Příběh vyhnané smečky Zeiss I.

///Jj
Tábor
Vlci zde byli pravděpodobně dost všímaví co se týče pachů a vetřelců. Když si to k ní namířila ona zmiňovaná vlčice zašklebil a se a koukla na ní s potlačovaným smíchem. Kukla jí do slepých oček a našpulila rty. Nafoukla tváře. ,,Nic. Jen se koukám. Máš s tím problém?!" vyjela po ní a splaskla tváře.

Tábor
Ušklíbla jsem se. Jako bych koukala na své vlčecí já. Pomyslela jsem si. Zvedla jsem tlapu a prohlédla si drápy. "Bohužel," začala jsem, "jsem zatím také vetřelec, zlatíčko, takže ti nic udělat nemůžu a ani bych nechtěla...", oslovila jsem ji. Nechtěla jsem jí říkat, že mi připomíná sebe samu, pravděpodobně by jí to ani nezajímalo. Začala jsem kolem ní dělat kruhy, aby věděla, že to že jsem slepá, ze mě nedělá nemohoucí. Bohužel měla křídla, nad tím jsem se zamračila. "Odkud jsi?", zeptala jsem se. Chtěla jsem si prověřit, zda se mi podobá. Já totiž nesnáším tyhle zbytečné otázky. Nadále jsem se šklebila.

Tábor
,,Takže také vetřelec...Hah... náhoda?" Pomyslila si a usmála se s podlézavým podtónem. Je to Zeiss zde nejsou żádní cukránci, vlci co mají sílu a nervy zde být. ,,Odkud pocházím?" položila řečnickou otázku. ,,Ze jedné z těchto smeček." odpověděla tajemně a škubla hlavou tak aby jí na moment šlo vidět druhé oko.

Tábor
Zašklebila se ještě víc. Je odrzlá, ale skvěle. Mě jen tak nevytočíš, drahoušku. Hrozně se mi povahově podobala, neexistuje ale možnost, že by mě nějak naštvala. "Výborně, to mi stačí. Už umíš s magií? Když ano, můžeš si ji vyzkoušet na něm.", řekla jsem a shodila ze hřbetu svého smradlavého mazla a strčila ho tlapou před ni. Ani nevím proč, prostě jsem se chtěla pobavit. Sedla jsem si a letmo se usmála.

Tábor
Vlčice byla velmi klidná, asi se jen tak lehce nenaštve. Tsuri se šklebila od ucha k uchu jako malý harant, který vlastně i trošku byla, ale jen trochu. Když jí pobídla k využití magie jen se uchechtla a koukla na fretku. Dupla tlapkou a kolem fretky se vytvořila stěna z obsidiánu. Poté se zašklebila a kolem fretky se prohnala smršť ostrých střípků.

V diaľke bolo nejaké vĺča, čo nanás pozeralo. A ja som to moc nemusel. Nenávidel som vyzvedačov čo všetko chceli vidieť aj keď som taký býval ja. Ona tam išla, takže nielen ja som si toho vĺčaťa všimol. Chvíľu som ju nechal, ale nakoniec som sa tam vybral aj ja. O chvíľu som bol prinich. ,,Načo si tak pozerala, a čo tu chceš ? A rýchlo odpovedaj lebo sa naštvem." Zavrčal som naňu. Teraz môže byť sranda. Pomyslel som si, a vyceril som tesáky

Tábor
Magii měla mně podobnou, chvíli jsem se bála, že mi z Makaróna udělá salát. Ušklíbla jsem se a na Makarónův vyděšený pohled, který jsem ani nemusela vidět, abych věděla, že se na jeho tváři objevil hned, jsem zareagovala letmým mrknutím jeho směrem. Často jsem nemrkala, takže mé mrknutí bylo pomalejší než u ostatních. "Dokonalé! Fascinující! Ale teď si ho vezmu zpět, ano?" A ne, aby ses o něco pokoušela! Dořekla jsem si v hlavě a na Ragnarokův příchod nereagovala. Chtěla jsem vidět, jestli se mi podobá opravdu hodně. Jen si ho poškádli. Modlila jsem se v duchu.

Tábor
,,Škoda, a Já se tak těšila že z něj udělám kaši." broukla na oko smutně a "fňukla". Nakonec se zazubila a koukla na svou "kamarádku". Když za sebou uslyšela něčí hlas prostoduše pokrčila "rameny". Bezmyšlenkovitě se zazubila a kolem vlka vytvořila sloupy ametystu a občas mu tlapu pořezela ostrým šutrem. Stále se koukala jen na vlčici. ,, Příště bych byla slušnější a zdvořilejší být tebou jo?" usmála se a zkouška si ret.

To vĺča bolo drzé, a nevychované. A to som si nedal ľúbiť. Ale keď som toho mal dosť, tak Ešte namňa zaútočila s mágiou. A to si veru moc dovolila. Aj keď som bol trochu porezaní. Okolo nôh som si omotal reťaze aby už nemala šancu ma porezať. ,,To si nemala robiť. Buď sa ospravedlníš, alebo dopadneš zle. A keď neveríš, tak spýtaj sa tej ktorá je pred tebou. Tá už mala somnou odčinenie. Si na našom území, a ti nemáš skoro žiadne práva." Povedal som, obišiel som stĺpy, a pomai sa približoval s vycerenými tesákmi.

Tábor
Vzala jsem si Makaróna a tiše se mu omluvila. Ragnarok mezitím svázal to malé nevinné zlatíčko. Dupla jsem a ze země vyrašily deseticentimetrové krystalky, teď byly maximálně dlouhé. Vznesla jsem je do vzduchu a namířila na Ragnaroka, ale neposlala jsem je na něj. "Ale, ale, náš velevážený Ragnarok si dovoluje na slabší...", skelný pohled jsem namířila směrem k vlčeti, "Nic ve zlém, zlatíčko." Ušklíbla jsem se a olízla si tesáky. "Není to tak trochu slabost, Ragínku? Uděláme to tentokráte po mém, jinak ti tohle...", poukázala na krystaly, "Zaryju támhle!", hlavou ukázala na břicho a na bok."Teď ji pustíš a já ti to nezareju do hloubi tvé kůže a nebo budeš mít v těle víc než jen řetězy." Maniakálně se zaksichtila. "A nebo,...", zvážněla ve tváři a lehce zavrčela, "Jí dáš možnost porazit tě v rovnocenném souboji bez magie a křídel." Po těchto slovech se naklonila blíže k vlčeti a zašeptala tak, že to slyšely jen ony dvě: "Klidně magii použij a dej mu co proto." Poté se narovnala a hlavu namířila na Ragnaroka. Čekala na jejich reakce.

// oprava
místo "teď ji pustíš" tam bude "Teď ji necháš být a ty řetězy si uklidíš..." dál to zůstává

Když jí vlk popadl do řetězů vykašlala kapku krve. Její zranění po boji s Dysnomii nebyla úplně zahojena. Z tlamy jí tekl pramínek krve, úsměv už nemohl být více samolibější. Krev nechávala odkapávat na zem. Zatímco tam byla uvězněna v řetězech její mysl plánovala taktiku jak onoho vlka zneškodnit co nejlépe a pokud možno i tak aby jí to moc nevyčerpalo. Tlapkou si otřela krev z tlamy. ,,Počkej, počkej ať ho to více bolí." zašeptala a její krystalky rozdělala na kousíčky ostré jako břitva. Krystaly stále ovládala Gwen. Že země vytáhla další magnetit a vytvořila z něj dýku. Ostrou z obou stran. Do zoubků popadla rukojeť dýky. Poté vytáhla žluté kámen (citrín) který přiložila na Rangarokova záda. Citrín zablokoval nervová zakončení- vlastně umrtvila zadní část těla onoho vlka.

