Příběh vyhnané smečky Zeiss I.

Tábor
To, že jsem byla omegou bylo poznat jen na pohublém těle a špatné kvalitě srsti. Pravda, vypadala jsem fakt příšerně, což byl jediný důvod mého smutku. Avšak o to víc jsem byla naštvaná na svět a o to víc jsem se tvářila povrchněji a nadřazeněji. Kdybyste sledovali jen můj oblyčej, tvářila jsem se jako alfa. Svět mi patřil. Tedy, bude patřit. Ano, jednoho dne mi budou ležet u nohou všichni tihle milí vlčci, co se tu teď hemžili. „Uhněte, procházím!“ zamračím se na hrstku vlků v táboře a znovu zvednu hlavu.

Tábor
Zastavila jsem se těsně až před táborem, protože jsem d něj nechtěla vpadnout udýchaná. Také jsem si trochu opravila plášť. Poté jsem se vztyčenou hlavou vešla do tábora. "Kde přesně teď matka je?", zeptala jsem se Tristana. Věděla jsem u nich probíhá nějaká myšlenková komunikace, i když jsem dokázala zachytit pouze Tristanovy myšlenky. Měl by to tím pádem vědět.

O několik vteřin později ji dostihnu až v Táboře a plavným klusem se zastavím vedle ní. "Pojď se mnou." pokynu ji a vydám se k jeskyni, kde jsem Naiome viděl naposledy. Povšimnu si siluety mohutné vlčice, avšak dokonce i Naiome byla o něco drobnější než já. Zkontroluji Caelle a následně kývnu na Naiome. "Caelle je tu." oznámím ji a hodím po zmíněné postranní pohled.

Tábor - ARCAROR
Arcaror chvíli zmateně sledoval vlčici, než pochopil. Kolik má alfa vlčat? problesklo mu nevědomky hlavou a mírně se poklonil k Noemii - ne až tak moc hluboko, jako u alfy, ale mírně se podlomil v tlapách a dal jí tím najevo svou podřízenost a dlužnost. "Těší mne. Jmenuji se Arcaror," podotkl, jak ho slušné chování učilo, a potom až vyšel za Noemií.

ANGIE
Pohlédnu na vlka, co mě oslovil. Pohledem si ho sjedu od hlavy až k patě jako kdybych přemítala, zda-li mi za to vlastně stojí. Když to vypadalo že ne a chystám se odejít, odpověděla jsem. „Žádné ahoj, ty malé a pošetilé štěně.“ nakrčím čenich a odfrknu si. „Pro začátek mi stačí 'dobrý den Vaše Veličenstvo.'” Pohlédnu na něj, jako kdybych čekala že to vážně udělá.

Tábor
Mlčky jsem následovala Tristana. Cestou jsme minuli Noemie a nějakého černého vlka. Ignorovala jsem ji. Má jedná biologická sestra ani nezná moje jméno, neubránila jsem se lítostivé myšlence. Tak a odteď nesmím myslet na nic důležitého. Pomalu jsem vešla do jeskyně."Tristan mě upozornil na to, že jste mě hledala."

