18+ ~ Akio a Asuka ~ Kouzlo zrození života

Účastníci
Asuka de Fëe'neriz a Akio Aqua
Děj
18+, jaro a název myslím naznačuje dosti :3
Místo
Provizorní doupě v Kamenných pláních

Začni :3

Ležela jsem v našem provizorním doupěti a snažila se usnout, ale cítila jsem, že mi něco chybí. Zvedla jsem hlavu a premyslela, na co jsem zapomněla: ,, Vždyť mám vše, co mi tedy chybí?"  Přemýšlím a když neprichazim na odpověď, zvednu se a vyjdu z doupěte. Měla jsem v úmyslu najít Akia a promluvit si s ním. Třeba při rozhovoru se svým partnerem přijdu na to, co mi chybí. Nasala jsem pachy a jeden z nich byl Akiuv. Byl poblíž, možná se vrací z lovu nebo měl povinnosti. Na to se ho koneckonců také zeptam. Šla jsem mu naproti a stále přemýšlela.

Akio kráčel lesem, kterej bouřka nezničila a v tlamě držel mrtvého zajíce. Poslední dobou neviděl ani svou věrnou kamarádku lišku. I zajíce tady aby vlk pohledal. Pach krve z mrtvoly, jenž mu vlál do čumáku, lehce znevýhodnovalo to, že necítil vzdálenější pachy. Ale brzy ji spatřil. "Ahoj, Asu."pozdravil svou milovanou partnerku a na chvíli se zastavil.

Když jsem ho uviděla, lehce jsem se usmala. Vidět svého milovaného bylo něco, co mě dokázalo rozveselit, ještě když nesl jídlo. Přišla jsem až k němu: ,, Ahoj můj milovaný vlku." Řeknu a opatrne se o něj otru. Pak mu udělám místo: ,, Koukam, že nám neses večeři." Upozornila jsem na zajíce a trochu zavrtela ocasem: ,,  Už jsem ti řekla jak si úžasný?" Řeknu a mlsne se podivam na zajíce, ale chuť mě hned přešla, když jsem si vzpomněla, co mě trápilo: ,, Akio?"  Řeknu trochu nejistě a pak pokračuji: ,, O něčem bych s tebou potřebovala mluvit." Řeknu docela vážně a odeberu se zpátky k doupěti. Před doupetem si sednu a čekám, až si ke mně sedne.

"To proto, že tě miluju. Nenechám tě přece trpět hlady." Pověděl k ní a nevinně se uculil. Pousmál se i přes to, že se usmívala poznal, že není něco v pořádku. Přemýšlela nad něčím, což potvrdili i její další slova. "Copak?" Pozvedl obočí a trpělivě čekal, až řekne co se děje.

Upřela jsem na něj pohled a vybírala ta správná slova: ,, Mám pocit, že mi něco chybí." Řeknu a trochu si povzdychnu: ,, Ale nevím co. Mám přeci vše, co si můžu přát." Řeknu a stahnu uši dozadu.

Když mlčela nervózně přešlápl z jedné tlapy na druhou a naklonil hlavu na stranu. Při jejích slovech ji věnoval jen nechápavý pohled. "Jak to myslíš? Co by ti chybělo..?" Zeptal se a první myšlenka padla na její matku, ale to nechtěl ani otevírat tohle téma. Možná.. Možná zrovna, to, že jim po doupěti neběhají jejich malé napodobeniny. Ale tohle téma taky nechtěl začínat. Spíš vlčata ho v tuhle chvíli nenapadla vůbec.

Na mysl mi přišla vzpomínka na Chrise, když byl ještě vlce. Jak mi chybělo se starat o vlcata: ,, Mohlo by být tohle to co mi chybí? Chybí mi vlcata?"  Napadlo mě a podívala se na Akia jakyby mi to došlo: ,, Chybí mi vlcata. Jak jsem se o ně a hrála si s nimi." Řeknu mu a napadne mě další věc: ,, Já a matkou? " Trochu jsem nad tím znejistila.

Po jejich slovech znervozněl ještě víc. Na moment se zarazil a na prázdno polkl. "A ty by jsi chtěla vlastní?" Zeptal se opatrně a znejistěl ještě víc. Tohle nečekal, ale upřímně.. Taky by chtěl, aby jeho rod nezanikl, konkrétně větev od Destiny, protože jeho sestry zmizeli.. Ale kdyby se vrátili, jak by se asi tvářili na to, že by byly tetičkami?

Sledovala jsem jeho nervózní pohled a nechapajic jsem naklonila hlavu mírně na stranu: ,, Cítím, že bych chtěla, ale nevím jestli bych pro ně byla dobrou matkou." Řeknu s pochybami a pak se trochu usmeju: ,, Akio, pokud děti nechces řekni to. Já to nějak přejdu, přeci jenom ty jsi pro mě důležitý." Řeknu konejsive, i když uvnitř vím, že odmítnutí by mě docela zranilo. Na druhou stranu jsem ho nechtěla kvůli takové malichernosti ztratit.

Švihl ocasem ze strany na stranu a poté si ji přitáhl do svého obětí. "Byla by jsi úžasnou matkou." Snažil se znít povzbudivě a usmíval se, už jen kvůli ní. Poté se jen mírně odtáhl a pohlédl ji hluboko do očí. "Neříkám, že nechci. Pokud opravdu chceš vlčata..." Nechal nakousnutou větu, myslím, že oba vědí na co bylo teď naráženo. "...Nejsem proti." Dodal nakonec tiše, sladkým šeptem do jejího ouška, které následně olízl.

