Akce & Příběh za Hranicemi

Sledovala jsem dění kolem a poté upřela svou pozornost na vlčici, která byla s největší pravděpodobností Hatova sestra. "Anemon Virentem, dcera alfy Orfeona a kamarádka Hata," pronesla jsem směrem k ní a stáhla ouška dozadu, když jsem uviděla jak špatně Hato vypadá. "Snad budeš v pořádku,"  špitla jsem a podívala se na bílou vlčici (Hilary) a potom na fialovou (Marsie ). "Vaříte lék? Víte co děláte? A bude Hato v pořádku? Jak dlouho to bude trvat?" vychrlila jsem asi milion otázek a potom si radši lehla, přičemž jsem si hlavu položila na Hata. "Jestli umřeš, tak si to s tebou vyřídím..." broukla jsem k němu tak, aby mě mohl slyšet jen on.

cesta
pohlédnu na vlky kolem sebe a nakonec tím tupým, tvrdým dřevem pročvachtám vodu ve vaku. neuměla jsme míchat věcmi i když... člověk vlastně uměl... Ale bylo to dobré? teď v davu vlků se měnit. Nakonec jsem ale zavrtěla hlavou "JHe to moge magie tak se nelekněte" podotknu předem než se mé tělo zahalí do klubek nitek a fialových pramínků, kolem mě se točí koule fialkové směti nitek a proužků, než se zase mé tělo zformuje, momentálně ale v tělo dívky, pro vlčí dobrý pocit ale zůstanu ve své vlčí barvě (tělo člověka ale zabarvené v barvách vlčice) Sednu si k vaku s vodou a vezmu do ruky dřevěný vál a začnu míchat vodou která už voní po bylinkách. nakonec se natáhnu ke kašičce a hodím jí do vaku s vodou, vezmu si s dovolením i misku, která ty bilinky vytvořila... "Prosím, Hilari, na chvíli si to půjčím" řeknu opatrně a vezmu si misku k sobě a míchám s tekutinou, ještě to chviličku zabere než se všechny bylinky pořádně vyvaří, pár minutek, ale musí se počkat aby to opravdu pomohlo. když se kamarádka Hata ptala zda víme co děláme pousmála jsem se "nemusíš se bát, moc dobře vím co dělám, tyhle rostlinky, jsou byliny a pomáhají při různých problémech, te´d se to bude muset ještě chvíli vařit ale pak to budu moct dát Hatovi a tak mu pomoci, jsou to bylinky které pomáhají proti křečím, bolestem, nevolnosti a antioxidantně, respektive, pomáhají proti otravám, jedy nebo masy a tak... pomůže mu to, nebude to zázrakem hned, ale určitě se mu potom uleví" řeknu mile a usměji se po lidském na vlčici

Miroki
Cesta

Všimnu si Anemon. Kývnu jí na pozdrav. "Neboj. Pokusí se ho jen uzdravit," ujistím ji a pak se obrátím na Hata, jenž pokračoval. "Cože? Já přece netrucuju. Kleeia mi zdrhla za ségrou tak jsem šel sám se smečkou. No nikoho jiného známého jsem nepotkal," zasměju se. Mluvil jsem s ním a chtěl aby dělal to samé a držel pozornost. "Copak? Ses o mě bál? Hm?" pokouším ho a trochu se zasměju. Hlavně aby ho vyléčili a už byl v pořádku.

Cesta
,,Hmm..ako to, že si niesi istý?" spýtala som sa. Véd predsa..musí vedieť ako sa volá. Či? zamyslela son sa a pri tom som sa pozerala na Daya. ,,Máš peknú ofinu." vyhrklo zo mňa, aby mu neprišlo divne, ze na neho len tak zazerám. Ale..ofinu má naozaj peknú. uskrnula som sa. Kráčala som s nim ďalej v močiari, no v tom som trochu zapadla. Začala som sa ponárať a vykríkla som. Nevedela som, či robiť. Pomáhala son sa stále hlbšie a hlbšie. Nie! Toto nemôže byť môj koniec! zúfalo som si povedala v myšlienkach a začala som trepotať krídlami. No tak...no tak... hovorila som si a vložila som do toho celú silu, az som si zavrela oči. V tom som cítila, že som začala stúpať a otvorila som oči. Keď som sa pozrela dolu neverila som vlastným očiam. ,, Ja lietam!!" nadšene som vykríkla a preletela som okolo Daya. ,,Day! Ja lietam!" vykrikovala som stále s nadšením.

