptat, to už ale maminka s tatínkem odcházeli pryč a já rychle cupital za nimi.

Tábor
Angelo sledoval okolie ostražito, hoci v tom všetkom čo sa stalo začínal mať zmätok. Ešte k tomu všetkému začul v hlave matkin hlas ktorý sa pýtal jeho a Eveline kde je. Tu v Tábore, otec odišiel, je tu menší zmätok... počkať, pomyslel si dúfajúc, že si matka jeho myšlienku vypočuje. Nervózne sa poobzeral okolo seba hľadajúc známu čierno-červenú srsť svojej matky. Nakoniec si ju všimol a tak sa k nej pobral rýchlym krokom. ,,Volala si mňa a Eveline?" opýtal sa jej keď už bol dosť blízko na to aby ho počula. ,,Nevidel som ju už dlhšie,, myslím, že bola pri otcovi... " dodal.