Příběh smečky Stříbrného fénixe III.

Tábor
Zahlédl jsem Bodku, partnerku svého bratra a tak jsem k ní přišel a posadil se vedle ní. Vypadala, že stejně jako já, i ona spala. Naštěstí jsem už něco věděl. Ale zrovna dobré zprávy to nebyly. "Zeiss obsadila Ishimuru. Není to vůbec dobré, protože smečka zanikla." Povzdychl jsem si. "Bohužel, ale nevím kde je Arco." Zaposlouchal jsem se, avšak neslyšel jsem ho ani stříbrnou náušnicí.

/Tábor/
,,Dobře, Dixi, Toshio. Nejradši bych se vás zeptal, co byste chtěli ve smečce zastávat za funkci, ale nemám teď příliš mnoho času. Udělám to tedy následovně..." větu jsem nechal nedokončenou a zlehka jim proplul myšlenkami do jejich hlavy. Mohli ucítit jen lehké zamotání, možná slabší tlak v hlavě. Snažil jsem se tam vypozorovat jejich úmysly. Hm, takže mladí zvědaví vlci, jo? Dix by byl dobrým hraničářem... a tento... no, co z něj udělat třeba léčitele? Hm, nebo taky hraničář... rozhodně, na fyzické zkoušky se určitě nehodí. přemýšlel jsem nad nimi. Tak co to skloubit do jednoho? Pošli je za Jessiným Aragornem. Sice toho vlka neznám, ale co jsem tak o něm slyšela... Budou z nich dobří učni! poradila mi patronka Omanitte a já se zamyšleně stále koukal na ty dva. Moment, Toshiovi dám na výběr.
Své myšlení a hrabání se v hlavách mladých vlků přede mnou jsem zakončil lehkým úsměvem. Napřímil jsem hruď a jako první koukl na Dixe. ,,Z tebe by mohl být skvělý hraničář, myslím, že u Kirigakurských by se pro tebe našel mistr," pravil jsem rozhodnutě a poté svůj pohled přesměroval k Toshiovi. ,,Ty si vyber. Byl bys radši léčitel, nebo také hraničář?" navrhl jsem mu. A to jsem nedělal jen tak někomu, že bych dával na výběr. Když jsem v rozhovoru skončil s mladými a dával jim mezitím prostor pro reakce, otočil jsem se finálně k Jessie.
,,Eh, omlouvám se, jsem to ale nezdvořák," zalaškoval jsem. Sic mě to trošku vyvedlo z míry, ale ne že to nadále řešil. Na způsoby teď zrovna nebyl čas. ,,Mé jméno je Orfeon z rodu Virentem," představil jsem se následně. Její jméno jsem znal skrz Dina, což mi dočista stačilo. ,,Napadá, co takhle smečka Elloris? Zní to magicky..." navrhl jsem jeden název, který mi právě vplul do mysli.

/Tábor/
Jessie s Orfeonem se zdáli dočista zaneprázdnění, nechtěl jsem jim do ničeho kecat. Jméno nově vznikané smečky mi však neuniklo. To je docela dobrý, ne? pomyslel jsem si. ,,Myslím, že se to pěkně uchytí," dokončil jsem svou myšlenku nahlas a protáhl se. Otřel jsem se o Richu a koukl po opodál stojící Jack s nějakým vlkem, jehož pach se podobal Arcovému. ,,Taky netuším, kam zmizel... doufám, že je v pořádku, ale asi si potřeboval odpočinout. Chodit po světě bez zraku po třech tlapách, není nic lehkýho," ušklíbl jsem se drze tak, jak to pro mě bylo běžné.

Tábor
Chvíli jsem čekal na to až alfa odpoví. Jakmile ale odpověděl itevřel jsem tlamu a jen se na alfy chvíli díval, pak jsem se otočil na rodiče a radostně vypískl. "Vážně?!
Hraničář!? Wow! Velmi rád!" trochu jsem poskočil, ale pak se zase posadil a pokusil se zůstat v klidu, ale lehce jsem pohyboval tlapami. "Pardon." řekl jsem 'vážnějším' tónem, tedy, tak jak jsem to uměl. "Rád podpořím hranice zdejší smečky pane" uklonil jsem hlavu a pak se na alfu podíval a čekal až mi dá úkol.

