Re: Příběh vyhnané smečky Zeiss III.

Sat Aug 25, 2018 7:56 pm

Tábor

Znovu jsem se probudila ze spánku, který trval dlouho kvůli bouři. Měla jsem příležitost si konečně odpočinout a nabrat plno sil na posilnění hranic. Chtěla jsem přidat tlapu k dílu, protože jsem měla velký zájem o vyšší post, protože potom bych se stala třeba rovná Tristanovi. Ne, že bych se mu nějak klanila, ale nedávala jsem mu elektrické rány, to jsem se krotila. Měl štěstí, že si podřízený postoj nevyžadoval, protože by v mých očí hodně klesl. Nad myšlenkou od Alfy jsem se zastavila. “Jídlo mám jen v živé formě, ale nerada bych se zbavila své hračky a vody je venku dost, takže možná neumřu,” ušklíbla jsem se a doufala, že mi nikdo myšlenky nečte a nakonec jsem žádný vzkaz Alfě nedala.

Zatřepala jsem hlavou, koukla na Jane a ta sklonila hlavu. “Máš štěstí,” sykla jsem, vstala, protáhla a vyšla z doupěte. Bylo mokro a tak jsem bohužel musela šlápnout do bahna, ale to mě netrápilo. Viděla jsem, jak Lúthien odchází s tou hračkou pryč. Sedla jsem si a hrábla tlapou do bahnité louže.

Sun Aug 26, 2018 4:21 pm

Doupě -> Závětrný les

Otevřela jsem oči, když jsem si v tom uvědomila, že jsem pozorováním té bouře usnula. No což. Když jsem opět vykoukla ven, už nepršelo. Když jsem se nadechla, tak jsem zacítila pach v pohybu. Ne ledajaký pach. Pach co skoro dva roky spal v mém doupěti. Otočila jsem se do hloubky jeskyně a zjistila, že tam není. Lúthien už nespí. Bylo první co mi proběhlo myslí. Vyšla jsem z doupěte a šla po jeho pachu. Byl čerstvý. Prošel tudy před pár minutami, ale druhý pach, mě zajímal o to víc. Zazubila jsem se, když jsem je svižným krokem doháněla. Na Lúthiena jsem nepohlédla, ještě jsem na to nebyla připravená.. Však pohled na Traureho byla jiná. Temně jsem se zasmála. ''Pejsánek si vyšel opět na krvavé rande? Smím se přidat?'' Ušklíbla jsem se. ''Tentokrát zjizvíme i druhé očko? Nebo snad tentokrát si vezmeme celé ouško? Možná se tentokrát trefím i do toho čumáku.'' Zachechtala jsem se a snažila se vyhýbat Lúthienova pohledu. Bála jsem se a proto jsem vytáhla poslední Traureho utrpěné zranění, které jsem mu udělala já. Kdepak asi je ta Nira, co nechtěla nikomu ubližovat, jen najít zázemí v Zeiss? Ta již dávno není, zmizela v den, kdy poprvé okusila krev, někoho jiného, než Allweeny, zabila svou první oběť a s tohle pejska si udělala hračku.
/Aneb, když by si ji měl Olwë pamatovat jako vlčici, jenž se chovala zle, ale uvnitř nikdy zlá nebyla. Však v každé společnosti se jeden změní Very Happy

(A Hil, přece chceme zajímavý příběh, takže když by ji to řekl před Nirou, o to zajímavější tohle celé bude, ne?)

Mon Aug 27, 2018 4:09 pm

Zavětrný les
Rozešel jsem se zatím velkým vlkem abych se schoval před větrem. "Takžeee, co máš s-" Chtěl jsem se zeptat vlka na jeho oči ale přerušila mě modrá vlčice která si to sem napochodoval. A jsme u toho... posadil jsem se vedle toho vlka myslíc si že to třeba furt uhraju na to že mu patřím. "Ale vůbec, snažil jsem se dosat z tábora než se všichni vzpamatujou..." odsekl jsem vlčici. Skuz to... jako bych si zamumlal v hlavě a šoupl se o trochu do zadu. Nehodlal jsem se tady nechat roztrhat. Už si to nenechám líbit, né jen tak, né aniž bych se bránil. Nervózně jsem se rozhlížel po okolí a čekal co se bude dít.

