Příběh smečky Ishimura III.

Tenebris přikývla a spokojeně sledovala, jak Nuku zalila zlatá záře Diegovy magie a jak postupně rána na noze mizí, až po ní zůstala jen bledá jizva. "Dobrá práce, Diego." Řekla pochvalně na adresu mladého polodémona. Pak si všimla i jeho partnerky, své dcerky a nějakého malého stvoření u ní. "Eve? Pojď za mnou prosím..." Poslala jí myšlenku, protože kdyby na ní zavolala, její hlas by se ztratil v silném větru.
Další vlk, kterého zrak černé Alfy oslabený deštěm a větrem zaregistroval byl zelený vlk, nápadně podobný Dinovi (Telantes). Byl cítit po Kirigakure. Tenebris nevěděla, co si o něm myslet, protože chtěl do smečky. "Zdravím, Telantesi." Řekla. "Tak ty bys rád do smečky? Hm... jsi hodně cítit po Kirigakure, nejsi náhodou odtamtud?" Zeptala se.
Náhle ji do čumáku udeřil i přes déšť silný pach. Byl to pach vetřelce, na ně byl Tenebrisin čich obzvlášť citlivý. "Zdravím. Potřebuješ něco?" Zeptala se vlka, anebo psa(Traure)? Neviděla mu do tváře.

Kývl děkovně k Nukovi a převzal si zakrvacenou dýku, kterou pomocí vodní koule od krve očistil. (Nebude si špinit kožich přece )  Kývl i děkovně k Tenebris, která ho v myšlence pochválila. Následně se vydal k malé lištičce, jenž mu byla jako dcerou. "Zustaneš tu s Eveline. Já půjdu pomoct svému otci a následně až se vrátím se vrhneme k něčemu společně, jako rodina. Hm?" Zašeptal ji do ouška a olízl ji na hlavičce. Potom se otočil na svou partnerku. "Když nás tam bude víc, možná se to vyřeší už rychleji." Pověděl k ní a následně zašeptal kouzelné slovo a zjevila se mu zlatá křídla. Sic čekal na ostatní, sám tam chtěl být co nejdřív.

/Cava Pequeňa/
A v doupěti bylo zase mrtvo. A taky ticho. Bylo kouzelné, jak to vždycky utichne stejnou rychlostí, jako obživne, no ale možná mi to tak jenom připadalo. Svraštil jsem obočí a sledoval syna, který měl nyní buďto hlavu v oblacích, anebo usnul, obojí bylo možné. Odvrátil jsem na zlomek vteřiny zrak tam ven, kde se strhnul pořádný liják. ,,To už tady dlouho nebylo," zamručel jsem nahlas svou první myšlenku, která mě napadla při sledování bušení dešťových kapek o podloží Neyewského lesa.

Když se znovu probrala velká vlčice bílé, spíše až krémové barvy ležela. ''Aww.'' Vydala ze sebe malá černo-šedo-fialová vlčka. Nikdo v okolí kromě tedlectěch dvou vlčic nebyl. Začala se plazit. Otočila své tělíčko zadkem ke své matce a růžová očka plné zvědavosti vykoukla na otvor ze kterého vycházelo velké světlo. Snažila se i postavit na malé tlapičky, ale ty ještě nebyly dost silné, proto se ji to nedařilo a tak se po jeskyni pouze plazila. Ven však neměla odvahu vykouknout. ''Bááá.'' Štěkla písklavým hláskem a snažila se, aby si ji někdo začal všímat.

