Lazarus, Rowenn, Minor, Diego - Spontánna SH

Přikývla jsem a dál jsem to neřešila. "Vypadá to, že bude" řekla jsem a zadívala jsem se na skupinku. Nějaké malé vlče si tam otvíralo tlamu na několik dospělých. U nás by si něco takového nedovolilo. Nechtěla jsem do toho zasahovat, ale pak vlče použilo na všechny přítomné svou magii. Ostnatý drát se mi omotal okolo předních tlap. To mě vytočilo. Zkusila jsem použít magii, ale nepomohlo to. Když teplotu hodně snížím, tak to většinou funguje. Co je tohle sakra za slitinu? Byla jsem naštvaná a chtěla jsem také zaútočit, ale pak mě něco napadlo. Zadívala jsem se na vlče a pak jsem se otočila na Minora. I když pro mě mohlo tohle vlče v budoucnu představovat konkurenci, bylo by dobré mít ho na své straně. V jeho věku jsem netušila, jakou magii vůbec mám a tohle vlče ji už umělo dokonale ovládnout. "To vlče nevypadá, že by bylo ve svitu zrovna spokojený, nemyslíš?"

Sledoval jsem dění kolem a musel se ušklíbnout nad drzým vlčetem. V Zeiss by si ho už dali k večeři. Co už se mi moc nelíbilo byl drát obmotávající se kolem mé nohy. Zamračil jsem se prvně na svou nohu a poté na toho malého spratka. Ještě dlouho mě nic takhle moc nenaštvalo. Co si o sobě myslí?! Krysa jedna, vrčel jsem si v duchu a naštvaně švihnul ocasem. Když na mě promluvila v mysli Aysu, jen jsem přikývl. Nedokázal jsem sice mluvit v mysli s jinými vlky, ale snad nebyla Aysu tak blbá, aby tohle gesto nepochopila. Sice jsem to vlče neměl ráda, ale určitě by bylo v Temnu užitečné. Hned na to jsem pozvedl obočí v otázce 'Jak?'. Jak to chtěla udělat?! Očividně svou magii ovládalo dost dobře a drát zařezávající se do mých tlap nebyla zrovna procházka rájem. "Co jsi zač?" zamračil jsem se na něj.

Hranice
Prohlížení hranic byla vážná věc. S dobrými přirozenými i nepřirozenými zbraněmi se sice vlk neměl, čeho bát, ale bylo lepší zůstat neviděn a neslyšen. Let sice část 'neviděn' zrovna nesplňoval, ale z výšky byl rozhled a byl to rychlý způsob cestování, když si jeden nechce unavit tlapy, které mohou být potřeba v příštích minutách. Užívaná srst není zrovna nenápadná, ale její vlastník nebyl nějaký pašerák zboží, který by potřeboval proniknout na cizí území a ještě k tomu neviděn. Neměl důvod. Území sviťáků se mu už docela slišnou dobu hnusilo, a každý, kdo uviděl zlé barevné oči, si uvědomil, že sviťák není - ani tak nevoněl. Velice rychle si však Argdem sám stihl uvědomit, že má společnost, takže se uchýlil k tichému přistávacímu manévru. Měl zrovna docela dobrou náladu - nedávno pojedl a teď mohl sledovat, co se děje na hranicích. Přišel právě v moment, kdy malé, avšak zajímavé vlče přepadlo svou magií všechny kolem, přičemž položili otázku. Argdem neměl úplně jistotu - byli tu sice Zeissani, ale sviťáků tu bylo zřejmě více a mezi těmi Zeissany byli vlci, se kterými neměl zrovna růžový vztah. "Jsi na hranici se Zeiss, vlče, kdo myslíš, že jsme?" Přistál pár metrů od linie, která dělila smečky. Stále byl na území Zeisském. To vlče se mu líbilo, mělo sílu a kuráž - jen škoda, že tu byl i Diego a ostatní, ke kterým se zřejmě mělo. Všiml si bývalé gammy Ishimury. Možná byl drzý, možná spíše hrdý na Zeiss. Nehodlal se tu zdržovat dlouho.

//Mobilní příspěvek, omluvte autokorekci, prosím :d

Povzdychl si nad Enny. Najednou byla nějaká jiná... Nechal to tak. ''Třeba ses přitom pádu praštila do hlavy.'' Mihl rameny a zacítil Zeisské pachy, které se blížili. Zamračil se nad tím, že je všechny znal. Postavil se autoritativně a pohlédl na Minora, Arga a Aysu. ''Ale, ale, ale. Snad to nejsou mojí malí známí.'' Pověděl a a máchl ocasy. Aysu znal spíše od Argdema, ale vlk jen tak nezapomene na vlky, kterým zachránil život, přesně jako teď stáli tady. Minor a Argdem.

Na Lazarusa tu bolo príliš veľa vzruchu. Sám nevedel odpovedať kto vlastne je. A keď si sem pristál ďaľší vlk, a spýtal sa ho tak neúctivo...to ho už naštvalo. "Neviem kto ste a neviem ani kto alebo čo je Zeiss. Je mi to jedno! Ale čo si vyprosím je, oslovenie vĺča!"- vyskočil si na Argdema. Zo zeme aj jeho obmotal ostnatý drát okolo predných nôh. Však jemu aj pridal a drát mu zároveň obmotal aj tlamu aby si už nedovolil k nemu tak hovoriť. Zliatina bola dostatočne silná. Zatiahol. Zamračil sa na vlkov a pozrel sa na Diega. "Poznáš ich? Kto to je? A čo chcú?" - spýtal sa Diega zvedavo a zcúval aby bol popri jeho boku. "Týchto tvojich kamarátov púšťat nebudem, zjavne máš zlý vkus na to, koho prepúšťať a koho nie." - zavrčal.

D I E G O
Sledoval jak Lazarus zaútočil na Argdema. Zavrtěl hlavou a pohlédl na něj při jeho slovech. ''Toto již nejsou mí přátelé už dávno, co zradili smečku a opustili ji v nouzi nejvyšší. Koukám, že v tobě roste silný bojovník, Lazarusi. Víš co? Nemám sice rád, když někomu někdo ubližuje, ale myslím, že tentokrát výjimku udělám.'' Kývl rameny. Kdo se mu protivil, dokázal ovládnout svou touhu pomáhat,  ale i tak pro jistotu odvrátil pohled, protože i tak nesnesl ubližování druhým. ''Kamarádi jsou silné slovo. Tihle jsou zrádci. Zatím co tamta, hm... Pokud si mě už nepamatuje a je zmatená celkově z toho co se tu stalo, buď má amnesii z toho tvého útoku, nebo se v ní probudila jiná osobnost. Víc možností mě nenapadá.'' Zauvažoval spíše pro sebe. Co se týče totiž takových věcí, měl relativně dobrý odhad. ''Lazarusi, stojím na tvé straně. Ti co zde jsou s námi, jsou tuláci..'' Koukl na Enny, či kdo to tedy vlastně byl. ''A Zeissáci, zrádci.'' Otočil se na Argdema, Aysu a Minora. Poté se nadechl a zacítil blížící se pach. Ach, Destiny. Pomyslel si z úlevou, že teď se to tu trošku vyrovná. Poté se opět podíval na Lazaruse. ''Udělej si s těmihle co chceš, ale prosím nerad bych tu uklízel mrtvoly.''

