Příběh smečky Ishimura III.

Tenebris byla jako zhypnotizovaná. Co se to se mnou děje? Dokázala uvažovat, avšak cítila, že jí něco čte myšlenky a vnucuje jí ty svoje. Ohlédla se na Dina a když se podívala zpět na vlče. Bylo pryč. Jediné, co po něm zůstalo, byl malý talisman na šňůrce(Talisman Protecto Emotio, Tenebris ho dostala buď od Vlčíška nebo jsem jí ho koupila, už nevím, každopádně ho ještě nenašla). Líbil se jí a tak si ho pověsila na krk. Pak ještě chvíli prohledávala očima okolí a hledala vlče, no nemohla ho nikde najít, jakoby se vypařilo. Po chvíli to vzdala a vydala se do tábora.
Když dorazila na okraj tábora, první, čeho si všimla, byla černobílá vlčice(Alsafi). Tenebris byla povědomá, jen si nemohla vzpomenout, kde ji viděla, jak se jmenuje ani odkud je, věděla jen, že odsud, z Ishimury, není. Došla až k ní. "Ahoj, jsem Tenebris, Alfa této smečky." Představila se mile. "Hledáš něco?"

Tábor
Jeho detinské správanie ignorovala, jeho zámer vyprovokovať ju nevyšiel. Čoskoro však prišla Alfa svorky. Jej dominantné postavenie bolo cítiť. Slušne sa jej poklonila až k zemi, ako sa na votrelca patrí. ,,Zdravím. Moje meno je Alsafi. Rada by som požiadala o skúšku na prijatie do svorky," pozdravila sa zdvorilo, a zdelila Alfe, čo mala na srdci. To musela byť Angelova matka. Rozprával jej o nej. Bola celkom zvedavá, akú skúšku jej Alfa zadá.

Z vlčice byl silně cítit Angelo, to se nedalo přehlédnout. Tenebris se mimoděk pousmála. Že by si Angie konečně našel partnerku? Maybe... Pak ale svou pozornost soustředila zpět na vlčici a svého jediného žijícího syna pro tuto chvíli pustila z hlavy. Když vlčice, která se představila jako Alsafi, domluvila, rozvážně pokývala hlavou. "Dobrá tedy, Alsafi." Odpověděla, ale bylo znát, že se chystá ještě něco říct. Přemýšlela, co by mohla zadat vlčici jako vhodnou zkoušku. Lov ne, to by bylo moc lehké a hlavně neoriginální a Tenebris si vždycky dala záležet na originalitě. Přitom zaslechla Kayovy myšlenky. Proti jakému kolosovi??? Pomyslela si a najednou měla zkoušku pro Alsafi vymyšlenou. "Tak tedy, první částí tvojí zkoušky bude jít k jezeru Omega, které je na jih odsud, támhle," Tenebris mávla tlapkou směrem za sebe. "A zjistit, co se tam děje. Ovšem nikdo by tě neměl vidět. Pokud ovládáš komunikaci v mysli, můžeš si to ulehčit tím, že pomocí myšlenek kontaktuješ černého vlka, Kaye, který tam je. Ovšem chovej se k němu s náležitou úctou, je to beta." Řekla po hodné chvíli. "Můžeš jít." Pokynula jí hlavou.