Tábor
Chápala jsem, že měl teď moc práce s vlky, kteří za ním neustále přicházeli. Sama vím, jaké to je, proto jsem plně tolerovala to, že odskočil od našeho hovoru. Zaslechal jsem, že nabízí některým vlčatům místo jako učence hraničáře v mé smečce. Klidně bych je za Aragornem mohla poté dovést. "V pořádku" , zaculila jsem se krátce, když se ke mě opět otočil. Překvapilo mě, že Orfeon je z rodu Virentem. "Bude mi velkou ctí vést smečku s vlkem z rodu Virentem", sklonila jsem mírně hlavu na znamení úcty. Je to přeci rod samotné Vittani, zakladatelky samotného Niwatu. Pak jsem pohlédla Orfeonovi opět do očí. A jeho návrh na jméno se mi zalíbil hned co jsem jej uslyšela. "Máš pravdu, zní to opravdu magicky, souhlasím" , usmála jsem se hrdě. Ještě jsem tu chvíli zůstala a počkala, zda-li bude chtít teď Orfeon sdělit své smečce tuto novinu, a bude chtít, abych tu ještě v tu chvíli zůstala.

Tábor
Takže už nebude smečka Stříbrného fénixe, významná právě stříbrnými fénixy a ani již nadále nebude smečka Kirigakure, významná pro bílá zvířata a mlhu na svém území... Přichází nový věk! Věk, kdy vyhnanci už neexistují, ne ti, kteří vyhnanci byli. Už není vyhnaná smečka, ani Vyhnanci, už bude jen smečka Zeiss a smečka Elloris... Myšlenky mi v hlavě plynuly, jako veliká řeka po jarním tání, bouřlivě a divoce a já byl zaplaven směsicí mnoha pocitů. Co vlastně to znamená? Má ten nový název vůbec nějaký význam? Elloris... Nic mi to neříkalo.

/Tábor/
Jako první jsem naznačil Dixovi gestem, aby chvilku počkal, zatímco jsem stále čekal na odpověď Toshia. Zaslechl jsem Keiranovy nejisté myšlenky. Chvilkama jsem zvažoval, zda by nebylo fajn mu je trochu pozitivně ovlivnit, poté jsem se rozhodl nechat to na něm samotném. ,,Ano Elloris. Je to staré jméno katalánské bohyně, takže nechť jsme společně pod tímto názvem silnější!" zvolal jsem a ve tmě na obloze spatřil měsíc. Zdvihl jsem hlavu výše, tak samo jsem napřímil tělo a územím se najednou linul nádherný, oslňující, vyjící vzkaz, který pravil, že nastávají změny, které nám zajistí lepší časy. Všem.

Lunina lúka-Tábor
Destiny mala pocit, že sa niečo deje. Niečo nepríjemné. Do ňufáka jej udieralo viacero neznámych pachov. A potom to začula. Nocou sa ozývalo zavytie alfy. Neznelo však ako zvolávanie pred bojom či vojnou, čo ju mierne upokojilo. ,,Poď, Ahria. Niečo sa deje," povedala líške a nečakajúc na jej reakciu- veď tábor určite dokáže nájsť aj sama- sa rozbehla smerom k táboru, najrýchlejšie ako dokázala. Hlavou jej medzitým vírilo množstvo myšlienok a čím bližšie bola k Táboru a lepšie dokázala rozoznať jednotlivé pachy, tým zmätenejšie boli. Kirigakure? Ishimura? Čo to má znamenať? uvažovala. Niečo sa deje. Niečo veľké. Ale aj tak, celé je to nejaké zvláštne, pomyslela si. Nakoniec dobehla do Tábora. Pohľadom prebehla po prítomných vlkoch a rozoznávala ich- Orfeona, Keirana, Bodku, dvoch neznámych, Jessie a dvojicu ktorej pach zreteľne zaradila k Ishimure. Trochu neisto zastala. ,,Stalo sa niečo?" opýtala sa svojim typickým, tichým hlasom.

