Příběh smečky Kirigakure IV.

Ležela jsem a sledovala své potomky. Telo si dával zřejmě na čas s Alfou. Já už se cítila lépe. Postavila jsem se a protáhla se. Rialix vypadal, že spí. "Poslední bude Agura." Pověděla jsem. Následně jsem sledovala jak Asuka se snaží dojít k Aguře a Räqo někam odešel a za ním mířilo to oranžové vlče. Vystrčila jsem hlavu z úkrytu. Sklonila jsem se ke svému prvorozenému synovi a několikrát mu olízla tlapu. "Oheň je nebezpečný Räqo. Musíš opatrně, když jsi blízko u něj." Upozornila jsem jej. Na chvíli jsem ukázala i svůj černý plamen. Ne o moc vetší, než byl Räqo. Nemohli z něj cítit teplo. Nepálil. Otočila jsem se na oranžové vlče a láskyplně jsem se na něj usmála a nechala jsem svůj oheň zmizet. "Už mi řekneš své jméno?" Usmála jsem se na něj a olízla ho na hlavě. Následně jsem se ještě otočila zpět na svého partnera a ostatní vlčata. Vzala jsem Rialixe, Aguru a po chvíli zvažování i Asuku na svá záda. "Nebudeme strašit v Táboře ne?" Zazubila jsem se. "Pujdeš s námi?" Zeptala jsem se malého oranžového vlčka.

Louka Úsvitu » LKS » Tábor
Sotva jsem přešel skrz rozlehlou louku, mohl jsem si povšimnout tání sněhu pod mýma tlapkama. Můj život jakoby poslední dobou ubíhal rychleji a svět okolo mě se stále měnil. Nevěřícně jsem nad tím zakroutil hlavou a kráčel bezhlavě dál. Vlastně jsem ani netušil, kde a na čím území se nacházím, zda-li tu mám vůbec nějaká práva na existenci, ale tolik mě to netížilo. Byl jsem přeci cestovatel, objevitel, a dal bych tlapku na jakékoliv zakázané místo, jen abych pocítil tu vlnu pokušení. Pohodil jsem hlavou a zatřepal tak svým ptačím peřím. Dostával jsem se pomalu do nějakého neznámého lesa, kterým jsem musel nejprve řádně prokličkovat, abych vůbec našel cestu ven. Vynořil jsem se pak na jakési mýtince, kde cizí pachy vlků náhle razantně zesílily. Zdálo se, jakoby tu snad bylo někde poblíž místo, kde se všichni zdejší seskupují. S touhou po jakékoliv společnosti alespoň na chvíli jsem se rozešel svižnějším krokem po směru pachů, přesně jak mě vedl můj čenich, který ještě nikdy nezklamal. Eh.. spíše vždy vyhledával problémy, ale... to je jen pomíjivý fakt, heh. Netrvalo ani moc dlouho a já prošel skrze mlhu, za kterou se zjevilo menší údolí, zřejmě tedy Tábor zdejších vlků. Vkročil jsem pomalu k jeho kraji a klidným nevinným krokem jsem tudy procházel. Rozhlížel jsem se okolo a pozoroval vlky. Zdálo se, že zde bylo docela rušno.

Přikyvnul jsem a můj pohled se stočil opět na jezero a na rybu, jenž v něm plavala. ''Asi mám oběd.'' Olízl jsem se a uchechtl se. Při jejím dotazu jsem se na ní zase podíval. ''Hledal jsem mámu, nebo aspoň sestry. Už delší dobu se neukázali.'' Promluvil jsem jakoby se nic nestalo. Měl bych to brát vážněji, ale proč zase jo? Já málem zemřel a ona se starala o Mandarinku. Spíše by mě zajímalo kde zmizeli Electra s Alsafi. Ovšem máma, byla stále moje máma a tak mě zajímalo kde je. Však z hledáním jsem nespěchal.