TÁBOR - OKOLIE TÁBORA - JAZERO OMEGA
Vypočula si skúšku, ktorú jej Alfa zadala, a len mlčky prikývla. Rozmýšľala nad tým, ako ju zrealizuje, popri tom kráčala smerom na juh, presne tam, kam jej Ishimurská Alfa ukázala. Sakra, teraz by sa mi zišiel môj hraničiarsky plášť, pomyslela si. Bola v rozpakoch, pretože jej toto len sťažilo plnenie skúšky. Keď už vyšla z Tábora, cítila, že sa o jej nohu obtrelo niečo s mäkkou srsťou, za to s ostrými fúzikmi. Zháčila sa. Alsafi sa opatrne otočila, a za ňou ako na zavolanie cupitala samica snežného leoparda ktorá v papuli niesla Alsafin maskovací hraničiarsky plášť a nejaké ponožky, o ktorých ani nevedela, že ich má. Na jej tvári sa zjavil úprimný úsmev, za to mačka, ktorá niesla meno Alba sa mračila. ,,Zabudla si ma v Magicae a ani si sa mi neunavila oznámiť, že odchádzaš. Zároveň si si tam zabudla aj toto," ukázal jej maznáčik na plášť a ponožky. ,,Ďakujem ti. Prepáč mi to, už to viac nespravím. Ideš ako na zavolanie. Práve plním dôležitú skúšku, na ktorú by sa mi tento plášť zišiel. Mohla by si prosím počkať tu? Sľubujem, že tentokrát sa vrátim," neisto sa usmiala vlčica. Alba sa bez slova posadila, a poslušne čakala. Nashire sa nechcelo veriť, že táto mačkovitá šelma neovláda telepatiu, alebo niečo tomu podobné. ,,Aj tie ponožky sa ti isto zídu. Sú to sovie ponožky a tlmia každý zvuk, ktorý vydáš. Dávaj si však pozor, pretože okrem krokov tlmia aj slová a myšlienky, preto si ich daj dole, ak budeš chcieť niekomu odoslať myšlienku alebo niečo hovoriť," poradil jej patrón. Konečne si na niečo užitočný, v mysli mu odpovedala. Nasadila si na seba plášť aj ponožky, a kráčala smerom k Jazeru Omega. Naozaj nič nepočuť, pomyslela si. Jazero Omega nebolo príliš ďaleko od Tábora, preto jej cesta netrvala ani zďaleka tak dlho, ako predpokladala. Keď sa tam však dostala, do ňufáka jej udrel silný, viac než len odpudivý zápach, ktorý išiel priamo z jazera. Znechutene ohrnula ňufákom, a cúvla pár krokov. Nestála priamo pri jazere, skôr neďaleko neho, no dostatočne blízko na to, aby videla vlkov aj jazero. Bola veľmi malá pravdepodobnosť, že by si ju niekto všimol, keď mala na sebe maskovací hraničiarsky plášť, ktorého farba sa prispôsobovala podľa prostredia, podobne ako koža chameleóna, a navyše ešte kryl pach. Vďaka sovím ponožkám boli stlmené všetky zvuky, ktoré vydávala natoľko, že neboli počuť. Spomenula si na Kibove slová o tom, že ponožky tlmia aj myšlienky. Opatrne, čo najtichšie vedela, si ich dala dole. Potom sa trocha prikrčila k zemi, len pre istotu, a prižmúrila oči. Zaostrila na dvojicu vlkov, z toho jeden sedel Alfinmu opisu Bety Kaya, ten mal ako jediný čiernu srsť. To musí byť on, skonštatovala. Zároveň si však všimla obrovského plazu, ktorý aj z diaľky vyzeral ako krokodíl. Tak v tom bude asi háčik, napadlo ju. ,,Zdravím. Moje meno je Alsafi a uvidela som pri Jazere Omega vás s krokodílom. Čo sa tam deje?" odoslala Kayovi myšlienku. Vsadila by sa, že aj v myšlienkach znela mierne vyplašene a neisto. Potichu čakala na odpoveď vlka.

//jop, krokouš je slepí, Tene ho oslepila ^^"

Před Mistmane (doupě) --> Mistmane --> Tábor

Než jsem stihla chytit nějakou myšku, ozvala se zevnitř Tani. Nakoukla jsem dovnitř a usmála se na ni. "Ano. Jistě," špitla jsem, vykoukla a rozhlédla se kolem sebe po nějaké myšce. Potichoučku jsem našlapovala kolem, snažila jsem se o to, aby se mé tyrkysové drápky nedotkly země. Koutkem oka jsem zahlédla pohyb. Jaká to náhoda, chudák Tani už má jistě ohromný hlad. Ani jsem se nenamáhala za tím stvořením jít. Jen jsem vyslala do křovíčka, do nějž se schoval tvoreček, pramínek černé hmoty, který jsem trošku přikrmila a rozdělila. Z první části jsem vytvořila krysu, která se ale nemohla pohybovat a druhou jsem nechala jako provázek nataženou za keříkem. Velkou "krysou" jsem pohnula tak prudce, že si toho tvoreček musel všimnout. Ale nebyla to myška, byla to ještěrka! Nitkou jsem jí omotala tělíčko a nelítostně ji škrtila, než naposledy vydechla. Ještěrku s vyplazeným jazýčkem jsem donesla malé Tani. "Tady máš. Není to sice myška, ale malé to je  stravitelné taky," pokrčila jsem rameny. "Teď si zajdu do Tábora, Diego na tebe dohlédne... Ale pokud nechceš být s ním, nic ti nebrání v tom, jít se mnou. Už nám totiž rosteš." Olízla jsem ji na hlavičce. Nevěděla jsem, proč. Prostě se mi chtělo. Pak jsem se otočila, mrskla ocasem, nechala hmotu vtéct do země a vydala jsem se směrem k táboru.

