Příběh vyhnané smečky Zeiss II.

Čekala jsem až se vlk rozhodne odpovědět. Jeho nechuť k odpovědi, jsem mu viděla v očích, ačkoliv tady to prostě neplatilo. Když neodpoví mě, odpoví stejně Alfě. Nakonec, než jsme se nadáli, stáli jsme před Alfou. Já se vrátila zpět na své místo vedle Lúthiena. Alfa zatím řešila s vetřelci. Neposlouchala jsem je. Když však vyskočila Alfa opět na skálu, nabila jsem plnou pozornost. Do dvojic? Zopakovala jsem. Moje volby by byly jasné. Easy, nebo Lúthien. Těžké rozhodnutí. Lúthien, je můj partner, ale s Easy jsem měla výbornou spolupráci. Lúthien se tak mohl seznámit i s jinými členy smečky, ale těžko říct jestli by se mu chtělo. Jeden z vetřelců, byl tak pošetilý a vyzval do dvojice rovnou Alfu. Byla jsem zvědavá s kým do dvojice půjde ten druhý. Koho osloví, když se určitě nikdo ze smečky, nebude hrnout k tulákovi. Švihla jsem ocasem. Koukla jsem na Easy a následně na Lúthiena. Opravdu jsem nevěděla, koho oslovit. Asi pockám, který osloví mě. Pokud vůbec, že?

Když mi Aura poslala pobavenou myšlenku, nebránila jsem se lehkému pousmání. Bohužel se to nesplnilo a ti dva tam pak tlachali o někom, kdo se jmenoval celkem divně. Nakonec však Alfa začala svolávat vody do dvojic. No nazdar, to abych si ovládla, než na mě někdo zbyde. Dobrovolně by je mne asi nikdo moc nechtěl. Byla jsem ale zvyklá a bylo mi to spíš jedno, takže jsem rezignovaně plácla zadkem o zem čekajíc, až někdo zbyde. Odplivla jsem si a švihla ocasem. Jo... Vetřelci budou mít zkoušku lov. Minule to tak bylo se mnou... Tak snad nám to tihle dva nepolepí! Většina věcí mi je jedno, ale to, jestli spím s plným nebo prázdným žaludkem, mi jedno není. 

Tábor

Čakal som čo povie Alfa. Ale keď sa tam ukázali ti dvaja cudzinci hneď si ich pár vlkov všimlo a začalo ich riešiť. Pozoroval som ako predstúpili pred Alfu. Ale viac som čakal na povely Alfy. Ktoré nakoniec prišli. Mrzelo ma že som vtedy porušil tie pravidlá. Lebo som bol vždy krve žiznivý. A teraz som nemohol loviť. To bol ešte väčší trest pre mňa. Ale keď rozkazala strážiť. Tak som to bol odhodlaní splniť. Ako poviete má Temná Alfo. Pomyslel som si lebo vedel som že to bude počuť. Potom som sa ale pozrel smerom kde mala byť tá vlcica, ktorú naša Alfa držala. Bodaj by skúsila uniknúť. Aspoň by bolo čo robiť. Ešte som si pomyslel, a čakal.

Tábor
Dál jsem pokojně čekala na to, až někdo zbyde, ale moc se to tu nepárovalo. Odfrkla jsem si. Jak na mě měl asi někdo zbejt, když se tu nikdo nesnažil o spoluprá-počkat moment! Střihla jsem nevěřícně ušima a otočila se na vlčku, která byla dle ého názoru dost snaživá, co jsem tak věděla... A teď šla za mnou, abych s ní byla ve dvojici. Já. Zkroutila jsem obličej do podivné grimasy. "Fakt jo? Ty žádáš zrovna mě? Nechceš si to ještě promyslet? Je tu tolik jiných vlků, kteří jsou rozhodně oblíbenější než já.", při slově 'oblíbenější' jsem nadzvihla horní pysk. "Ale jestli trváš zrovna na mně,  tak fajn.", dodala jsem lhostejně, taky to byla její volba, že jo, já bych se spokojila úplně s každým. Potom jsem od ní pomalu odvrátila svůj skelný pohled.

