Příběh smečky Ishimura I.

Tábor ---> Doupě Alf
Ačkoliv je snění krásná věc, i já jsem se musel dostavit do reality. Mé oční víčka se rozlepovaly od sebe a já postupně zaostřoval barevnou jarní krajinu. To už je zde jaro? Jak dlouho jsem opět spal... Pomyslel jsem si a ihned skočil na nohy. Pořádně jsem se protáhl a jen se rozhlížel kolem sebe. Chtěl jsem působit jakožto vysoce postavení osobnost, ovšem ráno je ráno a já byl rád, že stojím na nohou. I přes svoji lenost jsem však vypjal hruď a pomalu se vydal. Ovšem po pár krocích jsem si uvědomil, že se zde cosi stalo a já bych se měl přesvědčit, zda ono vlče je v pořádku. Mělo by být v doupěti... tak se podíváme. S úsměvem jsem najednou zmizel a objevil se ve svém doupěti. Jo teleportace je užitečná věc, ovšem na kochání se svoji magií nebyl čas a já se ihned zaměřil na vlče. Sedl jsem si kousek od něj a prohlížel si ji. Jak se sem asi objevila? No asi stejně jako já. S úsměvem jsem pozoroval vlče a přemýšlel, zda se o něj nezkusí postarat.

Ako sa má moja Tsurinka? pomyslel som si na svoju dcéru, ktorá źila kdesi v Zeiss. Pozrel som sa na svoje potomstvo. Boli nádherné, boli to proste moje mláďatá. Ja Reel som mal opäť bremeno otcovstva. Aké zlatouškee. zakrákala reddy. Huš ty ptáku jeden. odsekol som jej a ona s krákaním odletela si čechrať pierka alebo čokoľvek iné. ,,Kam by ste sa šli pozrieť? Toto je Tábor, zhromaždisko vlkov zo svorky." povedal som a zasníval som sa. Aké by to bolo byť alfou?

,,Tak to brzdi... Loviť a čo by si také ulovil?" podpichol som aAngela. ,,Nie toto je epicentrum. Tu sa sústreďuje všetká sila svorky. Tábor sa to volá preto..." vysvetloval som synáčikovi a pozrel som sa naokolo. ,,Preto lebo odtiaľto sa riadi celé územie." vybafol som. ,,Tá mačka ti neodpovie. Nevie hovoriť." povedal som so smiechom a pozrel som sa šibalsky na Angela. ,,To je mačka divá, želá si naháňačku." vyprskol som od smiechu. Sssi otec nie šteňa Reel. napomenula ma Reddy zo stromu.

Doupě Alf
Ačkoliv to nějakou dobu trvalo, tak se konečně vlče zcela probralo a vypadalo, že stíhá i vnímat.Chvíli jsem jej nechal, aby mělo svůj klid, ovšem ten se ji nedopřál. Už jen od pohledu bylo vidět, že se bojí, a tak jsem musel vymyslet, jak jen ji mohu uklidnit. Své vlčata jsem dříve zanedbával,tudíž moc nevím, jak to s nimi probíhá, ovšem nemohl jsem tam jen sedět a koukat na něj. "Umíš mluvit?" Optal jsem se z ničeho nic. Bez váhání či přemýšlení, jestli se nemám optat opatrněji.Nevím proč, ale zdálo se mi, že má severní geny, však to mohl být jen můj dojem. Jestliže přichází z podobné dálky jako já, tak si musela hodně protrpět... přeci jen, já již jako dospělý jsem měl cosi dělat, abych sem vůbec došel. A tohle je teprve vlče...  Vrtalo mi hlavou a očekával alespoň náznak odpovědi.

S úsmevom som sa pozeral na svoje šantiace potomstvo. ,,Šutrák." uchcechtol som sa nad výmyslom mojej dcéry, ktorá so sebou ťahala kameň. Kamíšek. zaškriekala Reddy a urobila nálet nad Evelin. ,,Móóje!" zjačala na Eveline a takmer jej ho vyšklbla z papuľky. Ty hnusný vták! okríkol som ju a ona sklapla. Sadla si na konár a tvárila sa ako kôpka nešťastia. ,,Počujte mláďatá. Kým mama spí." začal som a prevrátil očami. Zasa to prespí. pomyslel som si ironicky a pozrel sa na svoje potomstvo. ,,Tak vás naučím loviť." dopovedal som a pustil som sa do kroku.

Malej Eveline sa nepáčilo že jej Reddy chce šlohnúť Kamíška. ,,Kamíška dostaneš hneď teraz. A ten zlý zlodej dostane čo mu partí. A loviď budeme Králiška." rozhodol som. Mäkklé mladunké králičie mäsko je priam ideálna strova pre moje potomstvo. Reddy, daj Eveline tan kameň!" rozkázal som jej a ona kameň s kráknuttím pustila na zem a ja som Kameń zodviihol a vrátil svojej dcére.  ,,Za trest leť a nájdi zajace." povedal som jej . Čierny vták roztiahol pierka a letel.