Mon Aug 27, 2018 4:16 pm

Zavětrný les
Lehl si ke zdi a přemýšlel. Položil hlavu na tlapy a nehnutě ležel i přes to, než ucítil Niřin pach. Nehrnul se za ní. Jen tam tak prostě ležel, přemýšlel a poslouchal. Zvláštně uzpůsobená jeskyně byla dostatečně prostorná pro všechny a jejich přítomnost mu nijak zvlášť nevadila, dokud se mlčky nezvednul a pomalými kroky vstupoval do bojovné zimy a chladného větru. Nepříjemně mu zalezl pod kožich, pročež se musel oklepat a pokračoval dál lesem. Quirull létala nad jeho hlavou a hlídkovala zvrchu, aby se alespoň trochu unavila.

Tue Aug 28, 2018 5:53 pm

Tábor-Záveterný les

Potlačil som zívnutie, postavil sa a pretiahol si laby, bolo jasné, že som veľa spal, lebo srsť som mal splihnutú a stratila svoj zvyčajný lesk, s eleganciou, mne vlastnou som sa oklepal a so zdvihnutým chvostom som odklusal po stopách svojej družky. Netrvalo dlho a objavil som ju v spoločnosti... Psa? Temne som sa uškrnul, taký hafan to je ľahôdka sama o sebe. ,,Zdravím Nira." pozdravil som Niru, ten čokel mi nestál za povšimnutie, veď, veď bol Omega. Znechutene som nakrčil ňufák. ,,Môžem sa pridať?" opýztal som sa a strihol som ušami.

Wed Aug 29, 2018 8:22 pm

Zavětrný les
Velký vlk tam sice chvíli ležel, ale po chvíli odešel. Super, zůstal jsem tu s... touhle... pomyslel jsem si. Za nedlouho přišel ještě někdo, vlčici znal jelikoš ji oslovil jménem a to vlídně, na mě si ani nevzdechl. "Zravím." řekl jsem odměřeně. Narovnal jsem se, celou tu dobu jsem se tak nějak krčil. Co by řekla Tara? Co by udělala Tara? pomyslel jsem si zoufale, ale na venek nedával nic vědě. O něco jsem popošel do leva. "Co jsem přivádí dva... vlky." řekl jsem se stejným opovržením v hlase jako by to udělaly oni. Nespouštěl jsem ani jednoho z očí, teda oka, jelikož druhé bylo k ničemu od té doby co na mě právě tato vlčice zaútočila.

Wed Aug 29, 2018 9:50 pm

Závětrný les

Stále jsem se nekoukala na Lúthiena a moc dobře vím, že odcházel. 'Musíme si promluvit, pokud budeš chtít sejdeme se u Krvavého jezera. Budu tam, nebo velmi brzy přijdu.' Poslala jsem svému bývalému partnerovi myšlenku. Však chladný úsměv mi zůstal při pohledu na Traureho. "Zdravím tě, drahý." Odpověděla jsem svému přichozímu partnerovi, ale pohled stále zůstával na Traurem. "To víš hafánku. Když vidím hračku v pohybu, přepadne mě chuť si hrát." Olízla jsem si ostré tesáky a hravě mávla ocasem. Jeho myšlenku jsem slyšela, však nevěnovala ji žádnou pozornost. Tady mu žádná 'Tara' nepomůže, ať už to byl kdokoliv. "Jak už si zjistil, začala jsem být poslední dobou dost hravá." Dodala jsem a můj postoj vyzařoval dominanci. 'Jsi pěkně hloupá a naivní, když si myslíš, že si s ním jen tak promluvíš, řekneš mu, že sis našla jiného po dobu co spal a že by ti to odpustil.' Zasmála se má patronka. 'Á, helemese kdo se konečně probral. Myslela jsem, že sis zbalila svá brka a konečně odešla, abys mi nemluvila do života.' Odpověděla jsem ji s mírným zavrčením. 'To bych byla ráda, bohužel jsme spolu svázané a mě se nezbavíš.' Odsekla i ona a odfrkla si.