Tábor
Na její poznámku o zajícovi jsem se zašklebila, nebyla tak špatná. Možná by bylo fajn lovit s někým, kdo se mnou chce být... Moje uvažování se teď točilo tímto směrem, ale otom se stočilo k tomu, že je mi to vlastně jedno... "Ne, že bych nechtěla, vlastně je mi spíš jedno, s kým budu. Stejně bych musela s někým být, takže teď budeš ten někdo ty.", řekla jsem prostě. Ikdyž to ale znělo chladně a lhostejně, byla jsem uvnitř vděčná, že ke mně někdo přišel dobrovolně, heh.

Prvé čo začala vnímať bola, bolesť. Silná bolesť, ktorá jej tepala v spánkoch a nútila ju znova prestať vnímať a uložiť sa naspäť ku spánku. Avšak, aj napriek lákavému pocitu ticha a temnoty pomaly precitla a so silným úsilím po dlhej dobe otvorila svoje žiarivé modré oči. S kľudom a stále prítomnou bolesťou ju privítalo šero a chládok jaskyne. S pohybom si dala na čas. Nechala najprv prebudiť svoju myseľ a všetky vnemy. Podľa ztuhlosti a miernej necitlivosti usúdila, že spala dlhú dobu. Po hodnej chvíli sa nakoniec odhodlala do pohybu. S tichým povzdychom sa postavila na nohy a precízne ponaťahovala všetky končatiny. Opatrne vyšla z jaskyne a prudký chlad a mráz ju udreli do tváre. A sakra. To už je zima? Tak toto bol dlhý šlofíček.... Pomyslela si. Našťastie aj napriek zasneženej krajine spoznávala svoje okolie a vedela, ktorým smerom sa dostane do tábora. Avšak, zaškvŕkanie v žalúdku ju upozornilo na malý nedostatok. Bola rozhodnutá, že si po ceste zaobstará nejakú tu potravu......Po necelej hodinke vyšla z lesov s plným žalúdkom a dobrým pocitom. Pomalým behom sa nakoniec dostala až ku okraju tábora kde prešla do kroku a nakoniec zastavila. Zatvorila oči, zhlboka sa nadýchla a nasala všetky prítomné pachy. Zaznamenala pachy známe avšak aj nové. Bola zvedavá. Otvorila oči a pomalým krokom sa vybrala vpred. Kráčala tak, ako jej bolo vždy prirodzené, a to s vrodeným sebavedomím a eleganciou. Hlavu držala vztyčenú a postoj pevný. Taktiež sa neubránila ani malému a rýchlemu prieskumu tábora. Silným modrým zrakom prezerala svoje okolie a všetkých tu prítomných vlkov.

