Příběh smečky Kirigakure II.

Doupě
Po chvilce sání jsem už byl plný. Ale úplně plný. No co...alespoň ze mě bude silný vlk. Pomyslím si a odkulím se kousek od maminky, abych se mohl pořádně rozvalit. Mám rád svůj prostor. V tom mě ale něco přitáhlo k sobě. Byla to ta druhá velká chlupatá věc, co ležela vedle maminky. Polud mě můj instinkt neklame, byl to tatínek. Začal mě olizovat. Docela to lechtalo. Po celou dobu jsem ho ale pozoroval svýma modrýma, z větší části rozlepenýma očkama. Když byl s mou očistou hotový, položil mě zpět na zem. Nechtělo se mi nikam chodit. Vyl jsem napapaný k prasknutí a i u tatínka bylo hezky. Rozplácnul jsem se tedy na bříško a snažil se pozorovat, co se kolem mě děje. Bohužel to nebylo tak snadné, jak jsem předpokládal. Víčka se mi pořát přibližova k sobě. Ne únavou. Ale ospalkama. Otřel jsem si očka o pacičky v naději, že to bude lepší. K mému překvapení to docela pomohlo. Když jsem zvedl hlavičku od paciček, uviděl jsem před sebou malou bílou chlupatou kuličku s čumáčkem a zelenýma očima. Vydal jsem ze sebe něco jako (nadšené) kníknutí a začal jsem vrtět svým šedým ocáskem.

Mamina-Ide sa von
Začal som nespokojne mručať a tlačiť sa von. Kopal som na všetky strany a snažil sa odtiaľ dostať. Išlo to hrozne pomaly, tak som začal do mojich súrodencov tlačiť aby to išlo rýchlejšie. Bol som jeden z tých mohutnejších, takže som s vytláčaním nemal problém. Konečne som dostal hlavu von, no moja riť tam akosi ostala a nie, a nie sa vypchať von. Keď sa mi to konečne podarilo, bol som úplne vysílený a bola mi hrozná zima a bol som mokrý. začal som pomaly hľadať niaký zdroj tepla. Konečne sa mi to podarilo a sladko som zaspal.

Brloh Yllin a Acia
Bola som vyčerpaná od pôrodu. Telo ma bolelo a ja som bola unavená, lenže vedela som, že nie je koniec. Prudko som dychčala a moje boky sa vlnili. Nebude to trvať dlho... pomyslela som si a medzi bolesťami som sa pozerala na svoje potomstvo. Nesmiem umrieť. Opakovala som si cez neznesiteľné bolesti. Najprv sa narodilo biločierne mláďa s hviezdičkou na čele (Ceron). Očistila som ho a uložila k ostatným. Netrvalo dlho a narodilo sa aj ďalšie mláďa (Rian). Bol veľký a jeho príchod na svet bol nesmierne bolestivý. Vrčala som od bolesti, keď sa zasekol v pôrodných cestách. No napokon sa uvoľnil a aj on vyšiel von. Bol to pekný vĺčik. Očistilka som ho a uložila k štyrom vĺčatám.

Zobudil som sa na zavrčanie mojej maminy. Začal som jej žužlať srsť v snahe nájsť bradavku. Keď sa mi to podarilo poriadne som sa nasosal mliečka. Unavený som už nebol. Moji súrodenci buď spali alebo pili. Začal som sa nudiť a vydal som sa do neznáma. Nevidel som ani prd takže cesta bola veľmi namáhavá. Plazil som sa preč smerom od mamy a súrodencov. Keď som bol od nich preč asi tak na 30cm. zachcelo sa mi ísť späť, no zabudol som cestu. Začal som kňučať a pišťať ako o život aby ma mamina počula a niako zaviedla späť.

Radostně jsem vypískla, mělo to být něco jako: Ahoj, ty jsi můj kamarád? Budeme si spolu hrát? Můj bráška (Aoi) na mě koukal modrýma očkama, ta se mi opravdu líbila, byla jako obloha, nebesky modrá, ale to jsem zatím nevěděla, protože oblohu jsem ještě neznala. Já jsem měla zelená očka po tátovi, ale ani to jsem ještě nevěděla. Zaujalo mě však, vrtění jeho ocásku. To vypadalo zajímavě a tak jsem se pokusila o to samé. Ocáskem jsem zakmitala ze strany na stranu a když se mi to podařilo, Spokojeně a vesele jsem znovu vypískla. Po té jsem od radosti olízla bráškovi nosánek. Můj bráška? Pomyslela jsem si pro sebe. Dala jsem pacičku na jeho hruď a spokojeně vrtěla ocáskem. Mezitím jsem na víčka očiček vyvíjela tlak a tak se nakonec stalo, že se mi očička otevřela úplně a já měla víčka svoboná a mohla jsem očička zavírat a otevírat podle libosti.

Hneď ako som začul mamine ďalšie zavrčanie bolesťou povedal som si že ju pôjdem upokojiť. Začal som sa jej škriabať na chrbát, z ktorého som sa aj tak potom zosypal, no skúšal som to ďalej. Keď som sa tam konečne dostal pomaličky som sa posúval smerom k jej hlave ku ktorej som sa dostal tiež. Vegetil som si na jej hlave a hral sa z jej uchom. Ohrýzal som jej ho a doslova jej skackal po hlave a vrtel svojim maličkým chvostíkom. Veselo som skučal a hral sa, bol som však opatrný lebo som nič nevidel. Chvela Bohu som bol už suchý a nebola mi zima.

