Příběh smečky Kirigakure III.

Tábor 
Chtěla jsem se věnovat opět hraničáři a zlepšit své schopnosti. Opět jsem zaslechla myšlenky syna Alf (Ceron) a otočila se na něj. Vrhl na mě vraždící pohled, ale já jsem zůstala klidná. "Dá se o to říct i jinak. Klidněji a rozumněji. Nechci tě poučovat, ale nemusíš mě urážet," poslala jsem mu další myšlenku a jeho otázku ignorovala. Neposlouchala jsem jeho slova a ani slova Alfy Acia mířená k synovi. Když promluvil ke mně, tak jsem se mu hluboce uklonila. "V pořádku, Alfo Acio," brala jsem to tak, že jako Alfa se mi nemůže omlouvat. "Chtěla jsem i Vám pogratulovat k postu Alfy. A jsem ráda, že Vás poznávám. Vaše partnerka Alfa Yllin mi o Vás vyprávěla, ale to je už dlouho," pousmála jsem se vlídně a zamyslela se nad něčím. Vypadalo to, že Koku nikdo nehledá a já ji měla ráda jako vlastní dceru a proto jsem pokračovala. "Tohle je spíše osobní záležitost... A to, že jsem před nějakou dobou našla vlče, které nikdo nehledá a ani nepochází z Kirigakure, z Niwatu. Už jsem to říkala i Vaší partnerce Yllin, ale rozhodla jsem si ji adoptovat pokud by to bylo možné. Samozdřejmě, kdyby mohla mít plnohodnotnou rodinu, která by ji adoptovala, tak bych nic nenamítala," pověděla jsem mu a doufala pro Koku to nejlepší.

Poslouchal, co jeho otec říká. Neměl chuť se k tomu jakkoliv vyjadřovat. Když mu otec řekl, aby přemýšlel o svých slovech, přikývnul, ale hned jak otec odešel, dostal bezradné myšlenky. O jakých slovech? Co jsem řekl matce? Nebo otci? Či Hilary nebo snad co jsem řekl o bratrech? Přemýšlel. Pak se zvedl a vydal se pryč z tábora. Nejlíp se přemýšlí o samotě. Pomyslel si a rychlým klusem se rozběhl k jezeru. K tomu, co bylo nejblíž od tábora. K Zrcadlovému. Když k němu po několika minutách doběhl, posadil se na břeh a chystal se k lovu. Měl totiž hlad a s plným žaludkem se přemýšlí líp než s prázdným.

Tábor - Doupě Hilary a Alyana - Tábor 
Nevšímala jsem si už syna Alf, ale věnovala se rovnou Alfovi Aciovi. Věřila jsem tomu, že Kirigakure bude mít velmi dobré Alfy stejně jako byl Varg a Roxynor, kteří se stali Betami a tak skvělými rádci. A taky byla Beta Jessie a to byla taky skvělá vlčice a tedy i mladá krev, která se jako rádkyně taky hodila. Kirigakure byla a i teď je skvělá a silná smečka a jsem na ni hrdá. "Též doufám," pousmála jsem se a poslouchala jeho slova k adopci Koku. Byla jsem velmi šťastná, že se o ni budu moc starat, že mám vlastní dcerušku. "Vypadá na roční vlče nebo možná rok a půl má," odpověděla jsem klidně na otázku ohledně věku. Nemohla jsem to vědět přesně, ale jen odhadnout. "Samozdřejmě, s tím počítám. Nechala jsem ji prospat v doupěti, ale je u ní moje káně a Ramidreju. Dojdu pro ní," řeknu a i další slova jsem pozorně poslouchala. "Nezklamu Vás," ujistím ho a kývnu na něj. Otočím se a dojdu k hraničářovi. "Brzy budu moc pokračovat, ale tohle je důležité," prohodím k němu a rozběhnu se k Zrcadlovému jezeru, kde jsem měla doupě. Všimla jsem si syna Alf, ale nechala jsem ho o samotě a došla do doupěte, ke Koku. "Ahoj holčičko moje," uculím se a olíznu ji hlavičku. "Půjdeme zase do tábora, ano? Je to důležité, ale neboj, protože budu pořád u tebe a nic se ti nestane," zašeptám ji do ouška a otočím se na Bata a Kat. "Děkuji kamarádi," usměji se a opatrně si Koku dám na hřbet. "Medvídka tu můžeš nechat, ty víš, že je tu v bezpečí, ale teď se drž," řeknu a rozejdu se z doupěte. Rozklusám se, ale vcelku pomalu, protože jsem nechtěla Koku ublížit. Kat běžela hned vedle nás a Bato nám lítal nad hlavou. Když jsem se dostala do tábora, tak jsem zpomalila a před Alfou jsem položila Koku a kývla na něj. "To je Koku," pousměji se na pískové roztomilé vlčátko.

