Příběh vyhnané smečky Zeiss I.

Hranice
Zavrčela jsem, když se z nebe snesl Fantomas. Zjevně můj nenápadný odchod nebyl až tak nenápadný. Copak jsem toho chtěla tam moc? Projít si území sviťáků? Ostatní vlci se mohli toulat i setkávat se sviťáky a já jsem nemohla ani vystrčit čumák za hranice? "Co ty tu chceš?",řekla jsem ostře, když mi skočil do řeči. Pak jsem se otočila na vlčata: "Jak říká. Váš strýc odešel a vůdcem smečky se nyní stala moje matka".

Hranice
Keepa vztekle bouchl tlapou do země. Oči mu zrudky a v tom momentu se jindy lhostejný a chladný vlk proměnil v zuřící monstrum - rozeběhl se směrem k táboru, jenže někde na polovině cesty se srazil s rudobílou vlčicí, ne moc vysokou, maximálně půl metru, a s druhou vlčicí - ne o moc starší, než byl Keepa. Pochyboval, že jí bylo více, než půl roku. 
"Takže, tady jsme kus od hranic. Hraničíme se sviťáky, poněkud odporní vlci. Ale jakožto Huntra tě nezajímá, kdo je kde, nebo proč, chápeš, Aw?" krémová vlčice přikývla. "Asu... Mistře Asuno?" jakmile Keepa do Asuny narazil - teda, Taresa - tak se lesíkem rozlehlo ticho. "Uhni," zavrčel bílý vlk s rudýma očima. To, co se stalo pak, nikdo nečekal.
V mžiku oka Asuna Keepu srazila na zem a zpacifikovala ho natolik, že vlček se nezmohl na nic víc, než se teleportovat od Asuny - to už ho ale rudobílá vlčice svázala úponky rostlin a vyzvedla Keepu do výše. "Cos to řekl, spratku?!" zahřměla překvapivě silným, ale melodickým a jemným hlasem. Aweria všemu jen přihlížela, jakmile Asuna kývla ke Keepovi, obě vlčice Keepu uvěznily na zemi a Asuna ho vzala do zátylku. V Keepově mysli se dozvěděla, odkud malý vlček s nyní již šedýma očima letěl, a zanedlouho se objevila u hranic. Keepu pustila k zemi, vyplivla směsici chomáčů srsti a krve - jak sebou Keepa cukal - a pohlédla na Fantomase a Caelle. "Čí je sakra ten spratek?!" zavrčela tlumeně. Aweria to celé tiše sledovala, načež se nervózně podívala i na Hydeho. 
"Jsem synovec Flamea!" Keepa vypjal hruď, ale to už ho Asuna gravitací drtila k zemi. "Vezmu všechna vlčata za Naiome. Postarám se o ně, jakožto Hunterovi mi můžeš věřit," Asuna se podívala na Fantomase a její jiskra v očích naznačovala k tomu, že s touto vlčicí nebude radno si zahrávat.

Hranice
Jaký to nepovedený cirkus. Zamračil jsem se při pohledu na své 'sourozence'. Dny strávené s nimi se nedaly nazvat jinak, než plýtvání časem. Všichni se slepě hnali za tím šaškem, jež si hrál na našeho vůdce. Jeho sobeckost a snaha najít Flamea moji 'rodinu' zraňovala. Všichni, snad až na mě trpěli hladem a vyčerpáním. 
A teď? Opět se tu schylovalo k nějakému divadlu. Jako vždy jsem však mlčky stál v pozadí. Přece bych si zbytečně kvůli nějakému problémů těch špatných herců nepřidělával potíže. Pokud tohle oni shledávali zábavou, pak jsem necítil potřebu být toho součástí. Bylo to zbytečné. Prostě k ničemu.

