Příběh smečky Ishimura III.

Když mi vlk znalý v léčení řekl že bude v pořádku, mohl jsem se konečně zcela uklidnit. Asi bych nepřenesl přes srdce, kdyby po tom, co jsem jednou někam s někým vyrazil, byl ten někdo zraněn. Ao uložil plášť, kterého se chopil když jsme z tábora odcházeli, do rohu místnosti, kde se se mnou se zamáváním rozloučil a zmizel. "Až se ohřeješ a prospíš, bude ti zase dobře," promluvil jsem k Caelle, když přišla k vědomí a Dino odešel za svojí partnerkou Richu, jak jsem zaslechl její jméno. Jak už mi bylo zvykem, opřel jsem se o stěnu v místě, kde jsem měl nejlepší rozhled a na chvilku zavřel oči. Neplánoval jsem zůstat dlouho, ale i mé tělo potřebovalo zahřát. Koncové části těla jsem měl úplně ledové takže bych sám mohl dojít k úhoně, kdybych teď vyrazil do chladné noci. Ani nemluvě o tom, že jsem byl nachlazený už předtím, než jsme se vykoupali v zimním jezeře.

 Cítil jsem, jak mi svaly celkem rychle postupně povolují a zahřívají se, což bylo vítanou věcí. A pak moji pozornost upoutalo cosi, co se mi hnulo pod srstí. ..beruška? Úplně jsem na ni v tom shonu zapomněl a teď se divil tomu, že žije. Čekal bych, že se v tak studené vodě utopí nebo ji aspoň voda z mého kožichu vynese. Máš ty ale štěstí. Vymotala se z bílých chlupů a pokoušela se vzlétnout. Vlhká křídla jí to ale nedovolila takže ze mě slezla a pomalu se pídila ke zdroji tepla - ohni. Nemusel jsem ani otevírat oči, abych to viděl, když mi magie dovolovala sledovat svět i přes víčka. V zápětí se ozvalo Dinova hlasu, který se pokoušel Caelle povzbudit. "To se občas stane každému," použil jsem jeho slova abych tak také Caelle řekl, že o nic nejde, když se nikomu nic vážného nestalo. Nejspíš se na sebe zlobila což bylo v určitém smyslu dobře a nebyla jediná, kdo se tak cítil, ale litování našich činů, konkrétně nedostatečné rozvážnosti, by nic nezměnilo.

/Doupě/
Z povzdálí, nedaleko Richu jsem sledoval, jak se oba vlci, Sinha i Cäelle zahřívají u ohně. Na tváři mi najednou hrál uvolněný a tak nějak spokojený úsměv. I oni dva by mohli být spokojení. Vždyť se nic tak hrozného nestalo, nebylo to poprvé, ani naposled. Slyšel jsem myšlenky obou vlků, ale nějak jsem na ně nereagoval. Cäelle začínala opět fungovat, což mě docela hřálo u srdíčka, zatímco Sinha se věnoval nějakému hmyzu. I moji pozornost strhl hmyz, jen o něco větší, než ten od Sinhy. Po našem doupěti, kde se vzala, tu se vzala, se procházela kudlanka. Prošla kolem mě, koukla na Richu a pak se vrátila ke mě. Nespouštěl jsem z ní oči, ale nějak více soustředěnou pozornost jsem jí nevěnoval. Zatím ne.

---

Blix

/Tábor/
Začal jsem nemotorně, na jednu polovinu těla značně oslabeně, poskakovat okolo They, která mi jako první odpověděla. ,,Tak pojď nahánět třeba nějaké ptáky, nebo tak něco! Je to bžunda a pořád lepší, než se tady nudit!" navrhl jsem radostně. Choval jsem se neustále jako vlče, přestože jsem byl již docela starým vlkem s mentální poruchou. ,,Notááák, na co čekáš, přece se tu nebudem nudit, né?" houkl jsem na ni a s nadějí v očích se porozhlédl po ostatních přítomných.

Neyew (Doupě)
"Netrap se tím," nadnesl jsem k jejímu povzdechnutí. "Máš v táboře přátele, že? Ta vlčice..Haske? Nechá tě u sebe? Až si trochu odpočineš, doprovodím tě nazpět." Noc pomalu končila takže by jsme možná mohli vyrazit už za úsvitu ale všechno záleželo na tom, jak se bude cítit. Já sám byl teď poměrně zahřátý a srst mi zcela proschla. "Zůstaneme, dokud si neodpočine. Mohu se vám za vaši ochotu a pomoc nějak odvděčit?" promluvil jsem k Dinovi i vlčici v myšlenkách a krátce tak otevřel oči, hledíc do rudých plamenů před sebou. Rád bych jim oplatil laskavost, jenže jsem u sebe neměl žádný cenný nebo užitečný předmět jehož nabídnutím bych lépe ukázal, jak moc si jejich pomoci  a starosti pro dva cizince vážím.

Pozerel som sa na Haske, v brlohu bola celkom tma. ,,Posvietime si?" opýtam sa jej a švihnem chvostom. ,,Ja viem, noc môže prekrútiť mnohé myšienky, dobré či zlé, ja netuším, ale myslím, že to bude dobré." povedal som a znelo to trocha sebavedomejšie. Som hraničiar a nemal by som poznať takú úzkosť. Ale toto nebol vytrvalostný beh, bolo to čosi, čo ovplyvní naše životy. ,,Budeme v bezpečí." hovoril som, znelo to tak, akoby som sa obával, akoby na mňa dosadal tieň pochybností. ,,Za to môže minulosť, možno som až prílišný paranoik. Možno to mám po otcovi." povedal som na ospravedlnenie .

,,Áno? Ja som Alfa." prihovoril som sa mladej okrýdlenej vlčici (Cassidy). Možno chcela do svorky. Onedlho začne jar a obdobie, kedy budú prichádzať na svet tie malé chlpaté guličky. pomyslel som si pobavene a spomenul som si akými malými boli Eveline a Angelo. Veď Lina možno bude mať aj malé. A dokonca aj Haske, všimol som si, že často za ňou chodí Chodec a odvádzal ju do brloha, keď som ich naposledy videl. ,,Vlci, tieto prepadliská by sa mali nejak označiť, aby sa tade nechodilo." prehovoril som.

,,Pravdaže." pripustil som a počúval slová Haske. Potom sa zrazu odmlčala a po chvíli začala na mňa hovoriť iným tónom hlasu. Zvážnel a jej slová zneli naliehavo. ,,Veľmi výrazný tvor, nejde naň zabudnúť. Vyšší, mohutnejší avšak, stále mu trčia rebrá. Na ramene má znak ohnivého oka. Jeho oči, nie sú vlčie, akoby mačacie, s úzkou zreničkou. Oranžovo červenej farby. A na hlave sa mu skvela blyšťavá koruna. Ktovie, kde je." povedal som, snažiac vybaviť si v hlave, čo najpresnejší výjav toho vlka