Několikrát po sobě zamrkal. Cítil jakoby se právě probudil z nějakého transu, ale přitom nespal. Aspoň ne tak úplně. Zatřepal hlavou a povzdychl si, protože aktuálně nevěděl, která bije. Když začal znovu plně vnímat zaslechl poslední slova Eveline- své lásky. Podíval se na ní, zrovna malou lištičku olízla na hlavě a on se musel usmát. ''Budeš skvělou mámou.'' Pověděl a následně vstal a protáhl si ztuhlé svaly. ''Do Tábora můžeme dojít všichni. Ještě přeci jen musíme říct, že Tani patří k nám a že i přesto, že není vlkem, je jako naší dcerou.'' Řekl a usmál se. Však, než se vydal pryč z jejich doupěte, čekal na Taniu zda se do té ještěrky pustí. Sklonil k ní hlavu. ''Jestli ti to nebude chutnat, zkusíme pokus číslo dvě, naplnit tvůj žaludeček?'' Usmál se na ni a švihl jedním ze dvou ocásků.

JAZERO OMEGA - OKOLIE TÁBORA - TÁBOR
Čoskoro jej Kay odpovedal. ,,Ďakujem," poďakovala mu. Nazula si sovie ponožky, a rozbehla sa tým istým smerom, odkiaľ prišla. Cestu si už pamätala, navyše, jazero bolo hneď pri Tábore, hoci vyzeralo znečistené a ešte tam k tomu podľa Kayových slov žil nebezpečný predátor, ktorý by mohol ohroziť životy obrovského množstva vlkov, ktorí sa zdržiavali na území Ishimury. Uvedomovala si, že to je problém. Krokodíl môže kedykoľvek zaútočiť na vĺčatá, ale aj na dospelých vlkov, napríklad zranených jedincov. Najhoršia na tom bola snáď blízkosť jazera s Táborom, mieste, kde sa zdržiavala Alfa aj vlci svorky a ich brlohy. Nechutný bol aj puch, ktorý vychádzal z jazera. Niečo sa s tým musí dať robiť, napríklad ho vyčistiť, len neviem, ako. A krokodíl je momentálne omnoho väčšia hrozba, uvažovala. Už bola tesne v blízkosti Tábora, kde na ňu čakala Alba. Vyzula si ponožky a dala dole hraničiarsky plášť, a venovala jej vďačný úsmev. ,,Ďakujem, že si tu na mňa počkala. Hneď som späť, sľubujem," ani nečakala na odpoveď, už sa rozbehla do Tábora. Spomalila, a zastala pred Alfou Tenebris. ,,Beta Kay sa snaží vyhnať nebezpečného krokodíla z Jazera Omega. Vraj to nejde po dobrom, preto možno bude mať Ishimura čoskoro zásoby krokodílej kože," oznámila jej.

/Jezero Kappa/
Vlčice (Samantha) mě nevnímala, zdála se docela nesvá. Stejně jako to její vytí, které mě sem k ní přivedlo. Posadil jsem se před ní, střihl uchem a začal zlehka švihat chvostem. Čekal jsem, zda si mě všimne, zda zareaguje, či zda se bude něco dít. Zubil jsem se na ni.

//https://smeckavlku.forumczech.com/t285-spirit-tenebrissmecka#33141
Dráčku: V tejto SH sa to stalo - čo viem, tak SH sú priamo viazané na príbeh (mal už s tým problém, tak sa toho drží). Tak tuna bol oslepený ^^ a vzhľadom na to, že v jazere má byť iba jeden tak je to on :´D

Hranice -> Tábor
Nebavilo ma na nich čakať. Pozerám na ne a zdá sa, že sa nechcú vôbec pohnúť. Ale noo, ako naozaj? Zamčačím sa, no potom len tak myknem ramenami a rozbehnem sa za zdrojom najsilnejších pachov, ktoré som cítila. Predsa to tu poznajú a nerobilo by im problém ma nájsť. Pokračujem v plynulom behu až som niečo v dialke spozorovala.
Bol to, zdá sa, že tábor. Vošla som priamo do vlčieho tábora. No smola pre mňa, že som tu nikoho nepoznala, takže som ani nevedela ako to tu chodí. Zašla som k nejakej vlčici (Tenebris, prečo nie xd) a posadila som sa pred ňu a zahladila som sa jej do oči. "Yo! Ahoj! Som Mifril!" 