Marsie si odemě se slovy vděku vzala kožený vak naplněný vodou. Sleduji další dění. Marsie vzala vak a zavěsila ho na větev kterou našla opodál... Do zavěšeného vaku s voudou Marsie postupně přidávala bylinky které ji dala vlčice Hilary. Následně slyším jak žádá dalšího vlka o pomoc. Sháněla vlka který by byl schopen rozdělat oheň, nebo alespooň dostatečně ohřát oblázky které Marsie našla a co nejlépe očistila do čista. Naštěstí se z davu vynořil Demon, černý vlk který prohlásil že má potřebnou magii a může a rád pomůže. Ze situace jsem správně pochopil, že až poté může přidat poslední složku bylinek. Demon hodil ohřáte oblázky do vaku s vodou a již smíchanýma bylinkama. Voda začala vřít a chvíli na to tam Marsie přihodila i poslední složku, tou byla hmota vzniklá rozdrcením máty. Během míchání léčebné směsi se k davu přidali další vlci. Někteří z nich jen stáli a snažili se navzájem chlácholit a uklidňovat, zatímco jiní přispěli k výrobě léku.

Cesta
Chystal sa odpovedať jej, no potom podišla o niečo dopredu, zapadla a... vzlietla do vzduchu. Prekvapene to sledoval. A trochu závidel. Aké to asi musí byť, vedieť lietať? pomyslel si. No potom si uvedomil jednu vec- správala sa, akoby to predtým nevedela. A hoci toho o vlkoch nevedel veľa, toto mu pripadalo divné. ,,Ty si to predtým nevedela?" opýtal sa. Nevedel, že je to možno neslušné alebo niečo podobné. ,,Zaspal som, keď som bol ešte malé vĺča," vysvetlil jej. ,,A... ďakujem," dodal trochu hanblivo, keď mu pochválila ofinu. Snáď by sa aj začervenal, keby to bolo možné- no našťastie mal šedú srsť a ak by sa aj červenal, pravdepodobne by to nebolo viditeľné. Aj Electra má ofinu, uvedomil si. Takže je ofina u vlkov bežná?

Cesta:
Kyvnu na její odpověď a sednu si k ní: ,, Jmenuji se Seely Gája a tohle přiotravene pako je můj bratr." Řeknu a packou poukazu na Hata, který okamžitě protestuje: ,, Já ti říkala ať to nezeres. Ale ty si mermomoci musel vypadat jako přežvýkavec." Zamracim se na něj a zavrtim hlavou.

Sice jsem se cítil o něco lip, ale žádná sláva to nebyla: ,, Já tu umiram! " Řeknu na chvíli ve své kůži a pak se mi trochu zamota hlava: ,, No to nevím. Budete se o mě muset podělit." Slabě se na Ane usklibnu: ,, Já jsem jako strom?!" Na jeho obhajobu za protestuji, protože jsem ho celou dobu hledal: ,, Bál? Ne! O fotrika, který se každou chvíli někam ztrácí určitě ne!" Zavrtim slabě hlavou: ,, Hledal jsem tě, protože by ses mohl v takové skupině ztratit!" Řeknu vítězně: ,, Horší výmluvu sis nemohl vymyslet?" Ozvala se za mnou Seely a já kdybych mohl, tak rudnu od studu.