ACHERON
??-Tábor
Od tých nechutných sviťákov sa dostal späť do Zeiss. Začul zavytie na ktoré nijak nereagoval. Odfrkol si a poobzeral sa po území. Mieril k Táboru, kde cítil známe ale aj neznáme pachy. Vstúpil do Tábora a znova sa poobzeral. Temná princezná dávala rozkazy a on pozorne načúval. Musel si nájsť dvojicu s ktorou musel ísť loviť. Mal šťastie, že Omegou už nebol a Naiome ho povýšila za jeho rešpektovanie pravidiel. Zacítil známy, nie príliš silný, ale jemný pach *sniff sniff*. Patril Stellar Shine. Musel uznať, že túto vlčku dlho na území nevidel a bola z jedných najvyšších postov. Posadil sa a čakal kým zachytí Stellarine modré oči. Stretli sa s tými jeho jantárovými a on jej kývol hlavou na pozdrav. Možno bol aj docela rád, že ju po dlhej dobe vidí. 
NAIOME
Tábor
Naiome sa pozrela z výšky na vlka. Pohŕdavo naň pozrela, potom však znova zoskočila (Ach vy jej zničíte kĺby! ) Vzala si kožušinu z tigra, ktorá bola cítiť ako jej prvorodený syn Asklépios a prehodila si ju na svôj chrbát. Kožušina jej sedela ako uliata. Vo vnútri Naiome sa na chvíľku objavila iskrička radosti. Kto by kedy povedal, že najslabšie vĺča z vrhu sa stane alfou, ktorá posúva rod Dead Demon. - pomyslela si pre seba. Bola na syna pyšná. Vlastne skoro na všetky jej vĺčatá...ale len skoro. Pozrela vlkovi do očí pri jeho ďaľších slovách. "Ak budeš stíhať somnou, cudzinec." zaškerila sa temne Naiome. Však nezabúdaj, že northie tu je nad tebou a aj všetci ostatní vlci. Preto sa k nim budeš správať ako teraz ku mne. Ak nie, ... skončíš tak ako skoro pred chvíľou.- poslala Veletherovi myšlienku a vycenila naň zuby. 
"Chcem vidieť zoradené dvojice!" vyštekla netrpezlivo a zašvihala chvostom.
ASMIA
Tábor
Pozrela na Manyaka. "Ide sa loviť, my máme zrejme dvojicu vybavenú." - zaškerila sa a vyskočila prednými labami naňho, aby mu dočiahla na ušnicu za ktorú ho hravo zaťahala. 
"Poď." - povzbudila Manyaka a podišla bližšie k centru diania. Premeriala si dvoch nových vlkov a vypočula si zostatkové pravidlá. Nedočkane prestúpila z laby na labu. Milovala lov! 
Obzrela sa za Manyakom a posadila sa. Musíme to zvládnuť. Aby aspoň jeden z nás dosiahol vyšší post, temný kráľ. - pomyslela si. Myšlienka bola venovaná hlavne jej partnerovi. Temný kráľ bola jeho prezývka, ktorú mu Asmia dala. A cítila k nemu vrúcnu temnú lásku.

Tabor

Akonáhle sa jej zrak stretol so zrakom Acherona zastavila na mieste a mierne hlavou odkývla na jeho pozdrav. Už to bola prevelice dlhá doba, čo mala tú česť byť v prítomnosti tohto vlka. Aj napriek jeho vulgárnemu spôsobu správania a barbarským návykom na ňom bolo niečo, čo ju neustále k nemu lákalo. Preto sa pomalým krokom vybrala priamo k nemu. Predsa len, malý pokec medzi starými známymi určite neuškodí, no nie? Už to bola dlhá doba a ona bola zvedavá. Ako tak kráčala ani na chvíľu neprerušila svoj intenzívny pohľad. Musela uznať, že aj po tej dlhej dobe vyzeral stále v dobrej kondícii. Pomalým zaujatým pohľadom si ho prešla od láb až po končeky uší. Och, a že to vôbec nebolo nenápadné prezretie. Práve naopak. A čo? Je to predsa samica v najlepších rokoch a ešte ku tomu gamma svorky. Za svoj prejav a výstup necíti ani štipku hanby. Krok mala elegantný a pružný, telo pevné a v očiach žiarivý odlesk.

Kaer se rozhlížel, koho by jako mohl požádat o dvojici. Kdo by šel z vetřelcem, že? Rozhlížel se. Do očí mu padla barevná vlčice. Když k ní pomalým krokem mířil, předběhla ho jiná vlčice, která ji požádala. Proto to nenápadně otočil jiným směrem a že k ní vůbec nemířil. Ten druhý žadatel do smečky požádal přímo Alfu a ta souhlasila. Rozhlížel se s chladným pohledem. Nakonec se rozhodl zkusit tu jiskřivou vlčici, jenž ho zachytila hned po příchodu do Tábora. Došel k ní. "Jestli ještě nikoho nemáš, můžem do dvojice spolu. Mužeš to brát i jako to, že mě při mé zkoušce, budeš hlídat." Ušklíbl se. Hlídat nepotřeboval, ale dvojici si želdraku najít musel. Rozkaz Alfy.


Nikdo za mnou nepřišel. Odfrkla jsem si a švihla jsem ocasem. Sledovala jsem jak barevnej cizinec mířil ke Gwen, když však k ní došla Northie a vytvořili dvojici, 'nenápadně' to otočil jinam. Tiše jsem se zasmála. Potom jsem se podívala na Lúthiena. "Jdeme spolu ne?" Zeptala jsem se a olízla si čumák. "Tvá schopnost trhat hlavy své kořisti se bude hodit." Mrkla jsem na něj a zasmála se. Potom jsem slyšela, jak Kaer požádal Easy do dvojice. No tak teď jsem zvědavá.

Průsmyk - Tábor
Sklo sem, sklo tam, sviťákovi tlapu rozřezám. Šla směrem k šutrům kterými byl průsmyk zasypaný a přitom se vedle ní ve vzduchu začal tvořit ostrý průhledný střep. Nelámala si nijak moc hlavu s jeho tvarem či barvou a jakmile došla k zátarasu začala s ním pohybovat. Rozhodně neměla moc nápadů co se obrany území a její magie týkalo. A tak se rozhodla udělat alespoň něco málo a rychle se vrátit než si zase někdo začne myslet že chrápe. Zaklínila střep do mezery mezi kameny, tak aby jeho ostřejší strana směřovala vzhůru. Poté naklonila hlavu trochu na stranu a když i po pár vteřinách sklo furt drželo na její tváři se objevil spokojený úsměv. A tak tam následujících několik minut takhle do mezer cpala ostré střepy, aby potencionální vetřelci měli těžší výstup. Kdo by čekal že to bude tak fajn? Pomyslela si spokojeně a pohlédla na výsledek své práce, nevypadalo to nijak vzhledně ani extra děsivě ale doufala že účel to popřípadě splní. A tak se rozešla zase zpátky, zatímco za sebou nechala na sníh dopadat malé kusy skla, jen tak pro jistotu. Prošla stejnou cestou jakou se na druhou stranu dostala a ihned se vydala zpátky k táboru, trochu znavená cestou a tím používáním magie po takové době.
Samozřejmě ji ten náhle vzrostlý počet vlků v táboře neušel a jakmile se mezi nimi objevila, chtě nechtě se cítila poněkud sebevědoměji a neviditelněji. Očima hledala Naiome a nakonec si musela pomoct čichem, jelikož ji kvůli kožešině na jejích zádech pořádně nepoznala. Vydala se pomalu k ní s lehce skloněnou hlavou a chvíli jenom postávala, jelikož se ji nechtěla plést do rozhovoru s neznámým vlkem.

Opět se znuděně protáhl, když se nic nedělo, a zívl. Najednou padlo “utvořte si dvojice” a než se stihl vzpamatovat, byla to Nira, kdo ho oslovil. „Ještě se ptáš?” zašklebil se. Po tom, co si olízla čumák jí byl olíznut ještě jednou. To, že ji olízl přede všemi a hlavně před Alfou mu bylo - nečekaně - naprosto jedno, leda že by to Niře vadilo. „Nechceš si na to, že se neznáme, hrát do nekonečna, viď?” promluvil k ní tišším a tváří trochu....starostlivou. Z té větší části převahoval úšklebek, ale něco ho v hloubi duše sžíralo...pocit, že to snad chce před Alfou a všemi tutlat navždy. No, jestli by chtěla vlčata, Alfě to říct musí.

Při jeho zašklebení, jsem se zašklebila taky. ''No, kdyby ses náhodou chtěl seznámit i s jinými členy.'' Vyplázla jsem na něj jazyk, i když to vlastně zřejmě neviděl. Když mě olíznul, před všemi na chvíli jsem ztuhla. Při jeho slovech, jsem se však musela zamyslet. Znovu jsem se uvolnila. ''Ale já si nehraju na to, že se neznáme.'' Řekla jsem mu odporově. I když měl pravdu. Za celou dobu jsem to řekla jenom Easy. Nikdo jiný o tom nevěděl. Švihla jsem ocasem. ''Po lovu s tím asi zajdeme za Aflou, ať o tom ví, hm?'' Střihla jsem uchem a protáhla jsem ztuhlé svaly.

Tábor
Po dlouhém přemýšlení jsem se rozhodl. Zvednutí se a jdu k alfě. "Nejtajemnější alfo. Vím že jsem se rozhodl sem jít a neměl bych, ale... Chci odejít ze smečky," řeknu a uctivě se pokloním. Byl jsem připraven na hodně věcí. Hlavně na to že mě Naiome roztrhá na kusy. Tohle bude asi hodně bolet...

