Příběh smečky Kirigakure IV.

Tábor
"Schytali to zrejme rebrá.." pokrčim ramenami. "Tak teda vitaj u nás, nebudem ťa ďalej zdržiavať.." priateľský sa pousmejem a na pozdrav kyvnem hlavou. Nasledoval poriadny lejak, ktorý mi poriadne prevetral srsť a ulizal ju k telu. Môj cieľ bol teraz sa hlavne schovať pred týmto nepriaznivým počasím. Dážď mi v celku ani tak nevadil, ale vadil mi takýto lejak, ktorý v priebehu pár minút vytvoril z prašnej zemi bahnove kúpele. Na okraji tábora som už minule našiel menšiu jaskyňu, do ktorej som plánoval ísť a schovať sa. A tak som aj urobil..

Druhý deň
To naozaj som zaspal? pomaly otváram zlepené oči. Dážď bol preč a sivu oblohu vystriedalo opäť príjemné hrejivé slnko. Cítil som však ale, že sa niečo udialo a mal som nutkanie ísť do tábora medzi vlkov zistiť, či sa moje intuície naplnili alebo nie.

Räqo
LNS
Räqo sa chystal niečo povedať, keď sa do jeho hlavy dostala nejaká myšlienka ktorá rozhodne nepatrila jemu. Nahlas zavrčal. Rys Lynx cúvol a kráčal preč. O chvíľu neskôr sa tam vynoril aj ďalší vlk. Chcel sa na neho vrhnúť, no potom ten vlk použil svoju mágiu a on zneistel. Nechápal prečo chcel na neho zaútočiť, no vrčať neprestával. Nemal až tak slabú psychiku, bol veľmi hrdý, veľmi sebavedomý a občas si až príliš veril. Navyše jeho mágia bola založená na protikladoch, čo znamenalo, že bol chvíľku schopný odolávať mágii. Potom to však pominulo. Neisto sklonil hlavu a zvesil chvost na znak rešpektu toho vlka, hoci netušil prečo to urobil. Nevedel, že to spôsobila mágia.
//Keď už sa to začalo, bola by som rada ak by sa to skončilo čo najskôr, potrebujem s Räqom odísť preč.

LKS
Když jsem, ale uviděl v jakém stavu je tahle rodina, okamžitě jsem magii dal pryč, nenudu se zbytečně vyčerpávat tam, kde nemusím. Pozoroval jsem vystresovanou matju s vlčaty, kteří nebyli až tak v dobrém stavu. Nepotřeboval jsem je. Nebudu se námahat, nechám to na nich. Čekal jsem, jak tahle rodina na mě zareaguje. Usmál jsem se.

Když se před námi objevil nějaký vlk, stáhla jsem ocas ještě víc. Z nějakého důvodu jsem se donuceně ještě víc přikrčila. Však když pocit donucení odešel, já se ani nehnula. Jsi tak neschopná... Prolétlo mi myslí. Podřízeně jsem vydala opravdu tichý kňučivý zvuk. Měla jsem milion chutí utéct a schovat se před světem...

Räqo
LKS
Rešpekt a schopnosť uznať autoritu vyprchávali spolu s mágiou ktorú vlk zrušil. Hlavu hrdo zdvihol a vypäl hruď, z jeho postoju bolo cítiť dominanciu. Nebol vystrašeným vĺčaťom, veril si- až príliš. Podišiel k matke a sebavedomo hľadel na cudzinca. Zavrčal. Samozrejme, pravdepodobne to vyzeralo smiešne- bol len dospievajúcim vĺčaťom, hoci bol vysoký, nikto by si ho nezmýlil s dospelým vlkom. Úsmev toho vlka ho nahneval. ,,Kto si? Nepáchneš ako svorka," ozval sa nakoniec. Aj tak sa tu už dlho nezdržím, pomyslel si.

LKS
Zasmál jsem se. Nemohl jsem se udržet, vlče, které na mě zavrčelo mi proste přišlo roztomilé. Podívám se mu do očí. ,,Jsem Ra's Al Ghul, hlava démona. a máš pravdu, nejsem ze smečky, protože smečka je jen přítěž, která ti leží na zádech." Povím. Teď moje pozornost byla na malém vlčkovi, s nikým jiným jsem nemluvil, jen s ním.

Räqo
LKS
Smiech ho iba ešte viac nahneval. Hrabol labou do zeme, pričom kovový náramok mierne cinkol. ,,Räqo," povedal hrdo svoje meno. ,,Svorka nie je na príťaž ak je dobrá. Ak nie je slabá a nezničí ju iba jeden démon. Ak je silná," povedal, no vlka si stále premeriaval pomerne nahnevaným pohľadom krvavočervených očí. ,,A ak je temná a neverí tým nezmyslom o svetle," dodal takmer šeptom. Nebol si istý čo si má o tom vlkovi myslieť. Túžil ísť preč a pomstiť sa otcovi za to čo urobil jeho matke. Túžil nájsť tú temnú svorku. Túžil odísť ale zároveň túžil ostať. Len tak, aby mohol ublížiť sestre.

Demon
LKS

Pozoroval som ako Ras Isiel rovno tam. Mágia fungovala a oni sa poklonili, ale nakoneniec ju vipjal. prezeral som si tu rodinku, vlca bolo schopne uznaval som take vlcatá ale matka bola slaba, a bolo to vidieť aj z jej chovania. Pocuval som rozhovor Rasa A toho vlčata Räqo. Nakoniec my napadlo že bolo by dobre vijsť z kriku von a ukazať že tu nieje sám. Pomaly som isiel z kriku von, a už mohlo vlca vidieť aj mna. ,,Pre teba možno priťažou svorka nieje, ale pre nás je a vždy aj bude. Nás svorka bud vihnala, alebo časom donutila aby sme ju zradili. Zo svorek nemame strach, a zakony nerešpektujeme." Povedal som Hrubym hlasom, pricom sa mi vdaka mojej mágii na chrbte objavili na chvilu zlaté plamene. ,,Ale vieme aj zabíjať co vela svitakov ako ste vi nedokáže." Poslal som mu myšlienku.

LKS
,,Není žádný svit, žádný temno. To jsou jen kecy. Všechny smečky jsou naprosto stejné. Všude se musíš podřizovat a sloužit a nic z toho nemáš. A stejně skončíí jako Omega" Odpověděl jsem. Byl jsem rád, že Demon konečně promluvil. Aspoň to půjde rychleji. Ale u těhlech mi to bylo jedno, přišla mi slabá. Taky byla už podle mě dospělá, možná úplně.

Tábor --- Hranice
No, tak tohle je nějaký zmatený?  On udělal dohodu, ale ona stejně umřela? Tohle nedávám. Jsem jen chvíli pryč a smečka už je v háji. Potřebuji si provětrat hlavu. ,,Potřebuješ zemřít!" Pronesl mi jen tak v hlavě můj zvrácený patron. Rozběhl jsem se. Chtěl jsem se tím trochu uklidnit. Běžel jsem dlouho, snažil jsem si vyčistit hlavu. Najednou uvidím bílomodrou vlčici, vypadala ztraceně. Můžu ji pomoct, aspoň budu myslet na něco jiného. ,,Zdravím. Jsi v pořádku?" Zeptám se.

Hranice

Stíla sam na hraniciach. A cim dal viac som pocitovala hlad, lebo uz par dni som nemala ani kusok jedla. Obzerala som sa okolo seba a rozmyslala ci isť dalej alebo nie. V tom som zacala citiť pach ktý bol coraz viac silnejsí. až som uvidela vlka, ktorý dosiel až kumne. Moc som cudzím vlkom neverila a bala som sa ich. Stahla som chvost medzi nohy, a usi k zatilku. Strach namne bol vidieť. trochu som cuvla dozadu ale len trochu lebo strach mi to nakoniec viac už nedovolil. ,,A.....Ano s.. som." Odpovedala som koktavo, lebo som nedvoverovala. A v tom sa ozval moj zaludok.

Hranice
,,Vážně? Nevypadáš tak? Nemáš hlad?" Řekl jsem.Vlčice se mi zdála trochu vystrašená. Nevypadala, že je zdejší. Byla asi už dlouho na cestě. ,,Neboj se. Já jsem Haymitch Fireshadow, delta zdejší smečky. A kdo jsi ty?"Zdvořile jsem se představil. Měl bych ji dovést do tábora, ale tam je teď hrozný zmatek. A já tam nechci ani páchnout, jinak bych musel zakousnout alfu.

Räqo
LKS-Lúka múdrych-Hranice s Ishimurou
,,Je. Ako je deň a noc, je Svit a Temno. No raz príde doba kedy tma zničí svetlo, keď zhasne posledná štipka nádeje. Nemám rád Alfy ktoré nimi nie sú, tie ktoré nemajú ani kvapku autority a sily," povedal. Pri ďalšej myšlienke ktorú mu Demon poslal sa mu však na tvári roztiahol úškrn. ,,Keby som mohol a mal trochu času, zabijem Rialixa a tú druhú. Sú slabí, rovnako ako ona. Nie som zo Svitu. Už nikdy nebudem zo Svitu," zavrčal. V krvavočervených očiach sa mu zvláštne lesklo. Otočil sa a podišiel k svojej sestre. ,,Raz dokončím čo som začal a z tvojho kožuchu si urobím plášť. Zaplatíš," šepol potichu, tak aby to nikto iný nepočul. Nevedel však, že sa mu už pravdepodobne nikdy nenaskytne príležitosť dodržať svoj sľub. Už nikdy nebudem nosiť ten rod. Vytvorím si nový, lepší. Už nie som hlúpe vĺča zo Svitu ktoré sa nechalo naivne prehovoriť, ktoré bolo dobré k cudzincom. Odteraz budem iný, pomyslel si odhodlane. ,,Tak ja asi pôjdem," povedal takmer ľahostajne. Mávol krídlami a vyletel do vzduchu. Letel smerom k Lúke múdrych. Chcel sa dostať k hraniciam čo najrýchlejšie. Chcel zmiznúť od nich všetkých. Zraneným uchom mu prešla bolesť a on sotva počuteľne zaskučal. Bolelo to. Cítil hnev a nenávisť k celej svojej rodine okrem jeho matky. Bola možno naivná, no určite nebola až taká svetlá. Určite nie. Vlastne... možno áno. Asi áno. No ja sa tam už nevrátim nikdy. Okrem toho aby som splnil sľub tej Dúhe, zauvažoval. Bál sa, že ho budú prenasledovať, hoci jeho matka, sestra ani tí dvaja nemali krídla. Nakoniec sa priblížil k hraniciam a tak začal klesať až pristál. Rozhliadol sa okolo seba.

Rain
Tábor


Přistanu v táboře. Moc dobře jsem to tu znala. Jednou jsem měla možnost být členem, možná kdybych Draca odmítla, ale pak bych byla sama. Určitě. No a teď chci pomoct právě od toho. Déšť smyl dost pachů, ale já tušila že tu Yllin je. Kde by mohla být? ptám se sama sebe v mysli. Bohužel jsem nevěděla že je Alfou a ani to že je po smrti. To teprve mělo změnit mé rozhodnutí. "Nevíte někdo kde je Yllin?" zeptám se. Doufala jsem že někdo ví kde jí najdu.

hranice - tábor
pomalu jsem došel přes hranice zeiss a pomalu přes písečné duny které se zdály nekonečné, klidně jsem nechával tlapy bořit se do písku a měl v hlavě naprosté prázdno. Žádné myšlenky, nic. ve chvíli kdy jsem procházel kolem studánky smíchu jsem se zastavil a pohlédl na svůj odraz. Střihnul jsem ušima a stáhl je. *co tě nezabije to tě posílí* vzdychnu a pomalu pokračuju dál... Bez těla, bez důkazu, vduchu jsem začal přemýšlet co bude dál. Co bude a co nastane až dorazím do tábora. Klidně jsem procházel kolem stromů z lesíka který si Zeiss možná mínila vzít taky, představil sem si že tu teď se mnou je Yllin. Měl jsem se víc snažit. neměl jsem spát. musím to napravit, musím vést tak jak alfa by měla. Mrzelo mě že Yllin zemřela. ne kvůli mě ale kvůli vlkům ze smečky, jelikož ti jí měly za alfu. A mě ne. i když vlastně asi ano. Nevím. Z ničeho nic mě ze zamyšlení vytrhnul pach tábora. Zastavil jsem a pohlédl k vyhlídce. Ach Imagine... proč jsi mě tam poslal vzdychnu a pohlédnu na tábor. Pomalu jdu až ke kraji tábora. Kde se narovnám, z hluboka nadechnu a vyrazím až do středu tábora, vlci kteří v táboře byly si mě zajisté všimly. Když jsem procházel táborem, koukal jsem chvílemi na tlapy a chvílemi zpříma před sebe. Došel jsem až k doupěti alf a vylezl na skalku na které nejraději ležela má matka, Roxynor. Pohlédl jsem na tábor a sledoval spoušť co tu stále byla. Sklopil jsem uši a pak je napřímil.
Z plna hrdla jsem začal dlouhý monolog. Vlci smečky Kirigakure, musím vám sdělit tragickou zprávu. Alfa smečky Yllin, zemřela. udělal jsem pomlku aby vlci vstřebali alespoň trochu informaci. Když sem příšel démon byl jsem se svou rodinou na kamenných plání, ale když mě bylo nejvíce potřeba, spal jsem.... ve chvíli kdy Yllin zvolala mé jméno, ve chvíli kdy jí probodla lebka, jsem vstal a rozběhl se na pomoc. Příběhl jsem pár minut před její smrtí. Rozhodl jsem napravit svou chybu a zachránit její život. Vzal jsem spolu s vlčící Minuimi Yllin na vyhlídku Imagina a tam jsem se od samotného ducha dozvěděl že mám Alfu zavést na území Zeiss za vlkem Asklepiem který jakožto mistr magie Léčení má šanci odvrátit smrt. Věděl jsem že na území je mnoho léčitelů a věděl jsem že mastičkáři a vlci kteří dovedou léčit jsou i u nás. Jenže žádná mastička, ani výluh by nenapravily rány které zanechal démon a jelikož více vlků s malou schopností léčit nebo mazličků by se muselo sejít několik, než by byly schopni rány vyřešit, tak by Yllin utekl čas... Asklepios byl jediná volba... Vím že mnozí z vás by teď nechápaly proč ZEISS by měla pomáhat zrovna nám. A že už předem vstoupit tam by byla smrt ale Já mám s alfou zeiss - s Naiome - velmi dobrý přátelský vztah a doufal jsem v pomoc. Doufal jsem že přátele bude více než spor smeček. Byl. Svolila. A sama řekla že nebít to já, neudělá to. Její syn, Asklepios, se vrhnul do léčení. Vyléčil Yllin, její konečná zranění dokonce vzal na sebe a zařídil aby se její tělo blízké dny léčilo jeho silou... Jenže... Draci si jí vzaly i přes veškerou snahu vlků.
Asklepios pří léčení též málem zemřel. Zkolaboval a byl odkázan na svou matku. Byl bych vám donesl tělo Yllin, jako důkaz že nebyla pošpiněnná, že vlci Zeiss opravdu pomohli Kirigakure, avšak Urozený alfa z královské krve Yllin spopelnil dříve než jsem byl schopen cokoli udělat. Byl to z jeho hlediska neuctivější pohřeb,... sklopil jsem zrak a poté zase pokračoval "Yllin byla zocelená, její tělo bylo celistvé a krásně bílé, očištěné od jizev i od bolesti. Poslední její výdech nebolel, její plíce byly plné a její srdce silné.... řekl jsem a pohlédl na všechny. "Zeiss v tomto případě opravdu Kirigakure pomohla, avšak osud chtěl jiný konec. řeknu a pohlédnu na Hilari "vím, že pro mnohé byla přítelkyně a chtěl jsem její tělo pohřbít mezi předešlími alfami Ankou a Folikem avšak... Její tělo shořelo v dračím plameni dříve než jsem mohl zareagovat..." řeknu dlouze a poté pohlednu na tábor a s hrdě vyplou hrudí zavyji na celé území a možná i dál za hranice "Alfa smečky Kirigakure, ALFA YLLIN, je mrtvá"