Alsafi odběhla a Tenebris si lehla doprostřed tábora. Věděla, že bude nějakou chvíli trvat, než se Alsafi vrátí a chtěla si odpočinout. Větvička k ní přišla a přitulila se k ní, sice trochu píchala, ale... bylo to roztomilé. Pak Tenebris zahlédla malou vlčku šedé barvy(Mitril) jak hopká do tábora a za chvíli přiběhla k ní. Posadila se. "Ahoj Mitril, já jsem Tenebris." Pozdravila ji. Pak si ji celou prohlédla, připadala jí něčím povědomá, ačkoliv si byla jistá, že ji nikdy v životě neviděla. Počkat... ta se pachem i vzhledem až nápadně podobá Haske... nebude to její dcera? Asi jo. Měla jsem se na ně jít podívat, ale asi je viděl Reel... Pomyslela si. "Neměla bys být u maminky?" Zeptala se.
Vzápětí její pozornost upoutala Alsafi právě přibíhající do tábora. Když si vyslechla její zprávu, zamračila se a pokývala hlavou. "Tak krokodýl... myslela jsem, že po tom, co přišel o oči zaleze a už se neukáže, minimálně nebude obtěžovat vlky, no očividně jsem se mýlila." Vydala ze sebe zvuk, který byl křížencem normální mluvy a zavrčení. "Jestli se nebojí vylézt,
zdá se, že bude nebezpečný. Musíme jednat a to rychle." Řekla, postavila se, švihla ocasem a vyskočila na velký kámen uprostřed tábora. Pak zavyla, svolávala všechny vlky, kteří zrovna nebyli zranění ani se nestarali o vlčata která se ještě o sebe nedokázala sama postarat, do tábora. Měla v plánu toho krokodýla jednou pro vždy dorazit, dřív, než někoho zabije.

Tábor
Medzitým prišlo nejaké vĺča (Mitril), no nevšímala si ho. Potom začala Alfa rozprávať o nebezpečnom plaze v Jazere Omega. Vyzeralo to, že krokodíl je naozaj veľká hrozba pre vlkov. Alfa začala zvolávať všetkých vlkov. ,,Rada vám s ním pomôžem," ponúkla sa Alsafi. Alsafi dokázala komunikovať pomocou zlatej náušnice so všetkými živočíchmi, čo mohlo prísť vhod. Zároveň si bola vedomá, že by im krokodíl dokázal spôsobiť vážne zranenia, alebo ich dokonca zabiť. Opatrnosť je na prvom mieste, hoci občas treba riskovať, napríklad teraz pre dobro svorky.

Tábor
Pozorujem vlčicu, ktorá sa mi predstavila ako Tebebris. Mávam chvostom sem a tam a iba sa na ňu zazubím: "Teší ma!" vyšteknem. "Mamina je na ceste. Spolu s ocinom a mojími súrodencami," vysvetlím vlčici, pritom jej načúvam a iba nakloním hlavou.
"Krokodíl? Čo to je? Dá sa to jesť?" opýtam sa, pritom strihnem uškami. Všimla som si, že ju to znepokojilo. Nevedela som čo robiť, iba som sedela a čakala čo sa bude diať.

Rieka Wolf-Tábor
Angelo si teda chvíľu ticha dlho neužil. Zo zamyslenia ho totiž vytrhlo vytie jeho matky ktoré zvolávalo všetkých vlkov do Tábora. Čo také sa mohlo stať? Asi je to veľmi naliehavé, inak by matka nevyla... pomyslel si. Postavil sa teda, otriasol sa a rozbehol sa do Tábora. Nech je to čokoľvek, my si s tým poradíme. Teda... asi to je nejaké ohrozenie. Ešte by to mohol byť lov alebo oznamovanie niečoho dôležitého, uvažoval. Dostal sa do Tábora a ako prvú si všimol svoju sestru Eveline. Usmial sa na ňu, no potom znova nasadil vážny výraz a pohľadom našiel svoju matku. Neďaleko nej bolo nejaké malé šedé vĺča, čo ho celkom prekvapilo, no veľmi to neriešil. ,,Stalo sa niečo?" opýtal sa vážne.