/Kamenné pláně/
Už konečně zavrčím a když se nade mnou zjeví mrak, soustředím se. Snažím se jej svými elektrickými schopnostmi ovládnout, zelektrizovat a akumulovat. Nakonec to vzdám. Tato část mojí magie nikdy nebyla mou silnou stránkou. Zavětřím a nakonec akumulovanou elektřinu z mého těla pošlu tam, odkud jde pach Maysie, ale nestačí to. Byl to slabý proud. Nakonec tomu ještě přidám, ale tentokrát po ní vrhnu hromádku střepů. I kdyby z toho mraku nade mnou mělo začít pršet, nic moc mi to neudělá... možná to jen dočasně trochu znefunkční boltpacky na mém krku.

,,Tak názorná ukážka, to by sme museli ísť niekam preč. Toto nie je miesto hodné hraničiara." poznamenal som a pozrel som sa na mladého vlka, ktorého riešili Alfy. Bol to ich syn. Alfu Acia som videl už viac krát. Uznanlivo som ho pozdravil kývnutím hlavy a pozrel som sa na okolo.Mladý vlk sa vybral preč, mal plné zuby svojich rodičov. Pozrel som sa na Hilary, už tam nebola a keď sa vrátila, niečo riešila s Alfami a ja som osamel. Už som mal dosť Tábora. Jednoducho som sa zdvihol a rozbehol sa k zrkadlovému jazeru.

Tábor --> ZJ
Aby to nevypadalo nevděčně, vysekla matce/Alfě poklonu, potom hrdě vypla hruď a už se kunu chystala pustit, ovšem její pozornost si přebrali dva vlci, otec a bratr.  "Otče... Dlouho jsi spal, nikdy sis nás nevšímal a ani nevíš, že jsi Alfa... Za tohle se možná Ceron stydí!", vyštěkla. Jakmile skončil rozhovor otce a bratra, který se poté kamsi vydal, popadla kunu a rozeběhla se za Ceronem. Doběhla k jezeru s kunou v tlamě. Měla bych ji pustit, ale... "Hej, brácho, máš hlad?", ušklíbla se Ceronovým směrem, když kunu položila a ukázala na ni tlapou, již zdobily zlatavé drápky. Chyběl jsi mi. Jediný člen rodiny, který byl vždy na mé straně... Narozdíl od toho poseroutky Riana, a co, že mě vytáhl z řeky, vždycky byl nemehlo!

Tábor 
Když jsem s úsměvem hleděla na to nejroztomilejší vlče, tak jsem uslyšela myšlenku Yllin. Bílé vlčice, která přede mnou stála jako Alfa, ale stejně jsem si ji pamatovala jako Kappu. Byla to první vlčice, kterou jsem tu spatřila. Hodně se snažila a byla to vždycky správná vlčice. Představovala vzor pro dobrou partnerku, matku a i pro normální vlky. A teď byla Alfou, kterou si smečka zasloužila. "Promiň, ale jen jsem mu chtěla říct, že by se na mým místě choval úplně stejně," poslala jsem myšlenku oné bílé vlčici, která se ode mne lišila jen modrým šperkem, co na krku nosila. "Rozumím, ale teď tady musím něco dořešit. Omlouvám se Ti, že Tě zdržuji," poslala jsem hraničářovi myšlenku než odešel. Věděla jsem, že ho dokáži najít pokud si nezakryje pach. "Tvůj otec nejspíše trpí spavou nemocí za kterou nemůže, tak mu ji nedávej za vinu," to posílání myšlenek mě unavovalo, ale i tu jsem musela poslat dcerce Alf (Allweena), protože snad skoro každý vlk měl tu nemoc v sobě a někdy se projevila a někdy ne. Někdy na dlouho a někdy na krátko. "V Údolí mlh," odpověděla jsem jednoduše Alfě Aciovi na jeho otázkou.

//Ehm... Yllin, Ceron není naštvaný

Obsidiánové jezero - Ritin brloh

Keď mi oplatila olíznutí, tak som sa vybral zanou do jej brlohu. Prezrel som si ho. Mala ho docela útulný. Pozrel som sa na Ritušku, a vydel som na jej tvári šílený úsmev. Niečo bláznive si asi predstavuje. Pomyslel som si a zasmial sa. Napokon som prisiel knej a lahol si vedla nej , Tak aby som bol prinej. Začínal som si občas predstavovať ako by tam behali male labky mojich detí. A na tvári som mal blažený úsmev.

Odešel jsem stranou. Necítil jsem se dobře mezi tolika štěbetajícími vlky. Cestou jsem přivzal Rowenn a odnesl ji mezi stromy, kde jsem ji položil na zem a lehl jsem si vedle ní. Lízal jsem ji na hlavě a z neznámého důvodu jsem ji čistil jako kočka kotě. Možná jsem popustil uzdu pocitům svého patrona, který kočkou byl.

Tábor

Vypočul som si čo vravel, a citil ako ma olízol. Bolo to pekné. ,,Tak beš ja ťa počkám." Povedal som, a pozoroval ako odchádza. Nakoniec som sa porozhliadol po tábore a rozmýšlal čo tu budem robiť. Dlho som ani nečakal a začal som po tábore len tak chodiť.

,,Maj sa... Aj ja som ťa rád spoznal." usmial som sa ešte na Caelle a nechal ju odbehnúť. Potom som si všimol, že do tábora prišiel otec. Začal som zbesilo vrtieť chvostom zo strany na stranu, no potom prišli Alweena s Ceronom a začali sa nehorázne neuctivo baviť s otcom. Keď odišli pribehol som k mame a otcovi. Docela dlho som ho nevidel. ,,Oci!" pozdravil som ho a opäť začal vrtieť chvostom.

Z přemýšlení ho vytrhl známý hlas. Hlas, který mu byl jako jediný z těch, co znal, příjemný. Patřil vlčici, jenž pro něj vždycky měla pochopení a měla ho ráda. Jeho sestře. "Sestřičko!" Vykřiknul a rozdíl se mu úsměv na tváři. "Dlouho jsem tě neviděl, vyrostla si." Řekl jí na přivítanou. Když před něj položila vyděšenou kunu, zlomyslně se Zazubila. "Hlad mám, ale tu kunu je škoda zabít. Proč si s ní nepohrát, když už konečně mám k dispozici nezraněné, živé zvíře? Zároveň bych ti tím mohl ukázat svou magii." Zazubil se a přišpendlil kunu k zemi svou silnou tlapou. Pak ji pustil, ale než se kuna stačila probrat z šoku a utéct, použil svou magii a vyslal do ní proud bolesti. Nejdříve jen malý, který ale čím dál tím víc zesiloval až se kuna nemohla postavit bolestí a jen se bezmocně kroutila na zemi. Ceron se zle zasmál.

ZJ
Skočila k Ceronovi a jednou tlapou ho "objala", pak uskočila. "Však si pohraj, nemůžu uvěřit tomu, že otec nechápe tvůj stud. Vždyť si nás nikdy nevšímal, a pak řekne něco o tom, že tě vždy považoval za silného vlka, což nepopírám, ale... Kdy tě mohl považovat za silného vlka, když naše dětství zpravidla prospal?!", nešlo jí do hlavy. "Proč bys měl přemýšlet o tom, co jsi řekl? Ne každý z naší rodiny je takový patolízal jako Rian.", ušklíbla se. Úšklebek protáhla, když viděla kunu, jež se bezmocně svíjela bolestí. "Úžasná magie!", pochválila bratrovu magii a sledovala fialovýma očima kunu. Prosebné pohledy té malé potvůrky naprosto ignorovala.

