Příběh vyhnané smečky Zeiss I.

Tábor
Když Alfa mluvila s Gwen mladší... Teda Tsuri... Modlila jsem se, aby byla rozumná. Přirostla mi k srdci. Po Alfiných slovech jsem zvedla hlavu z poklony a přikývla jsem Alfiným směrem. Poté jsem hlavu natočila k Tsuri, kývla a zašeptala: "Drž se..." A poté si šla aspoň trochu odpočinout. Sedla jsem si dál, ale tak abych "viděla" situaci s Tsuri a Alfou. Zatím jsem si olizovala rány, které zůstaly po boji s Ragnarokem a čekala, až příjde čas na mou zkoušku.

Tiše zaskučeka bolestí když se drápy Naiome, alfy vyhnanců, dcery ďábla zarývali ještě hlouběji do masa a tkáně. Ta bolest překračovala všechny meze, ,,Tak tahle na každého vyjede?" když drápy vytáhla ucítila palčivou bolest na břiše, na místě kde Naiome nechala na památku rány. Zvedla se na všechny čtyři. Sledovala každý krok Naiome jako kdyby se na ní měla každou chvíli vrhnout a rozsápat jí na malilinkaté kousíčky jenž by rozházela po celém území. Polkl a další doušek slano-sladký doušek krve. Koukla na ní s vypočítavým pohledem, snažila se odhadnout co si Naiome myslí. ,,Přítěž? Kdo říkal že se z tohohle malého vlčete nestane jeden z vás..." zašeptala a na chvíli pevně semkla víčka k sobě. Poté oči doširoka otevřela a otevřela tlamu. ,,Toť jest těžká otázka. Neboť každý vyhnanec je spojen tenkými provázky důvěry a poslušnosti, tyto provázky ovládáte Vy. Jak mohu věděti že zrovna ten můj nepřetrhnete a smrt si nezapočítávají další lahodné sousto?" položila spíše řečnickou otázku. ,, Právě vlci narození ve svitu slunce dokážou tyto paprsky zničit na miliony úlomků." Pomyslila si a zašklebil a se. Nad myšlenkou Naiome se pousmála. ,,Aneb proč by ste nevytvořila další provázek k samotné smrti? To se přeci hodí ne? Svázat další oběť do pavučin samotné smrti. Já, další z mnoha a mnoha vlků jenž svá srdce utopí v temnotách bolesti a úzkosti." Tohle považovala za odpověď a doufala že jí Naiome pochopí.

Tábor
Gwen mi v myšlenkách odsekla a pokračovala v boji. Každý svého štěstí strůjce. Boj ještě chvíli probíhal, ovšem poté konečně upoutal pozornost alfy. Pobaveně jsem pozorovala, jak se před ní Gwen rozklepala. "Varovala jsem tě," ušklíbla jsem se. Někoho takového ve smečce nepotřebujeme, pomyslela jsem si. Poté jsem se opět otočila na Primu a dál jsem trpělivě čekala na její odpověď. Teď měla tu čest vidět, že respekt a dodržování pravidel je velmi důležité. Docela mě zajímalo, jak na to bude reagovat.

Tábor
Tak ty jsi mě varovala! Pomyslela jsem si, když na mě zavolala vlčice, která mi zřejmě předtím poslala tu myšlenku. Dále jsem ale doufala, že se Tsuri nic nestane. Mě nezabili jako vlče a to jsem se možná chovala i hůř, tak by neměli nic dělat ani Tsuri. Ale pak se tam zase někdo přimotal. Nebo spíš přimotala. Měla jsem sto chutí po ní vyjet, ale byla jsem varována. Navíc tam je Alfa, to bych toho asi moc nezmohla, navíc jsem z jejích slov pochopila, že když mě načapá znova, zabije mě... Třeba by mě jen vyhodila... Ne, ty nevděčnice! Vždyť už jen to, že ti dala šanci je pro tebe milodar! Načapá tě znovu a s dalším milodarem už nepočítej! Zasyčel na mě hlas. Obvykle ho neposlouchám, ale tentokrát jsem mu dala za pravdu. Makarón ke mně přiběhl docela energicky na to, že jsem ho nechala chvilku s Tsuri a Alfou.