/Tábor/
Jakmile vykoukla Rias, lehce jsem se stáhl - ouška k zátylku, ocas mezi zadní tlapky a přikrčil se. Teď mě potrestá, za to, že moje plameny spálily toho malého. Určitě jo. S vlčaty mi to nejde. Je to špatný... pomyslel jsem si, avšak odpovědí mi bylo olíznutí. Podíval jsem se na ni omluvným pohledem, na její první otázku jsem zavrtěl hlavou. Bylo tady až příliš vlků na to, abych se odvážil promluvit svým nemotorným jazykem. Když však své vlčata nabrala na záda a položila otázku druhou, pokýval jsem spěšně hlavou a má žlutá očka se změnila na zelená, což u mě znamenalo neutrál, nebo nadšení. Rozešel jsem se pomalu za ní.

Tábor
Zrazu sa tam zjavila jeho mama a vyčarovala akýsi čierny oheň ktorý však nepálil. Räqo trochu cúvol no keď oheň zmizol, podišiel bližšie. Jeho mama zobrala ostatné vĺčatá okrem neho na chrbát a asi chcela ísť niekam preč. ,,My ideme pleč?" opýtal sa zvedavo svojou stále nemotornou rečou. Popálenú labu opatrne zdvihol do vzduchu, ešte stále ho trochu bolela, no bolesť ustupovala a na mieste kde ju strčil do plameňa zostala pomerne veľká popálenina. No napriek tomu sa tešil, že idú preč. ,,Ideme preč, ideme pleč, ideme préč, preč, preč!" zvýskol nadšene a vyskočil do vzduchu. Zrazu si uvedomil niečo čudné- dokázal pohnúť nejakou vecou na chrbte (krídlami). Pohol tým a počul plesknutie krídel- ako keby nimi pohol vo vzduchu. No skôr než si to uvedomil, dopadol pomerne hladko na zem. Znova však zamával krídlami. Najskôr sa nestalo nič, iba nimi mával. No potom sa mu zazdalo, že ho trochu nadniesli. Skúsil to znova, no bez výsledku. Hnevalo ho to. Naštvane mávol krídlami z celej sily a podarilo sa mu dostať do vzduchu. Rýchlo začal mávať krídlami, no malo to asi taký efekt ako lietanie u sliepky a tak znova dopadol na zem.

Tábor
Chvilku čekám s kamenným pohledem, ale když se ke mně rozběhne můj milovaný bratr, tak se mi na obličeji rozzáří široký úsměv. Obejmu ho šťastně a nepouštím. "Ahoj, bratříčku," pozdravím ho a jsem ráda, že jsem se sem nakonec vydala. "Jak se máš Teli? Co smečka a rodina?" Začnu se ho vyptávat a pustím ho z objetí. "Strašně moc tě ráda vidím," řeknu upřímně a v duchu děkuji Kayovi, který chtěl, abych si sem šla odpočinout a já toho nelitovala. Ač jsem chtěla pomáhat své smečce, tak být zase u svého bratra bylo lepší. Taky mě potěšilo, že byl zase v mém v životě, protože nějakou dobu jsem se s ním vůbec nepotkávalo a to bylo, když jednou šel pryč z doupěte.

HILARY
Zrcadlové jezero
Při slovech mladého vlčka jsem se trochu zamračila, ale tvář se mi hnedka vyjasnila. "Oběd? To nikoliv. Tohle je můj patron, Soka," kývla jsem k rybě a uchechtla jsem se. Ryby jsem k jídlu milovala, ale Soka se nikdy neměl stát něčí svačinkou. "Ráda bych ti pomohla Akio v hledání, ale asi je bohužel neznám. Tedy pokud se tvoje mamka nejmenuje Alyss. To je totiž jediná vlčka, kterou znám z Fénixe," omluvně se na něj podívám a pak se koukne zase na jezero. Soka zase odplaval, ale já se o něj nebála. Měl dobrou magii a já věděla, že se o sebe umí postarat. "Alyss jsem poznala, když měl duch Imagin výklad o bylinkách a nemocech. Černý snílek," vzpomínala jsem a doufala, že ji zase někdy potkám. Nečekala jsem, že by zrovna Alyss mohla být jeho matkou, protože ani trošku nevypadal jako ona.

Telantes | Tábor -> Okolie tábora
Pozorujem ju pritom jemne mávam chvostom. "Hexy," spokojne strihnem ušami pri pohľade na ňu. "Tu nie, poďme sa prejsť," poviem tiško pritom pomály prejdem k hranici tábora. 
"Aj ja teba rád. Tak, dá sa to keď to mam takto povedať," zamyslene poviem v momente keď opustim tábor. "Až na to, že som nenašiel mamču s otcom a to tu budem nejaky ten čas," povzdychnem si.