Tábor
Na její slova jsem se ušklíbla. Její přístup se mi líbil, byla velmi šikovná, na vlče. Uznale jsem přikývla. Zaujala jsem bojový postoj a krystalky držela ve vzduchu. "Ragnaroku prosím nech ji být! Tohle není zapotřebí!", vykřikla. Hned ale nasadila samolibý úšklebek a obrátila skelný pohled na vlče. "Jestli z toho budou problémy, nech to vzít na mě. Za tu chvilku jsem si tě oblíbila, zlatíčko.", řekla jí a zákeřně se zasmála, aby tomu dala podkres, že je pořád ta drzá vlčice a hlavu obrátila zpět k Ragnarokovi.

Náhle zaútočila jedna a potom druhá. Nemohol som sa hýbať vďaka nejakému blbému kameni. Reťaze ktoré som mal na nohách som presunoval na svoj chrbát aby to zhodili. Snažil som sa, a pomaly som ho zo seba sundal. Spravil som potom pár krokov dozadu. A pozeral som sa nanich. Rozmýšlal som čo spraviť. ,,Toto ste nemali robiť ani jedna zaútočili ste namna, a vás to bude stáť život. Pokial nie ja, tak Alfa vám ukáže. Lebo ste zaútočili na namňa. A alfa si toho určite všimla." Zakričal som nanich. Z rán mi tiekla krv ale to mi bolo jedno. Štvalo ma to že sa opovážili zaútočiť.

Tábor
Naiome netrpezlivo čakala. Intenzitu pálivosti zvýšila, držala však paru zatiaľ len v jej pľúcach, takže bolo možné, že sa cítila ako pri zápale pľúc. Nečudovala by sa, keby ju nútilo kašlať.  Naklonila hlavu jemne do strany, keď sa jej Aura začala pred očami strácať.  Musela zistiť, či sa jedná o útok psychický, alebo fyzický. Pootvorila Naiome tlamu a vypustila z nej viac čiernej pary. Para vyobrazila obrys vlka (Aury), teda, akoby sa na Auru nalepila, ale nepálila -zatiaľ. Nevidela však nič. Takže psychický. uškrnula sa. Keby dokázala byť neviditeľná, Naiome by ten obrys videla. Ale keďže nie, dokázala si to veľmi ľahko vydedukovať. Videla však, že tento prelud sa strácal, zrejme nízkymi zručnosťami s mágiou.  Pár krát zamrkala azurovými očami, kde už videla Auru normálne stáť. "Zhlboka sa nadýchni!" zavrčala a či ju poslúchla alebo nie, jej začala odnímať čiernu paru z dýchacích ciest. Ak sa nadýchla lepšie pre ňu, rezavá bolesť, je tlemenejšia, ako keď vlk normálne dýcha. Para jej vyliezla z ňufáka a následne sa rozplynula vo vzduchu. "Dobre, Aura. Vítam ťa na poste Kappy Zeiss. Prezri si pravidlá ich nevedomosť sa kruto trestá." oznámila jej vážne s vypnutou bielou náprsenkou. Ušnice dala k zátylku a obzrela sa za situáciou za ňou. Ragnarok, Gwen...a? vycenila tesáky. Nevedela, či ju vytočilo to, čo Gwen povedala, alebo to, že spolu bojovali alebo alebo...Naiome obklopovala para telo. Nie úplne iba sa však popri jej tele akoby vznášala a dotýkala sa jej. Ráznym krokom dokráčala k skupine a ostro na všetkých pozrela s vycenenými bielymi tesákmi. "Žiadam vysvetlenie!" zavrčala ostro. Schmatla Ragnaroka za pysk, mykla hlavou a sotila ho na zem. Z neznámeho vĺčaťa sa teda reťaze povolili. Labu mu položila na krk so zabijákovymi ostrými drápmi a jemne mu ich zarývala do kože, avšak do hĺbky tak možno 2mm teda nie viac, ako ihla, ktorá vytvára tetovanie u ľudí. Sklonila k nemu hlavu. "Bol si poučený o pravidlách. Ešte jeden priestupok, tak ti ublížim. Veľmi ublížim. " zašepkala temne a labu z jeho krku položila a zem. Na pysku mu vytvorila malé dierky od jej špičiek z tesákov. Zbadala to podľa malých pramienkov krvi, čo mu stekali po čumáku smerom dole. "Choď sa pripraviť..."  dodala rázne. Pôjde sa na lov. poslala Ragnarokovi myšlienku. Môže odísť od Naiome tak s poklonou a so stiahnutým chvostom vedomý chyby, ktorej sa dopustil. "A...Ty?!" sykla po Gwen a pozrela jej ostro do očí. Labami ju zvalila na chrbát a s ušami na zatýlku, podvihnutým chvostom na znak dominancie k tomu s pohľadom hodným démona zízala na Gwen. "Nestačí ti, že si slepá, ešte ťa aj nemou spravím." (Nemá znamená, že nedokáže vlk rozprávať...) zasyčala. "Šancu si dostala Gwen. Od vĺčaťa žerieš našu zver. Piješ z našich vôd. Ako vĺča ťa nikto nezabil. Vieš čo všetko som ti dala? Vieš čo všetko ti dal Nox? Nox, ti dal toho aj viac, ako ja. Čas. A ty to chceš všetko zahodiť? Kôli takému vlkovi?!" Naiome znela vyčítavo a aj to tak bolo. Chcela aby si to Gwen uvedomila. Schmatla ju za srsť na hrudi. (Náprsenku) a podvihla ju zo zeme. Jej tesáky sa do jej kože jemne zaryli, avšak väčší bol stisk Naiominých čeľustí a možno aj strašidelnejší. Len si predstavte, ako môže ľahko niekomu puknúť krk, alebo oddeliť stavec od stavca. Odsotila ju na zem. "Máš poslednú šancu Gwen. Nielen na vstup do svorky, ale aj na tvôj život." zasyčala varovne s vycenenými od krvi zafarbenými tesákmi. Pozrela na vĺča, ktoré labou takisto prevalila na chrbát. "Tvoja mágia, nezmôže proti mojej nič." zubato sa usmiala a pozrela malej vlčke do očí. Ak by sa čo i len pokúsila ju porezať, popichať, alebo hoc čo s kameňmi, para ich pohltí a skončia tak, ako poliate kyselinou a to aj zo spodku zeme... Aké jednoduché. Zabijákove ostré drápy začala pomaly zasúvať do tela vĺčaťa. "Tvoje meno a odkiaľ si, sviťáčka." dodala a olízala si jej tesáky od krvi. U Naiome majú vlci vždy na výber. Podriadia sa a pridajú do svorky, alebo smrť a bolo jedno či to je vĺča, alebo nie.