Zrazu som mame skĺzol na nos a labkami som jej zakryl oči. Chcel som povedať niečo v zmysle Tak a teraz nič nevidíš a zasmiať sa, ale namiesto toho som zo seba vydal niečo čo pripomínalo dusenie sa. Zrazu som nevedel ako zliezť dole, tak som sa začal hmýriť a spadol som dole. Zapišťal som, no hneď som sa postavil a začal poskakovať okolo súrodencov a ťahať ich za srsť. Z ničoho nič som sa ocitol mimo mamy aj súrodencov. Povedal som si že teraz nebudem pišťať a vydal sa preč. Zrazu som do niečoho mäkkého narazil. No nebola to mama

Něco mě donesli k jakýmsi výstupkům. Nečekal jsem dlouho a vší silou se do nich zahryzl. Nevím, jak jsem to udělal, ale cítil jsem, že to majitele výstupku bolí. Tak ať! To stvoření mě dlouho věznici za stěnou, musím ji potrestat! Pomyslel jsem si a Skoumal ještě o něco víc. Bylo to vyčerpávající. Za chvíli jsem však zjistil, že to stvoření tuto bolest ani necítí protože jí něco bolí mnohem víc. Přestal jsem a rozhlédl se, avšak nic jsem neviděl. Nikdo jiný nemá právo trestat to stvoření! Bojovně jsem "zamával" tlapičkou. Chtěl jsem to stvoření působící Velké bolest najít, ale byl jsem příliš unavený.

//Rian, nemyslím si, že vlče, které se sotva narodilo už může poskakovat

Za Allweenu
Doupě Yllin a Acia
S otevřenou tlamičkou a vytřeštěnýma fialovýma očkama pozorovala nejmenší stvořeníčko. Pískla na něj a doufala, že spadne, přání se vyplnilo, dál si ho ale už nevšímala a dál upírala pohled na brášku s podivným tvarem na hlavě. Jak tak přejížděla ostatní pohledem, zjišťovala, že si jsou tak nějak podobní, znovu chtěla cosi žbleptnout a tak se nadechla a vydechla, přičemž z ní vyšlo: "Žbrúts.", hned na to vylekaně vykvikla. Co se to stalo? Jak jsem to udělala? Zvedla se se na vratké tyčky a rozťapkala se k Velké. Tedy, takový byl aspoň plán, nestihla udělat ani malý krůček a už se válela na zemi za tichoučkého hekání. Byla však odhodlaná se zvednout a tak se pokusila o postavení se, začala se však převažovat dopředu, tak se podepřela packami. Teď tam stála a kymácela se jako ožrala, chtěla se Velké pochlubit a nadšeně vyjekla: "Míújk!", přičemž se hlasitě chichotala. Užuž chtěla písknout další 'slůvka', když v tom už se zase válela na zemi. Nešťastně kníkavě zavzlykala a orosily se jí oči. Ááá! Co to je?! Tlapičkou si na očko sáhla, jakmile se dotkla vlastního slzejícího oka, prudce jej zavřela a oko slzelo ještě víc. "Nííí!", kníkala zoufale doufajíc, že si jí Velká všimne a pomůže jí.

//ještě btw... Doufám, že jsem se nespletla a už můžu 'mluvit' a 'chodit'? Je 5.4. a Alw se narodila (asi) 28.3. tak snad...

//Lav: kolik je novorozeňatům? Maják s Růženkou by se na ně rády podívaly

Doupě
Díval jsem se zasněně na svou dokonalou rodinku. Nemohl jsem sice ani za zrnko máku tušit, zda to bude takhle krásné napořád nebo alespoň velmi dlouhý čas, nejlépe mnoho let, ale alespoň jsem v to doufal a v tuto chvíli si naprosto užíval těch úžasných chvilek, které byly jako poklad. Sledoval jsem, jak se malý Aoi a malá Cass snaží si spolu hrát. Moc krásný pohled na ty dva. Kuriko spinkal, jak se zdálo.
"Ahoj děti, jak pak se máte? Já jsem váš táta a tady tohle je vaše maminka." Začal jsem na vlčátka mluvit, protože nastal čas, kdy by mohla vlčátka začít pochytávat slova. Už jsem byl zvědavý, která slova budou jejich první. "Maminka se jmenuje Safira a já jsem táta Issey." Spokojeně jsem se na vlčátka usmíval a pak jsem pokračoval dál. "Ty se jmenuješ Aoi. Náš krásný šedý Aoi. Náš malý vlčí princ. A ty jsi naše malá princeznička Cassidy. Naše štěstíčko. A tohle je váš bratříček Kuriko, náš druhý malý princ."

Liamey
Doupě
Usmála jsem se a vešla hlouběji do doupěte. Malých, mrtvých tělíček jsem si nevšímala, ale přeci, narodila se dvě vlčátka..víc než minule. Sedla jsem si vedle táty a koukala na malé uzlíčky . "Taky jsem byla takhle malá?" zamyslela jsem se nahlas a zamávala ocasem. "A jak se jmenují?" zeptala jsem se a znova si odhrnula oufinu. Ach jo...jak já bych moc chtěla mít sourozence ze stejného vrhu, jako jsem já......stejně staré...vyrůstala bych s nemá.

//Gwen berme to tak že sa cez nich plazí ale cíti sa akoby skackal xD

//Rian: OK ono můžeš otevřít oči po třech a čtyřech dnech a chodit a 'mluvit' asi pp sedmi, co jsem tak četla c: xD

//tak ak tomu rozumiem mozem uz rozlepit oci?

//Gwen: Juuu dakujem x3

//Kuriko: asi ano, ale postupně, jeden den jedno, druhý den druhé cx
Rian: teď už fungujou stránky, takže se to dočteš v... No... Když klikneš nebo najedeš na 'Informace' tak to ukáže možnosti a jsou tam i vlčata, tam se všechno píše c: