Příběh smečky Kirigakure IV.

Tábor

Pozoroval jsem jak si vlčata hrají. Räqovo první slovo bylo jméno jeho sestry Asuky a její jsem byl já. Překvapeně se usměju. Najednou Rias porodí další vlče. Bylo černo modré. Nepodobalo se moc ostatním krásně barevným vlčatům a ani Rias moc ne. Asuka se odplatí podívat se na vlček zatím bezejména. Čekám jestli mou partnerku něco napadne. Nějaké jméno.

Tábor
Oznámil som alfe skutočnosť, že Rias má malých, ale nečakal som, že má požiada aby som jej ich ukázal. Zatvárim sa prekvapene, pritom strihnem ušami a prikývnem hlavou. "Následujte má prosím," prehovorím k nej, pritom pomály prejdem po tábore späť k Rias, Mirokimu a malým vĺčatám. Ked kním prijdem posadím sa a čakam kedy za mnou prijde alfa. Očkom pritom pozriem po vĺčatach a pousmejem sa.

LKS → doupě → za hranice
Prudce jsem zabrzdil. Zběsile jsem se rozhlížel, větřil a pochodoval kolem. ,,Vždyť tu byla!'' dostal jsem ze sebe rozrušeně. Běžel jsem hned za ní. Teda skoro. Rozeběhl jsem se k našemu doupěti a bez váhání do něj vtrhl. Pelech i celé doupě bylo prázdné. Pach mé partnerky se vytrácel. ,,Tady taky není.'' zoufale jsem se otočil k Abeky, která celou dobu mlčela. ,,Víš..'' začala a očima nervózně těkla pryč, aby se vyhnula očnímu kontaktu se mnou. ,,Třeba to byl jen přelud. Třeba sis jen vsugeroval, že jsi jí viděl ...'' špitla. ,,Jen přelud.'' zopakoval jsem tiše a nedůvěřivě se ještě jednou rozhlédl po doupěti. Nikoho krom Aby už tu nemám. Ani do smečky nepatřím. V hlavě mi šrotovaly myšlenky. ,,To se stává, miloval jsi jí a-'' ,,Mlč.'' prudce jsem se stočil opět k Abeky. Ta ihned zklapla. Z jejího pohledu jsem pořádně nedokázal vyčíst její pocity. Vypadala zmateně. ,,Jdeme.'' broukl jsem a odkráčel k východu z doupěte. Ona však stála na místě. ,,Jdeme!'' vyštěkl jsem. Zhrozila se. Zklopila ouška a došourala se ke mě. Když jsme se střetli poprvé, malém jsem jí zabil, ale od doby co jsme přátelé bych jí nezkřivil jediný chlup. Není divu, že se tvářila tak vyděšeně. Přikývl jsem. Zlost ze mě hned vyprchala, ale já se nedokázal omluvit. Prostě mi to hrdost nedovolí. Bez dalších slov jsem se rozešel pryč i s Aby.

Úkryt (tábor)-Tábor
Räqo si všimol, že pri čierno-zelenej teraz leží niečo malé a čierno-modré. Tá farebná sa odplazila aby sa na to išla pozrieť, no jemu sa nechcelo. Omnoho viac ho teraz lákal ten otvor v tomto priestore ktorý určite niekam viedol. Niekam preč. A hoci ho niečo v tlame bolelo ako keby mu tam niečo rástlo (zuby), on chcel ísť von a zistiť čo tam je a ako to tam vyzerá. Opatrne teda vstal a spravil niekoľko krokov. ,,Pléč," zamumlal sám pre seba. Zakopol, no akýmsi zázrakom udržal rovnováhu a dostal sa k východu z jaskyne. Spravil ešte dva-tri kroky a ocitol sa vonku- v Tábore, hoci on nepoznal meno tohto miesta. ,,Pleč, preč od zeuných a čudných tvouov," mumlal.

Doupě Alf - Tábor
Otočím se na Yllin a nechám si potvrdit svoje slova. "Mana zabere," pomyslím si rozhodně a nechám May pít léčivou manu z Imaginovy vyhlídky, kde se ukrývá její pramen. Packou si přisunu od bílé vlčky misku a děkovně na ní kývnu. Zbytek léčivé tekutinu naliju do misky a do své lahvičky dám opět perlu a zavřu ji. Vodu jsem tam plánovala dáti později, protože mě Maysie potřebovala. "Zbytek many máš tady v misce, ale teď je důležité, aby sis odpočinula a nabrala sílu," poručila jsem ji, ale vlídným a starostlivým hlasem. "Yll, myslím, že se o May postarám sama. Tebe vlci určitě už potřebují venku," pousměji se na kamarádku a zůstávám v doupěti. Jednou usnu, ale snažím se kontrolovat stav své pacientky...