Thu Aug 30, 2018 7:25 pm

Tábor
Naiome otvorila jej azurové oči a ospavo zamrkala. Zívla si na plnú tlamu a postavila sa aby sa mohla natiahnuť. Bola plná síl a oddýchnutá. Pozrela sa dozadu, kde Velether ešte spal. "Vstávaj šípková rúženka!"- vyštekla a podvihla horný pysk. Keď to nepomáhalo, uštedrila mu stredne silný výboj aby to postavilo Velethera na nohy. Vyšla von a obzrela sa. Bola zima. Skvelé.. - pomyslela si ironicky a premýšľala. Nalovené bolo dosť. Zásoby boli dostatočné na to aby uživili celú svorku.Vyskočila na jej jaskyňu aby mala lepší výhľad. Obzerala sa zo strany na stranu. Búrka po sebe ako si myslela, niečo zanechala. To sa muselo napraviť. Uši dala k zátylku a hlboko zavyla na celé územie Zeissu, aby zvolala vlkov do Tábora, či zobudila aby vyšli von z jaskýň. Potom sa mohol začať jej očakávaný predslov.

Thu Aug 30, 2018 7:41 pm

Tábor
Nic se nedělo, takže jsem se rozhodla ještě chvíli ležet a odpočívat. Když jsem však zaslechla zavití Naiome, vstala jsem a namířila si to k Sauře. Šťouchla jsem do ní, abych ji probudila, načež jsem se otočila a bez jediného slova vyšla z jeskyně. Bez dalšího přemýšlení jsem si to namířila přímo ke skále, na které seděla vlčice, která vládla našim životům. Uctivě jsem sklonila hlavu a pak jsem se posadila tak, abych na ni měla dobrý výhled. Tvářila jsem se tak jako vždycky, ale pokud by se někdo odvážil zadívat se pozorněji, všiml by si nenápadného radostného záblesku v mých očích. Díky zimě jsem měla mnohem lepší náladu než obvykle. Navíc jsem tu byla první, no koho by to nepotěšilo?

Fri Aug 31, 2018 11:58 am

Nad územím zavládlo ticho a krajina se pomalu zahalila do tmavého pláště noci. Teploty klesly až hluboko pod nulu a chlad se vkrádal vlkům do doupat. I když se to mohlo zdát jako krutá mrazivá noc, nikdo však ještě netušil, jaké překvapení se v jejím průběhu chystá.

Sat Sep 01, 2018 8:11 pm

Tábor (Gwenina jeskyně)
Probrala jsem se z hlubokého spánku a protáhla si své dlouhé nohy. Zakručelo mi v břiše a mým tělem otřásl mírný chlad. Vykročila jsem ven. Nepřišlo mi divné vůbec nic. Prostě bylo chladno. Nevěděla jsem, co všechno jsem zaspala, ale vlastně mi to bylo jedno. Kdyby mě potřebovali nějak moc, vzbudili by mě. Procházela jsem se po táboře a pomocí tlap sledovala případné siluety vlků. Začínalo mi chybět popichování. Hrozně jsem toužila po tom si do někoho rýpnout. Ale tak, vlastně to bylo jedno. Hlavně, když někdo nehnípal do mě. A i to mi bylo vlastně jedno. Ach jo.

Mon Sep 03, 2018 6:54 pm

Závětrný les -> Tábor

Očividně bude muset počkat, vyjasnění si to s Lúthienem. Najednou se totiž ozvalo Naiomine zavití, jenž svolávalo smečku. "Očividně jsi tentokrát zachráněn." Houkla jsem k Trauremu. Taky se mi najednou nelíbilo to ticho okolí. Něco se dělo. Určitě. Zavrtěla jsem však nad tím hlavou a rozběhla se do Tábora.
V Táboře jsem si typicky našla místo u její skály, uklonila jsem se jak se na Deltu slušilo a poté se narovnala a čekala na její proslov.
Sauru probudilo vytí její učitelky a taktéž se přidala k vlkům, jenž se scházejí u Naiome. Poklonila se ji a následně zaujmula postoj. Už dospěla a byla jen o kousek menší, než druhá Alfa. Patřila tudíž k nejvyšším vlčicím v Zeiss, ne-li rovnou na celém Niwatu.

Mon Sep 03, 2018 6:56 pm

Tábor

Vylezl jsem z Doupěte na vzduch a protáhl se. Spal jsem déle než jsem měl v plánu a dění v táboru bylo sice trochu pomalejší, ale jak bylo vidět, každý se pomalu otrkával ze zimy, která přešla tak rychle, že jsem si jí ani pomalu nevšiml. Švihnul jsem ocasem a zívnul. Nikde jsem neviděl známou tvář, až na Aysu, která ale zrovna nevypadala, že by si chtěla povídat. A já si nebyl jistý, jestli se chce mně. Pomalu jsem prošel táborem a sedl si k ostatním vlkům před Naiome.

Mon Sep 03, 2018 8:16 pm

Tábor
Od odchodu Jack tu opět zavládla nuda. Možná bych měla zkusit štěstí, zeptat se alfy, jestli smím na výlet mimo území a jít se seznámit s nějakým jiným sviťákem... čistě proto, abych trochu rozvířila vody. Jen škoda, že nejsem sebevrah, co pro trochu legrace zahodí všechno. Sledovala jsem dění v táboře, pak vstala ze svého místečka a zamířila k hloučku vlků, který se tu začal tvořit. Možná se trocha zábavy objeví sama, uvidíme.A pokud ne, možná se tu pokusím najít alespoň někoho, s kým bych mohla trochu potrénovat.

Mon Sep 03, 2018 9:32 pm

TELANTES / -> Tábor
Prebudil som sa v úkryte, ktorý mi poskytol jedna vlčica z tejto svorky. No, nečakal som na to, kedy sa vzbudí a bude ma odtiaľto hňať. Obzrel som sa, okrem iného bola v brlohe aj Tenebris. Mierne kývnem hlavou na znak vďaky až nakoniec výjdem z brlohu a zamierim ku tvoriacej sa skupine. Mĺčky sa posadím pritom začnem čuchať okolitý pach - presnejšie pach ´vody´. Zistil som, že zima pomaly odchádza.

Tue Sep 04, 2018 1:30 pm

Tábor
Unavený Argdem silnou bouřku nevnímal a byla mu ukradená. On byl v bezbečí, jeho kožich byl čistý, on si nemusel o nikoho dělat starosti. Vždyť teď ani neměl, do čeho píchnout. Podřimoval v úkrytu, kam ho společně s ostatními učni nacpala učitelka, dokud ho neprobudilo její vytí. Že by konečně něco zajímavého? Něco se děje? Klusem vyběhl z úkrytu a mířil přímo před alfovskou jeskyni, na které hrde stála Naiome. Uklonil se jak se sluší a patří a stál, uši našpicované, jak byl zvědavý, co má jeho paní na srdci.

Sat Sep 08, 2018 1:48 pm

Záveterný les-Tábor

Strihol som ušami a vyceril tesáky, potom som však začul prenikavé zavytie svojej alfy strhol som sa a ako pes, počúvajúc hlas svojho pána som sa zvrtol, pozrel na Niru a šprintoval som do Tábora. Chcel som byť dobrý člen svorky. Takým, na ktorý je spoľah. Pri Tábore som spomalil do kroku a do nášho domova som vošiel s mierne povýšeným výrazom vpísaným v očiach. Popri Nire som sa niesol trochu ako nasupený páv, ale moja reakcia sa zmenila keď sme došli pred Niaome, uklonil som sa tak, ako sa patrilo na Kappu a postavil som sa vedľa Niry, avšak trochu ďalej, pretože bola Delta a ja len Kappa a ja som svoj post rešpektoval.

---------

Northie de Hermes z rodu Gája

Tábor

Po dlho trvajúcom spánku som sa prebrala preťahujúc si všetky packy. Patrila som k tým nedbalcom, čo chodili po svete s umastenými kožuchmi a vôbec ich to netrápilo, veď tu to bolo aj tak jedno. Strihla som ušami a blčiacimi zelenými očami, podedenými po matke, som si obzerala Tábor a zisťovala, že som prespala polku zimy. Dúfam že to nebude také hrozné, pomysela som si a pomalým krokom som sa vybrala k miestu, kde sa zhromažďovali vlci. Usadila som sa svoje miesto vedľa Saurona a na moje znechutenie si ku mne z druhej strany prisadol Ghost, ktorý sa odomňa znechutene odtiahol akoby mala prašinu. Ghosta som nemala v láske, bol to mladý nafúkanec a narcis, taká fajnovka, čo jej vadí trochu špiny. Pretočila som očami a potom som venovala svoj drahocenný čas svojej Alfe.

