Příběh smečky Kirigakure II.

Zůstat? Na tomto území? Naklonila jsem zvědavě hlavu. No chtěla jsem tu zůstat pár dní, možná bych chtěla ještě zkoumat zbytek okolí, ale možná... Ještě nevím.

Allweena
Hranice
Vyjeveně na matku pohlédla. "Sestra? Já měla sestru? Mám ještě nějakou?", zeptala se a očka se jí zaleskla slzami. Ale co můj bratr?! Copak je jí přednější tadyta ošklivá švestka?! Když matka nabídla Niře, aby tu zůstala, Allweeně došla trpělivost. "Ty chceš, aby tady tahleta obluda zůstala?! Ne! To nesmí! Jen ať si jde třeba do vulkánu sopky, ale já ji tady nechci!", zamračeně se na Niru podívala. Pak se tu najednou objevil Oranžouch. "Kam jde? Můžu jít s ním?", zeptala se dychtivě, nebyla ani zvědavá, kam že to jde, ale už chtěla od Niry pryč. Nesnášela ji z celého srdce a to ji teprve potkala.

Obluda? To už přehání. Zavrčela jsem a skočila po ní. Přitiskla jsem jí k zemi a vrčela jí do obličeje. Už mi bylo jedno jestli mi její máma skočí po krku. Vždyť její dcera je nevychovaná! "Kdyby si zažila to co já, hned by si se chovala jinak."  Šeptla jsem jí k uchu a nakonec s ní zase slezla. To je to nejvíc nejhorší vlk, kterého jsem potkala. Pomyslela jsem si a bylo mi jedno zda to i to slyší nebo ne.

KK --> K hranicím
Rozhlédl se po okolí a rozběhl vstříc kaňonu. Ani tak neprahnul po objevování území a poznávání nového teritoria, prostě se rozhodl jen tak si vyjít do světa, od Tamlina a Tayume. Trávil s nimi čas, jako by byli jeho rodiče, proto byl rád, když mohl na chvíli bez cvičení se jen tak projít. Spokojeně si vykračoval trávou. Po chvíli prachobyčejného vyšlapování cestičky narazil na dvě hašteřivé holčičky. Zavrtěl hlavou a šel k nim. "Hej, co je to tu?" pronesl pevným hlasem a koukal na ty dvě s jakýmsi "nadhledem". Pravděpodobně si mohli myslet o jeho aroganci, ale už to k němu patří. Taky bylo poznat, že si myslí, či je nebojácný, že vstoupí do boje mezi dvěma vlčkami, no ale tak...proč taky ne, že? Přeměřil si silnější, přeměřil si slabší a jen čekal.

Slyšela jsem něčí hlas a tak jsem se k němu otočila a mračila. Další? Zřejmě tu nebudu vítaná. ''Další vlče co mě přišlo urážet?'' Pronesla jsem z pohrdáním v hlase. Sakra, ovládej se. ''Eh.. Promiň.'' Odsekla jsem s podívala jiným směrem. Tohle zvládneš. Nádech a výdech. Pomyslela jsem si a opět se otočila na neznámé vlče, které se přidalo.

Protočil očima. "Proč bych to jako dělal? Ani tě neznám." pronesl klidným ledovým hlasem a zavrtěl hlavou. Podíval se na bílé vlče a nadzvedl obočí, podíval se na Modrou vlčku. "Takže..tě tu ta bílá uráží? Jak směšné. Víš vůbec důvod? Proč to dělá?" neustále mluvil klidně, i když uvnitř se to hemžilo lehkými posměchy. Nehodlal tu řešit spory a dávat je dohromady, na to ať si seženou někoho jiného. On jen prochází kolem. "Jsem stejný vlce, jako ty, spíš starší, tak si nehraj, slecno..." prohodil ještě a protočil očima. Zafoukal vítr a on jen zavřel oči a nechal si z nich odvát všechny chlupy a kratší hřívu. Miloval vítr. Nádherný to byl pro něj pocit.