Brzy vypadá už docela zdravě a proto vstávám. "Pokud se ti ještě přitíží, tak sem ještě přijdu. Nechám u tebe Kat," oznámím ji s lehkým úsměvem na tváři a pomalu kráčím k východu. "Hlavně, že si už v pořádku," špitnu k ní, kývnu na Kat, která přicupitá a lehne si vedle Maysie. Brzy už ucítím studený závan větru a usměji se, protože zimu miluju. Spatřím Amiase, Aite a ještě jednu vlčku. "Jak pak se jmenuje? Vždyť jí znám. Hledala tu bylinu, když tu řádila ta bestie kočka," "Haru, ty hlavo děravá," "Mlč, ale dík," odpověděla jsem, došla k nim a na pozdrav na ně kývla. "Spavá nemoc, že? Bylo by fajn, kdyby byla v teplu. Mohu nabídnout svoje doupě u Zrcadlového jezera, pokud teda nemáte doupě někdo z vás blíže," starostlivě pohlédnu na Haru a pochvalně kývnu na Aiteho. "Když se probudila ze spavé nemoci, tak se i vzpamatuje. Neboj, ale bohužel ti více než s nabídkou, že může se zotavovat a nabírat síly v mém doupěti, nepomohu," pošlu Aitemu do hlavy a otočím se na Yllin a toho zeleného vlka (Teli).  "Moje zapomínání na jména je doopravdy katastrofa," povím v mysli Sokovi a ten se jen zachechtá. Pozdravím je a Yllin daruji poklonku, jaká náleží Betě a to sklonění hlavy. "Potomstvo? To bude asi té vlčky, jak byla s Grafity," pomyslím si a Soka jen souhlasně zamručí. "Snad jsou všechna zdravá," přeju si a zůstávám u Haru s Aitem a Amiasem. Jen se ještě skláním, otvírám lahvičku, dávám do ní sníh a po té ji samozřejmě zavřu.

Tábor - nějaké doupě v táboře
Přikývl jsem. "No jistě, že se postarám o svou matku. Vždyť ona se starala o mě a já se postarám oni." Haru jsem nakrmil požvýkanými sousty. Možná bych je mohl i předtrávit, aby to měla snažší, ale ocenila by to? To maso, které jsem ji natrhal a nakousal na malé kousky by ji mělo pomoci. Ještě potřebovala teplo. Přenesl jsem ji proto do jednoho zdoupat, které bylo prázdné. Vypadalo útulně a tam jsem Haru uložil.

/Úkryt -> Tábor/
Docela jsem si užíval, že veškerou pozornost nyní měla malá vlčata. A když z vlčice vypadlo čtvrté hovínko, které se mělo v pozdějších dnech změnit na vlče, už se zdálo, že je poslední. Zvedl jsem lehce hlavu a zatřepal s ní. Něco mi říkalo, že se venku otepluje a jakmile se tam vydalo prvorozené modré vlče, pomalu jsem se vydal za ním. Cestou jsem se ale zastavil, protože mi začaly znaky na těle zářit. Lehce jsem se zachvěl a moje očka se zbarvila na jasně žlutou. Děsilo mě, co se s mou srstí děje. Najednou vzplála. Ten žár jsem necítil. Bylo to docela příjemné teplo, ale nepálilo to. Přesto jsem se stočil do klubka, pro jistotu. Cítil jsem, že se něco děje. Plameny byly nejdříve fialové, potom se postupně přes růžovou změnily na červeno. Poté uhasly a mé znaky již nebyly fialové, ale červené. Poznal jsem to na tlapce, kterou jsem takto, jakožto skrčený, viděl. Opět se mi od tlap začalo kouřit. To je ta magie, jak tomu Destiny tehdy říkala... ale já to nechci... pomyslel jsem si a rozběhl se ven za vlčetem (Räqo). Přišel jsem k němu a lehce natočil hlavu na stranu. Zatarasil jsem mu cestu, ale tak nějak nenápadně. Tlapky mi již hořely všemi barvami, ale já se tvářil nevinně.