Zrcadlové jezero
Zahleděla jsem se na hladinu jezera, kde plaval Soka. Bylo to vůči dravcům nebezpečné, ale on nebyl pouhá ryba, ale patron s magií. Nad slovem "škoda" jsem se jen zasmála, protože jsem moc dobře věděla, že jen vtipkoval. "Destiny? Tak tu bohužel neznám," řekla jsem zamyšleně, ale tu vlčku jsem doopravdy neznala. "To je škoda, protože je to fajn vlčka. Sice takový snílek, ale je hodná. Nejspíše ji postihla spavá nemoc, protože už je to nějaká doba, co jsem ji viděla i když do Fénixe nechodím," připustím a nakloním hlavu. "Ale aby tě taky tvoje mamka a sestry nehledaly. To by jste se honili po celém Niwatu," upozorním ho vlídně a s lehkým úsměvem na tváři.

HEXY DE MAL
Tábor - Okolí Tábora
Taky zavrtím ocasem, protože jsem byla doopravdy nadšená z přítomnosti svého bratra, že jsem ani na Sanita nevzpomínala. Pomalým krokem se vydám za Telem z tábora a pořád mi na tváři září úsměv. Poslouchám jeho slova a jen nepatrně kývám. "Doufám, že je nepostihla spavá nemoc. A nepotkal si tu aspoň Lumi nebo Zhiu?" Zeptám se zvědavě na sestřičky, ale zpráva o rodičích mě trochu rozesmutní, protože jsem je chtěla zase vidět. Celou moji kirigakurskou rodinu, kterou jsem měla ráda tak, jako ishimurskou a jako Dawa. "Pak budu muset jít ještě za Vaší Alfou Yllin, abych se jí konečně zeptala zda Vás mohu navštěvovat. U nás to ví Dino, Kay a Spirit, ale je to zajímavý, že jediného cizího dospělého vlka jsem tady v Kiri jako vlče potkala jen Yllin a teď je Alfa. To je docela fajn," povím klidně s lehkým úsměvem, který mi vyčarovala Teliho přítomnost.

Tábor
Obcházel jsem pomalu Tábor a sledoval zdejší vlky. Náhle jsem mezi hloučkem vlčích kožichů zahlédl jednu starší známost. Vypadalo to, že se právě chystala k odchodu, navíc se kolem ní motalo pár malých tlapek. Napřímil jsem svá ptačí pera s trochou nadšení, a jelikož jsem k nim byl docela blízko, rozklusal jsem se a přiběhl až k nim. "Ahoj Rias!" Pozdravil jsem a zazubil se. Věnoval jsem jí krátký pohled. Trochu se změnila, pravda. Poté mou pozornost upoutala malá stvoření vedle ní. Zřejmě její vlastní vlčata, huh? Podivil jsem se a prohlédl si každého z nich od hlavy až k patě.

IV
Její slova ji poměrně zvedla náladu, ať už šlo o to, že vlčice byla ochotná jít s ní až do tábora, tak o fakt že ji nazvala svou kamarádkou. Nikdy se nekamarádila s nikým živým a tak to brala jako něco fakt velkého a vážného. O něčem takovém přece nemohla lhát. To se nedělá. Přikývla proto zaslepená tím "přátelstvím" i na její další slova a šťastně zavrtěla ocasem. Z vlčice šel stále dost strach, ale každý byl koneckonců něčím zvláštní a pokud chtěla mít kamarádku, musela se přece naučit brát ji takovou jaká je. ,,Jsou to moje sestřičky, nemůžou být." Řekla jako by to byla naprosto jasná věc a nenápadně se dala do kroku. ,,Jinak..." Zamumlala a dál se ke své mamce už nijak nevracela. Snad proto, že sama nevěděla co si o tom všem myslet. Bylo to na ní až moc složité. ,,Eh...Jak?" Řekla překvapeně s trochu skleslým výrazem, ten ovšem zmizel jakmile se ji dotkla. Celá ztuhla a silně sebou škubla, jelikož stejně jako nebyla zvyklá na kamarádění, tak i na nějaké dotýkání. Poté se ale ihned dala zase do chůze, snad aby to nijak nepokazila. ,,J-já tam vlastně ani nepatřím. S taťkou cestujeme." Uculila se spokojeně.