''To právě, že neznám důvod. Proč mě uráží...'' Odfrkla jsem. ''Prostě jsem přišla k tomuhle kameni, lehla si a během chvíle tu přistála, tahle dospělá vlčice.'' Odmlčela jsem se a usmála se na dospělou vlčici, která mi byla o hodně sympatičtější, než ta sněhová koule. ''A pak se do mě začala navážet. Že?'' Otočila jsem se na Allweenu a tiše znovu zavrčela. Zase jsem se otočila k neznámému vlčeti.

Allweena
Hranice
"Hej ty mrcho! Co si to dovoluješ! Špinit mi kožíšek. A hlínu tou špínou nemyslím.", zavrčela ostře na Niru, která ji povalila. Pak jukla na nějakého příchozího vlka, okamžitě se vyšvihla na nohy a oklepala se. Snažila se potlačit vrčení. Nasadila nevinný výraz a v očích se jí náhle zaleskly slzičky. "Já ji tu přeci neurážím... To ona mě tu začíná napadat a mačká mě k zemi.", vzlykala a podávala výkony zkušeného herce. Aby tomu nasadila korunu, otřela si imaginární soply z čenichu a popotáhla. "Letěly jsme s maminkou pro bratříčka a ona tady prostě byla.", slovo "byla" řekla, jakoby to bylo něco špatného a nechala kanout po tváři imaginární slzu. "Jsme slabší, jak bych si já mohla začít?", lehla si a zakryla si tlapkami obličej. Ha! Teď se ukaž, švestko! Pod tlapkami nepotlačila škodolibý úsměšek.

Neznal celý jejich příběh a ani ho nezajímal. Nevěděl, jestli modré věřit, ta bílá ani neřekla půl slova od doby, co je tu. "Tak hele. Nehodlám tu řešit vaše problémy a spory. Váš příběh neznám a ani nechci. Buď se usmíříte, nebo to jednoduše ukončí něčí odchod, nebo boj. Každopádně podle tvých slov mi připadáš rozumnější, i když 'Běloba' nic neřekla. Říká se, že moudřejší ustoupí. Takže..." pronesl svůj "krásný" a "potřebný" proslov a prošel mezi vlčicemi, naprosto ignorujíc dospělou vlčici a polohu obou vlček. "A teď mě omluvte. Jdu dál..." uchechtl se a rozešel se dál. Nevadila by mu něčí přítomnost, nedával to najevo, ale třeba by nějakou i ocenil.

Dodatek: nadzvihl obočí nad bílou herečkou a ušklíbl se. "Nemá to cenu, děvče. Já tvá slova slyšel i jen z dálky. Tak si tu přestaň hrát na chudáka a běž něco dělat. Pak teprv poznáš 'špinavý kožíšek'".

Hranice
Vstala a otřela si lehce zarudlá fialová očka smáčená od falešných slziček. Skočila před vlčka a vypla hruď, arogantně se na něj při tom podívala. "Fajn. Nevěř mi. Ale já ji tu aspoň nenapadám fyzicky, to ona tu nemá co dělat.", řekla a změřila si jej zpod pootevřených víček. "A to s bratrem je pravda.", řekla ještě a pohrdavě se otočila k vlčovi zády, jakoby mu snad chtěla naznačit, že jí nestojí už ani za pohled, pak ještě obdařila Niru zhnuseným pohledem a povýšenecky švihla ocasem.

''Máš pravdu.'' Připustím. ''Můžu se přidat k tobě? Ať už jdeš kdekoliv?'' Otočím se na něj. Yllin? Promiňte z vaší dcerou tu již nevydržím. Řeknu v myšlence ať už je vlastně slyší kdokoli. Hlavně ať už jsem pryč, od té sněhové chlupaté koule.

Uchechtnul se jejím povýšeným gestem. "Zlato, nic nenapravíš a nezměníš svým arogantním a povrchním postojem. Nejsi na světě sama." prohodil. Aby ukázal, kdo tu má pravdu, vypnul hruď a napřímil ocas vzhůru. Dokazoval si tím, že je něco víc, než ostatní. Kývnul na Modřenku a po jejím boku se vydal vpřed. "No a..kde se tady Modřenka vzala?" zeptal se. Ne, nehledel na to, ze je od ní odlišný, už jen tím čumákem. Ale připadal si normální, jako ostatní.