Ragnavaro & Varg



KP
S každým krokem, ba dokonce i skokem, nabývalo vlče víc zkušeností a bylo zdatnější. Jistě, zpočátku vypadalo velmi neohrabaně, asi tak jako malý hrošík, avšak dělalo si z toho vlče těžkou hlavu? Ne! Snažilo se dohnat matku a kladlo mnoho otázek. Ne na všechny dostalo odpověď a přitom toužilo znát tolik odpovědí, kolik otázek vyřklo a kolik si jich jen pomyslelo.

Jednoho dne narazilo na vlka, tak podobného otci, ale zároveň rozdílného. Oba na sebe zírali. Vlče i starý vlk, mlčky, jeden zkoumal druhého, než promluvil starší. A tak se dali do řeči a starý vlk zodpovídal všechny otázky vlčete, ať už byly důležité či šlo jen o hlouposti. Starý vlk byl trpělivý a učil mládě slovům i jejich významům. A tak se mládě dozvědělo o magii, o smečce a o jejich zákonech. O rodině a o historii Varga z rodu Killer a tak dál a dál...

'Vstávej Akio.' Probouzela mě Wayree. Líně jsem otevřel oči a několikrát mrknul, přičemž jsem se protáhl. ''Vždyť už jsem vzhůru.'' Pověděl jsem svojí bílé liščí společnici. V Magicae stále nebylo ani vidu ani slechu po sestrách, ani matce. Nad tím jsem tudíž jenom protočil očima. 'Půjdeme někam?' Zeptala se zvědavě a zavrtěla ocáskem. ''Já půjdu do jiné smečky se podívat. Ty prosím prohledej území mojí smečky a najdi je.'' Požádal jsem ji. Zatvářila se sice uraženě, ale nakonec přikývla a vydala se z doupěte pryč. Já také, ale zamířil jsem k hranicím. Jak dlouho jsem šel, jsem netušil, ale nakonec jsem došel na území, jenž bylo lehce zamlženo. Švihl jsem ocasem a mířil jsem dál územím.

Prošel jsem mlhou a zpomalil svůj krok. Došel jsem k jakésimu jezeru. Nevím jak dlouho jsem vlastně to šel, ale celkem mi vysušilo. Led se z jezera už pomalu vytrácel, stejně jako sníh v okolí. Já se narodil v zimě, tudíž jsem nevěděl co se to děje, ale zřejmě zima pomalu a jistě končila. Posadil jsem se ke břehu jezera a napil se z něj.

HILARY
Tábor - Zrcadlové jezero
Byla jsem ráda, že jsem ještě stihla naplnit svoji lahvičku čistým sněhem, protože začíná tát a tak i v lahvičce je brzy požadovaná voda, kterou používám k léčení ran. Aite si mě nevšímal, ale odnesl svoji matku Haru do tepla a to bylo nejdůležitější. Byla jsem ráda, že se hodlal o ní postarat jako správný synek. Posadila jsem a čekala zda mě někde bude potřeba, ale tábor byl klidný. Jediné co bylo znát je to, že zima nás už opouští a přichází jaro. A taky, že se rodí mláďata jako třeba té vlčce, kterou jsem naposledy viděla s Grafity. Když jsem se zahleděla k jednomu z doupat, který si ta vlčka vybrala a už k němu mířila Yll s tím zelenáčem, tak jsem zahlédla oranžového mladého vlčka s mlaďoučkým vlčetem. "Každá magie je nějak užitečná a tak i určitě ta tvoje. Jako vlkovi ti ji darovali Draci, tak si ji važ...a taky dej pozor, aby se to malé nenastydlo. Sice začíná jaro, ale pořád je chladno," poslala jsem starostlivou myšlenku (Mandarino) vlčkovi a rozhodla jsem se, že bych se mohla projít ke svému doupěti. "Yllin, kdyby si mě potřebovala, tak budu u Zrcadlového jezera. Maysie odpočívá v tvém doupěti, ale je už na tom mnohem lépe, ale nechala jsem u ní Kat," další myšlenku jsem poslala své Alfě Yllin a ještě jsem pokynula Batovi, aby tady zůstal. On by byl mnohem rychlejší než drobná Kat. A teď jsem si mohla odpočinout a moje kroky mířily k mému doupěti.
Zastavila jsem se však za zády mladého vlčka (Akio), který pil z jezera. "Jako Ayl," zavrtěla jsem nechápavě hlavou při té myšlence. "I když začíná jaro, tak voda je ještě chladná, tak dej pozor, aby ses nenachladil," upozornila jsem ho starostlivě, došla k němu a kývla mu ještě na pozrav.

Hranice - Kirigakure - Tábor
Brzy jsem překročila hranice a hle hraničáře jsem tentokrát nepotkala. "Asi už ví dávno, kam moje kroky směřují," napadlo mě a klusem jsem se rozběhla k Táboru kirigakurskému v naději, že tam najdu Alfu Yllin a svého bratra Teliho, kterého jsem chtěla navštívit. Ten nápad mi vnukl můj strýček Kay, protože viděl, že potřebuji si odpočinout. Samozřejmě, že přeháněl, ale návštěva příbuzného nebyl špatný nápad. Zpomalila jsem, když jsem vcházela do tábora a ihned jsem je spatřila oba. Vypadalo to, že mají oba dost práce a já přišla úplně nevhod. Sedla jsem si a čekala až si někdo všimne cizí vlčice a nebo Teli své sestry, ale stejně má tvář byla kamenná, protože jsem chtěla ukrýt smutek. Ano, pořád mě trápilo, že mě Sanito opustil beze slova.

Pil jsem a pokračoval bych dál, kdyby na mě nepromluvil jakýsi hlas. Otočil jsem se a stála tam bílá vlčka. ''Jaro?'' Pozvedl jsem obočí. Ano. Jak jsem již řekl narodil jsem se v zimě a jiné období jsem neznal. ''Kdyby jste měla v sobě oheň, jako já zase tak studené to není.'' Odsekl jsem. Od jisté události jsem svou magii neměl rád, ale musel jsem s tím smířit. Ten dračí oheň proudil mým tělem a já s tím nic neudělám.

HILARY
Zrcadlové jezero
Sedla jsem si a ani mě nepřekvapilo, že neví co to jaro, když je tak mladý. "Ano, jaro. To je jedno ze čtyř ročních období, které se tady na Niwatě a v podobných oblastech střídají. Zima, kterou si zažil ti představovat nemusím, ale jaro je období, kdy se příroda probouzí k životu, otepluje se, navracejí se někteří ptáci a některá zvířata probouzejí ze zimního spánku. Brzy uvidíš, jak na stromech a keřích se objevují pupeny, na některých po té květy a jak se zelená tráva a vyrůstají rostlinky. Další je léto a to je nejteplejší období, kdy můžeš narazit na dobré plody jako jsou borůvky, jahůdky a další. Voda už je teplejší a vlci se v ní rádi zchladí, když je vedro. Poslední z období je podzim. Objevují se další dobré plody, ale stromům i keříkům se zbarví a pak opadají listy, ale jak sis mohl všimnout, tak jehličí zůstává. Pokud si však navštívil tady v Kirigakure Modřínový les, tak to je vyjímka. Tyhle jehlice opadají. Počasí je docela sychravé, některá zvířata se připravují na zimní spánek, někteří ptáci odlétají a takhle je to dokola, rok co rok. Ale třeba na jižní pólu roční období nehledej. Pořád je tam zima i když pravda, že když by tam bylo léto, tak teploty stoupnou, ale věř, že je tam pořád zima a ty by si to za zimu rozhodně považoval," vysvětlím mu s vlídným úsměvem na tváři, ale jeho další slova mě překvapí. "Promiň, to jsem nevěděla. Já jenom znám pár případů, kdy to nemuselo dopadnout dobře," kývnu a zahledím se na hladinu jezera. "Není trochu drzý? Takhle odsekávat starostlivé Betě?" ozval se rychle Soka. "Nemyslím si. Jen ho něco trápí. Jdi si raději zaplavat," odpověděla jsem mu klidně, on jen zamručel a v jezeře se objevil koi kapr. Vyskočil z vody, ale hned do ní dopadl, já se usmála a on spokojeně plaval dál. "Ty si z Fénixe, že?" Podala jsem spíše řečnickou otázku, protože jeho pach ho odhaloval. "Měla bych se představit. Mé jméno je Hilary," kývla jsem zdvořile a čekala zda i on prozradí své jméno.