Započúvala sa do zvuku Prírody. Začula hlas, jej dobre známy, patril stvoreniu vznešenému a spravodlivému. Otesujem Draca a dám mu šancu... pomyslela si a nechala si vzduchom prevetrať jej bielu náprsenku. S ušami pri zátylku sa prechádzala v tábore. Obišla Fantomasa a Angie. Vždy ju môžeš potrestať Fantomas. Je Omega, zahraj sa s ňou... poslala mu myšlienku s temným úšklebkom. Keď zachytila Tristanovu myšlienku podišla k jej jaskyni, aby ich tam mohla počkať. Bola rada, že Cäelle presvedčil. Keď prišli, Naiome kývla na Tristana a pozrela do očí Cäelle. "Áno, Cäelle, musím sa s tebou porozprávať." začala. "Chcela som sa ťa spýtať, či chceš byť naďalej členom tejto svorky, keď mieniš utekať a tým porušovať pravidlá. Ak si sa chcela pozrieť po územiach stačilo sa spýtať." povedala vážnym, hlasom a jemne sklonila hlavu. "Cäelle, viem, že to medzi nami nieje také aké to bývalo. Asklépios odišiel, prišiel sa rozlúčiť somnou. Som naň hrdá, ale chýba mi. Tvôj otec ma taktiež opustil. Ževraj na toto miesto má príliš dobré srdce...Tegan už nieje na tomto svete. Musíš pochopiť, že som prakticky sama, okrem tvojich mladších súrodencov, či svorky...Aj ja som spravila veľa chýb, napáchala veľa zla a ešte aj napácham. Avšak nechcem, aby si odišla aj ty, Cäelle. Si jediná z prvého vrhu, čo si mi zostala tu." dohovorila a sklopila uši. "Stalo sa tu veľa zmien a postupne som na teba nechcene zabúdala, ale nemôžeš poprieť to, že ty si na mňa nezabúdala. Nechcem ťa stratiť Cäelle, ale keď chceš ísť...Tak choď. Ja sa to budem snažiť, rešpektovať." dodala nakoniec o čosi tichšie. Vo svojom vnútri bojovala sama so sebou. Svoje vĺčatá milovala. Pravda, s vrhom, kde bola Cäelle William príliš nepomáhal...a vlastne, ani pri tom ďaľšom. Vždy chcel mať William rodinu s vlčicou, čo udrží v srdci lásku k nemu. Možno, to nebolo správne.

Draco
Ishimura---okraj tábora
* To nemám za potřebí se s tebou hádat* Pomyslim si. Naposledy mrknu na to divnou vlčici a vzlítnu. Létání mi nedělalo problém, od té doby co jsem přišel o noho, bylo lítání mnohem snažší než li běh. Letěl jsem oblouhou. Nebyl tu krátký let. Najednou jsem si všimnul místa, kde jsem viděl druhou šanci. Pomalinku jsem přistál a tiše zavrčel.

Tábor
Posadila jsem se a poslouchala. Bylo mi trochu nepříjemné, že tu Tristan stále byl, ale nemohla jsem s tím nic dělat. Hlavu jsem měla hrdě vztyčenou, nedávala jsem najevo jakoukoliv slabost či emoce. Chtěla jsem odejít už tolikrát a pokaždé mě nějakým způsobem donutila zůstat. Otec. Možná máme společného mnohem víc než jen barvu srsti. "Nejsem si vědoma porušení nějakého pravidla, řekla jsem klidně. Lhát alfě bylo možná trochu riskantní, ale faktem bylo, že jsem území skutečně neopustila. "Pokud vím, tak kontrola hranic není porušením pravidel." Pomalu jsem pootočila hlavou směrem k Tristanovi. Doufala jsem, že se do toho nebude míchat a nepokusím se vyvrátit moje tvrzení. "Mrzí mě vaše nedůvěra ke mně", odvětila jsem nakonec suše. "Změnila ssess," zasyčel tiše Antares, který byl stále schoulený pod mým pláštěm. "Dospěla jsem", odpověděla jsem mu.

Tábor
Naiome dala uši k zátylku. "Nemyslela som si, že budeš vlastnej matke klamať do očí. To nieje znak vyspelosti." povedala rázne a vypla jej bielu náprsenku. "Ak chceš byť votrelcom, nech je tak. Nevravela som, že ti neverím, ale tvoje klamstvo ma k tomu iste privádza. Ak si chcela odísť, stačilo len povedať..." dodala a pozrela na Tristana. Už so samotných Cäelliných očí sa dalo vyčítať, že klame. A matka to na dcére spozná. Je síce rozdiel opustiť územie, ale zráža sa to s faktom chcieť opustiť územie. A o tom Naiome vedela. Tak prečo ju držať, keď o svorku vlk nestojí. Otec bohužiaľ mal v sebe viac dobrého a toto miesto nezvládol... pomyslela si aby tak zareagovala na jej myšlienku. Nebol slabý...iba verný.

Temný les
Důkladně jsem poslouchala rady. Znovu jsem se přikrčila a tlapy pevně přitiskla k zemi, aby se můj odraz znásobil. Prohlížela jsem si trenéra a jeho pozici. V hlavě se mi pomalu tvořil jeho obraz. Náhle jsem se pustila země a už jsem visela ve vzduchu připravená dostat se na jeho záda.