Hranice
"To nejsem. Ale jsem rozhodně něco víc než tahle špindíra.", prohodí povýšenecky a doběhne k matce. "Mami, musíme najít bratra? Kterej to vůbec je?", zeptala se. Měla v tom už hokej, zemřela jí sestra, o které ani nevěděla, že existuje, ztratil se jí bratr, u nějž doufala, že to nebyl Ceron, naopak doufala, že se ztratil Rian, aby se ho už zbavila. Toto ovšem už neříkala. Vlastně byla nyní smutná. Její sourozenci byli zvláštní a trávili čas s kde km, jen ne s ní. Sedla si a zkroušeně sklonila hlavičku. Z očí jí začaly kanout opravdové slzičky.

Lehce se usmál."Pěkně jméno, ale budu preferovat Modřenka, pac se to k tobě hodí víc." zazubil se na ni. "Já jsem Lúthien." řekl pyšně. To jméno mu dal Tamlin. "Času dost." pobidl ji lehkým úsměvem. Zavrtěl hlavou na její otázku."Ne. Ale nic moc si nepamatuji. Z minulosti... Ale kdyby to mělo nějaký význam, pamatoval bych si to." poznamenal vážným hlasem. Na chvíli se zamyslel, nad minulostí a pak se opět vrátil k Niře, alias Modřence.

Hranice
Tolik si přála přátele, ale ti jí očividně nebyli souzeni. Popotáhla, když se ohlédla za odcházejícím vlkem, vedle nějž kráčela švestkoidní borůvka, v puse ucítila pachuť krve, kousla se do jazyka, ale jakoby to bylo snad bezbolestné. Náhle ta pachuť zmizela a jazyk byl jako dřív. Zvedla hlavinku s uslzenýma očima. Co to?

''Furt lepší Modřenka, jak nějaká shnilá švestka.'' Zamračila jsem se. ''Klidně, bych si to s tebou vyměnila. Radši, bych si svou minulost nepamatovala.'' Poznamenala jsem tiše. Chybí mi. Tenhle vlček mi přijde tedy o hodně sympatičtější jak Allweena. ''Ahh. A kam půjdeme? Já to tu vůbec neznám.'' Zazubila jsem se a tím ukázala své malé bílé zoubky.

Tak nějak si myslel, že by jí teď měl nějak rozveselit...aby se nemračila, proto do ní žďuchnul zadkem a zazubil se, čímž i on ukázal malé bílé zoubky a dlouhé ostré tesáky, jež i při klidném výrazu byly vidět zpod pysků jeho tlamy. Podíval se na její tlapu, kde řinčily okovy. Stáhnul uši k hlavě a kouknul na ní. "Proč to tam máš?" zeptal se zvědavě a naklonil hlavu na stranu. Já taky ne. Jen tak nějak Cethiino jezero a Kaňon kozorožců. "Hele...Jsi modrá, viď?" zeptal se najednou. Modřenka bylo první slovo, co ho napadlo, ale co když je zelená? Červená? Bílá? Vzdychnul. Hrozně moc mu vadilo, že neviděl barvy. Chtěl vidět její oči, její vzhled, ale...ani mu na tom tak nezáleželo, to je taky pravda. Sklopil zrak a hlavu. Nechtěl, aby viděla ten prázdný výraz, ty pràzdné oči. Krvavě rudé.

Zasmála jsem se, když do mě zduchnul zadkem. Co mám? Koukla jsem se na svou tlapku. Jo tohle. ''To mám, protože eh.. Nechala jsem si to jako trest.'' Nakonec jsem žádnou výmluvu nenašla a tak řekla pravdu. ''No. Jsem.'' Otázka mě zaskočila. Radši jsem si svou modrou srst zkontrolovala. ''Proč? Děje se něco?'' Neodolala jsem se zeptala se, když sklopil hlavu. Řekla jsem něco špatně? Pomyslela jsem si smutně.