Příběh smečky Kirigakure II.

Svým vysokým hlasem se dožadoval pozornosti. Jeho hlasivky už odmítaly pracoval, proto jen trhavě chrčel. Náhle pocítil dotyk jiného vlka. Jemně ho to vylekalo, ale považoval onoho živočicha za přítele. Dotek byl pomíjívý, ale neuvěřitelně příjemný. Chtěl ho víc. Opět se pokusil použít svoje hlasivky a upozornit na sebe, avšak ty pořád vypovídaly službu, takže z něj vyšlo jen nepříjemně chrčení. Usoudil, že tohle nemá cenu, neboť už ho asi nikdo neslyší. Rozhodl se tedy prozkoumal okolí. Podlouhlými výčnělky se pokusil posunout kupředu. Šlo to pomalu, avšak jiná možnost se mu nenaskýtala. Pomalým a poměrně vyčerpávajícím způsobem se doplazil k tělu dalšího živého jedince. Čumákem se dotkl jemné srsti, načež v ní začal vesele rejdit, dokud nenašel struk. Instinkt mu napovídal, ať se do něj zakousne, což po sléze udělal. Do vyschlé tlamičky mu vytekla jakási tekutina. Začal dychtivě sát. Není divu, je mladý a potřebuje živiny. Spokojeně u struku vrněl.

Doupě
Uchetl jsem se, ale hned na to se omluvil. "Promiň zlato, já vím, ale to bude dobré. teď už to bude jen a jen dobré, uvidíš." Usmál jsem se na svou milovanou partnerku. Safiru jsem prostě miloval. Byla moje úžasná vlčice. Byla prostě skvělá. A nyní bude i úžasná máma, tomu jsem věřil. A rozhodně jsem tomu věřit chtěl. Lehl jsem si vedle ní a vedle našich krásných dětí, takže jsem jim dělal druhou stěnu, aby jim bylo krásně teploučko. "Všichni jsou krásní. Fakt, všichni. Takže Aoi a Kuriko?" Zamyslel jsem se a prohlédl si naše krásné poklady. "Ten šedý vypadá trochu jako modrý, že? Hm, to je Aoi? A ten černý to bude Kuriko?" Zkusil jsem uhodnout jména chlapců a pak jsem se podíval na dívku. Byla bílá jako mamka až na pár šedých, pár nazlátlých a pár červených chloupků. "Hm... hm... Co kdybychom ji dali jméno Cass?" Bylo by to jako Cassie, ale jen částečně. "Cassidy. Ano, to je ono." Upřesnil jsem a po té jsem všechna naše vlčátka olízal. "Ach, naše krásná zlatíčka. Jste tak dokonalí."

Už mi bylo mnohem lépe, když jsem již nebyla mokrá jako myška a můj kožíšek se stačil vysušit. Ucítila jsem nějakou hodně zajímavou vůni, jež mě lákala k sobě a tak jsem se vydala k ní. Cestou jsem pocítila i pohyby dalším drobných tělíček a vůně podobné té mé. Někdo do mě šťouchl čumáčkem. Jemně jsem se zachichotala a po vlčátkovsku jsem pískla tiše, jako smích a bráškovi jsem olízla hlavičku.
Pak jsem se konečně dobrala k té vonící sladké věci. Bylo to mléko, které mě tak vábilo a když jsem zavadila čimáčkem o hladký hřejivý výstupek, okamžitě se sputilo a tak jsem uchopila onen výstupek do tlamičky a začala jsem spokojeně sát.
Mezi tím jsem slyšela hlasy, byly z velké dálky, takže spíše zněly jako hučení, ale to mi nevadilo, byla jsem spokojená a něčím mě uklidňovaly.

//Yllin: ok... počkám do zítra, pak se narodím. do úterka čekat nebudu, nechci riskovat že by se Ceron narodil pozdě

VS
Zavrčela jsem ještě na Hige nebo jak se ten vlk jmenoval. Trochu mě zamrzelo, že jsem byla zlá, ale myslela jsme si, že dělám dobře. Zaslechla jsem ještě jeho myšlenku. "Jeho bratr a ani neví, že rok nežil... Ubohý a já mu mám věřit, když neví, že nežil." Pomyslela jsem si naštvaně a otočila jsem se na vlčí slečnu. "Proč tě obvinili z vraždy? Nevěřím mu, protože ho neznám, ale znám jeho partnerku a věřím ji, že si vybrala dobře. A tebe taky neznám a tedy nevěřím. A pomohla jsem ti, protože ti chtěl ublížit a to jsem nemohla dovolit." Pověděla jsem k ní chladně a máchla jsem ocasem. "Půjdeme do tábora? A jak se vůbec jmenuješ? Já jsem Hilary." Kývla jsem k ni mírně hlavou a lehce jsem sena ni pousmála. Stejně jsem chtěla tuhle situaci vyřešit správně.

Doupě
Po najedení jsem se cítila o moc lépe, vlastně jsem byla dost spokojenější než předtím. Jenže by bylo furt lepší vidět něco více než tuhle tmu. Něco slizkého se mě však pak dotklo u mého sluchadla, cukla jsem jím nepříjemně a snažila jsem se ještě přisunout blíže k chuchvalci, abych tomu něčemu příště unikla. Když jsem se tam usadila, tak jsem k tomu vyzývavě zapištěla ,,kníík,'' než jsem hned po tomto dělala, že tu prostě nejsem.

Za Allweenu
Doupě Yllin a Acia
Kulička se dál choulila u maminky, nalepená na její struk. Přiměla se rozlepit i druhé fialkové očko a zamrkala. Pustila se kopečku a hrabala tyčkama před ksichtík velké vlčice. Páni, to je ale obryně! Pomyslela si úctyhodně a dál plácala tyčkama a vesele u toho kníkala. Zamžikala očičkama na maminku a na chvilku očima zašilhala k sourozencům. Kníkla mamce na pozdrav a zívla, přičemž odhalila holé dásně, ze kterých se už ale dral mléčný zoubeček. Schoulila se do malého klubíčka a zavřela fialová očka, kterýma ještě před pár chvilkama rejdila po celém doupěti.

Doupě

Usměji se. "To já promiň miláčku, to je jen ta bolest. Ano bude. Budem krásná rodina." Věřila jsem tomu že budem spokojeni. Issy bude opravdu skvělí otec. Má šanci být znova otcem. Jsem ráda že rodinu mám zrovna s ním, aspoň má zkušenostmi s dětma. Usmívala jsem se na něho jak ležel vedle mě a dětí, tudíš je tak trochu přikrýval, aby jim nebyla ziminka. "Ano jsou a většinu mají po tobě hlavně křídla Kuriko a naše slečna." Oblíznu je a podivám znova na Issyho. "Ale ta šedá na Aoim nevím po kom ji má." Zasměji se. Moje matka byla nebo možná ještě je černá, ale i pár červených a bílích fleků mají. "Ano správně, víš moc dobře." Oblznu ho na čeníšku. "ano to jmeno zní velmi překrásně. Naše malá Cass." Oblíznu ji a nechám ji ať papá. Bude hodně silná. Všichni budou silní po tatínkovi, ale samozřejmě že i po mě.

Doupě
Když si před nás lehlo ještě něco jiného, stejně velkého, nebo možná ještě většího, než je maminka, přestala mi být najednou zima úplně. Když si spolu začali povídat, uklidnilo mě to. Ale jen na chvíli. Pak jsem dostal hlad. A to se mi nelíbilo. Chvíli jsem jen nesouhlasně kňučel. Pak se mi na malý moment povedlo odlepit od sebe svá kukadla a spatřil jsem, jak jeden z malých chomáčků chlupů co ležel vedle mě je přilepený na mamince a spokojeně mlaská. Že by jídlo? Pomyslel jsem si a s velkou námahou jsem se doplazil tam, kde ležela ona malá, bíla, chlupatá kulička. Několikrát jsem do ní strčil čumáčkem, ale když mě odmítala pustit k očividném zdroji něčeho k snědku, musel jsem se doplazit ještě o pár centimetrů dál. Nakonec jsem úspěšně našel jeden drobný, růžový výstupek podobný tomu, který právě okupovala (nejspíš) moje sestra. Jakmile jsem ho vzal do tlamičky, začala z něj téct příjemně sladká, teplá kapalina. Bylo to mléko. Spokojeně jsem začal sát.

Rian: dnes nejpozději

Doupě
"Ty jsi prostě moje skvělá holka a moc super máma. Podívej, mají tě rádi. A jsou naprosto nádherní." Nadšeně jsem sledoval naše krásné dětičky, naše dokonalé klenoty. Postupně jsem je všechny poolizoval. Pěkně jsem je očistil, hezky každého zvlášť. Nejdříve jsem si přitáhl malého Kurika a a začal jsem ho čičtit jazykem. Celého jsem ho poumýval a především papulku od mléka. Pak jsem to samé udělal s Aoiem. Ten vypadal roztomile. Když tu jsem se všiml, že... "Hele, Safí, on už na nás kouká?" Zavrtěl jsem našeně ocasem a pak chlapce doumýval. A Nakonec jsem poumýval i naší krásnou dcerku Cassidy. Všichni vypadali zdravě a silně. "Ano, ti dva mají křídla. Ale myslím, že jsou po nás obou. A šedý byl Timber, to byl dědeček."

//Rian, rlly?? Koukej se narodit! xD

Doupě

Ucměji se. Bylo krásné toto vše poslouchat. Bduem šťastní a neopustím ho už nikdy. "Ano jenom tvoje a ty můj. Jsi velmi dobrý otec. Jsem ráda že jsem se zamilovala do tebe." Oblíznu ho na čeníšku. I po takové době co ho znám ve mě vyvolává různé pocity. "Ano jsou. Naše poklady." Oblíznu je a podivám na Aoiho a pak na Issyho jak je čistí bylo to roztomilé. Toto si musím zapamotavat. "No to je super." Zavrtím ocasem a uculím se a oblíznu na hlavince. "Miláčku no ahoj." Zašeptala jsem směrem k němu. "Budeš je učit létat. Aspoň nebudeš létat sám a budeš mít společnost. Timber? Aha." koho mi to jen připoméná?

Už tu bylo opravdu těsno. Ikdyž několik tvorečků zmizelo, ti co tu ještě zbylí se na mě nepříjemně tlačili. To je narušování osobního soukromí! Vztekle jsem vduchu zasyčel. Chci PRYYYČ! Začal jsem sebou všemožně mrak až, kopat kopátky, mlátit vrtítkem a házet hlavou. Za chvíli se všechno konečně uvolnilo. Mě to ale nestačilo. Pořád jsem kopal. Když se prostor zase scvrknul, naštval jsem se a bolestivě matku kopl zevnitř do pánve. Za chvíli už jsem však byl venku a do mých plic se draly první doušky vzduchu. Chtěl jsem říct: "No vida, všechno jde když se chce." ale vydal jsem se sebe jen pronikavé zapištění.

Doupie. 

Neco mne oblizuje a ja si to uzivam. Ale pak zacinam myt.... hlad? Citim pri sebe neo mnekyho. Typuju ze by to mohla byt mama a tak zacnu cumacke. Hledat bradavky abych se mohl napit. Kdyz se mi to povede zacnu hladovie cucat. Cucam a cucam az kym prestanu mit hlad a jeste trochu vice. Sem plny ze myslim ze prasknu.Mnam bylo to vyborny a mam pocit ze se i usmivam.  Budu pit abych bil silny. Uz se tesim az budu videt a uvidim tatinka a i maminku. Sourozence samozrejmne taky.

Doupě Yllin a Acia
Za Allweenu 
Probudilo ji jakési zapištění, rozlepilaf své, téměř nepoužité ( ) fialkové oči a zašilhala směrem k vlčátku, které ten pískot zřejmě vydalo, ten se mi líbí! Pomyslela si radostně a pískla mu na odpověď. Začala hrabat tyčkama a posouvat se blíže k němu. Zjistila, že se musí odstrkovat těma divnýma chlupatýma tyčkama, aby se někam dostala. Já se tu dívám kolem a ani si neuvědomuju, jaký divný stvoření to jsem! Očičkama se prohlížela a zjistila, že není celá stejná, ale její tlapky jsou jiné, taky měla na "ramínkách" takovou zamotávku ( ). Připadala si skoro jako Velká (maminka), ale kde se tam vzala ta jiná barvička? Chtěla se zeptat Velké na tolik otázek, ale vycházelo z ní jen takové kníkání. Byla celkem ukecaná.

Zavrtěla jsem se, někdo - něco (Aoi) do mě strkalo a já se tím pádem probudila z tranzu sání. Zavrtěla jsem se znovu a zamžourala jsem. Nejdříve byla má očka zalepená, ale jakmile jsem hýbala s víčky a snažila se je rozlepit, objevily se postupně škvírky v koutcích. Nejdříve se tak stalo u jednoho očička, posléze následovalo i to druhé očičko. Maličké dírečky nechávaly do mých oček rostoupit světlo z okolního světa. To naštěstí ani nebylo ostré, neboť byla noc.
Někdo mě začal čistit (táta) a někdo pořád štěbetal. (máma a táta si povídali). Kroutila jsem se a smála se tomu, jak mě vlhký jazyk lechtal na kožíšku a utíral mi urousanou bradičku.
Po té, co očista ustala, překulila jsem se na bříško a začala se plazit za pomocí paciček k šedé (Aoi) kuličce. Moje očka se otevírala víc a víc a když jsem se dostala k bráškovi, byly už otevřené z půlky.