cesta

Mezi vlky  panoval strach,  nejistota a do jisté míry i napětí a nenávist, přeci jen se dávali dohromady vlci, ktřeří by nikdy spolu nespolupracovali. Dalo se proto napětí očekávat. Ale všichni vlci  se alespoň v tuto chvíli snažili držet při sobě a pomoct  otrávenému vlčkovi.  Situaci nyní nepomohla ani Marsii která pomáhala jak jen mohla.  Uchýlila se k řešení, které bylo správné z hlediska další pomoci při výrobě léku, ale ony pocity mezi vlky to jen zhoršilo.... Marsie se pomocí své magie přeměnila. Její tělo se zahalilo do mě již známého fialového klubka a celou ji obklopilo. Pomocí magie se její tělo změnilo na onu 2nohou příšeru kterou jsem měl čest v proměně již vidět. totiž na člověka, tolik obávanou a nesnášenou bytost všemi vlky...  To samozřejmě přililo olej do ohně a ve vzduchu bylo cítit, jak se mezi vlky rozlehlo napětí, strach, nedůvěra a sposuta dalších pocitů. Však se není čemu divit, Marsie se proměnila na to, před čím všichni utíkají... Na to, co všem sebralo jejich domovy a ohrožuje je samotné, jejich protějšky a vlčata. Všude bylo slyšet šeptání a hlasy  ostantních vlků, kteří se buďto domlouvali a probírali připravovaný postup výroby léku, nebo se utěšovali, popřípadně vedli rozhovor s  vlky vedle.  Chvíli jsem sii připadal... odstrčený ... Ale nevěděl jsem, jak se zapojit... No... nevěděl... spíše jsem měl strach přidat se k rozhovoru ostatních vlků....Vždyť tu nikoho kromě Marsii neznám posmutněl jsem a jen jsem dál přihlížel na dění kolem nemocnéo vlčka

cesta
s pousmátím sleduji jak se rodiná sešlošt štěká, v milém i nemilém i sarkastickém navzájem. No něco mi říkalo že takhjle rodinka není celá z Elloris, pokud vůbec nějaká její část ke svitu spadá vůbec. Já si hleděla svého receptu a míchala dřevěným kůlem vodu ve vaku, rukou jsme si vytvořila vírek nad vodou kde byla pára a poslala si tak páru k nosu abaych si mohla čichnout, jak vývar voní. Očichám hladinu vody a i když nejsem uplně ve své "formě" tak bych řekla že už se schyluje ke konci vývaru, zdá se to být těsně před koncem vaření, ještě pár minutel a můžu mu dát napít, musí to být pořádně vylouhované aby to mělo nějaký efekt, snad se mi po tom udělá dostatečně lépe aby mohl sám chodit, samozřejmě nebude moci hned jít s davem stejnou rychlostí, ale bude se muset snažit aby ostatní stíhal.

Cesta:
,, Jsem v pořádku." Řeknu Akiovi s úsměvem a cítím se jinak. Ale nemohla jsem přijít na to, co je jinak. Šli jsme dlouho a cesta se pomalu měnila, až jsme dorazili do bažin: ,, Tady se mi ani trochu nelíbí." Po myslím si a jakoby Drak nakopl dva Zeissany, kteří spadli do bažiny. Plus se jedno blbe vlce otrávilo: ,, By ho rodiče měli naučit, co žrát a co ne." Po myslím si a zavrtim hlavou. K Zeissanum bych ani nahodou nešla, protože by mi mohli něco udělat a vlce  léčit by mi také nešlo. Pohled se mi zastaví vlkovi ( Xyr ), který stojí nedaleko hloucku léčitelů. Přijdu k němu a držím s ním krok: ,, Vypadas, jakoby tě Drak shodil z ocasu." Přátelsky si do něj rypnu: ,, Mimochodem jsem Asuka a ty?" Zeptam se ho, protože mám chuť se socializovat.

Demon
Cesta

Pozorujem každého okolo seba ako sa snaží môjmu synovi pomôcť. Bolo to veľmi milé od nich. Než som uvidel niečo divne. Z vlcice sa stal človek nechápal som. Pamäťová som si na ľudí a co dokázali a co spravili aj teraz. Spravil som krok k nej a silno zavrcal. ,,Ty si špión ľudí alebo co keď takto vizeras. Si človek, alebo vlk. Odpovedaj rýchlo, lebo nemusíš dopadnúť dobre." postavil som sa z časti do bojového postoja keby náhodou to chcelo vivtznut peknú rvacku. Neznášal som ľudí a zabiť nejakého mi robilo potešenie.

