Příběh smečky Kirigakure III.

Cethiino jezero - okolí
Ze spánku mne probral nepříjemný pocit a celkem slušná bolest břicha. Připadal jsem si, jako by se něco neviditelného stahovalo uvnitř mého těla a snažilo se to o rozdrcení mých vnitřních orgánů, přesněji břicha. Vzápětí mi mocně zakručelo v útrobách! Takto mučivý byl pocit hladu, jenž mě donutil vzbudit se a jít hledat něco k jídlu. Vstal jsem a své dlouhé nohy musel rozhýbat. Protáhl jsem se a zavětřil jsem, zda neucítím něco, co by se mohlo stát mou potravou. Co asi dělá Amias? Nejspíš je s tím bílým vlkem. Bodlo mě usrdce. A co dělá Liccar? Mohl by ten vlk být mým příbuzným? Vydal jsem se od jezera k vrcholu kopce.

Hranice - tabor kirigakure
Pomalu se muj ladny krok prenesl pres hranice smecky a zamiril do rodneho tabora. Premyslel jsem nad tim jestli je hned napoprve 100% ze z toho vlcata budou. Premyslel jsem zda by mi to vlastne vadilo... vlcata jsem chtel... opravdu jsem chtel miminka.... pani... ja budu otec... mozna... snad.... pani... ale ... ja Caen skoro neznam... vadi mi to? Ne... vadi mi ze s ni nemam nic spolecneho? Ne... potkal sem ji jednou v zivote a nebylo to zle setkani. Coz mi pripomina ze ona vlastne zna moji matka a matka ji. Hmm takze by o tom mela vedet i matka. Maminka... mama. Ano, nude babicka a tata bude dedecek... mozna ze uz jsou a mozna taky ne... kdo vi. To zjistim az dorazim do tabora...
Kdyz se me kroky blizily k taboru, vedel jsem presne kam jdu. Tam kam jsem zvykli vzdy jit. Do doupete Alf...

Stále som zbesilo vrtel chvostom a tešil sa, že môj skvelý otec a mama sú Alfy. Potom som z diaľky uvidel čierno-bieleho vlka, ktorý smeroval k nám. Nevedel som či je to tulák alebo člen svorky, no aj tak som sa mu zahľadel do očí a sledoval, čo tu chce.

Ležel jsem dál pod stromem a ačkoli mé tělo bylo přítomno, má mysl byla zahloubána hluboko v těch nejtemnějších hlubinách vědomí. Někde v místech, kam ani světlo reality nemá, byť jen tím nejtenším paprskem, šanci proniknout. Automaticky, téměř až mechanicky, jsem dál a dál lízal srst na hlavě své dceři Rowenn. Ani jsem si neuvědomoval, jak čas plyne a jak už je maličká Rowenn vlastně velká. Bylo mi to jedno. V tuto chvíli jsem nad tím dokonce ani nepřemýšlel. Pozice mého nepřítomně se jevícího těla byla na jižním okraji tábora, takže jsem svého syna, přicházejícího ze severu, ani nezaznamenal zrakem natož vědomím. Ale Gar ano. Díval se mýma očima, snažíc se mě přivést zpět do přítomnosti.

Tabor kirigakure
Zavetrim otce ale neni tady. Tak ale zde je Yllin... jeji chovani se jevi znacne... protichudne tomu ktere bych od Ni ocekaval. Nejaky vlk kolem ni "poletuje" div mu svihem neuleti ocas. Pohlednu na vlky kolem ale stejne muj pohled utkvi na Yllin. Nebyly jsme pratele ani nepratele ale... ma stejna prava co ostatni co jsem pokoril... a ona mezi nimi byla. "Yllin..." pronesu chladne a nastoupim az na metr od ni...

Tábor

Stále som sledoval toho cudzinca a nechápal som, čo tu chce. Potom som začul ako oslovuje moju matku. Čo tu chce? A prečo sa mojej matke ani neuklonil? A prečo ju oslovuje menom a nie Alfa? vírilo mi hlavou. Zamračil som sa naňho a tlmene zavrčal.

TABOR
Myslenky vlka opodal mi vletely do hlavy jak strely a me spicaky se prudce adhalili "Alfa!?" Pohlednu na nej a div se nezmenim v kamen. Srst je najezena jak u dikobraze. Jeho tlumene vrceni mi dolehlo do usi ani se nemusel snazit. "BYT TEBOU SE POKLONIM DRIVE NEZ TI TO BUDE ŽIVOTNĚ NEBEZPECNE!" Zahrmi muj hlas a rozezni se to taborem jak zahrmeni

Tábor 
Klidně jsem seděla a čekala na slova nového Alfy Acia. Měl černou srst, ale rudé oči. Byl pravý opak Yllin co se týkalo srsti. Koku jsem si mateřsky přivinula k sobě, když jsem ucítila pach vetřelce (Varox). V táboře bylo většinou plno Vetřelců, ale já se o moji maličkou holčičku bála. Ten vlk přišel až k Yllin a oslovil ji jen jménem a neuklonil se. Vypadal jako syn bývalých Alf Varga a Roxynor a proto jsem na to nebrala ohledy. Možná neví, že má Kirigakure novou Alfu, ale to by byl asi slepý, kdyby neviděl jak dominantě se Yllin chová, aby každý poznal, že je Alfa. Vypadal jako bratr Riteru, ale když udělá co udělá, tak vyskočím a postavím se před Riana. Bato a Kat se přesunuli ke Koku, aby ji chránili v případě nebezpečí nebo ji odnesli pryč, kdyby na ni někdo útočil a já jim za to byla vděčná. "Kdo jsi, že nutíš syna Alf se ti poklonit?!" Zavrčela jsem výhružně a postavila se do bojovné pozice. Pokud to byl syn bývalých Alf a nynější Bet, tak mě asi stihne trest. