Příběh smečky Kirigakure IV.

Räqo
Tábor
Räqo bol zmätený a trochu vyplašený, najmä keď Mandarino znova zmizol z jeho dohľadu a zaútočil na démona. Aj on by rád zaútočil, no nemal ako. Bol zranený, sotva chodil a navyše, svoju mágiu vedel ovládať len trochu. ,,Oranžový! Mami!" zavolal. Hoci k väčšine vlkov nebol asi veľmi príjemný, na jeho matke a tom Oranžovom mu trochu záležalo. Nakoniec to však už nezvládol a unavene sa zviezol k zemi, do očí sa mu tisli slzy bolesti a zúfalstva. Zmizli a on tu bol sám. Rys Lynx pribehol k nemu, no nemal mu ako pomôcť.

/Tábor -> Hranice/
Děkovně jsem pokývl na Mauru a rozběhl se směrem k démonovi. U jedné z ruptur jsem zabrzdil a poslal proti démonovi opět pár slabých ohnivých koulí. Doplnil jsem to vrčením, ale poté jsem zacítil divný pach. Jakoby mě nějak lákal, nebo co. Pro jistotu jsem zavětřil znovu, ten pach vedl z docela velké dálky. Byla to vůně, která vanula z končin pro mě zatím neznámých, proto jsem zvědavě čichal dále a opatrně se rozešel za ní. Čím dál od ostatních vlků jsem byl, tím byla vůně lákavější a výraznější. Tou vůní bylo jaro a já jej cítil vůbec úplně poprvé. Vůně mě vedla tak strašně dlouho, že jsem si neuvědomoval svou cestu. Došel jsem až někam, kde to nešlo cítit po vlcích Niwatu a vydal se opět na cestu vstříc zvláštním vůním.

//Mandarino trvale odešel z Niwatu.

Tlapa už na tom byla lépe. Podvědomě jsem zesílila intenzitu plamenů. V tom mi to trklo. Vždyť tu byl Räqo! Prolétlo mi myslí a jako na zavolanou slyšela jeho hlas. Rozhlédla jsem se a v nedaleko ležel. Viděla jsem odcházet i někam oranžového odcházet. Jindy bych šla za ním, jenže na mém synovi mi přeci jen záleželo o trošku víc. Opatrně jsem k Räqovi došla a to bylo u něj i nějaké stvoření. "Můj milovaný synku." Sklonila jsem se k němu a olízla jej na hlavičce. Opatrně jsem vzala jeho zraněné tělíčko do tlamy a položila si jej na záda. Tentokrát rozhodnutá bránit jej vlastním tělem. Rozhlížela jsem se a snažila se najít Mauru, nebo Hilary. Räqo byl zraněný a můžu za to jenom já. Vlastního syna jsem nedokázala ochránit. Musela jsem najít léčitele. Museli mi dát prvorozeného syna opět do pořádku. "Vydrž Räqo. Najdeme pomoc a budeš zase v pořádku." Šeptala jsem k němu s láskou.

Tábor

Už jsem se necítila moc dobře. Cítila jsem že porod přijde co nevidět. Na mé malé tělo bylo břicho až moc velké. Stěží se zvednu a podívám se na démona. Okolo bylo hrozně vlků. Jedním z nich byl i Dawano útočící na to monstrum. "Dawano! Ne!" zařvu na něj. Kdyby to nepřežil nemohla bych žít bez něj. A už vůbec sama s vlčaty. Pokusím se zvednout, ale lopatka a břicho mi bránily abych se udržela dlouho, tak jsem to vzdala a znovu se posadila. Jestli se vlčata narodí zde, bude problém je dostat takovou dálku až do Fénixe. "Musíme odejít, brzy se nám narodí vlčata," pošlu Dawanovi myšlenku. Chtěla bych se ještě připravit. Hlavně připravit doupě a pelech. Museli jsme co nejdříve odejít. Snad to Kirigakure zvládne bez nás, já nemůžu stejně nijak pomoct.

Les Bludiček

Probudila jsem se v lese, kde jsem naposledy byla a usnula. Jak dlouho už asi spím? Kde asi je můj milovaný. Ani děti jsem neviděla vyrůstat. Jsem neschopná matka. A udělala jsem Issey to samé co jeho první partnerka. Musím ho najít a vše mu vynahradit. Nesmí si myslet že jsem na něho zapomněla vždyť já ho miluji. Porozhlédla jsem se po lese a usmála se a rozeběhla přes les. Chybělo mi běhání celé tohle mi chybělo. Hlavně má rodina. Kdybych ale jen věděla kde jsou. POvzdechnu si a vydávám se pomalu na cestu někam.

Tábor
Po té, co mi vlček odpověděl, začala jsem se soustředit na svou magii, abych mu dokázala pomoci. "Podívám se ti na to. Jestliže má zlomené tlapky a žebra, pokusím se mu je spravit. A to jsem hodlala udělat, zatímco můj patron útočil na démona, a bránil tak kořenům, aby nás zasáhly. Opět jsem mohla potrénovat svou magickou schopnost a za pomocí své magie jsem srovnávala postupně kosti v těle Aarona. Hezky jednu po druhé. Musela jsem vyvinout značné soustředění, takže jsem se hlavně upnula na ovládání růstu kostí a na to, aby srostly kosti v těle správně. Vlček vyčerpáním omdlel, což možná bylo i dobře.

Jen co jsem skončila s Aaronem, všimla jsem si Rias a jejího potomka, jak jsem odtušila. Plachtivým skokem jsem se přemístila k ní. Tedy jsem musela udělat nejdříve rozběh, pak výskok a už to šlo hladce. Doplachtila jsem k Rias. "Taky polámaný?" Zeptala jsem se a soustředění přenesla na malého vlčka.

Räqo
Tábor
Akonáhle sa Rias s Räqom pobrala preč, Lynx vstal a rozbehol sa za ňou. Räqo ticho zamumlal a zatvoril oči. Otvoril ich až vtedy, keď začul neznámy hlas. ,,Oranžový bol zlý, videl ma a počul, no bolo mu to jedno," ticho šepol smerom k matke, no v duchu sa zlomyseľne uškrnul. Pohľad potom preniesol na jemu neznámu vlčicu. ,,Predtým som spadol a tá laba bolela, no potom..." nedopovedal. Nebol si istý, kde presne sa zranil, no najviac ho bolela laba ktorá bola určite zlomená a rebrá. On však slová zlomený, rebrá a podobne nepoznal, nikdy ich nepočul. ,,Niekde tu," neisto ukázal nezranenou labou na hrudník.

LKS
Doběhl, s duněním svých mohutných tlapek na zavalitém tělíčku, strýčka Mitche a zabrzdil, ovšem nepodařilo se mu zastavit před ledovou krustou a tak se řádně sklouzl po ledě. Nechtěl se klouzat, ale stalo se. Plul po krustě, jako na bruslích a drápy mu sloužily jako nože, leč svým tělem narazil do zadních nohou srny a tím smetl zvíře zadkem k zemi. Sám pod srnou proklouzl ještě než jej stihla zavalit.

KP
"Ano. Býval jsem temný. Narodil jsem se v Temné smečce. Však také nesla název - Smečka Temna. Vedla ji černá silná vlčice. Jmenovala se Černá Smrt." Začal jsem Rowen-Rowy vyprávět. "Nikdo se neodvažoval zpochybňovat její autoritu. Ale území temné smečky bývalo mnohem větší, než Kirigakure. Bylo rozlehlé, táhlo se až za Arquiské hory na jedné straně apak přes poušť a až k Horám starých bizonů. Část Lesa bludiček až po lidské pláně. To celé bývalo královstvím Černé smrti. Má matka byla ve smečce na pozici Omegy a otec, ten byl tulák, kterého nechtěla přijmout ani ona. Paní této říše. A přesto, Černá Smrt věděla, že je výhodné smečku plnit členy, proto dovolila, aby jsme my, mohli vyrůstat ve smečce, však starost připadla rodičům." Na krátko jsem se odmlčel, abych se nadechl. "Nevím proč, asi proto, že věděla, že rozdělené smečky jsou slabé, přistoupila na sjednocení vlků z temné strany s vlky svitu. A tak vzniklo impérium Smečka Zatmění. Zpočátku se vlci hašteřili, ale naučili se spolu vycházet a ochránit svou existenci a svou říši před útoky lidí. Jenže pak přišla velká potopa a Vůdce - Alfa Moon, která vládla smečce Zatmění, byla zabita. Její matka tak impérium rozdělila na čtyři smečky. Ale čtvrtou smečkou nebyla Zeiss. Ta neexistovala. Zeiss povstala z prachu vyhnanců. Nečestně zaútočila na - tehdy nejslabší smečku - na smečku Insieme. Zabila Alfa samici a Alfa samec, ochromen smrtí své partnerky smečku ztratil. Nechal ji pod nadvládou vyhnanců. Tak vznikla Zeiss." Domluvil jsem ohledně smeček. "Ano, zabil a ne, není to špatné, když je to pro dobrou věc. Ochranu smečky. Ano, Taigu jsme snědli." Pohlédl jsem na Rowy. "Chci ještě navštívit dceru Tenebris, tvoji sestru. Bylo by hezké, kdybys šla se mnou, co říkáš? Chtěla bys? Tvá sestra je Alfou v Ishimuře. Můžeš se tak podívat do jiné smečky a udělat si obrázek. Nemusíš žít tady, pokud nechceš. Ale samozřejmě můžeš. A Návštěva Ishimury ti může pomoci, buď tě utvrdit v tom, že chceš být v Kirigakure, nebo třeba že chceš vyzkoušet i jiné smečky." Dal jsem tázavě hlavu na stranu sledoval, jak se rozhodne.

Haymitch
LKS
když jsem skočil na srnu, která se už válela na zemi, moje velké drápy se jí zabořili do masa. Srnka sebou neobratně mlela na ledu. Vrhnul jsem se ji na krk. Zarazil jsem zuby do jejího krku a překousl jsem ji krční žilu. Srna sebou trhla z posledních sil tak silně, že jsem z ní sletěl. Hned poté umřela na vykrvácení. Led pomalu roztával a já jsem opatrně vstal. Prohlásil jsem.,,Dobrá práce Ragnavaro, teď ochutnáme výsledek" Zakousl jsem se srně do trupu a vyrval kus masa. Začal jsem spokojeně přežvykovat.

Maysie dál usilovně pracovala na ničení démonova těla a zlomyslně se u toho šklebila. Vodní provazy šlehaly démona jako bič, občas se stalo, že se objevil slabý výbuch, jak byl kousek démonova těla zničen. Chcípni, ty s*ině jedna. Pomyslela si Maysie. Pak se ozval děsivý řev, že to Maysie málem urvalo uši. Co to ku*wa...?! Pomyslela si. Výbuch, který následoval, Maysie vynesl do vzduchu a odhodil několik metrů na kraj tábora. Štít! zařvala Mayina patronka v mysli a Maysie podvědomě vytvořila vodní štít, ačkoliv nevěděla proč, byla trošku dezorientovaná. Ovšem štít byl pevný a uchránil ji přede všemi létajícími objekty, které by ji mohly zranit. Když prach klesl a Maysie konečně něco viděla, vrávoravě se postavila a rozhlédla se. Všude byla zničená země, tábor vypadal... nu, jako po výbuchu. Z některých místještě stoupala pára a všude se nesl nechutný puch. Po démonovi ani stopy. Pak Maysie uviděla bílou Alfu probodnutou skrz naskrz démoní lebkou a zatočila se jí hlava. Pak se ale jakžtakž vzchopila a rozeběhla se za vlčicí. "YLLIN!!!" Zařvala zoufale. Ano. Volala na ní Yllin a ne Alfo. Obvykle používala oslovení Alfa, tedy na veřejnosti, v soukromí jí říkala prostě Yllin, ale teď byla tak rozrušená, že ani to oslovení nevnímala. Ale i teď byla jako vygumovaná, netušila, co dělat. A tak se na Yllin jen nešťastně podívala. Co mám dělat? Co když zemře???

Tábor
Deštrukcia démona mala deštruktívne účinky. Rozprskol sa na všetky strany a kus mohutnej lebky letel priamo na mňa nebolo šance úniku. Zrazila ma k zemi a  prebodla mi telo skrz na skrz. Zubále mi prerazili hrudník a ja som lapala po dychu. Unikala zo mňa krv aj život. -Ako je to možné... nechcem umrieť, nie svorka, potrebujú ma, ja ich potrebujem, nesmiem skonať. Prosím. Varox!- myšlienky mi lietali ako splašené. Z dialky ku mne prichádzali hlasy. Zahmlievalo sa mi pred očami, chripela som v márnom úsilí sa nadýchnúť, hruď sa mi dvíhala a klesala. -Nesmiem umrieť. Nie takto nie! Prečo mi nepomáhajú... Prečo?- z papule mi vytekal pramienok krvi a vyzerala som takmer ako mŕtva ale žila som. Musím žiť. ,,Chhrrr.... " chriprla som. ,,Chrr pomoc... domov."

SJ - Hranice kiri.
Demon

,,Áno to bude dosť dlhá cesta uvidíme kedy vôbec skončí. Ale už by sme mali ísť." Povedal som a dal som sa do kroku k hraniciam smečky Kirigakure. ,,To vúbec netusím čo je ale asi niečo s tvojej minulosti, snad to raz zistíš." Odpovedal som mu a dalej som isiel k hraniciam, pritom som uvažoval čo očakavať od tohto. -+Ale nezastavoval som sa, Ani som sa nepozeral dozadu len som isiel stale vpred než som sa zastavil pred kirigakurskími hranicami. Pozresl som sa do diali a nakonmiec ich aj prekrocil. Nasial som pachy ktoré tam boli, a cakal. Pritom som sa stale obzeral okolo seba.

SJ --- Hranice Kirigakure
,,Stejně to nezní moc důležitě. Před náma jsou vážnější věci." Řekl jsem a vydal jsem se na dlouho cestu. Nešel jsem moc rychle, abych se neunavil. Šli jsme dlouho.  Celou cestu jsem mlčel. Snažil jsem se vyprázdnit si hlavu od všech zpomínek na minulost. A soustředit se na současnost, na úkol přrd námi. Za nějakou dobu jsme dorazili k hranicím kirigakure.

Tábor

Démon se zdál být poražen. Jenže přes tábor se rozneslo několik kusů jeho těla. Jeden zasáhl i mě. Odlétla jsem o něco dál a bez dechu přistála na zemi. Začnu kašlat. Cítila jsem, že tohle jsem neutrpěla jen já. Ten kus mě totiž zasáhl v blízkosti břicha a tudíž jsem nejspíš přišla o vlčata. Jen jsem doufala že ne o všechna. Oči mi zvlhly. Lopatka už tolik nebolela zato jsem měla vyražený dech. Pokusím se nadechnout. Nic. Než jsem zjistila co se se mnou děje, kde jsem a jestli jsou ostatní v pořádku, padla mi hlava na zem a oči se mi zavřely. Stále jsem mohla dýchat, upadla jsem jen do bezvědomí. Cítila jsem že jestli se z tohodle nedostanu, asi se už neprobudím.

"Yllin... Yllin, prosím, neumírej!" Zavyla Maysie. Tuhle bílou vlčici brala spíš jako matku než jako kamarádku nebo Alfu. Protože skoro všechno, co May uměla, se naučila právě od Yllin. Teď byla zoufalá. Netušila, co dělat a to ji užíralo. Nedokázala jí pomoct. Selhala. "Yllin... já nevím co pro tebe můžu udělat... jestli je tu někde nějaký léčitel který by ti dokázal pomoct, řekni mi, jaký... já ho přivedu... nesmíš umřít..." Kňučela.

kamenné pláně
spal jsem, bylo my chladno a já jak ve snu viděl obrazce temných stínů jak se jmějí, cítil jsem ohyzdný zápach ale viděl temný opar, slyšel vlky vrčet a bouchat rány a sledoval krev a plameny, zorničky se mi pod očními výčky míhaly sem a tam. cítil jsem bolest a strach a zároveň sílu. Spíš a spát budeš, jsi k ničemu šeptal duch v hlavě. ten temný stín který se mě držel od malička ne, nespím! nemohu vždyt jsem tu se syny a s Lunou, jsme tu spolu, teď jsem s nimi mluvil! Hlupáku, spánek je prokletí, jednou mu propadneš a už se tě nepustí a ten démon mi pomohl se vrátit! hahaha smálo se to a JÁ nechápal Démon? démona jsme skolili! jelen zemřel... nechápavě jsem pootevřel oči ale tma zůstávala. zdálo se mi že je otevírám ale tělo neposlechlo. Spal jsem dál. Nemoc byla silnější.
HAHA necháš jí zemřít! nikdo ti neuvěří že jsi za to nemohl! budou ti to vyčítat! jako zradu! že jsi jí v tom nechal! hahaha zavrtěl jsem hlavou a cukal se ve spánku "O kom to sakra mluvíš! nikdo a nic neumírá! odhalím tesáky a cítím jak ve spánku sebou trhám a snažím se probrat
VAROX! zařval tón hlasu uvnitř v hlavě a já poznal hlas Yllin Yllin zaznělo mi v duchu znovu a tentokrát to byl hlas Rinhorna. v tu chvíli jsem viděl celý čas dění kolem sebe co Rinhorn sledoval, celé dění v táboře a nakonec bolest Yllin. Viděl jsem její tělo plné krve... viděl jsem že je po boji. A já to prospal a její hlas přerušil hlas démona v hlavě. ve snu.
Prudce jsem se odtrhnul od země a pohlédl dopředu. Mé tělo bylo kamené a já se rozběhl bez přemýšlení dopředu.
Syn a Luna zůstaly na místě. Ragnavaro tu nebyl. Byl pryč. Rinhorn už po něm pátral a já běžel k táboru. Kameny se cestou nadzvyhávaly pod náporem váhy která dopadala v neskutečn rychlosti na zem. Cítil jsem že nebudu dost rychlí. Musel sem přidat! musel sem letěl...
Již dávno jsme formoval kameny. již dávno jsem se obaloval vrstvou kamenů ale teď to bylo jiné. Mé tělo se obalovala u hřbetu a za běhu se mi tvořila křídla která byla složitá ale přesto jsem je dál formoval a cítil že jejich stroktůra se zužuje aby byly co nejméně zátěžové abych se se svou vahou vůbec dostal od země.
kamenné pláně - tábor
cítil jsem jak se mé tělo zvedá nemotorně od země. jak se snaží odlepit a letěl víš a přesto jsem v běhu nohami nezastavoval a cítil že nedopadám na zem tak pravidelně jako doteď. Stalo se tomu opravdu jak jsem doufal a mé tělo se vzneslo a letělo. Nepřemýšlel jsem nad složitostí letu. Rinhorn mě pomocí magie sunul blíž a blíž dopředu a brzy jsem ani křídla nepotřeoval a přistál dost balvanovitě v "táboře"... byl... byl zničen.
A Yllin... bílá, krvavá koule chlupů, jelikož jí ani síla nedržela pohromadě, ležela pod lebkou v táboře a zoufale funěla. Její tělo bylo zničené a já jen cítil jak se měním během vteřin na masitého vlka. Doběhl jsem k čenichu Yllin a očichal její ránu. Na to byl každý mladý léčitel slabý... Tohle mohl zachránit jedině mistr magie léčení. někdo kdo jí ovládá na plné úrovni... Na to i mana byla slabá... a přesto první co mě napadlo byla Imaginova vyhlídla. Mohla dát Yllin čas. Mohla to oddálit o pár desítek minut... Cítil jsem sílu v mysli ale ani v hlasu a v těle nebyla. Nevěděl jsem co dál. "Ovládá tu někdo telekinezi!?" zařval jsem do davu vlků s doufáním že se někdo z nich ozve

MINUIMI

tábor
Sled událostí jsem vnímala jen velmi vzdáleně. Jakožto stařešinká vlčka jsem se ani nezapojila jelikož bych bylo možná i jen přítěží ale ve chvíli kdy se vše uzavřelo to dopadlo nejhůře jak mohlo... neobešlo se to bez mrtvých, ba bez zraněných ale nejhorší ranou se stala zraněná alfa - Yllin. Varox doběhl po boji. Až po všem co ho smečka potřebovala... Až po tom všem. A teď tu hulákal na lesy. Vlčice Yllin si ale smrt nezasloužila. Ona ne... "Měl by si teď být na jejím místě. NECHAL si nás tu ty "silný" alfo... to by Varg nedopustil... teď tu jsi a rozkazuješ!? teď? smutné... měl si tu být předtím...
mohl si to změnit. nemuselo to takhle dopadnout. A teď chceš pomoc ale dostaneš jí jen proto, že si jí Yllin zaslouží. Já... Já ovládám přenášení. K čemu to potřebuješ?" dokončila jsem pro stařenku vyčerpávající rozhovor a pohlédla na statného syna mého bratra.

Tábor - IV
Poslechl sem si výklad tety, vlčice Minuimi a poté řekl "Dejte mi prosím šanci to napravit...." řeknu a stáhnu v bezduchém gestu uši k hlavě. Poté je hned nastražím když na konci odpoví že ona. "Potřebuji ji odnést Yllin na vyhlídku Imagina..." Potřebuje aspoň něco málo.... a já čas.... polknu a zamyšleně svraštím obočí... Poté se rozhlédnu a zaměřím se na lebku. tu nepůjde jen tak vytáhnout, tohle bude na léčitelých já jsem bezradný. Já nemůžu nic než být dopravní prostředek jelikož s tím nic nezmůžu. Potřebuji pomoc ale nevím od koho, potřebuji čas pro Yllin i pro sebe abych mohl něco vymyslet.... Minuimi se na mě koukla káravým mateřským pohledem a pak se na mě podívala s pohledem souhlasu. Pokývla hlavou a velmi precizně pod Yllin vytvořila antigravitační prostor který bodově obepínal celé její tělo. Pomalu ale jistě se dostala do vzduchu a pak mi dala hlavou znamení že je připravena Yllin přenést "Rychle, prosím" zoufale jsem se rozhlédl po táboře "Brzy se vrátíme.... jen co alfa bude zdravá" nemohl jsem je tu nechat ale Byla tu Hillary, byly tu jiní vlci a nebylo jich málo.
Všichni vlci co můžete přijďte prosím do tábora! hluboce jsem zavil
abych dal alespoň najevo aby vlci co nevěděli o útoku dorazily na místo stání tábora a já i s Minuimi se rychle vydal na Vyhlídku. Minuimi vzlétla i s Yllin ve vzduchu - ona necítila žádnou tíhu lebky a ani svého těla. Já chtěl běžet pod nimi ale Minuimi vyzdvihla i mě a tento prostor přenášela spolu se sebou a rychle letěla k Vyhlídce.
Přistály jsme na vyhlídce a první co mě upoutalo byl pach zděchliny vlka Sasoriho který ležel a rozkládal se na hrobu Caendore. Musím jej pak pohřbít, přinejlepším k tělu Caen aby zůstaly společně, viditelně k ní měl blízko když zemřel na jejím hrobě.
Při této myšlence však Rinhorn - můj patron - pomocí tvé teleportační magie přenesl tlející tělo Sasoriho do hrobu za Caendor aby tam ležely společně
Já okamžitě co to šlo přiskočil k pramenu Many a obrovskou kamennou mísou kterou jsem nechal vzniknout jsem nabral množství many kterou jsem polil Yllin, alespoň trochu času jsem získal když mana jak Peroxid vodíku reagovala na poničené tělo alfy. "Minuimi, teď vezmi tuto misku a dones jí do tábora, budou jí potřebovat!" řeknu rychle k modré vlčici která neváhá a poslechne, protože i jí to přijde rozumné
Minuimi vzala obrovskou kamennou mísu plnou Léčivé Měsíční Many vytvořenou Varoxovou kamennou magií o objemu několika litrů do tábora
Varox prohlédl Minuimi a vedle Varoxe se oběvil patron Rinhorn
"Yllin, jsem u tebe, neboj, pomůžu ti... pokusím se aby to co nejméně bolelo a aby si byla brzo na nohou...." pošeptám k Yllin a novou mísu o něco menší si připravím k ráně po rohu z lebky. polejvám jí dokud nevidím alespoň malé zaléčení v oblasti propichu. Musíme to dát pryč! tu lebku zavrčím v duchu a v tu chvíli jen vidím jak Rinhornův teleportační kruh či jak to nazvat se objevil v polovině rohu lebky a zbytek lebky se ocitl o metr dál ale roh zůstal v Yllin, tím jí ale velmi odlehčil. Ona všal teď ležela na zemi a ani mana neměla dost síly zbránit smrti, i když jí dávala čas. Dokázala by na ní nějakou dobu přežívat ale nepřežila by.... zoufale jsem hleděl kolem sebe a Yllin dál polejval modrou tekutinou zářící azurově.
V tu chvíli se u mě zjevily světélka zářící v tmavé části vyhlídky. Obrazec tvořil tělo vlka s křídly. Koukal na mě a pak na Yllin... Imagin zamyslel jsem se a pohlédl na něj... "Moudrý duchu, pomoz, prosím! já... nevím co dál.... nevím ale nevzdávám to... prosím... pomoz! řeknu k duchovi vyhlídky a sleduji zda zareaguje...
Vlk opravdu pomohl ale jen tak jak mohl
Pohlédl do dálky a v temnu kouta vyhlídky vytvořil obrazec vlka s modrými znaky. černá s modrou tvořila celé zbarvení vlka a já si snažil vybavit zda jej znám. Obrazec též ukázal obrys mapy území. území smečky Zeiss a obrazec Naiome kterou jsem bezokolků poznal. Co s tím má co dočinění má .... kamarádka... zamyslím se znovu tázavě pohlédnu na Imagina. Ukázal obraz vlků běžící do tábora zeiss a poté mě a Yllin a vlka se znamínky a poté mi to došlo.... Asklépios... Vlk temna asklépios... On umí léčit.... "Ale je to jen slabý vlk!" oponuji a poté pohlédnu na Imagina který zavrtí v duchu hlavou že ne. Poté obraz Asklépia zvětší skoro až na několika metrový. Dal mi tím najevo že je velký - silný... "Mohl... mohl by zachránit Yllin!?" zoufale pohlédnu z vyhlídky směrem k území Zeiss. Imagin pokývne souhlasně hlavou že ano a pak ukáže obraz přesýpacích hodin kdy zrnka písku rychle odsypávají.
Nemáme čas...
IV - hranice Zeiss
Pochopil jsem a ve chvíli kdy imagin zmizel jsem nabalil hromady kamenů na své tělo, které se též měnilo na kamenné. V obrovské zátěži magie jsem stvořil mísu přímo pod Yllin a tak jí v míse naplnil manou která obklopovala celé její tělo jak v jezírku. Roztáhl jsem křídla a pohlédl na Rinhorna "Potřebuji aby jsi jí teleportoval na má záda jen co vzlétnu" řeknu rychle. Mísa ve které Yllin leží nemá pravidelný kulatý tvar, naopak má tvar spíše oválu. Tak aby pravidelně obkopovala tělo Yllin ale bylo v ní i dost prostoru na Manu a zároveň se mi dala položit na hřbet tak abych mohl letět. Odrazil jsem se od hrany Vyhlídky a vzlétl. Nejdříve mě váha prudce táhla k zemi ale poté má kamenná křídla podepřel vítr a já letěl rychle k hranicím. Jakmile jsem nabral určitou jistotu v letu, na mých zádech se objevila Yllin i s Manou v míse a já letěl s velkou tíhou a námahou dál. Vyčerpání se ale blížilo a já musel vytrvale doufat že mě nápor magie a síly nezničí dřív než dorazím za hranice Zeiss... Doufal jsem že Naiome nezapomene jak jsme si rozuměly doufal jsem že bude tak hodná a opravdu mi pomůže.... Neznal jsem vlky Niwatu moc dobře ale Asklepia a jeho magii jsem již poznal.