Příběh vyhnané smečky Zeiss I.

Pozoroval jsem jí. Byla docela odvážná a už to jsem musel cenit. Najednou ale začala panikařit. Doufal jsem, že to zvládne a povede se jí plavat, dokud nezavolala mé jméno a nezmizela mi z dohledu. "Gwen!" štěkl jsem zmateně a na chvíli jsem nevěděl, co dělat. Ihned jsem se potopil do vody. Neviděl jsem pod ní, takže jsem musel tlapama házet všude okolo, než jsem ucítil vlčí srst a následně i Gwenin obojek, který se mi připletl pod čumák. Okamžitě jsem jej uchopil a začal jsem se jí tahat co nejrychleji z vody. Plaval jsem jak nejlépe to jen šlo. Když jsem se opět ocitl na volném prostranství, zalapal jsem po dechu - nebylo ale času nazbyt. Okamžitě jsem Gwen odtáhl až ke břehu, kde jsem ji položil. Až teprve v tuto chvíli jsem se musel silně nadechnout a vydechnout. "J-jsi v pořádku?"

Udiveně jsem zamrkal, sotva popadla dech a už běžela znovu do vody. "Gwen, počkej!" štěkl jsem na ní. Rozběhl jsem se za ní tak, abych jí dohnal, voda létala od mých tlap do všech stran až do doby, kdy jsem se zastavil a oklepal. "Jsi si jistá, že to chceš zkusit? Podruhé už nemusíme mít takové štěstí a můžeš se utopit," řekl jsem vážným hlasem.

Vyšla opět dál. Zavrtěl jsem hlavou, její slova mi ležela v mysli, zatímco jsem se vydal vpřed rovnou za ní. Když už mi byla voda po hrud, znovu jsem se ocital vedle ní a poté i před ní, tak, abych jí zabránil prozatím pokračovat. "Proč?" zeptal jsem se. Opravdu mě to zajímalo a když už to bylo nakousnuté, potřeboval jsem to z nějakého důvodu vědět. Těžko říci, možná ve mě je pořád ta dávka vlčecí zvědavosti.

Nestihl jsem nic říci, protože se vydala ke břehu. Sám jsem byl opět zaskočený. Vyšel jsem k ní, odhodlaný si s ní promluvit. Když jsem došel na břeh, oklepal jsem ze sebe vodu a otočil jsem se k ní. "Poslyš, Gwen..." nedokončil jsem má slova, proto jsem si všiml, že spí. Její tělo se rytmicky pohybovalo v náporu nádechů a její slepé oči byly zavřené. S mírným povzdechem jsem si lehl kousek od ní, hlavu jsem položil na tlapy a taktéž jsem usnul. Spánek je po té době potřeba. Pokračovat můžeme jindy.

Najednou jsem ucítila silnou ránu do břicha a hned v další chvíli jsem ležela na zemi. Podrážděně jsem zavrčela a srst po celém krku se mi naježila. "Vzdej se, než toho budeš litovat!" zavrčela jsem a nepřátelsky jsem jí probodla očima, avšak u ní jsem neviděla žádné zorničky - možná byla slepá? O to mi vůbec nešlo, mohla to být jen výhoda pro mě. Prohlížela jsem si jí a hledala jsem nějaké zranitelné místo, než jsem jí opět vystartovala po noze.

Něco mě vytrhlo ze spánku a já jsem automaticky nastražil uši ještě předtím, než jsem stihl otevřít oči. Spatřil jsem vlčici - podobala se Alfě, o tom nebyly pochyby. Nejspíše to musela být její dcera. To mi ale nepřišlo zrovna v tento moment důležité - utočila totiž na Gwen. Okamžitě jsem zavrčel. Nevěděl jsem, jak se tu vzala, ale chtěl jsem jí donutit, aby zase odešla a to hodně rychle. Chytil jsem ji za ocas zrovna ve chvíli, kdy chtěla znovu něco udělat. "Gwen, teď nebo nikdy! Zaútoč!" štěkl jsem, zatímco jsem se snažil, abych tu vlčici udržel.

Aniž bych stihla vlčici doopravdy kousnout, něco - nebo spíše někdo - mě chytilo za ocas. Zaškubala jsem se, abych se tomu vymanila, ale drželo to pevně. Rychle jsem se otočila a můj pohled se setkal se zlověstným pohledem druhého vlka, který až doteď spal. Sakra, na toho jsem zapomněla, chtěla jsem se více pokárat, ale nebyl na to teď čas. Vlčice vyskočila, stihla jsem uhnout její tlapě, ale jejímu tělu ne a proto se hned ocitla na mém hřbetě. Cítila jsem palčivou bolest, když do mě zaryla drápy a začala mě kousat. Na chvíli se mě zmocnil strach - nemohla jsem je oba přemoci. Začala jsem se soustředit a již brzy jsem vytvořila oblak prachu, který by je měl na chvíli zastavit, při tom jsem naschvál spadla na bok tak, abych ze sebe dostala tu vlčici.

Držel jsem, jak to jen šlo. Gwen si zatím vedla moc dobře, byl jsem rád za to, že si pamatovala to, co jsem jí učil. Náhle se mi ale k čumkáku dostal podivný oblak, který nejspíše vytvořila vlčice. Zavrčel jsem ještě silněji, ale nemohl jsem nic vidět a nutilo mě to kýchat. Nuceně jsem tedy ocas pustil a o několik kroků jsem couvl vzad. Sakra, pomyslel jsem si naštvaně a snažil jsem se tu divnou věc dostat ze svých očí a zorientovat se. Nechtěl jsem v tom Gwen nechat.