--------

Ghost

Tábor

Mladý mierne arogantný vlk sa nasupene prebral, nemal rád vstávanie, bol jednoducho lenivý. Strihol tenkými ušami a pokojne sa lenivo pretiahol. Postavil sa. Bol celkom vysoký, o tom nebolo pochýb, ale bol mohutnej postavy, taký biely tank. By sa dalo povedať. Pozdravil sa s Alfou a išiel na svoje miesto, nedočkavý od očakávania, čo bude znova za akciu. Ghost nemal mnoho priateľov a ani mu nechýbali, možno trochu áno, ale bol skôr samotársky typ. Najradšej mal chladné dni, ktoré sa bohužiaľ už pominuli, pretože teraz mal nechutne vypĺznutý kožuch, Ghost sa o seba rád staral, dalo by sa povedať že je to taký narcis a fajnovka v jednom. Ale čo bola jeho prednosť, nevadilo mu robiť ani špinavú robotu. Bohužiaľ si musel nájsť miesto vedľa takej škaredej hnedožltozelenej vlčky, s umasteným, kožuchom od ktorej sa inštinktívne odtiahol, nejak mu nevoňala.

------------

Toshiro

Tábor

Toshiro sa prebral z dlhého spánku, nebolo na svete nič, čo by ho drźalo a tak sa poddával tej temnote dosť často. Ako aj teraz, sa prebral po dlhom spánku, ktorý však nemal blahodarné regeneračné účinky, ale prebral sa akýsi dolámaný. Bol dosť chudý. Otvoril svoje slepé oči a pretiahol si krídla. Po zvukoch došiel k zhromaždisku. Pod uležanou srsťou sa mu črtali rebrá a vystupovali mu bederné kosti, dokonca bol taký chudý, že mu bolo pod kožou vidno aj lebku, bol svojim spôsobom morózne zjavenie, kostrička obalená kožou, v ktorej život blikal ako nejaká sviečočka, len, len, že sfúknúť ten váhavý plamienok života. Toshiro bol po otcovi bojovník a nevzdával sa bez boja a tak sa budil a budil, zas a znova, dúfajúc, že znova objaví blízkosť Hotaru, necítil ju. Zmätene otáčal hlavu so slepými očami. Videl len tmu.

Sun Sep 16, 2018 10:54 am

Tábor
Naiome sa zhlboka nadýchla, aby mohla začať svôj predslov. "Zeissani, búrka je za nami preč a začína sa nám jar. Avšak ako všetci vidíme, búrka tu zanechala určité stopy. Územie máme väčšie a preto potrebujem aby ste boli rýchlejší, ale za to efektívnejší. Zároveň mám na srdci niektorým vlkom za ich prácu, odhodlanosť a vernosť ku mne a k Veletherovi zvýšiť post. Hranice máme pevné, lemujú ich rôzne pasce, preto sme dobre chránení. Zosúlaďte svoje mágie, pracujte ako tím. Vlci s mágiou vody, odplavte vodu. Vlci s mágiou rastlín, dajte doporiadku padnuté stromy a a kry. Vlci s mágiou ohňa, vysušte dané územie. Je to náš domov a musíme začať pracovať ako sa len dá. Zima končí a to je pre nás jedna z dobrých správ." - rozbehla jej reč pomerne stručne, aby mali viac času na prácu. Z jej sily slova jej to však neubralo. "Ak nemáte otázky, môžeme začať s Táborom." - dodala rázne a chladným pohľadom prešla po všetkých prítomných.