Sleduji dění když v tom ke mě přijde podivně vyhlížející vlčice která si do mě přátelsky rýpla a následně se představila.  Asi bych měl odpověděť, měl bych něco říct. Prožene se mi hlavou. "A ty vypadáš jako by ses zrovna srazila z duhou" Oplatím přátelské rýpnutí a  nejistě se na ní zazubím a taktež se představím. "Těší mě, rád tě poznávám. Já jsem Xyrliass" Nejistě odpovím a sklopím zrak abych se vyvaroval očnímu kontaktu. Z mého hlasu je cítit strach a stud. Jsem z nového setkání velice nervozní. Se sklopeným zrakem stojím a čekám co bude následovat....Ale v tom jsem slyšel jak se něco dějej. Slyšel jsem vrčení. Neznělo to vůbec dobře, ba naopak... A to je ono... Neměla se měnit pomyslel jse si a co jsem slyšel dále jen utvrdilo moje tušení a předchozí doměnky kolem rozdmýchávání negativních pocitů mezi vlky. Situace se začíná vyhrocovat, zatím to byl jen jeden vlk, ale kdo ví ? Snad jich nebude přibývat...

cesta
jako prdvní se ozval otec zraněného - otráveného vlčete. Kdybych měla vlčí uši, sklopila bych je otráveně do stran "Jo a proto se přece snažím pomoc tomu vlčeti, ach draku! vždyť jsem říkala že se nemáte lekat, že je to má magie" nazačátku si jemně rejpnu, jen tak abych si odfoukla, ale naštěstí to neřeknu moc nahlas, aby si to někdo nevyložil špatně, zato ale potom hlasitě vysvětlím co a jak. Při mluvení neodvaracím pohled od vaku s vodou, který kupodivu perfektně drží, i když je vidět že místy voda prosakuje, nejsem možná nejlepší švadlena, nebo koželužník, či jak by to lidé nazvaly, ale udělala jsme si ten vak na mé poměry dost dobře. Alespoň, myslím, účel plní, což je důležité. Pohlédnu na démona a vidím jeho nejistotu "Uklidni se, nejsem člověk, jsem vlk, a stejně jako ty si zahřál ty kameny, já se změnila" podotknu opatrně, přecijen, měl silovou převahu...

// Xyrliassi, nevím, kdy naposledy sis četl pravidla, ale minimálně tu část, která se zmiňuje o psaní příspěvků, by sis měl zopakovat. Ty nezastáváš roli vypravěče, proto prosím hraj jen a pouze za tvé postavy. Všechny tvé příspěvky jsem nepročítala, ale poslední dva jsou úplně mimo.

Předposlední příspěvek
Tohle jsi měl ještě správně: Marsie si odemě se slovy vděku vzala kožený vak naplněný vodou. Sleduji další dění. 
No, a tohle už porušuje pravidla: Marsie vzala vak a zavěsila ho na větev kterou našla opodál... Do zavěšeného vaku s voudou Marsie postupně přidávala bylinky které ji dala vlčice Hilary. Následně slyším jak žádá dalšího vlka o pomoc. Sháněla vlka který by byl schopen rozdělat oheň, nebo alespooň dostatečně ohřát oblázky které Marsie našla a co nejlépe očistila do čista. Naštěstí se z davu vynořil Demon, černý vlk který prohlásil že má potřebnou magii a může a rád pomůže. Ze situace jsem správně pochopil, že až poté může přidat poslední složku bylinek. Demon hodil ohřáte oblázky do vaku s vodou a již smíchanýma bylinkama. Voda začala vřít a chvíli na to tam Marsie přihodila i poslední složku, tou byla hmota vzniklá rozdrcením máty. Během míchání léčebné směsi se k davu přidali další vlci. Někteří z nich jen stáli a snažili se navzájem chlácholit a uklidňovat, zatímco jiní přispěli k výrobě léku.

Tvůj poslední příspěvek
Začátek celý špatně: Mezi vlky  panoval strach,  nejistota a do jisté míry i napětí a nenávist, přeci jen se dávali dohromady vlci, ktřeří by nikdy spolu nespolupracovali. Dalo se proto napětí očekávat. Ale všichni vlci  se alespoň v tuto chvíli snažili držet při sobě a pomoct  otrávenému vlčkovi.  Situaci nyní nepomohla ani Marsii která pomáhala jak jen mohla.  Uchýlila se k řešení, které bylo správné z hlediska další pomoci při výrobě léku, ale ony pocity mezi vlky to jen zhoršilo.... Marsie se pomocí své magie přeměnila. Její tělo se zahalilo do mě již známého fialového klubka a celou ji obklopilo. Pomocí magie se její tělo změnilo na onu 2nohou příšeru kterou jsem měl čest v proměně již vidět. totiž na člověka, tolik obávanou a nesnášenou bytost všemi vlky...  To samozřejmě přililo olej do ohně a ve vzduchu bylo cítit, jak se mezi vlky rozlehlo napětí, strach, nedůvěra a sposuta dalších pocitů. Však se není čemu divit, Marsie se proměnila na to, před čím všichni utíkají... Na to, co všem sebralo jejich domovy a ohrožuje je samotné, jejich protějšky a vlčata. Všude bylo slyšet šeptání a hlasy  ostantních vlků, kteří se buďto domlouvali a probírali připravovaný postup výroby léku, nebo se utěšovali, popřípadně vedli rozhovor s  vlky vedle.  
Uznat by se dalo zase pouze toto: Chvíli jsem sii připadal... odstrčený ... Ale nevěděl jsem, jak se zapojit... No... nevěděl... spíše jsem měl strach přidat se k rozhovoru ostatních vlků....Vždyť tu nikoho kromě Marsii neznám posmutněl jsem a jen jsem dál přihlížel na dění kolem nemocnéo vlčka

Cesta
Tešila som sa a ďalej som lietala okolo Daya, no potom mi položil tú otázku. Spýtal sa ma, či som to predtým nevedela a v tom som si uvedomila, že už nie som malé vĺča a lietať som mala vedieť dávno. Prečo som len musela zaspať..A keď ešte zistí, že nemám takmer žiadnu mágiu..budem mu na výsmech! bola som sklamaná. No v tom povedal, že zaspal, keď bol malé vĺča. V očiach sa mi objavili iskričky a nadšenie. ,,Ja tiež! Spala som 3 roky!" prekvapene som mu povedala. ,,Veľmi sa teším, že nie som sama" usmiala som sa. Je úžasné poznať niekoho, kto mi je v tomto podobný.. znovu som na neho hľadela. ,,A máš nejakú mágiu?" opýtala som sa. Možno sa ju ani on nestihol naučiť

// od kdy je zakázaná rekapitulace, on jen píše co se kolem něj dějě, ne? takhle to vidím já. nevydím to jako kdyby hrál za vlky.

Cesta:
,, Já proletěla duhou a tebe porostl mech." Zasmeju se a jsem ráda, že mě hned neodbyl, nebo neurazil: ,, Exotické jméno. Znamená něco?" Zeptam se ho zvědavě a vsimnu si jeho nervozity: ,, Není mi sedum, aby sis musel dávat bacha na jazyk nebo Zeissan, abych ti ukousla hlavu." Snažím se ho zbavit ostychu a usmivam se.

//promiň za pomalé odepisování

Jack Ian Snart napsal:Cesta
,,To mě mrzí. Noha nic není. Ty jsi ztratila něco důležitějšího, něco k čemu jsi měla vztah a ještě jsi za to nemohla. Je mi tě líto. Ja o tu nohu přišla, díky mému rozhodnutí. Sice toho rozhodnutí nelituji, ale je to má vina, že nemám nohu. Ale ty nemůžeš být smutná, kvůli něčemu, za co nemůžeš. Já můžu za svoji nohu a stejně nejsem kvůli ní smutná. A prosím zůstej. Dobře se mi s tebou povídá. Jsem hrozně ukecaná. " Zase můj další proslov od srdce. Nechtěla jsem, aby se Spirit cítila špatně.

~Cesta~
"Nic není? Ale notak." Nejdřív odmítala odpovědět na druhou část Jackina proslovu, nakonec se ale odhodlala. "Neměla bych ostatní vlky zatěžovat svými problémy. nevěděla jsem, že to nebudu zvládat s takovým přehledem, jako všichni ostatní," poznamenala a kývla hlavou k vedoucí skupině vlků. "Máš pravdu. Je čas se posunout dál, vždyť už se stejně nemůžeme vrátit...," prohlásila Spirit a ačkoli si stále nebyla jistá sama sebou, v jejím hlase se objevil střípek naděje. "Tak dobře. Jsem ráda, že můžu k někomu tak otevřeně mluvit," pousmála se Spirit a spokojeně se jí zablesklo v očích.