Příběh vyhnané smečky Zeiss I.

Tue Nov 01, 2016 5:02 pm

Vyhnaná smečka Zeiss

Soukromá domluvárna smečky Zeiss

Vůdce: Naiome

Území: Zmapované území vyhnané smečky Zeiss

Zákony smečky Zeiss

Vlčata

Posty: Každému vlčeti ihned připadnou práva jako každému vetřelci, bude mít ale protekci, budou-li oba jeho rodiče ze smečky. Záleží však i na postech rodičů. Budou-li mít otec i matka stejné postavení, vlče bude automaticky přijato do smečky s právy toho postu, který mají jeho rodiče. Vlče, jehož rodiče budou rozdílného postavení, má od narození práva toho rodiče, který má nižší postavení ve smečce. Ve věku tří let (nejpozději) musí složit každé vlče zkoušky o přijetí do smečky, jinak se stává vetřelcem. Složí-li zkoušky úspěšně, dostane od alf libovolný post v závislosti na splnění zkoušky (a nálady alf).
Zkoušky do smečky: Vlče může zkoušku do smečky skládat od 2,5 roku do 3 let. V tomto věku je ještě vlčetem, a proto jsou zkoušky jednodušší. O tom, jestli je vlče připraveno, se rozhoduje vlče samo. Může se ale zeptat vychovatele a vychovatel mu může říct, co ho ve zkoušce může čekat, případně ho vyzkoušet „na nečisto“.
Zkoušky se skládají ze 2 částí: Zkouška magie, kde musí vlče prokázat svůj magický potenciál a musí prokázat, že svou magii umí využít ke správné věci. Druhá část je fyzická, vlče zde musí prokázat, jak je schopné odolat, případně využít jinou vlastnost. Musí správně předvést, ve které vlastnosti je nejlepší a říct, co vše s danou vlastností může dělat – na co mu je.
Vychovatelé vlčat: Vychovatelé zde nefungují přímo. Vlče není přebráno vychovateli, ale kdykoliv se s ním může poradit. Avšak, vychovatelé vlčata přisuzovat mohou. Jsou-li rodiče dlouho mimo doupě, nebo vlčatům neposkytují dostatek péče a dostatečně je necvičí, mohou jim být vlčata odebrána. Když dosáhnou mladí věku 2 let, musí chodit na výcviky, alespoň 1×14 dní. V opačném případě se nedá předpokládat, že by vlče zvládlo zkoušku na přijetí do smečky.
Rodičovství: Pokud chtějí mít partneři vlče, musí to předem oznámit alfám a ihned po narození, nejpozději do otevření obou očí, se na ně alfa musí jít podívat. Zhodnotí-li, že jsou vlčata nedostatečně silná, podvyživená, nebo postižená (třeba bez nohy, nebo s nefunkční končetinou atd.), automaticky může vlče zabít, nebo vyhnat. Alfa si také vlče může přisvojit bez dovolení matky, nebo otce. V případě, že rodič své vlče neukáže, nebo předem neoznámí, může být vlče v případě prozrazení bez milosti zabito, nebo přijato na post omegy.

Vetřelci

Posty: Každý vlk, který na území třeba jen zabloudil, automaticky dostává post Vetřelce s právy omegy. Kdokoliv ze smečky ho tedy může zabít, či si z něj udělat hračku. Vlk, který byl vyhnán ze smeček, dostává v Zeiss post omegy, je něco jako tulák, který se nesmí vrátit zpět.
Přijatý vlk získává post Kappy a poté se smí pokoušet o lepší posty.
Práva vetřelců: Vetřelec na území nesmí lovit, provokovat okolí a nesmí se vyloženě družit s členy smečky. Měl by co nejrychleji vyhledat alfu a stát se členem smečky, neboť kterýkoliv vlk ze smečky, s postem vyšším než kappa, má právo vetřelce kdykoliv zabít (stejně jako omegu).
Pobyt vetřelců na území smečky: Vetřelci nejsou tolerováni.

Další smečky

Příjem vlků z jiných smeček: Každý vlk vyhnán z jiné smečky se automaticky stává omegou. Poté musí splnit zkoušky, kde se stane právoplatným členem a má možnost získat právo Kappy.
Vlk, který se z jiných smeček chce připojit dobrovolně, je podroben zkoušce věrnosti, poté zkoušce fyzické a magické.
Vztahy s ostatními smečkami: Se smečkami mají záporný vztah, i v dobách hojnosti mohou lstivě zaútočit.