IV - K hranicím (=^=)
Zamrkala nejistě, když znovu narazila na téma týkající se její matky a trochu sebou zavrtěla. ,,Ona...Ublížila taťkovi. Ale neuhodila ho. Tak zlá není. Asi mu řekla něco škaredého." Dostala ze sebe zadrhávaně a ke konci se trochu sebevědomě usmála, jako by byla za ty slova sama pyšná. Bylo to vlastně poprvé co o tom s někým mluvila a nebyl to zas tak hrozný pocit, jak čekala. Pohlédla na ni, jako by očekávala nějakou odměnu za to že o tom konečně dokázala promluvit a zavrtěla ocasem. Když ale zmínila lov, znovu se na ní projevila nejistota. ,,Já vlastně nelovím." Řekla přiškrceným tónem a přitom se za chůze trochu přikrčila. ,,Moc mi to nejde. Ale vím po jakých kuličkách tě nebude bolet břicho!" Vyjekla poté a nadšený výraz ji na tváři vydržel dokud si nevšimla krajiny kolem. ,,Ale ty teď moc nerostou." Dodala opožděně a stáhla uši k hlavě. Uvnitř si poté sama vynadala za svou přehnanou zbrklost, kterou mohla vlčici třeba odradit. ,,Taťka je super, vzal mě jednou někam do čudu a dal mi tohle." Názorně ukázala tlapkou na obojek co měla kolem krku. ,,Jaký je tvůj tatínek?"

Tábor
Zelono-černá koule si mě a ostatní vzala na záda. Udiveně jsem se na ní podívala: ,, Kam jďěme? " Zeptala jsem se a snažila se jí došoupat k hlavě, abych lépe viděla. Když jsem uslyšela, že odcházíme z tohoto místa byla jsem velice zvědavá a když se koule, ( Rago ), která ještě nebyla na jejích zádech začala nadšením říkat něco o odchodu, má zvědavost ještě vzrostla: ,, Kam, kam, kam?" Začala jsem se nedočkavě vyptávat.

Okolie tábora
Keď dobehnem k postačujúcej vzdialenosti od úľavy si vzdychnem a na sucho prehltnem. Očkom pritom pozriem na Hexy a iba povrtím hlavou. "Ani neviem kto to je," poviem na jej otázku ohľadne dvoch vlčíc. "Hm, spavá nemoc.." poviem tak, aby vedeľa, že viem čo to je, aj keď v skutočnosti nemám ani páru. Keď spomenula, že pôjde za alfou Yllin, iba prikývnem hlavou a načúvam jej ďalej. "Takže vedia, že si tu? To je fajn.." spokojne švihnem chvostom. Počuj, nejdeme niečo podniknúť? Dlho som nič nerobil.." zamyslene zahrábnem labou po blatnatej zemi. Zima odišla, je tu jar. Konečne.

Miroki
Tábor

Koukám na Räqa a Mandarina. Zamýšlím se najednou se Rias zvedne. "Kam? Do toho doupěte?" zeptám se a zvednu se. Nejdřív bude muset odejít ze smečky. Tady se jí však nestane to co mě v Zeiss. Podívám se na vlčata a postavím se k Rias.

Nakonec vyšel i Miroki a já jsem přikývla. "Ano. Do toho doupěte." Odpověděla jsem mu. Ještě se ozvala i Alfa Yllin a proto jsem ji ještě, než jsem spustila kývla hlavou. "Děkuji." Pověděla jsem ji a koukla se na svého syna. Dřív, než však jsem stihla odpovědět už mi u ucha breptala Asuka. Pousmála jsem se. Rialix s Agurou spali a proto jsem je nesla na zádech. Asuka mi vyšplhala na hlavu a já byla nucena sklopit uši. "Ano. Jdeme domů." Pověděla jsem jim. Poté jsem se podívala na vlče, jenž přikývlo, že s námi půjde. "Tak. Postaráš se mi cestou o Räqa?" Mrkla jsem na něj a vyšla z Tábora a zamířila do hor.
Tam jsem našlapovala opatrně, aby mi ani jedno z vlčat nespadlo.