Aura
Tábor
Vďečně jsem přikývla a uctivě skončila hlavu. "Děkuji... máte pro mne ještě nějaký úkol?" Zeptala jsem se a střelila pohrdavým pohledem po dvou vlčicích (Gwen a Tsuri).

Tábor
Náhle jsem se octla na zemi přímo pod Alfou. S neskrývanou hanbou jsem špitla: "Ano velevážená vůdkyně a nejtemnější Aflo, dala jsi mi šanci a já ji promrhala." Pod všechnou tou srstí jsem znachověla (zčervenala). "Ne Alfo, to nechci a ráda bych vám, velevážená Alfo, vysvětlila situaci, ale někomu s právy omegy byste nevěřila. Ale prosím, tomu vlčeti nic nedělejte!", řekla jsem s úctou a strachem v hlase. Měla jsem ji opravdu ráda (Tsuri). Nechtěla jsem, aby jí Alfa cokoli udělala. Potom se mi rozjasnily oči. "Já mám ještě šanci? D-děkuju! Mohu požádat o zkoušku? T-tedy, jakmile se toto vyřeší...", drmolila jsem páté přes deváté. Když mě pustila, měla jsem na hrudi otlak zubů, ihned jsem se postavila a složila Alfě hlubokou poklonu a zůstala s hlavou skloněnou.

