Příběh vyhnané smečky Zeiss II.

Tábor
Vraždí vlčátka? Vzpomněla jsem si na nepěkný výjev, kdybych byla takhle maličká, jistě by mě zabila taky, kdo by chtěl slepý vlče, žejo? "Její rozhodnutí respektuji.", zavrčela jsem teď již s vážným výrazem. Ale znovu jsem se ušklíbla. "Nebuď hloupá, mně se tu líbí.", řekla jsem sladce. Výhružně jsem zavrčela a když jsem jí byla tváří v tvář, zastavila jsem se a lehce povytáhla krystalky ze země. "Naše Alfa," začala jsem neklidně, "je krutá a nelítostná, druhé šance dává jen někdy a jen málokomu a teď..." klesla jsem hlasem, "Uteč!", zaburácela jsem mocným hlasem, avšak ne příliš nahlas, nechtěla jsem tu vzbudit půlku tábora. "Uteč a nikdy, opakuju nikdy, se sem nevracej, jestli nechceš přijít o krk!", vytáhla jsem ze země všechny krystalky, kterých nebylo zrovna málo, což ze mě sálo energii a namířila, avšak nevypustila, jsem je směrem k vlčici, abych ji utvrdila v tom, že to myslím vážně a že si opravdu nehodlám hrát, anebo... "Víš co? Zahrajem si na babu, já honím a ty utíkáš!", zašklebila jsem se škodolibě.

Tábor
Hey uklidni se a respektovat si můžeš koho cheš, jen to nechápu Zakřicim na ní svižný hlasem. Chtěla jsem být hpdna, ale když nechceš ta přejdu rovnou k věci. Chtěla bych s tvoji rádoby alfou mluvit. Chi poznat ji. Zaujala mě její krása. A chci zjistit jaká je pod maskou zlosti. Nevnímám krystalky okolo sebe.

Za Gwen
Tábor
"Hele! Alfa tě přikáže zabít a nikdo tady s tím nemá problém! Budou tě mučit, pak tě zabijí a pochutnají si na tvojí krvi, takže mě buď poslechni a vypadni, nebo si tu chcípni!", zahřměla jsem. Měla jsem už toho jejího chování pokrk, krystalky se začaly třást, dlouho je neudržím, buď je na ni pošlu nebo se ztrapním. Začala jsem je po ní házet, pokaždé odjinud, aby v tom nehledala pravidelný pohyb a nemohla se tak přizpůsobit. Bylo to jako bych házela šipky. "Pod maskou zlosti je nenávist ke sviťákům ty tele! Tak si seber svejch pět švestek a alou domů!", křičela jsem na ni během házení krystalků.

Tábor
Pohled na Naiome jak vrazdi vlce nebyl nijak stresujici ale myslenku kterou jsem si neodpustil jsem ji stejne poslal *Nechapu te, ostatne jako mnoho dalsich, sama mas mlade v brise a jine vrazdis. Zda je to strategie nebo hormony uz je tva vec. Ale.... rad bych ti nabidnul Obchod... budu se zde zdrzovat do data tveho porodu,  mozna o neco malo dele, budes li chtit, a pokud se rozhodnes takto zkoncovat se svym ci jinym vlcetem... dej mi jej. Zksuim to o cem jsi mluvila. Bud zemre nebo prezije. Podle toho co bude chtit drak prirody ale rad to zkusim. Jiny rozměr jiny pohled a jine moznosti* strihnu uchem ale v tu chvili me predejde jeji partner. Stejne tak jej sprazim pohledem, zvednu se a nemalo se tvrde otru o jeho bok aby si nemyslel ze jsem na nej zapomnel. Ba naopak.
Kdyz Nai i jeji partner odesli po rozdani ukolu pryc,  pohledl jsem na tabor kde jeden boj probihal a k druhemu se schylovalo. Zavrcel jsem a udelal k jacklan a Gwen nekolik kroku a tvrde je sprazil jednou jedinou presto dulezitou vetou "Jestli ze jste vy Tupe hlavy nepostrehly tak vase Alfa potrebuje klid ktery jak pozoruji ji nalezite neprojevujete a tak byt vami a vasimy zatim celymi kožichy!  Seberu se a vypadnu a jeste tise naslapuji aby nahodou nespadla krupej kaminku alfe na hlavu. .... z cehoz pro vas vyplyva... Vypadnete! A ticho bude. Nebo si to bezte vyridit jinam!"  zarvu na ne ja lricemz jim pod tlapami popraska zem.
Bylo to na konci nekolik vet ale myslim ze ta nejdulezitejsi, ta prvni, mluvila za vse. Jelikoz jsem si zde bez Nai pripadal jako nejvise postaveny, ten klid jsem tu chtel udrzet alepson ja aby Ona mela svuj klid.
*Naiome vim ze alfou jsi ty a nechci se ti plest ani do bet a ani do gam ani jinych hodnot ale zdali to ocenis, budu tvuj hlidac u "Vrat" doupete nez budes ry a tvuj partner plne pripraveni si tu nastolit opet svuj klid. Mela by jsi odpocivat a na mem uzemi smeccani nejsou. Zatim. Takze tu nestracim cas* reknu v duchu klidne a sednu si pred jeji doupe *mozna se i seznamim s tvym partnerem a otcem tvych deti* reknu klidne a pomerne ne-nepratelsky

Tábor
Nikdo není jenom zlej, nebo jenom hodnej. Svět je mnohem komplikovanější než si myslím. Řeknu a začnu se docela hbitě vyhýbat aspoň některým kamínkúm. Při tum říkám. Co vlastně znamená to svitak. Jak jsem říkala, nikdo není jen zlej nebo jen hodnej

Marsie
tábor - zeiss - hranice
pomalu jsem se probrala a rozhodla že se projdu a přinesu něco z domova svého přítele sem, aby se mu lépe spalo. Měl to tam rád a kvůli mě byl zde. bylo by fajn aby se tu cítil lépe. alespoň by měl něco co by mu připomnělo domov,. Pomalu jsem se rozklusala z tábora a mířila k hranicím, bylo příjemné se proběhnout ale měla jsem hlad. to se musí uznat. Pomalu jsem se blížila k hranicím Zeiss a do čenichu mě praštil pach nějakých bobulek. Olízla jsem se a přiklusala k nim. bylo sice nevábného původu ale tyhle už jsme párkrát jedla. nebyly jedovaté i když nebyly dvakrát dobré. Pomalu jsem si je začala přehazovat z jedné strany tlamy na druhou. Malá veverka v mém kožichu - parli. mi seděla na rameni.

Tábor
Přiběhl nás sprdnout ten Ragnarok, či jak si to říkal. Kdybych mohla, protočila bych panenky. "Prosím? Já zde plním rozkaz Alfy! Máme za úkol ty vetřelce vyhnat nebo zabít, s touhle se náhodou znám a není mi lhostejná natolik, abych ji zabila, takže vás, velevážený Ragnaroku prosím, abyste se mi nemotal do práce a hleděl si svého, nicméně vás budeme respektovat, protože sama Alfa k vám má kladný vztah.", řekla jsem tiše s otráveným výrazem, který prozrazoval, že je mi onen vlk nesympatický. Pokynula jsem Jack, aby šla se mnou. "Vyprovodím tě k hranicím.", zavrčela jsem na ni tlumeně. "Sviťáci jsou všichni mimo členy této smečky nebo mimo vetřelce s temným srdcem, kteří se k nám chtějí připojit, zlatíčko.", řekla jsem ji a rozešla se očekávajíc, že mě bude následovat. Zbylé krystalky jsem zaryla do země, která se uzavřela a zahladila, jakoby tam krystalky nikdy nebyly.

Tábor
Střihla jsem ušima, když přišel nějaký další vlk. Vlastně nebyl jen jeden, bylo jich zde víc. Neměla jsem obavy, jelikož jsem se na území Zeiss pohybovala mnoho týdnů, měsíců. Obvykle si mě nikdo nevšímal. Jen Asklepios a Deep Heart. A v jednu chvíli i Tosar. Ale nepřesvědčil mě. Bylo to jen štěně.
Jako právě to, které přinesl jeden z nově příchozích vlků. Malé vlče. Proč není u matky? Napadla mě myšlenka, při pohledu na malé tělo. Vypadal na hodně mladého vlčka. Možná že byl starší, ale působil hodně zakrsle. A možná právě díky tomu, se Naiome rozhodla to vlče prostě zakousnout. Bez debat. Bez lítosti, bez zájmu o to, jak se zachová otec vlčete. Ten nenamítal i když bylo vidět, že je opařený. Proč neprotestuje? Hm? Nechá to takhle? Možná nemá tolik hrdosti, aby dal najevo, že se mu to nelíbí. Anebo se své Alfy bojí, možná to netušil, co se stane. Bylo to zvláštní, ale hodně rodičů vidělo ve svých potomcích jen to nejlepší a nevidělo vady.
Mé myšlenky přerušil Varox a promluvil k Naiome. On by se postaral? Možná, by dal vlčeti šanci, třeba to nebyla chyba vlčete samotného, že působilo křehce. Možná za to mohli rodiče? Třeba se nestarali pořádně. Ale tohle věděl jen Drak.

Tma, teplá tekutina a pár malých tvorů. To teď obklopovalo malou vlčku. Najednou se lehce pohnula přičemž narazila do dalšího Tvora (nějaký sourozenec). ,,C-co to je? Kde... jsem?" okamžitě se jí v hlavě vynořili otázky, ale odpověď žádná. Natáhla "něco" před sebe a dotkla se jakési kluzké stěny. ,,Skvělý! Fakt skvělý! Jsem tady navždy uzavřena! Suuuuper." otráveně promlouvala sama k sobě (v duchu). Byla tady teprve chvíli, a už chtěla zmizet. Zajímalo jí zda je něco i za stěnou...nějaký jiný prostor? Je tam někdo jako ona? Na znamení že tady je, kopla do stěny. ,,Divné věci. Asi tomu budu říkat Výčnělky. Vyčnívají ze mě... bleah." pomyslela si otráveně a opět usla.

ZL

Pohodil ocasem a nasadil zamyšlený výraz. Chvíli se oddával svým chaotickým myšlenkách, když zaslechl její hlas, opět se vrátil do vlčího světa, kde tak rád přebýval. Pár kroky dohnal její náskok, který si za jeho "nepřítomnosti" vytvořila, načež se zazubil. ,,Mnoho vlků má zajímavější magie než-li já, ale ta moje je celkem využitelná."pokývl hlavou. Občas mu samotná magie, kterou ovládal přišla trochu bezmocná. Nedokázal s ní někoho roztrhat nebo v mžiku oka zničil celý les, zato dokázal les přetvořit k obrazu svému. To byla jedna z jeho nejsilnějších schopností. Ano, také to nebylo nic moc, ale v kombinaci s teleportací a jeho mohutným patronem to přece jenom není k zahození. ,,Nepleteš se." přitakal, načež se usmál. Bylo to zvláštní. Kdejaký vlk by po svém probuzení šel hledal vlky, nebo věci, které po něm zbyli, ale Howe se tady baví s vlčici, kterou ani nezná. Jeho důvěřivost mu ani neumožňuje myslet si, že by ho mohla někde zabít a pochutnat si na jeho mase. Zvláštní to jedinec. ,,Přála by si ho paní vidět ??" zazubil se.

Tábor
"Ano, na tohle má vkus," odvětila jsem a krátce jsem se zasmála. Potom jsem dál poslouchala jeho slova. Dixon mluvil skutečně moudře. Souhlasně jsem přikývla. "Jsem ráda, že má zase bratra," přitakala jsem nakonec. Chtěla jsem ještě něco dodat, ale můj pohled náhle padl na Fantomase, který se vracel do tábora. Neupoutal mě přímo on, ale to co nesl. Vlče? Sledovala jsem, jak s úctou předkládá před alfu. "Co to dělá? To vlče je ještě moc malé na to, aby mohlo udělat dojem," zašeptala jsem. Vlče bylo už od pohledu slabé, takže jsem předpokládala, že ho alfa vyhostí ze smečky. Naiome však vlče popadla a usmrtila. Polekaně jsem sebou trhla. Na tohle jsem nebyla připravená. Navíc barvy toho vlčete mi tak moc připomínaly mě samotnou. Nemohla jsem odtrhnout pohled od Naiome. Naše pohledy se setkaly a já měla pocit, že v jejích očích nevidím žádné emoce. Až když se vlče začalo rozpouštět, odvrátila jsem se a zároveň jsem zastínila výhled Primě. Vždy jsem si dokázala zachovat chladnou tvář, ale tohle bylo na mě moc. Koutky úst mi párkrát cukly. Rychle jsem polkla knedlík v krku a zhluboka jsem se nadechla. Tím se mi povedlo zamezit výbuchu emocí. "Zrovna teď nejsem ráda, že umím číst myšlenky ostatních", řekla jsem hořce. Nechápala jsem, jak z tohohle může mít někdo radost. "Musím teď k hranicím. Můžeš se připojit, jestli chceš. Nebo můžeš jít pozdravit Naoime a ostatní, nabídla jsem Dixonovi po chvíli.

Nora
 S temným úšklebkom na tvári čakala znova Naiome Remingtona. Švihla chvostom aby si mohla pohodlnejšie ľahnúť a olízala si jej vyschnutý ňufák. "Vlastne ani nie. Jedine v noci, keď si svoje myšlienky triedim na hraniciach. Ale teraz tu mám teba." reagovala na Remingtonovu otázku. Potom zaregistrovala myšlienku od Varoxa. Zubato sa usmiala a privrela oči. Obchod zaujímavý každopádne nevidím v ňom prínos pre mňa. Môžem nad tým zauvažovať, no na mojom území nemienim tolerovať chromé vĺča, natož moje. Pouvažujem, ďakujem za ponuku. o pár sekúnd neskôr mu poslala ďalšiu myšlienku na odpoveď. Nerobí mi problém, pokiaľ tu zostaneš. Remington chráni mňa, ty môžeš ak chceš pomôcť s votrelcami. Napríklad jednu počujem pri Gwen. Zabite ju. Ak chceš...  potom sa očami presunula na Remingtona. Pocítila určitý pohyb na mieste vĺčat, ktorý jej bol dobre známy.  "Koplo!" vyštekla s iskrami v očiach a našpicľovala obe uši. Akoby sa v nej nanovo naštartoval materský cit. Ale len na chvíľku. Ňufákom jemne ďubla do brucha, aby dala vĺčatám odozvu. Bola rada, že aspoň niektoré žijú. Pohľad znova zamerala na Remingtona. "Nuž, roli otca sa nevyhneš." zazubila sa a ňufákom mu drgla do spodnej čeľuste. Zrenice sa jej zúžili, keď zacítila známy pach. Dlho ho už necítila. Dixon? Poslala vlkovi myšlienku, hádala, že nebude ďaleko. Konečne sa Naiome uvoľnila a bola spokojná. Teraz už len kontrolovať povinnosti vlkov aby všetko klapalo tak ako má.  "Myslím, že o pár dní to príde, Rem." dodala k nemu neisto a pohľad nasmerovala od neho. Tešila sa, no zároveň nevedela, ako to bude Rem zvládať. "Budeš mi musieť nosiť jedlo." zaškerila sa podpichovačne.

Tábor
Šedočerná vlčice pořád něco vžatlala s tím vlkem. Najednou nějaký vlk přimesl k alfě vlče a ta ho. Blbec neměl to dělat, jeho chyba. Víc už jsem neviděla, protože mi ta vlčice zakryla výhled. Jako bych nikdy neviděla smrt, nebo krev. To by měla znát mojí matku, ta norozdíl ode mne místo drzých slov používala zuby.

Nora
Chvíli ještě stál u vchodu a ohlédl se za sebe do tábora, avšak nakonec i on opustil to místo, které přivádělo do nory alespoň trochu světla a lehl si vedle své partnerky. ,,To je docela smutný." Řekl zamyšleně při její odpovědi, přitom si stačil všimnout jejího lehce nepřítomného výrazu a dokázal si z její vytíženosti odvodit co se asi v její hlavě odehrává. Proto znovu promluvil až ve chvíli kdy na něj pohlédla, jako by mu tím dala povolení k dalším slovům. ,,Jasně, možná občas máme možnost spolu prohodit pár slov, ale kdy naposledy jsi něco doopravdy podnikla?" Zeptal se spíše řečnicky a poté mu koutky cukly do úsměvu. ,,Někdy něco podnikneme, až se to narodí." Zápal v jeho hlase byl v tu chvíli až nevídaný, málokdy dal najevo větší zájem, avšak vytíženost vlčice mu dělala až překvapivě dost velké starosti. Uvnitř si neustále nalhával, že to je kvůli ní a jde mu jenom o její dobro, avšak někde tam hluboko mu docházelo co je jediným důvodem tohoto jeho zájmu o problém. Zkrátka žárlil. Z tohoto pochodu myšlenek ho vytrhl až její pronikavý hlas, střihl ušima a olízl ji na tlamě, poté hlavu přisunul blíže k břichu a zaujatě ho pozoroval. Byl to zvláštní pocit, vědět, že již brzo na světě bude pár malých vlčat co budou pokračovat v jeho "rodu". ,,Heh, budu se mít dost co učit." Uchechtl se, očima přitom zašilhal do tmy v noře, snažíc se vyhnout pohledu s ní. ,,Budete si žít v úplném luxusu, za to vám ručím."