Tábor
Naiome krútila hlavou zo strany na stranu. Prečo sa ja vôbec namáham. pomyslela si a s vycenenými tesákmi prevalila znova Tsuri na chrbát. "To bohužiaľ, nemôžeš vedieť. Tie povrázky sú tenké, veľmi tenké. Sú pospájané z malých nitiek. Každou neposlušnosťou sa malá nitka uvoľní. Nakoniec povrázok praskne celý a potom ti už nikto nepomôže. Netolerujeme tu neposlušnosť. Tolerujeme tu akurát úctu k vyšším postom a poslušnosť. Máme zákony, ktorých sa musí každý držať. A JA som tá, čo tu ovláda životy vlkov vo svorke. Sedíš zadkom na mojom území a preto, ti nedávam na výber, iba môj návrh prijať." zubato sa usmiala a olízala si tesáky.V duchu sa temne zaškerila. Vypla jej bielu náprsenku. Pozrela na Dysnomiu ostrým pohľadom. Uši stiskla viac k zátylku. "Chceš snáď, aby ti tá vtierka padla na krk?!" zavrčala a spravila krok k Dysnomii. Nadradene na ňu pozrela. Po chvíľke ticha sa znova otočila k Tsuri. "Nehovor tak knižne. Nedá sa tomu sviťáckemu jazyku rozumieť. Ak ťa tak ešte raz započujem, odtrhnem ti jazyk, jasné?!" zasyčala na ňu s podráždením. Schmatla ju za kožu na hrudníku a dvihla do výšky. Stále Naiome nepreukázala znak podriadenia, a ak sa chcela pohybovať ako vĺča po svorke, tak to musí spraviť. Naiome bolo jedno, ak utrpí jej ego. Predsa, Naiome ho má o asi 3 laťky vyššie (). Stiskla i keď zatiaľ iba tak, aby cítila špičky jej tesákov. Má jednu šancu, ak ju nevyužije...

Potlačila znuděné zívnutí. ,,Tak mám snad mluvit jako totální...Eh..." radši ani nedokončila větu. Musela se slabě pousmát když to schytala i Dysnomia, patřilo jí to. ,,Je to jen Kappa a dělá ze sebe někoho kdo není, ikdyž Já jsem také vetřelec." Když jí popadla do tesáků a zdvihla pomalu tak že viděla celý tábor jen tam viděla jak kus zhnilého masa. Klidně si v hlavě probírala slova Alfy. Někdy jí připadalo že Alfy jsou totálně vypatlané, ale tím se teď nehodlala zaobírat. Sklopila ocas, uši i zrak. Nevěděla jak jinak jí "prokázat" úctu ve vzduchu. Kdyby jí položila na zem, tak by to šlo snadněji. V duchu se tetelila blahem jak tesáčky vlčice opět razili svou cestu napříč kůží.

Tábor
Viděla jsem vlky, jak řeší něcio s alfou. Tyaj z ní teda nahnáno. Zasměji se v duchu a uslyším jak se směje Vandal. Mezitím ta druhá vlčice čekala na odpověď. Vlastně to byl výběr mezi rychlou smrtí a smrtí která tě pomalu užírá celý život.

Tábor
Naiome sa zúžili zrenice. Mykla hlavou a pohodila Tsuri k Dysnomiiným nohám.  Olízala si tlamu a pozrela na Tsuri ostrým pohľadom. "Je to Kappa, ktorá ťa má právo hoc kedy zabiť. Rovnako ako aj iní členi." zaškerila sa temne a hodila na Dysnomiu pobavený pohľad vyhnanca. Znova sklonila zrak k vĺčaťu. Dávaj si pozor na myšlienky... zašepkalo Tsuri tajomne v hlave. Bola to poslaná myšlienka Naiome. "Pamätaj, jedna sťažnosť a tvôj malý krk mi bude visieť v tlame, ako sám tvôj život teraz." povedala jej chladne a pozrela na Gwen. "Gwen! Pri love budeš mať dočasne Tsuri na starosti. Dostaneš skúšku a potom uvidíme čo a ako s tebou a s týmto vĺčaťom. Ešte mu dám šancu, sa mi preukázať, či je hodná, stať sa jedným z nás." dodala ku Gwen prísne a pozrela jej ostro do očí. Naiome si všimla, že si pomerne rozumejú, avšak nemajú to brať ako plus. Stále niesú vo svorke, preto pre ne platia pravidlá tak, ako platia. Majú záujem pridať sa do svorky, preto sa Naiome rozhodla ich na území tolerovať. Pokluskom prišla k jaskyni a vyskočila na jej "strechu"/"vrch" drápy zaryla do kameňa a obzrela sa po tábore. Zaklonila hlavu aby lepšie navhnala vzduch do pľúc. Mocne zavyla na celé územie. Zvuk sa prenášal vzduchom možno až na hranice územia. Zvolávala všetkých členov na lov, ktorý prečistí ich územie od starých a nevládnych zvierat. A zároveň naplní žalúdky všetkým, aby boli silnejší a mocnejší. Hrdo vypla jej bielu náprsenku, uši dala na zátylok a s chladným výrazom čakala, kým sa všetci dostavia. Loviť, budú všetci členi, či vĺčatá, alebo dospelí. Bolo jej povinnosťou postarať sa o členov, aby neboli hladní a takisto aj o stav územia. Nemali toho veľa, ale Naiome dúfala, že Jar všetko napraví.