Minor pochopil můj plán, ale zatím mě nenapadlo, jak to provést. Vlče evidentně důvěřovalo jednomu ze sviťáků, což byl docela problém. Mezitím jsem za sebou uslyšela známý hlas. No to snad ne, pomyslela jsem si a nenávistně jsem přivřela oči. Argdem tu rozhodně nebyl vítán. Vlče se na něho rozkřičelo a omotalo mu ostnatý drát kolem tlamy. Škodolibě jsem se pousmála. Na poznámku sviťáka jsem reagovala poněkud překvapeně. Nikdy předtím jsem ho totiž neviděla. On však nejspíš věděl, kdo jsme. Opět jsem se zamračila. "Kdyby se svit lépe staral o svá vlčata a dospělé členy, nebyli by žádní zrádci. Pokud alfa není schopná ochránit svou smečku a bez boje ji přenechá svému nepříteli, pak jsou hlupáci ti jenž zůstanou hrdě stát na straně poražených," odvětila jsem chladně směrem k Diegovi a pak jsem se otočila na vlče. "Vždyť i tohle vlče má větší moc než tvá bývalá alfa".

Chlupy na celém těle se mi naježily, když jsem zaslechl onen hlas. Jako v záchvatu jsem sebou začal škubat, drát mi začal trhat kůži ještě víc a každý v okolí kdo měl svůj čumák mohl ucítit kovový pach krve. Škubal jsem sebou jak jen jsem mohl, abych se dostal Argdemovi ke krku. Ach jak moc jsem chtěl zabořit své tesáky do jeho krku. Můj záchvatík však přestal ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, že tohle nebude cesta jak se dostat ke své menší pomstě. Opět jsem se tedy uklidnil a zhluboka se nadechl. Když mi přestalo srdce rychle bušit, začaly rány na nohách nesnesitelně bolet. Ale mohl jsem si za to sám. Když vlče obmotalo žíhanému drát kolem tlamy, spokojeně jsem se ušklíbnul. A všiml jsem si, že Aysu na tom nebyla jinak. Zrak jsem poté obrátil k zeleno bílému vlkovi. "Vsadil bych se, že tvé děti by udělaly to samé, kdyby mohly," ušklíbl jsem se jeho směrem. Věděl jsem že má rodinu, kterou jsem nikdy neviděl, ale určitě mu na ní záleželo. Nebylo nic hezčího než tnout do živého. "Aysu má pravdu, vy idioti, vždyť Tenebris se ani neukázala," zavrčel jsem a pohodil ocasem. "A určitě by se tomu vlčeti dostalo lepší výchovy někde jinde, než ve smečce odkud odešel váš, konkrétně i tvůj, Diego, miláček Argdem," prsknul jsem směrem ke sviťákům.

Očividně to tu vřelo, a to i mezi temnými, ale Argdem s tím neměl problém. Byli mu ukradení. Jedním si však mohl být jistý - teď stáli na stejné straně a nebyl důvod k vzájemným rozbrojům. "Divíš se, že mě tu potkáváš?" Řekl zcela nevinně s pozvedlým obočím. Nyní ho však zajímalo to vlče, které očividně ani nevědělo, kam se dostalo. "Diego ti nepovídal o Zeiss?" Ušklíbl se. Bylo to zajímavé tentokrát stát na jiné straně. Na té správné straně. Byl však zaskočen dalším jednáním vlčete. Tím, že mu omotal nohy a následně i hubu, si vysloužil jen zavrčení. Opět v barevných očích klesl na úroveň sviťáka. Takže Diego si hledá další mrňata, protože mu nestačí ta jeho? Pomyslel si provokativně. Drát kolem tlap i huby ignoroval, i když ho štval.

Hranice
Nedostala sa teda práve najďalej. Sotva došla k skupine a už sa jej okolo láb obmotal ostnatý drôt. S takmer pobavením si prebehla prítomnú zostavu. Diego, Argdem, Zeissáčka, zeissák, vlčica ktorá vyzerala pomerne zmätene a vĺča. ,,Som veľmi rada, že tu dnes máme tak zaujímavú spoločnosť," z hlasu jej sršala irónia. ,,Len pre ujasnenia, myslím si, že by bolo zdvorilé odstrániť tento drôt, prepáč, nepoznám tvoje meno," kývla hlavou smerom k Lazarusovi. ,,Poznám sa tuto s Diegom a pokiaľ nie si nejaký najnovší špeh od tamtých, nemám ani v najmenšom úmysle ublížiť ti," poznamenala, hlavou mierne kývla k druhej strane hraníc. ,,Zeiss je temná svorka, ktorá je bohužiaľ na druhej strane týchto neskutočne silne chránených hraníc," vysvetlila mu- ďalšia irónia na konci vety ktorá bola pomerne neprehliadnuteľná. Pohľadom sa potom obrátila k Argdemovi. ,,Ako vidím, svoj názor si predsa len od nášho stretnutia zmenil. Škoda, že silu vidíš v tme a oslepol si voči svetlu," povedala ticho. Kto by odhadoval jej skutočné postavenie? Na prvý pohľad mohla vyzerať ako Kappa, možno Delta, no v jej pachu by sa už možno dala odhadnúť skutočnosť. Každopádne, v tejto chvíli sa spoliehala na to, že si to nevšimnú.

"Zrádci?" - pozrel sa na Diega prekvapene. Nevedel čo to znamená. Po slovách, že si s nimi môže robiť čo len chcel sa len jemne pousmial. Potom začala vravieť šedastá vlčica. Nerozumel, čo znamená Alfa aj keď to už počul, predsa Alfa bol Orfeon a to ostatné čo rozprávala. Odfunel a posadil sa. Začal premýšľať o čom to vlastne hovoria. "Ja tu ničomu nerozumiem." - odvetil k Diegovi zúfalo a pozrel sa smerom na svoje labky. Pozrel sa smerom na Argdema. V jeho vnútri začal k nemu chovať nenávisť. Drát okolo jeho tlamy zatiahol tak, že mu ostne prešli skrz mäso až ku kosti. A ak sa posnažím viac, skončíš bez ňufáka. - pomyslel si Lazarus pre seba. Potom prišla vlčica. Lazarus dal uši k zátylku a nakrčil ňufák. Tejto vlčici už naotzaj nerozumel o čom tak veľa hovorí. "Nebudem nikoho púšťať, pokiaľ to neuznám za vhodné. Ak sa poznáš s Diegom fajn, si ušetrená od zranení, buď mi vďačná." - odvrkol chladne smerom k vlčici. Naozaj nemienil dať na jej slová a ak ju bude vytáčať, môže skončiť obesená za drát na najbližšom strome. Potom sa však pozastavil nad niečim. "Temná svorka? Čo to Diego znamená? Sú to vlci presne ako my...a Alfa je Orfeon, teda...najsilnejší vlk, nie?" - pýtal sa. Vlastne mu vravel celý pochod jeho myšlienok.
/Destiny, z pachu nemožno vycítiť postavenie. Z reči tela áno.

Sledovala jsem reakci Minora na Argdemovu náhlou přítomnost. Měla jsem sto chutí mu říct, že on za problémy nestojí, ale nakonec jsem zůstala potichu. Sama jsem neměla ráda, když mě někdo poučoval, tak proč bych měla sekýrovat někoho jiného? Místo toho jsem se opět zaměřila na vlče. Krátce jsem se zasmála. Sviťáci a ty jejich kecy. Co slovo to perla! "Neinformovanost vašich vlčat je skutečně úsměvná. Pak se divíme, že je nacházíme potulovat se na našem území. Vaši vychovatelé a hraničáři nejspíš nejsou příliš spolehliví a schopní, když nedokážou uhlídat ani vlčata", řekla jsem provokativně směrem k Diegovi. Nečekala jsem, až začne vlčeti něco vysvětlovat. "Na tomhle území je víc než jedna smečka. Proč bychom jinak měli hranice? A ano, máš pravdu. Alfou obvykle bývá nejsilnější vlk, tedy aspoň v případě naší smečky to tak je. Bohužel smečka, do které momentálně patříš, si svého vůdce volí podle popularity. Alfou není ten nejsilnější ani ten nejchytřejší, ale ten nejoblíbenější," řekla jsem a poté jsem se odmlčela, ale nespouštěla jsem z vlčete zrak.

"Orfeon, nieje najsilnejší?" - pozrel sa udivene na Diega. Mal 100 chutí mu takisto obmotať niečo okolo nôh, pretože ho vôbec nevnímal. Prevrátil očami a pozrel sa na Aysu. Možno ona by mu mohla dať odpoveď na otázky. Zasústredil sa a drát sa uvoľnil z jej nôh. Drát sa potom vryl do zeme. "Viac ako jedna svorka? To je tá Zeiss?" - spýtal sa smerom k Aysu a podišiel pred Diega. "Kto je potom Alfou u vás?" - spýtal sa znova. V očiach vĺčaťa sa zračila zvedavosť. Podľa popularity? Ale prečo? Veď...tak to nieje správne. - pomyslel si. Jeho nevlastný otec teda nebol najsilnejší a najmúdrejší. Bol alfou len z popularity?! Lazarus sa otočil smerom k Diegovi a k tej vlčici s ušami na zátylku a s vycenenými malými ihličkami.Tvárou v tvár. "Ako to môžete dopustiť?! Je to čo vraví pravda?!" - spýtal sa na plnú tlamu Diega so zavrčaním. Znamenalo to slabú svorku...Otec ho vždy učil že bol vybraný ako silný vlk, preto jeho sestru zabil. V Lazarusovi sa miesilo veľa pocitov. Chclo sa mu skryť do kúta a niekde tam plakať na druhej bol naštvaný. Zároveň však Aysu mu mohla klamať a preto sa Diega pýtal. A zároveň čakal odpovede od Aysu.

--->
Při mé klasické procházce, jsem zacítil skupinu vlků. Původně jsem si jen myslel že to bude Elloriská hlídka, co obhlíží hranice, jelikož jsem jim byl dost blízko, pak jsem ale zacítil i ten štiplavý pach mojí smečky. Porozhlédl jsem se kolem a uviděl je. Některé z nich jsem, bohužel znal, ale dost jich pro mě bylo nových tváří. Nebyl jsem si jist, jestli tam mám, nebo chci jít. Jak to vypadám? Co si o mě budou myslet, posetý jizvama. U Zeissanů mi bylo jasné co si budou myslet, znaly mě. Pomalu jsem se k nim rozešel. Moc jsem nevnímal co probíraly, ale když jsem byl dost blízko, zastavil jsem se a zhluboka se nadechl. "Vadilo by vám kdybych se připojil?" zeptal jsem se chladným hlasem a koukal se postupně na všechny přítomné, Vidět jen na jedno oko bylo nepříjemné, ale aspoň vidim.

Hranice (protože to nebylo upřesněno, dejme tomu, že na místě, kde se shledávají hranice Elitních a obou smeček ^^)

Klid. To je to jediné, po čem tato vlčice momentálně toužila. Vychutnat si poslední hřejivé sluneční paprsky, než její území pohltí chlad, vyčistit si mysl... to toho opravdu chtěla příliš? Přes veškerou snahu jí mysl naplňovaly rozrušené myšlenky.
...Zeiss je temná smečka...
...já tu ničemu nerozumím...
...Orfeon není nejsilnější...
A nepřestávaly. Nedaleko se musela nacházet skupinka hned několika vlků. A co ji překvapilo snad nejvíce - vlci byli z obou smeček. Co tu ti prašiví psi zase pohledávají? Nedalo jí to a ladným pohybem se zvedla na všechny čtyři, načež krokem vůdce zamířila jejich směrem. Ten jí napovídal její citlivý čumák, ke kterému jí vítr vanoucí jejím směrem přinášel pachy všech stvoření v její blízkosti.
Nemýlila se. Vlci byli ani ne kilometr od místa, které si ne zcela moudře zvolila pro svůj odpočinek. A ten byl, zdálo se, u konce. "Pravda?" Vstoupila jim mohutná vlčice přímo do rozhovoru a to bez jakéhokoli svolení. Díky jednomu z mnoha předmětů, které vlastnila, její kroky nemohli vlci slyšet. "Jako by snad něco, co tihle..." Slovo "vlci" při pohledu na ně jí zřejmě nešlo přes pysky. "...tvorové... vypustí z tlamy, byla pravda." Dokončila svou vsuvku. Na to se otočila k očividně zmatenému vlčeti a nakonec ještě dodala: "Síla je relativně diskutabilní pojem. Víš, svaly ne vždy hrají důležitou roli. Slova dokážou být stejně mocná - a ne-li ještě více! Pokud vůdce svými slovy nedokáže sjednotit smečku, povzbudit své členy k boji a především si udržet řád, pak mu budou silné tlapky k ničemu. A tvé alfy jsou mocné, velmi mocné. Zvláště pak Jessie. Ale s tou ses, hádám, ještě nesetkal." Dokončila svou řeč líným pohozením ocasem. Jen pár kroků stačilo, aby překročila hranice území své skupiny a vstoupila na půdu, která jí právoplatně patřila. A tak také bez okolků učinila.