Čekala jsem,  kdy se Fantomas vrátí. Vrátil se, ale jen popadl vlče a letěl zase pryč. Tušila jsem, že ho jde ukázat Alfě a byla jsem si jistá Alfiným rozsudkem. Vlče vypadalo dobře, až velmi dobře na to, že mu bylo teprve pár hodin. O to víc mě zdrtilo Alfino rozhodnutí. V tu chvíli už jsem i já věděla, co musím udělat. Nemohla jsem tu zůstat a až do smrti sloužit jako otrok vlčici, co mi chladnokrevně zabila vlče. "Jaks mohla?!" Zaječela jsem na Alfu vduchu a pak se zvedla na nohy. Zamáchala jsem křídly a když jsem zjistila, že nejsou zraněná a že je dokážu použít, vzlétla jsem a letěla pryč. Bylo mi jedno kam, prostě pryč. Už jsem nechtěla být dále v této smečce. "odcházím. Navždy. Už nehodlám být členem tvojí smečky." Poslala jsem Alfě ještě jednu a poslední myšlenku a přeletěla hranice smečky.

/Ehm, Naiome je v Tábore. Nemôže preto jej myšlienku počuť, či zachytiť, je príliš Aura ďaleko. A ak chce prejsť do inej svorky sú na to takisto určité pravidlá.

Nora
"Naposledy podnikla? Ani neviem, nemám na seba toľko času. Možno keď si prišiel ty. Áno, chcela som zistiť o tebe viac." zaškerila sa temne a pozrela mu do očí. "Bol si vlk s maskou na tvári, ale mne nič neunikne a raz určite zistím, prečo si prišiel." zazubila sa a prednou labkou mu ďubla do náprsenky. "Keď sa to narodí, nebudeš ani vedieť, kde ti hlava stojí, prídu starosti. A popravde, docela som zvedavá, keď ich budeš učiť bojovať, veľký taťko." vetu dokončila podpichovačným tónom. Nie, že by Remingtonovi neverila, no bola zvedavá, ako si s nimi poradí, keď ich dostane na starosť. " O tom luxuse nepochybujem, nezabudni, že teraz svorka leží hlavne na tvojich ramenách." dodala a mávla chvostom zo strany na stranu. Olízala mu ňufák, aby ho "utešila" Zvládneme to. poslala mu myšlienku. Vlastne, ani si teraz nepamätala, kedy naposledy vyslovila toľko súvislých viet? Bolo to zvláštne. Oni dvaja s chvíľkou len pre seba. "Ešte taká otázka..." Naiome zneistela. Uši dala k zátylku. "Chceš byť účastníkom pri dni D?" spýtala sa opatrne. V predchádzajúcich pôrodoch rodila sama, nemala obecenstvo od partnera a ani nijakú pomoc. Preto nevedela, či tam s ňou chce zostať, alebo nie.