Hranice - Tábor

Se svěšenou hlavou a pohledem upřeným na vlastní tlapky i žíhané vlče statečně kráčí směrem k táboru. Chvíli jen tak zamyšleně jde, ale když zvedne zrak, uvidí setru běžet pryč. Chvíli váhá a ohlédne se za sebe, ale pak napne všechny svaly a rozběhne se plnou rychlostí za Mitril. Vítr mu příjemně češe barevnou srst a každý moment si užívá. Pak už dorazí do smečkového tábora.
Nejdřív oněmne úžasem, ale když zachytí známý šedý kožíšek a i další větší kožíšky, vydá se klusem za nimi. Nadšeně se usmívá a vrtí ocasem, jako kdyby si šel hrát. Nejvíc ho ale zaujali ti další neznamí vlci, kteří se nepodobají mamince ani tatínkovi. "Ahoj! Já jsem Alg - Argdem," zazubí se na Tenebris a sedne si vedle sestry. Už otevíral pusu, aby vše vysvětlil, ale Mitril byla prostě rychlá a tak ji musel zase zklamaně zavřít. "Jo mam hlad," řekne jen tak mimochodem s pohledem upřeným na Mitril, když se zmíní o jídle. Hlavou mu silně vrtá otázka: Co je krododýl? Je to nebezpečné? Je to živé?

ALSAFI NASHIRA AQUA
Tábor
Čoskoro sa do Tábora dostavil aj Angelo. ,,V jazere Omega je nebezpečný krokodíl, ktorý sa zrejme nebojí výjsť na breh. Mali by sme niečo urobiť skôr, ako na niekoho nedajbože zaútočí," vysvetlila mu. Zaujímalo ju, či dostala post Kappy a či ju vôbec príjmu, no možno to nebola celá skúška, len jej časť. Sledovala, ako sa v Tábore začali schádzať vlci. Ishimura je o niečo väčšia, ako Strieborný Fénix, skonštatovala. Na chvíľu si spomenula na rodinu. Ako sa majú? Prijali Akia do svorky? Zobudila sa Electra, alebo je mŕtva? Je z Destiny Gamma? Dala sa dokopy s Keiranom? uvažovala, no ihneď spozornela. Krokodíl bol dôležitejší.

Mistmane → Tábor
Usmála se na mamku, jak začala Tani černou vlčici brát. Bylo to snažší a bylo to tak jednoduché. Nadšeně zamávala ocáskem, který byl huňatý dlouhý. "To je príma." Radovala se, že ji mamka naučí lovit. Určitě to bude brzy, pomyslela si lištička. Černá na chvilku zmizela z doupěte a Tani se sklouzla Diegovi ze zad na zem a začala mezi tím, co mamka lovila, prozkoumávat doupátko. Bylo zajímavé a Tani si našla takový kulatý kamínek a s tím si pak hrála. Neustále ho kutálela čumáčkem a pacičkama ho chytala. Všelijak jej převracela, dokud mamka nepřišla s úlovkem. "Jů, ňamka." Radostně popoběhla k černé mámce. Začala očichávat ještěrku a pak se do ní pustila. Přitom poslouchala, co ji mamka říká. "Děkuji, mamí. Dobže, počkám s Diegem." Odpověděla Tani a uždibla si další kousek z ještěrky. Zavrtěla ocáskem, když ji Eveline olízla na hlavičce a dala mamce rychlou pusinku na čumáček. Pak mamka odešla z doupěte, asi do toho tábora. Co to vlastně je ten tábor? Zní to jako nějaké důležité místo. Pomyslela si. Pak promluvil "taťka" Diego. Naklonila hlavičku na stranu. "Jo, půjdeme všichni. Jů, uvidím ten tábor?" Stále ji vrtalo hlavou, co to je. Ale ještěrku samozřejmě chtěla dojíst, takže se pustila do další ještěří nožky a na Diega se usmála s plnou papulkou řekla: "Ně, to je doblý. Ňamka." Polkla, jen co dožvýkala a zachichotala se. Pak ještě slupla, ocásek a jen hlavu si vzala s sebou jako hračku, se kterou si hodlala hrát cestou. Následovala mamku, kterou viděla už o kousek dál od doupěte. "Tak pojď, tati."  Zavolala na Diega. Pořád byla maličká, takže její náskok nad silným vlkem, on mohl hravě překonat a to ani nemusel běžet.

/Jezero Kappa -> Tábor/
Jelikož vlčice nadále nijak nereagovala, s povzdechem jsem se vydal od ní opět dále, avšak jiným směrem, než tím, kterým jsem se dostal sem. Zaslechl jsem zvučné vytí, které nemohlo připadat nikomu jinému, než naší Alfě Tenebris. Přidal jsem do kroku a změnil směr na tábor. V doupěti jsem Richu nechal, nechť pečuje o vlčata a já se vydal na pomoc smečce. Do tábora jsem dorazil zanedlouho. Ochotně jsem se nabídl ihned, přiběhl jsem před Tenebris. Čekal jsem na pokyny a pohledem a kýváním zdravil vlky okolo sebe.