Sun Sep 16, 2018 11:10 am

Kerberovy skály - Tábor
Ne, že by byl Yuki vyloženě hloupý, to ne. Sice mu to trvalo, než zjistil, že se na území prostě nedostane jinak, než po skalách, ale nakonec přeci jen vyšplhal nahoru. Stálo ho to dost úsilí a věřil, že ztratil minimálně týden času. Týden, kdy vlci mohli utíkat na jiné území. Teď si prostě musel pohnout - co nejrychleji se skutálet z hor a nahodit sprint, než se lidé rozhodnout přijít. Problémem - velkým problémem - byla ale nepříjemná věc, která mu tak nějak nedovolovala skutálet se. Teda, on chtěl za alfou dorazit nejlíp se všemi končetinami, s oběma očima, s neprobodnutým srdcem, nebo jinými orgány, a hlavně ve svém plném vědomí. Ostře vyhlížející skály tedy nevypadaly jako nejlepší skluzavka.
Cesta dolů byla snad ještě těžší, než cesta nahoru. Jeho bílý kožich se změnil v zacuchanou směsici krve, bláta a prachu. Několikrát do dne mu podklouzla tlapa a jednou se dokonce tak tak vyhnul střetu se skálou ostřejší, než jakákoliv lidská dýka. Po této skoro smrtící srážce si musel odpočinout přes noc, což ho stálo opět mnoho úsilí. Nakonec se ale zakrvácený dostal na druhou stranu, k podivně vyhlížejícímu jezeru. Bylo rudé, Yuki si ale s barvami nedělal moc starostí a rychle se opláchl. Sice mrznul - stejně jako okolní teplota a voda - ale konečně vypadal trochu normálněji. Naušnice konečně zaregistrovala hlasy. Že by Yuki našel někoho, kdo tomu velí?
Zatímco se mladý vlček odhodlával, lidé se zbrojili. Chystali se. Najížděli na začátek území a připravovali se na střet, který nikdo jiný nečekal.
Když Yuki konečně doběhl do tábora, tedy, na kraj tábora, zpomalil. Sklonil hlavu dolů a sotva lapal po dechu, když narazil do husté, zimní srsti.

Sun Sep 16, 2018 11:48 am

ASMIA a ACHERON a NAIOME
Okraj Tábora
Asmia sedela na okraji Tábora.Počúvala slová jej váženej alfy, než do nej narazil vlk. Neznámy vlk. NEZNÁMY!! Zúžili sa jej zrenice, a nahlas zavrčala. Odskočila od vlka a podvihla horný pysk. V jej rôznofarebných očiach sa len blysklo. "Kto si myslíš, že si?! Hlupák!" - vyštekla na vlka. Videla, že bol zranený, zrejme hranice svoju prácu spĺňali. Neexistoval vlk, ktorý keď prešiel cez hranice Zeiss bol pri plnej sile. Ak to neboli práve Zeissani, ktorí poznali tajné vchody a východy. Všimol si rozruchu Acheron, ktorý prikráčal k nervóznej Asmii a k tulákovi. Bol naozaj obrovský, oproti Yukimu. Zimná srsť mohla pôsobiť, akoby pred ním stále vlkomedveď, však bol to vlk. "Čo sa tu robí? A kto je toto Asmia?" - spýtal sa jej, než jeho jantárové oči padli na votrelca. "Vypadni Acheron, než ti neopálim malinko tvoje telo. VY-PA-DNI!" - vyštekla s podvihnutým pyskom tentoraz na Acherona a pred ním sa zjavil čierny oheń, ktorý vyblkol do výšky. Acheronovi to opálilo malinko srsť na hrudi. Bolo to Asmiine upozornenie. Potom sa s agresívnym pohľadom pozrela do očí Yukiho. "Prišiel si požiadať o skúšku do svorky, alebo na smrť?!." - spýtala sa ho a podvihnutý pysk sa zmenil na škodoradostný úsmev. Acheron sa posadil a len pokrútil hlavou. Deltu musel takisto rešpektovať...bola Asmia o post vyššie. Zozadu si však všimla rozruch aj Naiome. Kto by predsa len Asmiu nepočul. Uši pritiskla viac k zátylku a z tela sa jej začala uvoľňovať čierna para. Zoskočila zo skaly, a keď jej vlci dávali priestor aby prešla vytvorila sa jej nad hlavou z pary lebka vlka vo veľkosti asi 2 metrov. čeľuste mala otvorené a poslala ju tak na Asmiu. Asmia stiahla uši a chvost a začala utekať, nevedela, či to je čierna para ktorá ubližuje, alebo nie.Potom sa však posadil a sklonila hlavu, lebka cez ňu prebehla a v tom zatvorila čeľuste a rozplynula sa. "Ospravedlňujem sa, alfa..."- ospravedlnila sa a uklonila sa až k zemi Naiome. Aj keď bola Deltou, vedela, že ju mohla Naiome zabiť. Naiome vydýchla z oboch nosných dierok čiernu paru, ktorá nepríjemne v ňufáku štípala. Nemienil sa Asmiou zaoberať. Ráznymi krokmi s vypnutou bielou náprsenkou dokráčala k votrelcovi. "Kto si a čo tu hľadáš." - spýtala sa ho rázne a olízala si jej ostré, belostné tesáky.