Polodémon zavrtěl hlavou. "Vlčata jsou informována dobře. Rozdíl je však v tom, kdo se na Niwatské území zatoulal, před pár dny, milá dcero Haske a Aragorna." Promluvil k ní chladným hlasem, který byl dost u něj nezvyklí. Už se chystal odpovídat Lazarusovi, ale v tom se najednou zde ukázala černá vlčice. Sic nevěděl kdo to je, ale zdála se moudrá a tiše mu svědomí našeptávalo, že patří k Elitním, ale kdo ví ,kdo to vlastně byl. "Svaly a síla pocházející z nich mohou zranit-zabíjet. Slova jsou však nejostřejší zbraně. Vůdce si zde nevybíráme dle popularity. Jessie s Orfeonem jsou Alfami, protože dokázali spojit smečku a povzbudit členy a že nejsou jejich otroci." Promluvil a pohodil svými dvěma ocasy. "Alfy stojí v čele smečky a členové stojí za nimi. Ti co to nechápou, radši utečou hledat zázemí jinde. Jako vy, jenž jste smečku co vám dala domov zradili."

"O tom dost pochybuji. Já jsem jako vlče informována nebyla",odvětila jsem a přitom ignorovala tu poznámku o svých "rodičích." Za svého rodiče jsem totiž považovala jen Haske a to ještě s hodně přivřenýma očima. Na dotaz vlčete jsem přikývla."Naiome Dead Demon Princess. Vládkyně temna," řekla jsem a pak ještě hrdě dodala: "Má učitelka". Upřímně jsem byla ráda, že měl Argdem kolem tlamy drát. Určitě by měl nějakou poznámku. A na jeho poznámky jsem nebyla zvědavá. Zeiss bylo nebezpečné a plné násilí, přesto jsem byla přesvědčená, že tohle vlče by to všechno zvládlo. V Zeiss by mohlo plně rozvíjet svůj potenciál, kdežto v Elloris? V Elloris na svoje vlčata kašlou. Mnohá vlčata se dokonce bojí lovit a dospělí to omlouvají. Pousmála jsem se, když vlče uvolnilo dráty. Zřejmě na něj moje slova zapůsobila. Tahle vlčí sešlost působila jako magnet a postupně se připojovali další vlci. Otočila jsem se směrem k Zeisské omeze a přikývla jsem. Dokud nebude zasahovat do rozhovoru, nebude drzý a bude respektovat vyšší posty, nic se mu nestane. Nově příchozí černá vlčice mi tady dost vadila.Začala mi totiž všechno kazit. "Žila jsem ve svitu tři roky. Myslím, že když znám vůdce obou stran, tak to dokážu posoudit lépe než ti, kteří se se Zeisskými alfami nikdy nesetkali", řekla jsem. Reel a Tenebris byly skutečně mizerné alfy a nepochybovala jsem o tom, že se z toho Elloris poučila a tentokrát zvolila skutečně silné alfy. Ale to neměnilo nic na tom, že náš alfa pár byl mocnější než ten jejich. "Pokud jsou alfy cizí alfou vyzvány k boji a jedna z nich se nedostaví a druhá žadoní o milost, pak si alfa pár nezaslouží, aby za ním kdokoliv stál."