Tabor

S úsmevom sledoval svoju rozprávajúcu sestru. Avšak po chvíli sa pozrel smerom, ktorým prilietal vlk s malým vĺčaťom v tlame. Jeho úsmev sa okamžite premenil na zamračenie a následne na absolútne zhrozený výraz, keď jeho matka zabila to malé stvorenie. Strnul a zostal nehybný ako kameň. V šoku sledoval ako sa malé telíčko rozkladá v oblaku čiernej pary. Nechápal tomuto skutku jeho matky. Vlčica, ktorá každú chvíľu berie pod svoje ochranné krídla každé vĺča. Vlčica, ktorá sama porodila a vychovala ešte väčšie množstvo vlastných vĺčat, bez mihnutia oka usmrtila to malé stvorenie. Pomaly sa otočil na Cäelle a šok bol viditeľný v jeho očiach. ,,Ja-,...Ja, prepáč, Naiome ma volá." Zakoktal sa trochu. V jeho hlase bolo počuť rozrušenie. Zavrel oči a zhlboka sa nadýchol. ,,Ďakujem ti sestra za tento veľmi príjemný rozhovor, choď si kľudne plniť svoje povinnosti. Ak všetko dopadne dobre, onedlho sa ku tebe pripojím." Usmial sa avšak úsmev sa mu ku očiam nedostal. Venoval jej rýchle, teplé objatie. Bola to nečakaná reakcia, avšak cítil, cítil že to potreboval spraviť. Venoval svojej sestre povzbudivé žmurknutie a vybral sa Naiominým smerom. Kráčal skrz tábor hrdo s viditeľnou eleganciou. Nakoniec sa dostal pred matkinu noru a sadol si necelý meter od jej vchodu. Bol nervózny. Kto by nebol. Bola to už dlhá doba. Napriek všetkým matkiným skutkom to bola stále jeho matka, vlčica, ktorá mu darovala život. S povzdychom sa pokúsil uvolniť. Mierne napätie a stres sa pomaly začali vytrácať. Zdvihol zrak ku nore. Som tu matka...

Nora
Ušklíbl se, když téma přesunula na jeho osobu a tiše ji poslouchal. Její poslední slova ho ale donutila se nad tím vším znovu zamyslet. Proč přišel, moc dobře věděl, že by ji jeho důvod příchodu asi dost překvapil, kdo ví, jestli by to úplně nepoznamenalo jejich vztah. ,,Maskou na tváři? Můžeš ve mě číst jak v knize." Dodal s co nejvíce uvolněným úsměvem, jaký v momentální situaci zvládl, aby se zbavil podezření. ,,Hmpf...Bude to záhul." Procedil uznale a nadechl se, přičemž s čenichem u její srsti nasál její pach. ,,Však víš, že tu jsem pro tebe." Připomněl ji lehce, jelikož, ačkoliv se mohl zdát k ostatním sebenepříjemnější, byl schopný je kvůli ní na chvíli překousnout a normálně s nimi spolupracovat. Přikývl, když se mu hlavou rozezněl její hlas a jednu tlapu přehodil před ní, jako by si ji snad chtěl ochránit, nebo mu ji chtěl někdo vzít. Překvapeně na ni pohlédl, při poslední nečekané otázce, nad tímhle ani nepřemýšlel, stejně jako nad jmény. Zdálo se mu dobré být s ní při té chvíli, vzhledem k tomu jaké bolesti přitom musela vlčice mít a byla to koneckonců i jeho vlčata. Avšak zároveň to byla jedna z těch chvil, u kterých by si žádná zajisté nepřála nějakou pozornost. Pokrčil nejistě rameny a poté dodal, : ,,Asi bych to nechal na tobě, pokud budeš myslet, že to bez mé společnosti bude lepší, počkám venku, hm?"

Nora
"Neobávaj sa, zachvíľku ťa celého prečítam." pousmiala sa. Ano, Naiome sa konečne úprimne pousmiala. Síce po dlhšej dobe, ale rátalo sa to. "Viem, že si. Práve preto by som bola rada, keby si bol toho celého súčasťou. Ale nie, že mi tu odpadneš!" uškrnula sa a ticho zasmiala. Pri tej predstave, kto by sa nezasmial? Ona privádzajúca na svet nové potomky a zároveň by ratovala jej partnera. "Nemusíš sa o nás báť veľký taťko. Všetko zvládneme. Vlastne, premýšľal si nad menami? Netuším síce, koľko ich bude, ale mali by sme mať aspoň dáke pripravené..." podotkla smerom k jej partnerovi. Páčilo sa jej pre samicu meno Nareime, ale nevedela, či vôbec dcéru bude mať. V tomto to bolo veľmi zložité. A čo keď bude mať dcéry tri? Inu, vo vlčkinej hlave, ktorá bola vo vysokom štádiu tehotenstva sa toho v jej hlave odohralo naozaj veľa. Pozrela sa smerom za Remingtona k východu. Ráč vstúpiť. poslala svôjmu synovi myšlienku. Bola rada, že ho vidí. Očakávala, že si prišiel zrejme pre skúšku. "Rada by som Vám niekoho predstavila, pane." zubato sa usmiala k Remingtonovi a čakala, kedy Dixon vojde donutra. Miesta bolo v nore ešte dosť.