Když jsem byla pritazena do objetí, musela jsem se usmat. Opřela jsem si hlavu o něj: ,, Horší jak má matka snad nebudu." Částečně za vtipkuji a udělam mezi námi místo: ,, Chci vlcata." Řeknu když klesne hlasem a rozhodnu se, že za tím si budu stát. Ulevilo se mi, když uslysim, že by je chtěl také a oliznuti mého ouška mě přivede do nálady. Zvednu se a začnu mu olizovat tvář. Po chvíli prejdu ke krku, kde ho lehce kousnu: ,,  Pojď za mnou."  Za septam mu a než se vydam do doupěte, ocasem mu prejela po tlamě.

Na slova o matce ji ani neodpovídal. Tohle teď nebylo to správné téma, když jej začala olizovat i on se občas pustil do čištění jejího obličeje. Když svým ocasem, jej polechtala na čumáku, zatvářil se jak zamilovaný puberťák. Vzal do tlamy opět zajíce a vydal se se svou milou do doupěte ve kterém ji konečně řekl co k ní cítí. Tam hodil zajíce do zadního koutu, vždyť neuteče. Už ne.

V doupěti se na něj opět otocim a v očích mi je vidět touha: ,, Pojď ke mě." Vabim ho k sobě a když ke mě přijde, oliznu mu tlamu: ,, Chci tě." Za septam mu a toužebně se na něj dívám.

V doupěti, ve kterém se dali dohromady, které se mezitím teda stalo jejich krásným doupětem. Její toužebná slůvka mu tiše zazněla v ouškách a on se k ní pomalu zamilovaně blížil. "Má milovaná Asu," Zašeptal, když už u ní byl dostatečně blízko. "A opravdu to chceš?" Opatrně se zeptal a přitáhl si ji do obětí, přičemž ji začal olizovat na tváři a pomalu přecházel níž ke krku a hrudi. Teď stačilo poslední její slovo o tom, že z toho opravdu nechce vycouvat.

Stála jsem na místě a sledovala, jak se ke mě blíží. Každý jeho krok ve mě vyvolával větší touhu ho mít co nejblíže u sebe: ,, Ano?" Řeknu na jeho zamilované volání a nechala se přitáhnout do objetí: ,, Ano chci. Chci mít malé uzlicky radosti."  Řeknu s úsměvem: ,, Nebo zlosti, pokud to budou budoucí Zeissani." Po myslím si a cítím, jak mě olizuje na krku. Jeho dotyky jazykem mi vyvolává příjemnou husinu a mám co dělat, abych se nerostekla.

Její slova byla stále stejná. No dobře. Akio se nad tím usmál a pokračoval v čistění jejího krčku. Opatrně ji donutil si lehnout na záda a on byl nad ní. Pomalu pokračoval níž a níž. Až ji čistil těsně nad přirozením. Nakonec po chvíli jazykem projížděl i přes něj. Sám začínal být dost vzrušen. Přední tlapky pomalu přesouval k jejím slabinám a pokračoval v čištění. Na samotný akt, ještě to nebylo ono, ale i tak už věděl, že by ho teď zastavilo jen to, kdyby po něm zakřičela, či kdo ví co.

Cítila jsem se špatně, že opakuji fráze, které říkají všechny vlčice. Kdybych mohla, tak bych ho povalila a předvedla bych mu, co vše dokážu. Ale nešlo to, moc jsem se styděla: ,, Příště to už zvládnu." Říkala jsem si v duchu, abych zahnala nepříjemný pocit a víc se soustředila na Akia. Po chvíli se mi to i povedlo a ucítila jsem, jak mě Akio pomalu pokládá na záda. Nebránila jsem se, protože jsem věděla, že mi nebude dělat nic, co by se mi nelíbilo. Ležela jsem na zádech a užívala si, jak mě Akio čistí. Dech se mi trochu zrychlil, když ucítím jeho jazyk nad přirozením. V té chvíli jsem trochu znervozněla, protože jsem nevěděla, jaké to bude: ,, Snad to nebude bolet." Po myslím si asnažím se uvolnit. K čemuž dojde, když mi jazykem přejíždí přes přirození. Vyjde ze mě náhlý vzdech, za který se trochu za stydím. Pocit se hned rozplyne a já se úplně uvolním.

Tím jak ji Akio čistil v místě podbříšku, cítil i každý její pohyb. Každou chvíli se uvolňovala a každou další minutou se její hlas tiše snažil dostat ven v podobě vzduchu, až se to stalo. "Nemusíš se za to stydět." Usmál se, když viděl její výraz. Opět se vrátil k její hlavě a čumákem odhrnul ofinu z obou očí. Pořád ji držel ve slabinách a svým Akiem juniorem pomalu vnikal do ní. Co nejježněji a co nejméně bolestivěji. Pomalu začal pracovat svou dolní části těla a pohyboval se nahoru a dolů, přičemž pokaždé když se o trošku víc uvolnila, pomalý pohyb dolů, byl níž a hlouběji v ní.

Trochu jsem se usmála, když mi řekl, že se nemusím stydět. Víc jsem se usmála, když hlavou se přiblížil k té mojí. Po odhrnutí mé ofiny jsem mu olízla čumák a ucítila, jak do mě pomalu vniká. Prvně to trochu zabolelo a pak to bylo akorát nepříjemné. Snažila jsem se co nejvíce uvolnit a když se mi to povedlo, jeho pohyby mi vyvolávaly příjemný pocit, který pomalu narůstal. Položila jsem si tlapy na jeho ramena a z tlamy mi vycházely vzdechy. Čím byl Akio hlouběji, tím víc se ten příjemný pocit stupňoval. Chybělo málo, aby něco ve mě se zlomilo.