Povinnosti a ostatní zákony

Profese: Profese platí.
Vlci s profesí vychovatele jsou vážení, v bojích velí „rotě vlčat.“ Vlastně přímo rozhodují, jestli vlče smí do smečky. Léčitelé jsou uctívání a bere se jako samozřejmost, najít pro ně květiny, bylinky, cokoliv. Musí se poslouchat. Jsou to jedni z vážených vlků, vedle vychovatelů a magických léčitelů. Assassíni mají slovo bety, občas dokonce i Alfy. Vlci je musí na slovo poslouchat.
Lov: Vlci smí lovit kdykoliv, klidně i sami. Mohou lovit pro radost, ale každou zimu musí smečce přispět alespoň jednou srnou a větší zvěří, případně třemi a více králíky. Je-li málo potravy, musí se zastavit lov a zabíjení pro radost a loví se jen pro jídlo. Primárně je nezbytné zajišťovat potravu alfám a betám.
Zákony smečky:

Každý vlk se musí zapojit do bojů, i vlčata. Musí mít alespoň základní výcvik.
Každý vlk je povinen respektovat vyšší posty. Když projde kolem alfa (kdykoliv), vlk se musí sklonit až k zemi, je-li to omega, nebo jen pokývnout hlavou, je-li to beta. Čím vyšší post, tím nenápadnější gesto.
Nemocní, zranění, nebo březí vlčice mohou ležet a nemusí se účastnit bitev. Potravu jim loví příbuzní, nebo partner, případně je použita zásoba na zimu. Nemocní a zranění mohou být vyhnáni, nebo zabiti, jsou-li neschopni vykonávat povinnosti déle.
Je přísně zakázáno nerespektovat alfu, nebo neprokázat úctu a nepoklonit se jí. Každý nesplněný zákon může být pro vás osudným. Alfa jediná může váš život ovládat.
Boje mezi smečkou mohou být provozovány jen za účelem tréninku, boje za účelem zranění se krutě trestají.
Před jméno alfy se musí dát hodnost (‚Alfo Tosare‘, ‚Alfo Flame‘), případně se mu neříká jménem, ale oslovuje se (Můj pane, vůdče, …)
Alfy mohou vlka degradovat na nižší pozici i bez důvodu.
Alfy mají právo zrušit, přidat, nebo změnit zákony. Jakékoliv nerespektování, nebo nevědomost se trestá.
Trest je nutné vykonat, nezáleží na tom jakým způsobem, nebylo-li to řečeno.
Je přísně zakázáno opouštět území, pokud o tom min. jeden z alf neví.
Je zakázáno bavit se s omegami, nanejvýš za lovu (omeg).
Bavení se za účelem pobavení vlka (psychické i fyzické týrání…) je povoleno, dokonce i chváleno pouze v případě, že týraný je nižšího postu, než trýznitel.
Vyšší posty je třeba respektovat a na slovo poslouchat.
Každý vlk je povinný preukázať hneď po narodení vĺčatá Alfe.
Odchod vlka zo svorky sa oznamuje príslušnej Alfe.

Posty vlků:
Alfy – mají hlavní slovo, musí se poslouchat a jakýkoliv čin proti nim je považován za zradu. Může dělat, co se mu zlíbí.
Bety – můžou lovit a mluvit s Alfami bez oslovení ‚Alfo‘, ‚Můj pane, Vládče‘ atd. Můžou vlastnit klidně i více vlků.
Gammy – článek smečky, který je silný a věrný, ale nemá dostatečně velkou důvěru na post Bety. Vlci, kteří jsou nejčastěji nasazováni do důležitých bojů.
Delty – nesmí se týrat, ani zabíjet, nemohou být majetkem a můžou lovit. Jsou to věrní vlci smečky.
Kappy – můžou se týrat, ale ne zabíjet, nemohou být majetkem a mohou lovit
Omegy – můžou se týrat a zabíjet, může z nich být něčí majetek (který se musí půjčovat výše postaveným), nemají právo lovit

Skuteční hráči

Požadovaná aktivita: (Lze se omluvit z nepřítomnosti – dopředu!): minimálně 2× týdně na příběhu – v opačném případě hrozí vyloučení bez varování
Počet postav: Neomezeno.

Akce
Přihlásit se může každý, do akcí bojových jsou zapojováni všichni automaticky.

Mapa

Sun Dec 25, 2016 5:06 pm

Tábor

Po prijatí Dysnomie sa temne uškrnula. Takú radosť snáď u vlka ešte nevidela. Otočila sa a vyskočila na strechu jej jaskyne. Porozhliadala sa z výšky na tábor a posadila sa. Drápy zarývala do kameňa jaskyne, lebo na jej myseľ jej prichádzali myšlienky. Noemie, ešte nepožiadala o skúšku...Dixon sa túla bohvie kde v svite. Je možné, že ma zradil? zatla tesáky a hlavu bolestivo sklonila k jej hrudníku. Nemožné... pomyslela si nahnevane. Bola rada, že v tábore videla aspoň Appblanca a Kazui. Toto by sa nikdy nestalo, keby neodišiel William. Nerozpadla by sa nám rodina o ktorej tak veľmi túžil... zavrčala a drápmi prešla po kameni, kde zanechala hlboké ryhy od jej drápov. Vzdychla si a ľahla. Jednu labku vložila pod seba. Uši mala pri zátylku a s chladným výrazom všetko pozorovala.

Sun Dec 25, 2016 7:50 pm

Kdesi v Zeiss -> Tábor

Dnes byl ten den, cítila jsem to v krvi. Dnes požádám mamku o zkoušku. Nemohla jsem to již odkládat, už příliš dlouho se tu po území potuluju jako vetřelec a snažím se naučit něco, co už dávno umím. Dokázala jsem ovládat svojí magii, skrývalo se to jen v komunikaci s vlčicemi v mé hlavě, které naštěstí nemluvily příliš nebo to uměly skrýt, a v přeměně do nich. Schopnost u Mandarine byla pak hračka. Lovit a bojovat již dávno umím, ze zkušeností od mamky Naiome i Asuny. Přemýšlet jsem uměla, navíc jsem měla naušnici a soví ponožky, které mi v mnohém pomáhaly. Byla jsem připravena splnit jakoukoliv zkoušku, kterou mi mamka zadá.
Přišla jsem do tábora s hrdým postojem, hlavou mírně pozdvihnutou, ne však příliš přehnaně. Mrskla jsem ocasem a zostra jsem se rozhlédla po přítomných. Nenalezla jsem bratry ani Oria, takže jsem neměla důvod kamenný výraz nějak měnit. Místo toho jsem se ale otočila na mamku - pohledem jsem neuhýbala a zastavila jsem se až u ní, nyní jsem byla uvolněnější, ačkoliv tohle byla důležitá chvíle. "Děkuju za to, že jsi byla ochotná mi dát ještě trochu času. Smím tě tedy požádat o členství ve tvé smečce? Jsem ochotna splnit jakýkoliv úkol, který mi zadáš."

Sun Dec 25, 2016 9:25 pm

Dojídala jsem jezevce jako něco, co má pořád hlad a nestačí mu, že má právě čumák v jezevci, tedy ve zvytcích z jezevce. Čenich jsem měla zakrvácený. Olízla jsem se a čekala, co bude dál. Chtěla jsem se zeptat, ale zase jsem se jen olízla a nervózně přešlapovala sem a tam.

Sun Dec 25, 2016 9:46 pm

Temný les (myslím :DD)

Gwen se toho jezevce nemohla skoro nabažit. Já už jsem hlad neměl, takže jsem jen seděl a tikal pohledem z krajiny na jezevce a malou vlčku. Tedy, zdánlivě malou, docela rostla. Všiml jsem si její nervozity. Nemohli jsme dále jen otálet, chtělo to se zase trochu posunout ve výcviku, tolik času jsme zase neměli. "Lov ti jde stejně tak, jako magie. Takže zbývá boj. Jen do toho," rozkročil jsem se, zaujmul jsem bojovou pozici, zavrčel jsem, abych dodal tomuto atmosféru, a zostra, skoro vyzývavě, jsem se na ní podíval. "Do toho, ukaž mi, co umíš!" zaštěkal jsem.