Tábor
Viděla jsem, že Orfeon svolává vlky, tudíž jsem tu hodlala ještě chvíli počkat. Náhle jsem ucítila pár nepříjemných impulsů v hlavě. Oh, na tu schopnost čtení myšlenek jsem si ještě nezvykla.. A pak jsem zaslechla něčí myšlenky. Nevěděla jsem, komu patří, ale donutily mě zamyslet se. Co znamená? Jaký má význam? Elloris... Samotný název pravděpodobně nic neznamená. Chvíli jsem koukala do prázdna, ale pak se v mých očích zablýsklo a v mé hlavě se urodila možná zajímavá myšlenka. "Založili jsme novou smečku, nový název. A pro tento název můžeme mít i nový význam. Elloris... Je to jako nová naděje, nová síla, moc a magie. Domov a rodina co drží při sobě. Nechť každý vnímá v tomto názvu význam takový, jaký význam má smečka pro něj samotného" , poslala jsem Orfeonovi mou myšlenku, přesně tak jak mě napadla a jak jsem ji cítila. Pro někoho znamená smečka sílu nebo výhru, pro jiného rodinu či bezpečí, a mnohé jiné. Elloris...

Tábor
Viděla jsem, jak svolává Orfík vlky do tábora, věděla jsem proč, moje zlepšené smysly to slyšely. Asi to byla jediná cesta, co dělat. Hlavně musíme zůstat pozitivní, to je to nejhlavnější. A musíme věřit, protože když má vlk víru, může dokázat cokoliv. Přišla jsme k Alfe a řekla: ,, Děkuji a Gratuluji. " Pak jsem se zase zdálila a začala jsme se dohadovat s Jack. Také jsem byla velmi zasnêná v myšlenkách.

Tábor - Aralský les
Nesl jsem se na hřbetě Asuky, okolí stále nevnímal a přemýšlel jsem akorát tak nad tím, co říkala. Ani tak se mi to do hlavičky moc cpát nechtělo. Přišlo mi, že mám na tomhle světě jiné povinnosti než se honit za nějakou kořistí pro někoho, kdo je postavený vysoce nademnou. Ano, uznával jsem alfu, samozřejmě. Měl jsem to v sobě už zakořeněné, ale nechtěl jsem být sluha. Chtěl jsem být volný. Jako pták. A nebo jako ten měsíc na obloze, který teď tak nádherně svítil. Nezkrotný měsíc.
Na řadu šly hry místo lovu, což už se mi zdálo jako lepší alternativa, ale moji bratři se rozhodli, tedy zejména Bastien, že se ujme hlavní role a bude hledat. To se mi ale nelíbilo. Chtěl jsem jí já! Seskočil jsem tedy hbitě ze hřbetu Asuky a na svého bratra se pustil. Skočil jsem po něm a začal ho tahat za ocásek. "Ne! Já chci začít!" vypískl jsem na něj a pořádně stiskl. Zoubky jako jehličky. Pak jsem se ale cukl. Kdo to tady vyl? Narovnal jsem se, stále s bratrovým ocáskem v tlamce a podíval jsem se směrem odkud to přicházelo. Z tábora. "Jo! Co se děje!" zopakoval jsem otázku dalšího z bratrů, Chrise, a huhlal jí samozřejmě přes ocásek, který jsem nehodlal pustit.

Tábor
Nakoniec som zodvihol hlavu a očakával, čo na to povie alfa Orfeon, tak sa aspoň predstavil tej hnedej vlčici, ktorá svojim hlasom a postojom pripomínala veľmi významnú autoritu. Bolo pre mňa zvláštne sem príjsť. Hm, dáka Ishimura padla? Zamyslene sa pozriem na alfu Orfeona, než mi položil otázku. Výber.. aké by som chcel mať miesto.. Pomyslím si, no než by som niečo povedal, opäť začal rozprávať. Dal mi na výber - buď to hraničiar alebo liečiteľ. Keď mám posúdiť svoje schopnosti, tak výber bol samozrejme istý.
Ešte než som stihol povedať svoju odpoveď dáky vlk (Dix), dosť hlasitým spôsobom zvolil svoju možnosť. Prekvapene si ho prezriem, no nakoniec som mierne sklonil hlavu pred alfou. "Ja by som rád bol liečiteľom. Na svojich cestách som spoznal mnoho šamanov v rôznych tlupách a svorkách, ktoré sú roztrúsené za hranicami. Preto môžem prehlásiť, že by som túto funkciu vykonával čo najlepšie.." prehovorím. Ďalšia vec, ktorá ma zaujala bola, že má vzniknúť svorka Elloris. Nijak som na to nereagoval iba som vypočúval rôzne rozhovori na túto tému.