Ani som sa nenazdal a došla tam alfa. Ako prvého schmatla mňa a odhodila. A docela dosť to bolelo. Ale viac bolelo keď mi drápy ryla do tela. ,,Prepáčte mi velectená Alfo. Ja som chcel zistiť kto je, a čo tu chce, ale ona zautočila a ja sa bránil." Povedal som s klidom, a ešte dodal. ,,Idem sa pripraviť ako ste prikázala." Povedal som tak, aby som ešte niečo nepokazil. Pomaly som sa zdvihol. Uši som sklopil, a chvost dal k telu. Hlboko až k zemi som sa uklonil, a tak odišiel. Keď som bol už dosť ďaleko od alfy, tak som si oblizol čumák od krvi. A vyčkával až bude lov. Rany na tele boleli. Ale ja zbieral energiu, aby som pomohol čo najviac pri lovu.

Tábor

Drápy Naiome se jí zarývali do masa, potlačila zaskučení a hleděla na Alfu vyhnanců s posvátnou úctou. Až po několika minutách se zašklebila. ,,To že jsem se narodila sviťákům, neznamená že i já jsem jeden z nich, světlá jak paprsky slunce, i tyto paprsky se schovávají před ničivou a temnou bouří řádící na zemi. I samotné světlo se krčí strachy před touto silou." poveděla a polkla nutkání jí drze odseknout na její otázku odkud je a jak se jmenuje. Koukla do jejich azurově modrých očí, sklopila zrak a nakonec se opět na ní koukla. ,,Tsuri Fireshadow Killer. A bohužel pocházím s Ishimury." broukla a dýka vedle ní vzbouzela instinkt aby jí zvedla. Vnučka alf Kirigakurských, jaká toť smůla." pomyslila si a její koutky se svěsily do smutného výrazu.

Tábor
"Svetla nikdy nebude dosť. Na všetkých územiach ho nieje dosť, aby rozptýlilo temnotu." uškrnula sa a drápy jej zaryla o čosi hlbšie. Nemalo zmysel skučanie potláčať. "Takže, potomok vlkov, z dvoch svoriek?!" prehodila spýtavo a pozrela jej do očí. Sklonila k nej hlavu. "Takže, čo odomňa žiadaš, vĺčatko..." spýtala sa so zubatým úsmevom. Rozprávať sa s Naiome by sa dalo prirovnať ku uzatváraní zmluvy s diablom. Drápy vytiahla z jej tela a keď ležala začala okolo nej kráčať v malých kruhoch so slovami: "Nebodaj sa chce taký malý prcek ako ty, pridať k nám?" spýtala sa s výsmešným hlasom a znova na ňu pozrela. "Bola by si tu len príťažou. Potrebujem silných vlkov, nie nevychované vĺčatá. Alebo snáď by si mi dokázala sľúbiť, že ak bude počuť na teba jednu sťažnosť, môžem si zobrať tvôj život?" pozrela na Tsuri s vážnym a chladným pohľadom. Možno jej v očiach bola vidieť vypočítavosť. Naiome by sa stavila, že do 3 dní by jej prichádzali sťažnosti jedna za druhou a potom by si to určite vychutnala. Málo kto odolá pokušeniu po moci a sile. Ja ti ju ponúkam, ale sila niečo stojí. Tú najvyššiu cenu. Život. Každý je tu u mňa ním viazaný. Zradíš, zomrieš. Nerešpektuješ, zomrieš. Neposlúchneš... koniec si mohla Tsuri domyslieť sama. Poslala jej túto myšlienku a temne sa zaškerila. "Samozrejme, by ťa tu mal niekto na starosti... A v dospelosti, by si mohla požiadať o skúšku." dodala nakoniec chladne a bez citu, avšak v jej vnútri bola Nai lstivá možno viac ako líšky. Pripomínalo jej to situáciu s Gwen. Hodila po nej pohľad a švihla chvostom nad jej slovami. " Fajn, skúšku dostaneš v priebehu lovu." odpovedala otrávene Gwen a nakrčila pysk. Úklon už Naiome brala ako samozrejmosť, preto na ňu len jemne kývla. "Choď sa pripraviť." prikázala jej a pozrela na Tsuri, či sa dá na Naiomin sľub. A u Naiome su Naiome sľuby vzácné. Nebolo zakázané chovať sa ako vyhannec, avšak vlci musia dodržiavať pravidlá a aj sama Naiome sa s nimi musí riadiť. Nemám celý deň! poslala jej varovnú myšlienku.