Sun Dec 25, 2016 10:02 pm

Temný les
Boj? Vážně řekl, boj? Tak jo no. Tak, tady přestává vše! Žádné šolíchání... Ukážu to, co umím, nemůžu ho zklamat. Všema čtyřma jsem se pevně zapřela do země a vciťovala se do jeho kůže. Napjaté svalstvo, hrdelní zavrčení. Pro efekt jsem také zavrčela, odrazila se od země, skočila po učiteli a drápla jsem. Chvíli to vypadalo, že jsem drápla naprázdno, ale nakonec jsem se přeci jen trefila.

Mon Dec 26, 2016 10:12 am

MIROKI

-> Temný les

Probudil mě mráz, který se mi dostával jakýmsi způsobem pod kožich, což nebylo nic příjemného. Tiše jsem zavrčel a pomalu se postavil. Byl jsem pořádně vyhublý, jen co je pravda. Oklepal jsem ze sebe všechen ten sníh, co se mi stačil nalepit na srst za celou tu dobu, co jsem tady ležel, a poté jsem se začal porozhlížet po svém okolí. Mlaskl jsem a přemýšlel, kam půjdu, ovšem nejprve jsem se potřeboval zorientovat, abych konečně zjistil, kde se to k čertu nacházím. Nedaleko od sebe jsem si všiml lesa. Věděl jsem, že na území Zeiss jsou asi tři, z toho jeden byl maličký a ani se mu neříkalo les. Ale jelikož tohle vypadalo docela rozlehle, usoudil jsem, že to bude jeden z těch dvou zbývajících, těch větších. Jelikož se mi nechtělo nikam jinam jít, tak i za tmy, která spadla na území Zeiss, jsem se do tohoto lesa vydal...

Klidným a vyrovnaným krokem jsem kráčel lesem, pod tlapami mi křupal napadaný sníh. Zhluboka jsem se nadechl a opět zase hlasitě vydechl, přičemž mi o úst stoupaly obláčky páry. Najednou jsem uslyšel čísi hlasy. Mohly být dva, možná tři, to jsem nevěděl. Každopádně jsem se vydal zjistit, kdo to tu se mnou vlastně je. Pokoušel jsem se skrývat ve stínech, schovával se za stromy a popřípadě i vzrostlejšími keři, za kterými jsem se dokázal dostatečně skrčit tak, abych se za nimi skryl.

Hlasy utichly a já naopak slyšel vrčení a podařilo se mi poznat, že se jedná o vrčení vlčice, ne vlka. Natiskl jsem se tedy ke kmeni jednoho z velice mohutných stromů a opatrně zpoza něj vykukoval. K mému překvapení jsem uviděl mladou vlčku s velice nápadným zbarvením a poté také nějakého černo-bílého vlka. Zatajil jsem dech a dvojici pozoroval.

Mon Dec 26, 2016 1:00 pm

NOX

Temný les

Viděla jsem, jakou zaujímá pozici, jak vrčí jako pravý bojovník. "Přesně tak," řekl jsem spíše tišeji, ale slyšet to bylo. Pozoroval jsem, jak se její tlapy odráží od země a ona se na chvíli ocitá ve vzduchu, než proletěla okolo mě a škrábla mě. Ano, bolelo to, ale nechtěl jsem to zatím dávat najevo. "Dobře, jen tak dál. Smrtelné hmaty mohou být na břichu, kam se díky tomu, jak jsi malá, dostaneš skvěle, nebo právě na tepně. Ucho také dost krvácí," řekl jsem, otáčejíc se k ní. "Zkus mi vyskočit na záda a pořádně se držet, z té pozice je pak dobrá cesta k tepně," řekl jsem, ale nijak jsem jí to nezlehčoval tím, že bych se krčil, čekal jsem, jak si s tím poradí.

Mon Dec 26, 2016 3:51 pm

Tristan

Tábor

Ztěžklá víčka se odlepila od sebe, aby nechala proniknout světlo do zelených duhovek. Zamrkám abych se lépe zorientoval a zaostřil na krajinu přede mnou. Byla mi zima. Velká zima. To byl následek dlouhého spánku a také toho, že napadl sníh, který mi vysílal mrazivou bolest do kostí a svalů. Zatnu zuby a zvednu hlavu oblepenou hutným sněhem. Jak dlouho jsem mohl spát? prolétne mi hlavou. Poslední dobou jsem měl takovéto výpadky často. Vždy jsem se probudil a zase na dlouhou dobu usnul. Možná nějaká nemoc... napadne mě mezitím, co se snažím postavit na tlapky. Vzhledem k tomu, že byly ztuhlé a rozbolavělé, tak to nešlo hned na první pokus. Několikrát jsem spadl zpět do hroudy sněhu, kde jsem se před chvíli ještě válel, ale nakonec se to k mému potěšení povedlo. Prokřupnu si ztuhlá záda a krk rovněž se protáhnu svaly. Oklepu ze svého pestrobarevného kožichu sníh a rozhlédnu se kolem. Zdálo se, že jsem byl stále v táboře avšak nikde jsem neviděl známou tvář. Ani Szallah. Ani Hotaru. Strádal jsem po svojí milované partnerce a její hebké modré srsti. Netušil jsem, kam se poděla. Možná jsme byl příliš zbrklý. Co když mě nikdy nemilovala? Co když mě opustila? mám co dělat aby mě tyhle myšlenky zase nedostaly na kolena, ale místo toho jen zatřepu hlavou a vydám se do středu dění.

Mon Dec 26, 2016 6:46 pm

Doupě SaSSaNka
Ležel jsem u Shiřina těla a jen doufal. Spát jsem moc nedokázal, ale i tak jsem občas padl na zem únavou a odebral se do říše snů. Když jsem byl mučem hladem, na krátkou chvíli jsem vyběhl ven a ulovil si rybu. Stejně se ale nic nedělo. Ale Shira dýchala. Dýchala a to bylo hlavní, protože tím pádem žila. Ale proč už se neprobudí? Přece se musí probudit, ne? Došoural jsem se k ní a snad už posté jsem zkontroloval dech. Pak jsem do mé partnerky něžně šťouchl a schoulil se kolem ní, abych ji mohl zahřívat.

Tue Dec 27, 2016 8:53 am

→ Nevrlý vodopád

Z tábora spokojeně odkráčela se lvím masem a dýkou v tlamě. Chtěla prozkoumat území - při tom si opakovala pravidla, která jí řekl Nox. Klanět se až k zemi? Dejme tomu kompromis - dotknout se čumákem země. Sama pro sebe se usmála a usadila se pod vodopádem. Pustila maso a zkoumala dýku. Nebyla nijak masivní, spíš tenká, celkem dlouhá a ostrá jako břitva - Ne, je ostrá jako moje tesáky, usmála se opět a prozkoumala pouzdro. Dýka do poudra s tlumeným zaskřípěním vjela jako po másle. Skvělá zbraň pro malou, avšak alfe poslušnou rebelku. Pouzdro si upevnila na levou přední nohu a utáhla pásky tak, aby pouzdro drželo, ale aby ji netlačilo a neomezovalo. Potom si stoupla do bojového postoje, uchopila rukojeť dýky do tlamy a se zasvištěním ji vytáhla. Skočila po neviditelném soupeři a usmála se. Dýku zasunula zase zpět a lehla si k masu, které začala žvýkat a polykat.

Tue Dec 27, 2016 11:48 am

Tábor

Zívol som si a unavene som zažmurkal. Bolo to také ospanlivé počasie, ale ja som otriasol sneh zo svojho tela a krídel a postavil sa na rovné nohy. Toto počasie som nenávidel, mal som radšej jar alebo leto alebo jeseň ale nikdy som nemal rád zimu a ten blbý sneh. No fuj, kedy sa to roztopí? pomyslel som si ironicky a otriasol som posledný sneh ktorý som mal na krku. Keby som len vedel, prečo je to takéto, tak by som hneď zakázal zimu. Mal som náladu pod psa. Sneh mi na nálade nepridával. Keby som zakusol nejakú drzú ušatú potvoru hneď by mi bolo lepšie. pomyslel som si a prechádzal som sa po Tábore.

Tue Dec 27, 2016 2:06 pm

AITE

Hranice

Dorazil jsem na hranice smečky Zeiss. Zastavil jsem a povzdechl si. Foukl jsem do své ofiny a hleděl před sebe. Polkl jsem a zavřel oči. Měl jsem strach, že už bych se nikdy nemusel vrátit zpátky do Kirigakure, avšak moc jsem si přál stát se jejím členem. Nebyl by přeci jen lepší nápad jít třeba do Ishimury? napadlo mě, ale pak jsem zavrtěl hlavou. Ne, nehodlám opustit Riteho. Zatnul jsem tedy pevně zuby a vkročil na území této vyhnané smečky...