Tiše jsem si nechal povyprávět i o ostatních ročních obdobích, ačkoliv jsem se na ně neptal. Přes otázky tu byla většinou Alsafi, ale ta někde utekla. ''Zajímavé.'' Na její dotaz jsem přikývl. ''Ano. Jsem z Fénixe.'' Odpověděl jsem. ''Vy jste tady Ishimura, nebo Kirigakure?'' Zeptal jsem se pro změnu já. Věděl jsem jak se smečky jmenují, ale podle pachu jsem je ještě nijak nepoznával. Dokázal bych poznat jen vlka z naší smečky, nebo ze Zeiss. ''Těší mě Hilary. Já jsem Akio Aqua.'' Pověděl jsem. Ačkoliv před chvíli jsem ji odseknul, zásady slušného chování jsem měl, ačkoliv matka mě odsouzela jako samce, co věčně dělá problémy.

HILARY
ZJ
Usmála jsem se, když mi potvrdil, že je ze Stříbrného Fénixe, protože to znamenalo, že mi čumák ještě sloužil dobře. Už jsem nepatřila k nejmladším, ale stará jsem taky ještě nebyla. "Kirigakure," odpověděla jsem mu a už tušila, že si pach už zapamatuje a bude vědět, kde se nachází. "Mě též Akio," pověděla jsem přátelsky, ale to už se zájmem připlavala ryba, přesněji koi kapr, můj patron až k nám. Tedy tam, kde má dostatek vody a jeho hlava vykoukla z vody. "A co tě přivádí na území kirigakurské?" podala jsem mu otázku a usmála se na Soku, který se koukl na Akia. Vypadal šťastně, že zase může plavat a studená voda mu vůbec nevadila.

Tábor
Ten oranžový vlk vyšiel za ním von a zatarasil mu cestu. Jeho znaky boli červené čo si nepamätal, pamätal si, že mali rovnakú farbu ako pár jeho znakov- fialovú. Laby sa mu zrazu rozhoreli farebnými plameňmi a to Räqa vydesilo. ,,Čevrená a faebný oheň, zlé!" povedal. Chcel ujsť od tej farebnej veci hoci nevedel prečo sa jej bojí. No vydal sa zlým smerom- priamo k Mandarinovi. Zastavil sa až tesne pred ním a napriek strachu sa na neho zvedavo pozrel. Opatrne zdvihol jednu labu a bez uvažovania sa ňou priblížil k plameňu. Zo začiatku necítil nič, potom cítil teplo ale nezľakol sa a labu strčil do ohňa. Pocítil bolesť, no napriek tomu labu ešte chvíľu neopatrne držal v ohne, takže keď ju odtiahol, menší plamienok na nej zostal-alebo sa mu to aspoň zazdalo. Rýchlo mával labou vo vzduchu. ,,Moa laba, au," zaskučal. Zrazu pocítil mierny chlad, čo však bolo čudné vzhľadom na to, že labu mal pred chvíľou v ohni, no sotva si to stihol uvedomiť, do pár sekúnd to pominulo. Nevedel, že priamy kontakt s ohňom spustil mágiu a že tých asi päť sekúnd používal mágiu-hoci nevedomky. A taktiež nevidel, že dovtedy mierne vyblednuté fialové znaky nabrali jasný odtieň.

Tábor
Alfa Yllin si zrejme dávala na čas, obzriem sa no spatrím svoju sestru. Keď ju spatrím, mám pocit akoby sa vo mne niečo zlomilo. Sestri.. Pomyslím si, než sa pozriem na alfu. "Bežte touto cestou.. keď ma ospravedlníte.." prehovorím a rozbehnem sa k nej. Na sa jej zavesím okolo krku. "Sestričko, ahoj," prehovorím šťastne a zároveň ticho ako vždy. Tak šťastný z jednej vlčice.. jo a som Crubius, zdá sa, že si si ma ešte nevšimol.. ozve sa mi hlas v hlave. "Čo si?" poviem prekvapene. Tvoja patronka a šup, buď so sestrou.. 

/Tábor/
Zkoumavě jsem si prohlédl to modré vlče. Nic jsem neříkal, jak jsem měl ve zvyku. Poté jsem viděl tmavnout jeho fialové znaky. Najednou mi připadalo, jako by toto byla moje pravá rodina, měli jsme toho s tímto prckem docela dost společného. Jakmile zaskučel, že jej pálí tlapka, jemně jsem k ní sehnul hlavu a začal jí opatrně olizovat, ve snaze zahojit, nebo aspoň ulevit té bolístce, neboť jsem věděl, že za ni mohu stoprocentně já.