Tábor
Ragnarok

Pozoroval som ostatních vlkov, ako si tvorili dvojice. A ja som stale banoval že som porusil tie pravidla. V tom som uvidel ako ide nejaký vlk (Miroki) k alfe. Tak som isiel bližšie aby som pocul. To čo som započul my dostalo. Prišiel som až k afe nakoniec, a ustivo sa poklonil až k zemi. A tak zostal. ,,Má Najtemnejsia paní. Dúfam že moje slová nebudu urázlive. Alebo opovrhovaním. Ale co on chce je zrada. Najradšej by som sa onho postaral kebyže mi potom dáte svolenie." Pomyslel som si , a vedel som že to velectená alfa zapocuje.

Tristan trpělivě posedával na samém okraji shromážděných vlků a vyčkával na Alfiny pokyny. Tvář mu zdobil až náramně nezaujatý výraz, který se však později prohloubil v hořký vztek, když si všiml dvou nově příchozích. To si ze mě děláte prdel?! Já tu jak vocas buduju hranice a tady ti dva si sem na férovku přilezou?! měl co dělat, aby se sám nepřidal k nasupené Easy a jednu jim nevrazil. Opravdu měl sto chutí jim ublížit, až příliš ošklivým způsobem. A že ho napadlo spoustu způsobů.
 Zatímco je probodával pronikavým pohledem, tak málem přeslechl Naiominy rozkazy. Její hlas byl ale silný a pevný jako vždy, takže se mu přeci jen ona slova dostala do podvědomí. Nedalo by se však říct, že by se mu dvakrát líbily. Do dvojic? Jako sami si vybrat dvojice? rozhlédl se kolem a potlačil znechucené zašklebení. Fakt, že by si sám měl dobrovolně vybrat z této chásky, se jevil obtížněji, než ve skutečnosti byl. Tristan k většině členů smečky choval nenávist, znechucení, a nebo v tom nejlepším případě, ho absolutně nezajímali. Jediná vlčice v okruhu deseti kilometrů, jejíž přítomnost by snesl, zde nebyla k nalezení a u Naiome pochyboval, že by mu věnovala pozornost, když měla na práci očividně důležitější věci. Jako bylo například pojmout za svého spolupracovníka toho přivandrovalce. Zamračil se, ale usoudil, že jeho námitky by byly zcela k ničemu. 
Potřebuju někoho schopného a neutrálního. uvažoval tiše, když stále zelenýma očima sledoval párující se vlky. Oh, Noemie, kde si, když tě potřebuju? zanadával na ni v duchu a stáhl uši dozadu. Brzy si všiml, že se v Táboře uráčila ukázat i Stellar. Poměrně ho překvapilo, že ji vidí živou, vzhledem k tomu, že ji už řadu měsíců neviděl. Zadíval se jejím směrem s obočím tázavě pozvednutým, zda se k němu nepřipojí. Ačkoliv s ní posledně nevycházel zrovna nejlíp, věděl, že Stellar je schopná do svého výkonu dát vše, a proto se mezi ostatními jevila jako nejmenší zlo. K jeho smůle se rozešla ale úplně jinam.

ACHERON
Tábor
Acheron sledoval stále Stellar Shine. Hlavne potom, čo sa k nemu začala približovať a premeriavať si ho. Pozdvihol hlavu. Jeho veľkosť bola oproti nej a aj veľa vlkom naozaj veľká a jeho mohutné telo plné svalov tiež. Pozrel sa jej do očí. "Zdravím, Stellar. Dlho si sa tu v Tábore neukázala." - začal. Naozaj nevedel, či začal správne. S vlkmi sa príliš nerozprával. A nie to ešte s vlčicami vyššieho postu. "Naiome nám rozdala rozkazy. Nechceš somnou tvoriť dvojicu na lov?" spýtal sa. Lovil naposledy za hranicami ešte keď prenasledoval Fantomasa. 
Díval sa jej do očí a čakal na odpoveď.