Tábor
Ve tváři jsem měla stále ten lhostejný výraz. Bylo docela těžké si ho udržet. Nechala jsem ji mluvit. Tak nějak jsem počítala s tím, že nás rozhovor bude vypadat nějak takhle. Byla spousta věcí, které jsem mohla říct na svou obranu. Mohla jsem jí toho hromadu vyčíst, ale nakonec jsem to nechala být. Nic by se tím stejně nevyřešilo.

Tábor
Naiome pozrela Cäelle do očí. "Ak teda, odídeš za hranice bez môjho vedomia, staneš sa votrelcom. Ak sa ma spýtaš o povolenie, tak sa ním nestaneš. Takú voľbu si zjavne chcela." dopovedala rázne a pozrela na Tristana. "Ďakujem Tristan, za jej privedenie." kývla naň hlavou a vyšla z jaskyne. Nikto ti nebráni zoznámiť sa s tvojimi súrodencami. Oni vedia, že ste. V mojej láske ste si rovní. poslala jej myšlienku a odkráčala von z jaskyne. Premýšľala nad Omegami. Jedna jej aj napadla. Nox, príď do tábora spolu s Gwen. poslala mu myšlienku, avšak bolo to o čosi ťažšie, bol pomerne ďaleko. Myšlienka bola však cítená ako rozkaz. Posadila sa a nadýchla sa, zabolela ju hlava. Poobzerala sa na vôkol seba a všimla si, že sneh sa pomaly strácal.

Jak se zdálo, tak jsem podle jejich pohledů směřující na mě nebyl nejvítanějším hostem. Po jejich zdlouhavém monologu se zvednu na tlapky, abych odešel, avšak zarazí mě Naiome. Směle na ni kývnu a rozejdu se směrem do Tábora. Dumal jsem nad tím, co bych mohl dělat. Mohl bych zkusit jít na lov. napadne mě a bez dalšího rozmýšlení se vydám neurčitým směrem. Kdo ví, možná najdu i nějaké ty další tuláky. pomyslím si. Minu několik členů naši smečky a také zahlédnu nějakého nového černého vlka po boku s Noemie. Mírně mi zacukají pysky při pohledu na nového vlka. Neměl jsem rád nové tváře a od toho incidentu s Higem jsem s vlky nevycházel. Vlastně jsem si uvědomil, že většina mého života se točila spíše kolem vlčic. A nakonec jsem stejně zase sám...

Tábor
Naiome čakala, kým Nox príde. Netrpezlivo, ale čakala. V diaľke zacítila neznámy pach. Zrejme na okraji Tábora. Tristan na okraji tábora máme návštevu... poslala mu myšlienku a otočila hlavu na čiernu amchuľu v diaľke. Nox. pomyslela si a uši dala k zátylku. Vypla hrdo jej bielu náprsenku, pričom si ju enchala ošlahávať vetrom. "Ano, Nox. Ako sa darí našemu vĺčaťu vo Výcviku?" spýtala sa rázne a pohliadla na vĺča nadriadeným pohľadom. Následne sa pozrela ostro do očí samotného Noxa. Zúžili sa jej zrenice. Hádam si nemyslel, že som na nich zabudla...

Freya
Krvavé jezero → Závětrný háj
Hltavě jsem se napila z jezera. Voda byla sice červená, ale chuťově byla naprosto obyčejná. Zamyšleně jsem si jezero ještě prohlédla a pak to hodila za hlavu. Vyskočila jsem a rozeběhla se pryč. Bez toho aniž bych se zajímala o to kde jsem nebo kam běžím jsem si hopsala mezi kupkami sněhu jako malé vlče. Na tváři mi pohrával úsměv. Po nějaké té chvilce dovádění jsem se unavila a plácla sebou do sněhu. Spokojeně jsem vyplázla jazyk a překulila se na druhý bok. Zaujatě jsem se ihned postavila. Přede mnou se rozprostíral menší lesík. Rozešla jsem se mezi stromy. Touha po poznání tohoto území mne hnala vpřed.