Prišiel nejaký zvláštny vlk a neskôr aj čierna vlčica. Slová silnejšie ako svaly? Najsilnejší vlk však musí byť aj silný.Neochránil by svoju rodinu.... - pomyslel si. Vlčka ako rýchlo prišla tak aj odišla.(Asi? :DD) Bolo to zvláštne. "Ešte jedna alfa? Jessie? Samica?!" - svoju myšlienku tentokrát nechcene povedal nahlas. "Ako môže byť vlčica ten najsilnejší vlk? ..." - spýtal sa Diega...Vlastne bol z toho celý...mimo. Na jeho malú hlavičku to bolo priveľa informácii. Potom začala rozprávať Aysu. "Naiome?" - to meno už počul. Jeho matka mu rozprávala rôzne príbehy...len si nevedel spomenúť, ktorý to bol. "Ďaľšia vlčica alfou a tvoja učiteľka? Ako ťa môže vlčica učiť a byť najsilnejšou? Samice sú slabé, učiť a vládnuť by mali vždy silný a schopný samci." - odpovedal, než sa znova posadil a ospalo zamrkal. Potom rozprávala o neschopných alfách. S tým s Aysu súhlasil. Najsilnejší by mal chrániť rodinu a svorku. Lazarus si zívol. Bol ospalý už ani nevedel koľko enspal a v jeho veku bol spánok veľmi dôležitý. "Ste vlci ako my. Neviem čo proti vám Diego má...ale choďte späť odkiaľ ste prišli. Máte samicu za Alfu, preto pochybujem o vašej sile..." - dodal, než upadol do hlbokého spánku.

ROW 

Mladá vlčice se po chvíli přestala snažit vykroutit se že sevření ostnatých drátů, když usoudila, že to opravdu nemá smysl. Posadila se a začala bolest úplně ignorovat. Přicházeli další neznámí vlci, každý ostrým pohledem pálil na druhou stranu a otevírajíc tlamu vznášeli slova proti sobě. A ona ani nevěděla, co se děje a vůbec, proč tu ona je. Otočila se na Lazaruse při jedné jeho větě. "To já tu ničemu nerozumím!" Vyštěkla skoro až zoufale. Pohledem přejela všechny zde přítomné vlky. Nehodlala se zapojovat do téhle jejich spekulace, neboť ani neměla žádné názory na tyto věci, a tak ji nezbývalo nic jiného, než jen poslouchat. A mohla přitom zjistit hodně. Myslet i zamyslet se. Zjistit, co si myslí ostatní. Nestačila se divit. A každý orientovaný na jednu stranu, a proč?

Přišla nějaká vlčice, neměla pach ani Zeissky ani Elloriiský. Netušil jsem odlud byla, ale asi se zde vyznala. Příliš jsem jí nevnímal a neměl co namítnout, souhlasil jsem s tím co řikala, co víc že? Najednou se rozmluvil ten zvláštní skvrnitý vlk. Při jeho slovech jsem stáhl uši. "Nerad ti kazim zábavu, ale ty nezabedněnější a nejstupidnější... šelmy co jsem kdy potkal byli samci. Viděl jsem... tlupu se rozpadnout, a hádej co?" zeptal jsem se cukroušsky. "Přesně tak, alfa byl samec, zatímco smečka vedená samicí byla silnější než jakákoliv kterou jsem potkal." dořekl jsem, pak jsem si uvědomil že by to mohlo vyznít jako kdybych mluvil o Zeiss. "A ani nemusela používat brutální sílu aby toho docílila." usmál jsem se podíval se na povědomé zeisské obličeje. Nechtěl jsem aby si myslely že mluvím o Zeiss, jelikož tomu tak nebylo a s jejich egem jsem si byl jist že by si to myslely. "Taky by jsme měli rozlišovat sílu a brutalitu." dodal jsem potichu.