Tue Dec 27, 2016 2:57 pm

Tábor-Hranice

Znudené flákanie sa po tábore ma už nebavilo a tak som skočil do vzduchu a letel som nad územím. Mával som krídlami a tešil som sa z výhľadu. Vôbec mi nevadilo, že som lietal sám. Bola to pravda. Bavilo ma to. Lietal som rád. Zrazu som prudko zastavil a začal krúžiť dole. Uvidel som vlka. (AITE) napokon som zosadol vedľa neho a pozdravil ho kývnutím hlavy. Nechcel som vyzerať ako hocaký násilník. ,,Ahoj." dodal som napokon aj zvukový pozdrav.

Tue Dec 27, 2016 3:14 pm

AITE

Hranice

Uviděl jsem, jak se ke mně někdo blíží, avšak... nešel, neběžel, ani nic takového. Ten vlk letěl. To, že se jedná o vlka, jsem poznal již z dáli. A jéje, pomyslel jsem si, už je to tady. Bylo mi jasné, že se jedná o někoho ze Zeiss a docela dost mě zaskočilo, že když slétl ke mně na zem, nechtěl mě ihned zabít. ,,Uh, zdravím," oplatil jsem mu pozdrav a nechápavě se na něj díval. Také jsem se k němu posadil a naklonil hlavu na stranu. Zvědavě jsem si ho prohlížel. ,,Vy jste zdejší, co?"

Tue Dec 27, 2016 4:05 pm

• HRANICE •

Maličká myška vykoukla na povrch zemský, maličký čumáček vykoukl ve sněhové pokrývce. Ano, riskantní. Ale nakonec, na nehostinném území nic moc nerostlo celoročně, a tak se můžeme pouze domnívat, že jí snad zásoby došly. A to jí bylo osudným, neboť po pár krůčcích se jí nad hlavou mihlo tělo něčeho se světle zbarveným kožíškem. Dvě malé packy jí uvěznily pod sebou, jak mladý vlček - ne, malé vlče - chytilo svou kořist. Při tomto pohybu se jeho zatím pořád trochu neohrabané tělo převrátilo a Lawless udělal nehezký kotrmelec, zastavujíc se ve sněhové přikrývce několik metrů od místa dopadu. Chvilku čouhal ze sněhu jen kus černé látky jeho šály, než vykoukla zubící se hlava plná tesáčku, jež svíraly malé tělíčko myšky.
"Keepo, Zeffi!" Vyskočil samolibě vlček ke skupince záprdků, se kterou cestoval. Jeho sourozenci. "Já to chyfnul! Mám myš!" Zahuhlal s plnou tlamou a párkrát žvýknul, až mu vytryskla troška krve myšky na pysky. Přelétl pohledem své sourozence - Keepu, Zesse, sestru Befyriel a Daidhala, který se u své černě zbarvené sesty krčil. Hyde udělal pár skoků ke své rodině, pokud by snad chtěli obdivovat jeho úlovek a jeho lovecké schopnosti. Nakonec, i něco takhle malého by přišlo vlčatům uprostřed zimy vhod.

Tue Dec 27, 2016 4:15 pm

HRANICE
"Pitomče, co jsem ti říkal? Šetři žrádlem, ať se dostaneme za Flamem živí a něco nám zbyde!" Keepa ledabyle zamručel na Hydeho a s poněkud nevrlejším výrazem se prorval do vedení. "Všichni, nedělejte blbosti. Jdeme," i Keepa sám - velmi často ve vedení skupiny - byl unavený, byla mu zima a měl hlad. Ale nehodlal se vzdávat a pořád si šel přímo za svým cílem, chtěl najít Flamea, nebo alespoň někoho z Flameovy rodiny. Keepa měl své sourozence na rozdíl od zbytku rodiny rád, to ano, ale i tak na ně byl poněkud zlý - ne tak, jako ke všem ostatním, ale stejně na ně nebyl nejopatrnější.
Očima mu proběhlo několik rudých nitek a Keepa se zastavil a zavřel oči. Copak, Keepo, teď ti to nevyhovuje? děsivě chraplavý hlas Tara se ozval v Keepově hlavě na plné pecky. Keepovy se podlomily nohy a vlček klesl do sněhu, snažíc se utlumit bolest hlavy. Sníh, který ho chladil, byl mnohem nápomocnější, než horké dny a voda, proto se vlče zanedlouho opět postavilo. Čím byl blíž Niwatskému území, tím více ho Tar štval a tím horší bylo Keepovo sebeovládání.
"Já už nemůžu!" Daidhalos opět zaskučel a sedl si na bílou pokrývku země. Keepa se opět zastavil a s téměř rudýma očima vyštěkl po svém nejslabším sourozenci. "Padej odsud! Pokud se vzdáváš už teď, nezasloužíš si setkat se s Flamem, nebo s alfou tamější smečky! Vrať se, až budeš silnější, ale do té doby mi nelez na oči!" sněhovou pustinou se rozhlehlo ticho, než se Keepa zase obrátil k území a vydechl. Normálně byl docela klidný, rozhodilo ho jen málo věcí, ale teď, v tom stavu, ve kterém byl, už mu zkrátka docházely i poslední nervy. Keepa zabral do sněhu a pobídl zbytek sourozenců. "Pojďme. Za chvíli tam budeme, cítím to."