Tábor
Když zaznělo mé jméno, sklopila jsem uši a stáhla ocas. Pak se mi ale rozzářila má slepá a skelně se dívající očka. Přikývla jsem a přihopkala k Tsuri. Makarón cupkal za mnou. Předem jsem jí řekla: "Zatím jsi se vykroutila, zlatíčko.", ušklíbla jsem se na ní, "Ale příště to tak dopadnout nemusí. Je ti jasné, že teď půjdeme lovit, jak sis mohla všimnout, ale já tě mám na starosti, takže by mně ani tobě nesvědčilo, kdybys cokoli provedla. Prosím, snaž se pohybovat potichu a ne jako když ti je špatně, drahoušku.", myslela jsem to vážně. Měla jsem ji ráda, sebe sice ne, ale jen po fyzické stránce. Pak jsem shodila Makaróna, který mě za to sežehl pohledem, ale já viděla cosi jako "bělmo" žádné zorničky ani nakvašené pohledy. "A prosím tě, zlatíčko, buď tak hodná a dej pozor na Makaróna, ať neplaší zvěř.", poprosila jsem ji s letmým úšklebkem.

Tábor
Taky bys měla mít nahnáno, poslala jsem Primě myšlenku. Naiome mezitím začala svolávat smečku. Věděla jsem, co to znamená."Čas na lov. Lovila jsi už někdy? zeptala jsem se jí a pokynula jsem jí, aby mě následovala. Sama jsem pomalu zamířila ke skále. Měla jsem o Primu trochu obavy, nebylo to pro ni zrovna bezpečné. Ale ještě míˇbezpečné by pro ni bylo, kdybych ji nechala o samotě. "Upozorňuji tě, že tenhle ton by se ti mohl šeredně nevyplatit," procedila jsem skrz zuby, když jsem procházela kolem Gwen. Byla to sice pouhá myšlenka, ale ta útočnost z ní úplně čišela. Bylo mi už dopředu jasné, že my dvě kamarádky nebudeme. Ale copak bych mohla věřit takovým existencím?

Tábor
"Neslyšela jsi se zlodějka, já jídlo kradu, nellvím." Odpovím a zůstanu stát na místě, i když jsem viděla její posunek, který mě měl upozornit, abych ji následovala. Na lov se mi nechtělo, byla jsem zraněná a proč vlastně pomáhat jediné pouto k týto trochu páchnoucí smečce které mám, je to že jsem je chtěla okradnout.

SČS - Tábor
Klidně odpočíval v stínu ohromných skal, které celé toto území chránily. Slabý vítr mu pročesával srst, ležel tam téměř jako mrtvola, jediné co prokazovalo že žije, byly uši kterýma občas střihl. Hlavou se mu prohánělo tisíce různých myšlenek, nápadů a vzpomínek. Nikdy dřív by nepřiznal že se mu bude tenhle, v rámci možností klidný způsob života tak líbit. Nikdo ho tu až na Naiome neznal a ani mu to nevadilo, cítil se jakoby svázaný pravidly a svým postem, avšak mohl lovit a doufal že z něj ještě stále jde alespoň trochu respekt a žádný vlk vyššího postu si z něj nebude chtít udělat panáka na týrání. A i kdyby se někdo takový našel, věřil že by se ho dokázal rychle zbavit. Zhluboka se nadechl čerstvého jarního vzduchu, možná by si na chvíli zdříml, nebo se šel někam projít, kdyby nezaslechl známý hlas. Vytí se rozlehlo po celém území a jakmile dolehlo až k němu, zvedl hlavu a překvapeně se začal rozhlížet. Hm... Zvedl se z trávy a oklepal, jeho rudé oči zamířily směrem k táboru a tam se nakonec i vydal.
Po několika minutách tiché chůze pláněmi začal před sebou rozpoznávat siluety vlků a doupat. Pachy se dostavily hned chvíli po nich. Švihl ocasem, když zahlédl černou vlčici s modrými a bílými znaky. Takhle v táboře působila úplně jinak, připomnělo mu to chvíli kdy si k ní zašel pro zkoušku a díval se na ni jako na pouhý cíl. Procházel kolem ostatních vlků jako by byli zvuk a nakonec se čelem k Naiome posadil a vyčkával.