Aralský les - Tábor

Byla jsem ráda, že si vlčata chtějí hrát. Aspoň si procvičí dovednosti, které budou později potřebovat: ,, Hlavně mu neubliž. " Řeknu Hendrovi a sleduji jejich hru. Neměla jsem důvod přímo zasahovat do děje, dokud si vzájemně nelámali tlamy, bylo to v pořádku. Když je tak sleduji, uslyším vytí. Narovnám uši a pak se podívám na vlčata: ,, Musíme zpátky do Tábora, něco se chystá. " Řeknu jim a otočím se směrem k Táboru: ,, Co takhle si dát závod do Tábora? " Navrhnu jako náhradu za nestihnutou hru a dám si nevnímající vlče na záda: ,, Tři...dva.. jedna... teď!" Odstartuji závod a klusu za nimi, abych měla jistotu, že se všichni vrátí zpátky do Tábora bezpečně.

/Tábor/
Dovyl jsem, na Jessiiny slova přikyvoval. Souhlasil jsem s ní. Nahlas jsem to po ní opakovat nemínil, prostě jsem jí přeposlal do myšlenek vlků. Ve slovíčku Elloris se toho skrývalo více, než jen sedm obyčejných písmen. Měla pravdu. Jakmile jsem byl hotov s oznámením, hlavou jsem pohodil k Toshiovi. ,,Svěřím tě naší Betě, Destiny. Bude tě zaučovat, stejně jako zaučuje lištičku Ahriu. Souhlasíš?" zeptal jsem se mladého zájemce o členství ve smečce. Cítil jsem, že se Asuka s vlčaty vrací. Tak samo mi neuniklo, že jedno z vlčat (Lashi) zde zůstalo a nadále spalo. Ten malej nedopadne dobře... pomyslel jsem si, ale nechal to zatím plavat. Ještě měl spoustu šancí. Asuka sice s vlčaty nebyla pryč dlouho, ale prozatím si je získala. Myslím, že jí je ještě nechám v péči, ale post Kappy již dostat může. Až dorazí, řeknu jí to. napadlo mě.

//Orfeon všem přítomným, ale i vzdáleným na území, do myšlenek přeposílá následovné: "Založili jsme novou smečku, nový název. A pro tento název můžeme mít i nový význam. Elloris... Je to jako nová naděje, nová síla, moc a magie. Domov a rodina co drží při sobě. Nechť každý vnímá v tomto názvu význam takový, jaký význam má smečka pro něj samotného. Jedná se o spojení dvou smeček a to Kirigakure a smečku Stříbrného Fénixe. Členové zůstávají stejní."

Tábor → za Haymitchem → Kirigakure
Vyčkala jsem ještě chvíli, a až už jsem slyšela myšlenku Orfeona, vyslanou všem zdejším vlků, usoudila jsem, že bych se již mohla vrátit zpět. Hrdě jsem vypla hruď a pousmála se. Byla jsem  plná nadšení a odhodlání. "Děkuji, započali jsme společně novou éru a já doufám, že Elloris půjde na cestě až k samotným hvězdám" , pronesla jsem, otočila se a pomalu opustila tento Tábor. Poklusem jsem se dostala až k Haymitchovi. Hrdě jsem se usmívala, už jsem ani neměla důvod se na něj zlobit. "Nová éra započala, vrátíme se teď k nám do Tábora" , řekla jsem a chytla Haymitche za tlapu. Kolem nás se utvořilo malé větrnné tornádo, které nás pohltilo a teleportovalo na naše území. Za námi zbyl jen oblak rozvířeného prachu.