HRANICE
Narovnala se a nadzvedla "obočí" když se bílá naštvaná koule rozběhla od nich. Přesunula svůj pohled k Hydovi, čekala kdy se za ním rozběhne. ,,Děkujeme za objasnění...situace." Řekla k vlčici a vlkovi zároveň. Takže máma je Beta, fajn. To možná i přežijeme. Uchechtla se opět, náhle se ale u nich zjevila další vlčice menšího vzrůstu, vypadala až překvapivě silně, už jenom to jak Keepu odhodila. Vlčku vedle ní ignorovala, nevypadala nějak nebezpečně, rozhodně ne jako její bílo-červená společnice. Hunter? Pomyslela si překvapeně. To je snad poprvé co dostal od někoho takhle na čumák.

Jakmile jsem zbystřil hlasy a obrysy v dáli, tak jsem si poněkud otráveně odfrknul. Vítr ke mě donesl takovou směsici pachů, že jsem ohrnul znechuceně pysky. Pachy v sobě nesly i pachuť mé smečky tudíž jsem usoudil, že tam již nějací členové jsou. Snad nejsou tak neschopní aby nezvládli zpacifikovat pár malých fracků. pomyslím si a čumák otočím k jiné části území abych se vyhnul tomuhle chumlu, který mě ani zdaleka nelákal. Možná to byla chyba, možná ne. Než jsem se stačil rozmyslet, co by byla správnější varianta zahlédnu nad nedalekými skalami oranžovou záři. Přimhouřím oči a začnu šplhat nahoru dokud neuvidím podivně velké stvoření s nějakým vlkem na zádech. (Sorrin) Změřím si ho neurčitým pohledem včetně jeho obludky. "O co se tu snažíš?" zavrčím temně. Jeho příšera se mi pozdávala jako jeho patron. "Buď uklidni svoji obludu a nebo si i s ní spakuj svých pět švestek a táhni odkud si přišel." povím nazaujatým hlasem. Napnu svaly abych se připravil na případný útok.

Hranice
Bílé vlče v sobě zjevně mělo energie na rozdávání. Nechala jsem ho běžet, ovšem netrvalo dlouho a objevila se rozzuřená Asuna. S Asunou jsem se nikdy pořádně nebavila, ale věděla jsem o o koho se jedná. Pomalu jsem přešla k ní a odebrala bílému vlčeti další dávku energie. "Předem ti oznamuju, že alfa nemá ráda tohle neomalené jednání. Moje sestra za něj zaplatila životem," zavrčela jsem na ně. Nemluv tak o svém soukromí. Pak vypadáš slabá! Poté jsem se otočila k Asuně a přikývla jsem. Byla jsem ráda, že se toho úkolu nebudu muset ujmout sama.

Hranice
'Bratříček' si očividně opět zadělal na malér. Nebo spíš nám zadělal na malér. Osobně jsem žádnou princeznu následovat nehodlal, nicméně ten zbytek už odpočinek a zázemí potřeboval. Co jsem tedy měl dělat? Prozatím jsem je opouštět nehodlal. Tohle tělo zatím nebylo dost silné na to, abych se s ním o sebe dovedl postarat. Tuhle část jsem nesnášel. Tělo stárlo tak hrozně pomalu. 
Asi si budu muset hrát na poslušný ocas.. Ušklíbl jsem se dosti nespokojeně. Bílé vlčici jsem věnoval pouze opovrhující pohled.

Hranice
Asuna pobaveně přikývla. Mrknutím oka přečetla všechny myšlenky vlčat. "Hej, mladej," Asuna se obrátila na Hydeho, "tebe můžu zmastit ještě víc!" zavrčela drsně a pustila Keepu, který si - přidušený, ale i tak bez jediného škrábnutí - sedl vedle Hydeho a zazubil se na něj. Aweria se porozhlédla po všech vlčatech - čtyři vlčata, šedá vlčice, a Asuna. Asuna tlumeně zavrčela.
"Takže. Teď půjdeme do tábora a pokud si jediný vlče bude stěžovat, dostane po čumáku tolik, že mu vyrazím veškerý zuby, chápeme se?!" nevrlá rudobílá vlčice pomalu došla ke Caelle a chvíli jí kontrolovala pohledem. "Fantomasi, nech Caelle jít, pokud chce. Je každého volba, kudy půjde a kudy povedou jeho cesty," podotkla Asuna a na Fantomase se lhostejně podívala. Potom se elegantně otočila na vlčata a kývla směrem k táboru. "Jdeme," zavrčela na ně otráveně a pokynula Awerii, ať vlčata hlídá zezadu. "Naiome, vedu ti vlčata. Asuna," Asuna poslala myšlenku alfě smečky a podobnou myšlenku poslala i Ambrosii. Kdy jsem se sakra stala chůvou?!

Nie, ty nie Kazui, zatiaľ. Aj keď si moje vĺča, je to úcta voči postu... poslala jej myšlienku a švihla chvostom. Premýšľala, s kým sa tam Fantomas tak dlho vybavuje. Krk mu prelomím v zuboch, ak mu niekto ušiel, alebo nechal niekoho pobehovať po území. Pomyslela si nahnevane. V Naiome to momentálne dosť vrelo. A poslednou kvapkou jej trpezlivosti bola myšlienka od Asuny. Vĺčatá? Čože?! nechápala. Bola zvedavá, s čím Asu príde. Uši dala k zátylku a olízala si jej belavé tesáky.

Hranice
Naprosto nevinná, ale pro Asunu citlivá Hydeho myšlenka Asunu dopálila. Rudobílá vlčice se se smrtelně vážným obličejem a chladnýma očima otočila k Lawlessovi. Bacha na jazyk, mladej. Jsem víc jak desetkát starší, než ty! zavrčela mu do hlavy velmi hlasitým tónem - tak, aby to Hydeho zároveň i lehce bolelo, jako slabá migréna. "Jasně, Fantomasi, vyřídím Naiome, že jsem tě z úkolu uvolnila, hm?" Asuna kývla na Fantomase a rozešla se směrem k táboru - Keepa, zahanbený tím, že ho vlčice porazila - se rozešel za ní.

HRANICE
Dělají kvůli nám ale krásné haló, to se musí nechat. Ušklíbla se, krátce zkontrolovala nejmladšího bratra a nejstaršího který se neustále držel vzadu. Poměrně ji mrzelo jak moc vzdálení oni tři byli od Hydea a Keepa, avšak takový už byl život. Nedalo se s tím nic nadělat. Uchechtla se když vlčice zavrčela na hnědého bratra. Žádná jiná reakce se ale z jejího výrazu vyčíst nedala. Zase jdeme za bílou koulí, kdybych měla bílou srst, taky by zamnou chodili? Bylo opravdu vtipné jak neustále někoho následovali. Zničehonic se ale vlčice otočila a pohledem přímo probodla Hydea. Nechápala co mezi sebou tak vážného řeší a raději se k tomu nijak nevyjadřovala, ať už to bylo divné sebevíc.

Hranice - Tábor
Asuna se jen místy ohlédla za vlčaty - jinak na ně nedbala. Caelle, pokud chceš jít, jdi, zavrčela vlčici do hlavy a to už měla na obzoru tábor - bylo jí putna, jak vlčata stíhala, hlavní bylo, že stíhala. Ještě že si to uvědomuješ. Jinak bys skončil jako tvůj bratr, Asuna opět navázala rozhovor s Hydem, ať mu to bylo nepříjemné jakkoliv. Zakrátko došla přímo k Naiome. "Naiome," kývla na ní, klanět se nehodlala.
"Ambrosio," mezitím došla i druhá vlčice, která, jakmile pohlédla na svá vlčata, šťastně štěkla. Krom Keepy, jehož sice měla v lásce, ale on jí ne, milovala všechna vlčata nadevše. "Naiome, mám nabídku. Pokud si Ambrosia nevezme vlčata, nebo už k ní vlčata nebudou moci, vezmu si je k Hunterům," navrhla Asuna k Naiome. "A Caelle... nech ji jít, pokud chce. Je to její svobodné rozhodnutí a měla by sama znát následky, nemyslíš?"