Území Ishimury - Území SF
Pod tlapami mu to pěkně čvachtalo, jak kráčel vlhkým a smradlavým bahnem, které se aktuálně nacházelo téměř všude. Pomalu ho ten nepříjemně otravný zvuk začínal štvát, neboť byl donucen mu poslouchat několik hodin v kuse, jelikož odmítal se zastavit a na chvíli si odpočinout. Z rozhovorů vlků, které za svůj pobyt na území zdejší smečky zaslechl, byť třebas jen letmo, zjistil, že ona smečka, na jejímž území se doposud pohyboval, není ani zdaleka jediná, která se ve zdejší krajině pohybuje. Rozhodl se tedy, že se to vydá prozkoumat. Pořádně nevěděl, kam přesně se na cestu vydal, natož aby si byl jist, zda nevpadne do spárů nějaké agresivní bandě vlků či že nezabloudí. Intuice mu však napovídala, že se vydal správným směrem, tak jí i jako obvykle naslouchal, protože ho zklamala jen párkrát za celý jeho život a neviděl důvod, proč by ho měla zradit zrovna nyní. A k jeho štěstí opravdu překročil hranice smečky Ishimura a ocitl se na území smečky Stříbrného fénixe.

Tábor
Podívala jsem se za matkou a Diegem, když odcházeli k nějakému... Vlkovi... Asi. Neřešila jsem to, dokud se neobjevila zlatá záře Diegovy magie. Byl snad ten vlk zraněn? Myšlenka se mi prohnala hlavou jako blesk. Chvilku jsem se ptala sama sebe, zda na Diega být naštvaná, že zase léčil, ale odpočatý byl dost, takže jsem to přešlaa s klidem. Ale co se mi opravdu nelíbilo byla ta bouřka. "Tani, pojď se mnou," špitla jsem k lištičce a na slova matky, která mi vytanula v mysli, jsem se rozešla za ní. Když jsem u ní už stála, čekala jsem, co mi řekne a zároveň jsem čekala, až k nám dohopká i Tani. Nelíbilo se mi, že mě Diego opouští, ale bylo to pro správnou věc. Kývla jsem na něj a olízla ho na čumáčku. S úžasem jsem potom pozorovala jeho nádherná křídla a následný vzlet. Modlila jsem se k drakům, aby do něj neuhodil blesk.

Pajdala sem a tam. Ano. Už se pomalu pokoušela postavit. Párkrát si vlčka sice narazila čumák, ale nic co by se nezvládla zvládnout. "Baa." Stěkla znovu. Vlčice, jenž by zřejmě měla Loorinou mámou, se zdá znovu usnula. Zvědavě si ji prohlížela. Looren si chtěla hrát, ale nemá s kým. "Maa." Šťouchla do čumáku matky ve snaze ji probudit, aby si ji všímala.

Tábor-Jazero omega
,,Kto chce, môže ísť so mnou, ale musíte ma poslúchnuť." povedal som svojmu potomstvu a švihol chvostom. ,,Kto neposlúchne, toho budem hnať po hraniciach dokým únavou nepadne." povedal som a myslel som to vážne. ,,Ideme maličký." zaburácal Balrog a ja som sa rozbehol smerom k Jazeru Omega. Dúfajme, že budú dobré. A nebude to nijaký problém. pomyslel som si a zaumienil som si, že po tejto príhode im udelím ich rod, ktorý im patrí a patril tak, ako mne a Haske, ozaj? Kde je Haske? ,,Haske spí." poznamenal patrón a ja som zvesil chvost. Moja milá spí? A čo Yllin a Kirigakure? Mal by som tam ísť. spomenul som si na svorku, v ktorej som mal slúžiť, mal som slúžiť modrookej vlčici a tomu veľkému vlkovi, Varoxovi či ako sa volal. Zastavil som sa na brehu Jazera a pozeral som sa ako situácia vyzerá...
REEL ARASHI
Jazero Omega
Pozeral som sa a prechádzal som sa po brehu. Krokodýlov bolo veľa a chniapali po Kayovi a Nukovi. ,,Spirit!" vykríkol som a švihol chvostom, keď som spoznal svoju bývalú Alfu ,,Musíme niečo vymyslieť. Keby mal niekto mágiu lián alebo tak nejak... Dino!" pozrel som sa na krkavca, ktorý krúžil nad jazerom a škriekal. Redd, leť za Dinom a povedz mu, že sú problémy! Rýchlo. cvakol som tesákmi aby som zdôraznil svoju požiadavku. Reddy zaškriekala urobila ešte jeden oblúk a zmizla za stromami. Dúfam že ho privedie. pomyslel som si.
REDDY
Krkavec zaškriekal a zakrúžil nad jazerom, ktoré sa hmýrilo veľkými jaštermi. Začula slová svojho pána a Reddy letela za vlkom, ktorý by mal pomôcť. Rozhliadala sa medzi stromami a hľadala Dina, zeleného vlka. Napokon ho objavila a radostne zaškriekala. Vzniesla sa Dinovi nad hlavu a začala znepokojnene plieskať čiernymi krídlami a dorážala mu na ňufák. ,,Krá!" zaškriekala nahlas a dorážala na zeleného postaršieho vlka. Musí hneď za páneškom. pomyslela si Reddy.

Tábor -> JO
Keď oco povie, že sa môžeme ísť radostne švihnem chvostom, no zbitok som nepočúvala. V momente, kedy sa vydal k jazeru, som sa rovnako rozbehla za ním. Klusala som, už som dokázala plynulo behať bez toho, že by som po každom metri padla na ňufák. Po pár minútach som zastavila vedľa ocka a pozorovala som tie zelené veci všemožnej veľkosti. "Páni, sú piekny!" poviem pritom sa posadím a sledujem čo sa bude diať.

KAY - Jazero Omega
Mávnem mohutnými krídlami čím sa vznesiem opäť o pár metrov do vzuduchu a sledujem situáciu podo mnou. Počasie sa zdá sa upokojilo a aby nie, keď pocítim pokles teploty, ktorý však nebol nijak spôsobeným mágiou. Aj stromy začali meniť farbu svojho lístia - to naznačovalo, že bola jeseň. Ah, Saph už bude mať malé, mal by som za nimi íst, lenže.. nemám východiska. Pomyslím si, keď pozriem na každú ohyznú tlamu toho podradného druhu. Srsť som mal premočenu, a mal som pocit akoby mi mala prasknúť žilka v hlave.
Ach konečne. Pomyslím si, keď sa k jazeru začnú zhromažďovať vlci. Koľko im to trvalo? Zavrčím si pre seba. Bolo nemiestne, aby im takáto záležitosť mala trvať dlho na premyslenie. Predsa, tieto stvorenia ohrozujú bezpečnosť vlkov a zaspať na vavrínoch? Nie, nie. 
Prudko sa vznesiem dole, čím sa moje tlapky dotkli zeme a v tom to začalo. Už ma nebaví táto hra, ukončíme to. Pomyslím si a na to sa zo zeme začnú vyrastať skaly, ktoré po chvíli zmenili štruktúru a vlastnosti na kryštále. Mágia mi v podstate umožňovala čokolvek zo zemným elementom, aj chodiť po blate. Takže som laby nemal zmáčané ani som sa neboril. Nuka už je v bezpečí v tábore. Prečo nevzlietol, predsa našiel pierko. Zamyslím sa, no myšlienky hneď na to prchli. Jeden kryštálový stĺp praskol a rozletel sa na stovky ba možno aj tisíc malých, ostrých kúskov, ktoré sa zoskupili k sebe a následne vyrazili proti trojici krokodílom, ktorý boli mne na oko alebo na zemné cítenie zhliadnutými. Ďakujem draci za tú zmenu. Pomyslím si a prach pokryl ich telá čo malo za účinok no, že to začalo okamžite rozrezávať ich telá, prenikať pod kožu a spôsobiť riadne retete v ich orgánoch. 

//dzetátka sa narodia a černák tuna trčí :< *sad story*

TELANTES - Tábor
Zdá sa, že alfa na mňa zareagovala, no jej otázka nijak nesúvisela z tou mojou. "Áno, áno bol som tam. Napadol nás démon a našu alfu smrtelne zranil. Alfa Varox, ktorý neprávom si vydobil post alfy zlyhal vo svojej funkcii. Neochránil svorku, neochránil život mojej paní.. teraz je zrejme.." na moment sa zastavím. Bolo to dosti bolestné. Smútok, zrada, zlosť. Čo iné som mohol cítiť? "Nechcem byť vo svorke kde alfa poruší svoj sľub.. chcem sa pridať sem. V podstate som tu vyrastal, strýc sa tu o mňa staral. Mám tu dedu, sestru.. takže tak," poviem alfe. Na to som sa však opäť opýtal. "Tak, mohol by som pomôcť svoju strýcovi z tohoto problému?" nadvihnem obočie.

FEVRIS - Pred Kayovim brlohom
Nikdo by si ani nemohol všimnúť, že mohutný modrý drak, ktorý len pred nedávnom zavýjal nad jazerom signailizujúc problém pre svorku sa nakoniec usídlil tesne nad vchodom do brlohu jeho pána... Vlci blbí. Drak tu reve na územie a ani muk ani puk. Až sa niečo stane, potom začínajú reagovať. Ináč nic.. zamumle si Fevris pre seba, pritom zvesí svoj chvost z rýmsi dole. Tí čo boli v brlohu si u vchodu mohli všimnúť veľký modrý chvost, teda pre vĺča to mohla byť veľká, modrá šnúrka.

Angelo Amadeo FKA
Tábor-Jazero omega
Rovnako ako viacero vlkov, aj on sa rozbehol smerom k Jazeru omega. To, že medzitým spŕchlo a on mal kožuch celý od vody ignoroval. Medzitým si v hlave pripravoval plán.Môžem vytvoriť z hmoty lano a pokúsiť sa ich zviazať alebo ich trochu poškriabať, teda pokiaľ majú dušu. Ak nie, môžem sa pokúsiť zničiť ich nadobro, pomyslel si. Zastavil sa neďaleko brehu a pohľadom sledoval situáciu. „Môžem sa pokúsiť vytvoriť lano, no neviem či to pomôže," povedal nakoniec. Opatrne zdvihol jednu labu a sústredil sa na privolanie hmoty. Tá sa po chvíli objavila a takmer lenivo navonok prúdila von z jeho laby- on však vedel, že ju v skutočnosti privolal. Labu mierne ohol smerom k zemi a prinútil hmotu aby bola ťažšou a pevnejšou. Prestala sa objavovať a pripomínala viac nejakú hmotu podobnú plastelíne či hline. Lano, potrebujem lano, pevné a silné lano, pomyslel si. Hmota akoby čakala len na jeho povel sa začala tvarovať a meniť až po chvíli získala formu celkom obstojného, hoci nie práve najdlhšieho lana. Angelo si s úľavou vydýchol. Tak, prvú časť mám za sebou, pomyslel si.

Začala se nudit. Vysloveně nudit. Mamka si ji nevšímala a to se ji přestávalo líbit. Znovu odhodlaně se podívala ke vchodu jeskyně. Hned se ji rozšíříli očka, protože spatřila co tam před chvíli ještě nebylo. Nemotorně se přikrčila a pajdala k tomu. Když u toho byla blíž a blíž hopla na modrou šupinatou věc a začala ji okusovat. Právě ji rostly zoubky, pro tvora, jenž šupinatá věc patřila se to asi moc líbit nebude..

FEVRIS - Pred brlohom
Drak ležal nad vchodom pritom mierne začal zatvárať oči. Sám vedel, že jeho pán dáva radšej prednosť jeho milej a malým ako sebe. Nezodpovedné. Zafrle v mysli než pocíti štípnutie na chvoste. Zareve pritom svoj chvost vymrští na hor spolu so zahrýznutým vĺčatom, ktoré má šťastie, že onen švih bol taký rýchli, že sa ocitla priamo pri tlame dračieho patróna. Fevris na ňu pozrel svojím typickým, nepríjemným a mŕtvolnym pohľadom, ktorý mohol robiť vďaka svojím očiam. Svojím nosným rohom šťuchol do divnej, čiernej veci. "A ty si ako kto?" zamumle. Buď k nej prehovoril vlčou rečou či jej posiela myšlienky - drak vie. Fakt je, že prehovoril k malej, kulatej veci. "To sa robí? Kúsať druhým do chvosta?" zbestrí svoj mrtvolný kukuč pritom jej ukáže desiatky ihličkovitých tesákov, ktoré ukrýval vo svojej tlame.

Stále se lehce zyhryzávala, však když se to hlo, zakousla se pořádně. Najednou necítila pod sebou pevnou půdu a to se ji nelíbilo. Ani trošku. Zakňučela a sledovala oči, jenž byly před ním. Zlé stvoření! Co to je? Mamíí! Huhlala. Jelikož zakouslá byla pořádně a mluvit teda pořádně nešlo.. Přitom v mysli křičela..

Tábor - Jazero Omega
Bez slova sa vydala smerom k jazeru Omega. Cestu už poznala, kedže tadiaľto pred chvíľou išla. Mám vlastne mágiu, pomocou ktorej dokážem zo zeme nechať vyrásť úponky rastlín. To by sa mohlo hodiť, spomenula si počas cesty. Jazero Omega bolo blízko Tábora, preto sa tam dostala pomerne rýchlo. Opatrne prišla pri jazero. Chvíľu pozorovala z diaľky okolité dianie. Kay pomocou mágie zeme spôsobil to, že telá trojice krokodílov sa začali rozrezávať. Nashira sa sústredila na predstavu dlhých úponkov, ktoré vyrástli zo zeme, a obmotali sa jednému z krokodílov okolo tlamy. Stiahla ich, čo aspoň na chvíľu krokodílovi znemožnilo otvoriť ústa a nedajbože niekoho zabiť. To isté zopakovala pri ďalších dvoch plazoch. Odčerpalo jej to trocha energie, no nie veľa. Otázne bolo, ako dlho vydržia. Stiahla ich čo najpevnejšie vedela, čo by malo aspoň chvíľu vydržať nápor. Ak by sa k tomu ešte pridala mágia ďalších vlkov, mohli by ich zneškodniť. Ustúpila o pár krokov ďalej.

Chvíli ještě stál tak v Táboře a čekal. Když už se rozběhli další vlci, prudce mávnul křídly, jenž ho vynesli do vzduchu. Letěl jak nejrychleji zatím dokázal. Ve vzduchu byl stále nováček. Jindy by si našel vzdušný proud, jenž by mu pomohl tolik nemávat křidly, však dnes spěchal. Najednou byl nad Jezerem Omega a nejdřív kontroloval situaci ze vzduchu...

Tábor -> Jezero Omega

Žihaný vlček si zvědavě prohlíží všechny v táboře. Tolik nových tváří! Neodpustí si zavrtění oháňkou. Jeho různobarevný pohled se však zastaví v malé lištičky, na kterou chvíli zvědavě civí. Co je zač? Nevypadá jako vlk. Nakloní hlavu na stranu. Když však vidí, že jeho rodina odchází, rychle se zvedne a běží za nimi. Brzy doběhne Mitril a přizpůsobí jí svůj krok. Při cestě nezapomíná na ohlížení se kolem. Vždyť svět je tak krásný! Že je to tu pěkné, že jo? Pomyslí si a předpokládá, že Mitril tu myšlenku zachytí. Brzy se už dostanou k jezeru a tam se Argdem ohromeně zastaví. Chvíli se šokovaně dívá na tu scenérii, ale pak se otočí na tátu. "Musíme jim pomoct!" Řekne naléhavým tónem a sleduje, jak černý okřídlený vlk něco udělal. Ti krokodýli vypadají silně, ale když se sem řítilo tolik vlků, vypadali oproti nim bezmocně. Tak tohle jsou jejich magie? Kde je ta moje? Posmutněl.