Zemaris Del Biance
Hranice

Na jeho prvé dve otázky som ani neodpovedala. Lebo nehovorila som pravdu. A bála som sa odpovedať. Ale keď sa Spital ci mám hlad tak som len zsknucala ako malé zranené vĺča, a len kila hlavou a sklonila ju k zemi. Bol zdvorilo a predstavil sa mi. Ale ajtak som mu ešte nechcela veriť. ,,Z... Zem... Zemaris Del B.. Biance." Povedala som svoje meno ale ajtak som stále koktaila. Mala som o niečo menší strach ale hlad bol čoraz väčší. Nakoniec som zdvihla pohľad na vlka, a v tom som zapocul a závitové ktoré oznamovalo smrť. A môj strach trochu narástol.

Bezmocná a hloupá. Ano. Přesně to jsem byla. A matkou jsem byla ještě horší. "Räqo..." Zašeptala jsem do prázdna. Syn mi utekl a já nebyla schopná jej zastavit. Proč mě něco nutilo stát na místě a nedovolilo mi běžet za synem a přesvědčit ho aby neodcházel? Cítila jsem se strašně.. Když jsem se konečně dokázala donutit hnout vzala jsem Asuku mezi zuby a kráčela z lesa pryč klusem. Srst kolem očí už jsem měla od slz ulepené. Chtěla jsem běžet do doupěte, však do čenichu mi vlítl pach Mirokiho, tak jsem se vydala ta ním. Spatřila jsem ho ležet. Asuku jsem položila na zem a vykročila přímo k němu. "M-miroki?" Dotkla sem se jej čumákem a vyslovila jeho jméno tiše, protože kdybych to řekla nahlas, hlas by mě zradil v půlce slova..

Tábor

Byla jsem unavená, proto jsem si lehla do trávy ke stromu a odpočívala jsem, neboť mamka nic neříkala. Sledovala jsem, jak Varg odchází a napadlo mě, že to já bych měla odejít, ne on. On by měl zůstat. Jenže na druhou stranu jsem svého strýce plně chápala. Nechtěl, aby ho vlci viděli umírat jako slabého starce. Tomu jsem rozuměla.
Pozorovala jsem mamku Minuimi a také taťku Lestera a ostatní vlky v táboře, zatímco jsem ležela stočená v klubku a čekala na matčina slova.
Varg již byl nějakou dobu pryč, zatímco tady panovala napjatá atmosféra. Co bude dál? V tom mě z přemítání vyrušil návrat bratrance. Zvedla jsem hlavu a naslouchala. S každým slovem jsem cítila hořkost a podivné pocity zaplavovaly mou mysl.
Yllin je mrtvá... Zemřela Alfa... Vlci odcházejí...
I když Vargův odchod s touto událostí nesouvisel, myslím, že pár vlků odešlo právě kvůli tomu.
Kirigakure slábne! A další ztráta území je jen k tíži. Pokud nás Zeiss okouše, Kirigakure zanikne. Se smečkou to vůbec nevypadalo růžově. Spíš černě.

Tábor
Potěšilo ho, když jej matka uznale pochválila. Jistě, koho by chvála netěšila, natož od někoho, koho považujete za důležitého. A proto jej ta slova hřála u srdce a cítil se hrdý na svůj počin při záchraně tábora smečky. Ještě však nebyl členem. Na lov? Proč ne. Zda-li pak máma ví, že jsme společně se strýčkem Mitchem složili srnu? Měl bych jí to říci. Napadlo jej, ale než cokoliv řekl, přišel do tábora táta. Tvářil se dosti vážně a svého syna si vůbec nevšímal. Ragnavaro naslouchal. Alfu Yllin přiliš nepoznal. Vlastně ani netušil, kdo přesně to je - totiž... kdo to byl. Slyšel o ní jen z vyprávění dědečka Varga, ale sám si bílou vlčici nepamatoval a tudíž necítil onen smutek, který panoval v celém táboře. Jednoduše tomu nerozuměl a jen pozoroval, proč se vlci tváří tak tragicky, jako by jim uletěla beruška.