Rychle se "odplazila" od Dysnomie a zvedla se. Ze své srsti oklepal smetí a neutrálně hleděla na vlčici jenž prošla kolem nich. Fretku si "vyhodila" na záda. Přesněji na místo mezi křídly. ,,Tobě to taky dala vyžrat." broukla a zazubila se.,,Mám soví ponožky a zlatou naúšnici, co víc si přát?' uchechtla se a v očích jí zajiskřilo radostí. Lov. Doufám že budu nějak ku pomoci. Lovit celkem umím." pomýšlela si a pohodila ocasem. Dala se do chůze, k místu kde se konal sraz.

Tábor
Když kolem mě prošla vlčice s nějakým vlčetem, cosi prohodila. Tlumeně jsem na ni zavrčela, ale jinak ji neřešila. Pozornost jsem obrátila k Tsuri. "To dala, ale nebejt Ragnarokova 'křehkého bodu nakvašenosti'... Vlastně ne... Naštvala bych ho tak jako tak, ale k boji? To už je vážně co říct.", ušklíbla jsem se a pak dodala s mírným zájmem: "Soví ponožky? Bezva, ty mám taky, ale... K čemu slouží ta náušnice?", dořekla jsem a cupitala za ní ke skále.

Tábor
Když jsem si povšimla, že za mnou Prima nejde, otočila jsem se a vrátila jsem se k ní. "Drž se u mě. To je základní pravidlo na kterém trvám.Chápu, že nejsi nadšená, že tady musíš být, ale ty zas musíš pochopit, že tě alfa nenechá odejít, poslala jsem jí další myšlenku. Pak jsem jí opět pokynula. "Pokud nepůjdeš sama, prostě tě vezmu a odnesu tě tam. To asi nechceš že?" Trošku mě štvalo, že vlče, které dostala na starost Gwen je poslušnější než to moje, ale nevzdávala jsem to. Aspoň nebyla lehce ovlivnitelná.

??? ---> Tabor

Ďalej kráčala lesom a snažila sa zachytiť nejaký nežiadúci pach alebo pohyb. Našťastie bolo všetko v poriadku a koneční výsledok bol negatívny. S povzdychom kráčala čo raz ďalej a ďalej až ju nakoniec prinútil zastaviť nezameniteľný zvuk Naiominho vytia. Čo sa deje? Pomyslela si a rozbehla sa smerom ku táboru. Bežala rýchlo a držala si vytrvalé tempo. Vbehla do tábora a jak začala byť čo raz bližšie skale na ktorej hrdo sedela Naiome, tak začala pomaly spomaľovať. Vkráčala medzi ostatných vlkov a pohľadom spočinula na hádajúcej sa dvojici (Gwen a Tsuri). Uchechtla sa nad škriepiacou sa dvojicou, venovala im pobavený pohľad a otočila svoj zrak smerom ku Naiome.

Aura
Tábor
Její otázka zůstala nezodpovězená. Zavrtěla hlavou. Alfa na mě asi nemá čas... no jo, vždyť jsem jenom bezcenná prachobyčejná Kappa, a ještě k tomu nová... Pomyslela jsem si a došla ke kraji tábora, kde jsem se schoulila do křoví. Nevěděla jsem, jak dlouho jsem spala, ale probudilo mě silné melodické zavytí, které bylo tak hlasité, že by vzbudilo i mrtvého. Vyskočila jsem ze svého provizorního pelíšku a plavným klusem doběhla až pod Alfinu skalku. Postavila jsem se před ni do pozoru a čekala.

Čakal som, až bude lov. Medzi tím som pozeral po tábore. Z rán my už netiekla krv, to bolo dobré. Po dlhšej chvíli zavila Alfa. A všetci išli na jedno miesto, kde čakali. Tak som sa tam aj ja vybral nech dobre počujem čo alfa hovorí. Vedel som že pri love musím byť čo najtichšie, tak som si začal všetky reťaze silno omotávať okolo tela, aby pri lovu nevydávali hrkotavé zvuky, a tak neodohnali zver. Vypadal som, ako keby som mal na sebe nejaké brnenie. Bol som pripravený dokázať svoje lovecké schopnosti.