"Taky tomu nemůžu uvěřit. Asi už senilní stářím." Ušklíbl se. "Jo no. Stejně jako Kim a Ferox. Ale Rian nejvíc. Představ si, on VRTĚL OCASEM!" Vykřikl Ceron. Tomu zase nemohl uvěřit on. Když mu Alweena pochválila magii, hrdě se usmál. "Já vím. Taky umím cítit bolest a zmenšovat ji, ale to mi je na ho*no. No jo, po matce." Obrátil oči v sloup. Magie Cerona malinko vyčerpala, nebyl v ní moc trénovaný. Taky nechtěl, aby kuna zemřela bolestí, proto vypnul svou magii. Ovšem také nechtěl aby mu utekla, takže ji přišpendlil tlapou k zemi. Kuna zapištěla jako raněných křeček. Ceron se zubatě usmál. Pak se otočil na Alweenu, oči mu zářily. "Chceš vidět kunu brečet?" Zeptal se jí. Dokázal totiž způsobovat i psychickou bolest. Nevěděl sice, jestli kuny brečí, ale hodlal to vyzkoušet.

ZJ
Na Ceronovu poznámku se zasmála. "Zřejmě ano.", přitakala stále ještě se smíchem. "Jako poslušný pejsánešek.", dodala k jeho poznámce. Při zmínění jejích dalších bratrů jen ohrnula čumák s klikatou vlnovkou na něm. "Já jaksi ovládám svou krev...", uchechtla se na jeho chválení své magie. Na další větu nastražila uši. "No jasně! Počkej... Brečí kuny vůbec?", zeptala se Cerona. Pak pohlédla na kunu, která byla vyjukaná a vystresovaná. "Heh, takhle už asi dostane infarkt... Vidíš, jak je vypsychovaná?", zeptala se bratra se skrývanou úzkostí. Na něčem se cvičit musí! S touto myšlenkou se přinutila na kunu dívat a čekat, až začne brečet.

Rozesmál se. Při přirovnání Riana k psovi začal zběsile vrtět ocasem, slintat a tvářit se přihloupě. "Tatínečku, ulovís mi králíčka? Mám hladíček!" Škemral vysokým hláskem. Pak už to ale nevydržel a rozesmál se. Doslova umíral smíchy. Při zmínce o sestřině magii se na ni se zájmem podíval. "Opravdu? To zní jako zajímavá magie... ukážeš?" Zeptal se. "Co já vím." Odpověděl na Alweeninu otázku. Pak se mu v očích rozzářily veselé jiskřičky. "Čas to vyzkoušet!" Zazubil se. "Infarkt? Nee... však já ji už pak pustím. Najdu si jinou oběť...Třeba tohohle sviště." Několika rychlými skoky byl Ceron u sviště, který se sem zřejmě přišel napít. Chytil ho za zátylek a donesl až k sestře. "Nebo tu kunu pustím hned, vypadá dost ve stresu a z tohohle asi bude mít už navždycky depky. No co..." S těmito slovy pustil kunu a ta odběhla v okamžiku, kdy jí došlo, že je volná. "Tak ti ukážu plačícího sviště, no. Ikdyž svišti asi nepláčou, no to je jedno." Zubatě se na sestru usmál

ZJ
Když začal Ceron napodobovat Riana, nevydržela to a normálně se položila na zem smíchy. "Tak-to-je-přesný!", škytala během toho, co se smála. "Jasně, ukážu." Pak se zvedla, tlapkou si utřela slzy smíchu a rovnou si na tváři udělala i škrábanec až do krve. Potom se začala soustředit na kapky krve vytékající z její rány a zvedla je do vzduchu, kde je následně spojila. Snažila se soustředit jen na těchto pár kapek spojených v jednu. Aby byla kapka viditelnější, ještě z rány vydolovala trochu víc krve, tiše bolestně zaskučela, přecijen to není moc příjemné. Krev, již vytáhla z rány připojila ke kapičce která se zvětšila, potom z krve udělala tenoulinký provázek, kterým jako blesk obmotala tělíčko unikající kuny a zvedla kunu do vzduchu, potom provázek povolila a hodila kunu kamsi pryč. Krev si následně vvrátila do rány a pokusila se ji srazit a zahladit. Tentokrát se to povedlo. Vyčerpalo ji to tak, že se téměř neudržela na hůlčičkovitých nožkách, ale nakonec přecijen zůstala stát. "Co tomu říkáš?", zazubila se na Cerona a pak se jen ušklíbla. "Fajn, brečící svišť bude lepší.", zasmála se a raději si sedla, aby si podívanou vychutnala v plné síle.