Jazero Omega
Sledujem súboj vlkov proti krokodílom. Veru, bolo ich tu mnoho ani som sa nevedela zamerať na jedného konkrétneho. Až na toho čierneho s krídlami (Kay). Mal krídla, my vlci môžeme mať krídla? "Páni," zamumlem, keď spozorujem podozrivé, priehľadne stlpe, ktoré sa v momente ich vzniku premenili na prach, ktorý robil problémy pár krokoušom. "Kto to je?" opýtam sa oca. No nezabudnem však zareagovať aj na myšlienky svojho brata. Je to tu pekné, ale neviem či by sme boli schopný niečo spraviť. Radšej to nechajme na dospelákov Argdeme, pošlem myšlienku svojmu bratovi, pritom očkom kukám na ten prach. Chcem to dokázať, je to pekné! Chcem pomocou svojej mágie dokázať to čo on! Čumákom pritom drgnem do brášku. "Hlavu vzhúru, verím že ju máš," zazubím sa na neho.

FEVRIS - Pred brlohom
Očami sleduje malú, čiernu guľu ktorá nie a nie sa pustiť. "U bohov, pusť môj chvost. A nevrieskaj, bolí ma hlava.." pošle tento krát myšlienku ktorú podporil svojou mágiou - mentálna dominancia. Nezabudol ani aby vďaka telepatii upokojil malé stvorenie, ktoré sa zdá sa bolo dcerov jeho pána Kaya. "Keby som ťa chcel schlamstnúť, už už by som to spravil. Malá čierna bleško," chvost zohne tak aby vĺčka sa mohla bez problémov pustiť. "Aké je tvoje meno, hm?"

Tábor
Když jsem se trošku uklidnila, zvedla jsem hlavu. Už jsem nebyla malé slabé vlče, ale stejně jsem si tak připadala. Byla jsem poprvé sama v neznámém prostředí a potřebovala jsem v mít v téhle situaci nějako jistotu v podobě svých rodičů nebo sourozenců. Nechápala jsem, jak mě mohli nechat trčet v půli cesty a vypařit se. Chtěli se mě snad zbavit? Vždyť Mitril říkala, že mě bude chránit, proč by lhala? Ač jsem se snažila sebevíc, nikoho z rodiny jsem v táboře nespatřila. Opět jsem sklonila hlavu a snažila jsem se potlačit slzy, které se mi draly do očí.  Netušila jsem, co mám dělat. Přece jsem se tolik snažila, být jako ostatní! Tak proč se na mě všichni vykašlali?

Když se ji ozval jeho hlas v hlavince, zmateně jeho ocas konečně pustila. Švihla ocasem a naklonila zvědavě hlavičku. To může být i zábava! Pomyslela si nakonec nadšeně. Hned se její postoj k tvoru změnil. Nemotorně udělala kolem obří ještěrky kolečko a zkoumala jej. ''Jmé-no?'' Zopakovala po něm. Malá vlčka ještě doteď jméno nedostala... ''Ehm...'' Zamyslela se. Vlastně ani nevěděla co to pojem jméno znamená..

Jezero Omega

Žíhané vlče sledovalo krokodýly. "To jsou zlí krokodýli, co?" Zamumlal a nepřítomně se díval dopředu. Táta nejspíš nechtěl, aby dělala jeho vlčata nějaké problémy. A alfa Tenebris říkala, že krokodýli mohou být pro vlky a hlavně pro vlčata nebezpečné. A tak se Argdem tiše posadil a z povzdálí pozoroval létající vlky. "Tak tohle znamená létat...," zabručel tiše spíš pro sebe. Máš pravdu. Pomyslí si. Předvídal správně. Ani nemusel tu magii, která způsobovala to člení myšlenek, vlastnit. Uklidnila ho slova jeho sestry. "Dík," zašeptal směrem k ní a zabořil čumák do její srsti na zádech. Musel se trochu sehnout, rychle rostl a už teď byl o kus větší než sestra. Rozhodně ale nebyl těžší, díky Mitrilině magii.