Tue Dec 27, 2016 4:45 pm

Tábor- Hranice
Probudila jsem se. Dnes se mi spalo špatně. Pořád jsem musela myslet na to, že nikdo z mých mladších sourozenců neví, že jsem jejich sestra. Zlobila jsem se na rodiče, že o tom pomlčeli. Cítila jsem se osaměle. Cynber jsem neviděla už několik dní. Asklépios odešel a krátce po jeho odchodu zmizela i Tegan. Že by se o ni někdo postaral? Většina těch na kterých mi záleželo tu nejsou. Měla bych dál dělat, že se nic nestalo a dál žit svůj stereotypní život? Ne. Nebyla jsem tu spokojená. Možná je na čase udělat to, co jsem měla už dávno. Objevovat. Vstala jsem a rozběhla jsem se k hranicím. Nedívala jsem se napravo ani nalevo. Zastavila jsem se až u hranic a ohlédla jsem se. Snad si mého odchodu nikdo nevšimne.

Tue Dec 27, 2016 4:47 pm

Hranice
Brodila se spolu se svými sourozenci sněhovou pokrývkou, tlapy ji už bolely od toho jak dlouho šli a v břiše ji kručelo jako už dlouho ne. Zamračila se když se opět přihlásilo o alespoň trošku jídla, co by teď udělala pro kus masa. Jenom ta představa byla nádherná, natož jaké by to bylo ve skutečnosti. Z přemítání o jídle ji vytrhnul až hlas jednoho z jejích sourozenců, střihla ušima a zvedla k němu zrak. Hnědé tělo vyskočilo ze sněhu s malou myší v tlamě, v očích se ji zalesklo jakmile to malé stvoření zahlédla. Než ale stačila bratra jakkoliv pochválit a pokusit se získat jeho kořist, Keepa už na něj řval. No dobrá, neřval, nic to ale neměnilo na tom že se její pozornost přesunula k němu. Flame, Flame, Flame. Napodobila v hlavě bratrův hlas a protočila očima. Možná by se i Hydea zastala, ale s Keepou se opravdu hádat nechtěla, nedokázala by pořádně argumentovat a mohla být ráda že jim vůbec pomohl. Pohlédla na dalšího bratra hned vedle, celá sebou cukla když promluvil. Zvedni se. Prosebně se na něj podívala, to už se ale opět ozval známý hlas. Jakmile se Keepa otočil, sklonila se k nejslabšímu bratrovi aby mu pomohla zpět na nohy. ,,Už jsme určitě blízko." Šeptla k Daidhalosovi. Střihla ušima při pobídnutí bratra a zrychlila.

Tue Dec 27, 2016 4:50 pm

AITE

Hranice

Vlk nereagoval, ale dolehly ke mně jiné hlasy, které ovšem nepatřily nikomu dospělému. Natočil jsem uši za sebe a následně otočil svou hlavu za sebe, načež jsem spatřil skupinku několika vlčat. Naklonil jsem hlavu na stranu a nadzvedl 'obočí'. Raději jsem nepřemýšlel o tom, co tu tak malá vlčata dělají a proč míří zrovna sem, na území vyhnané smečky. Zavrtěl jsem hlavou a zase se narovnal, ale ta vlčata jsem nespouštěl z očí. Docela mě zaujala.

Příběh vyhnané smečky Zeiss I.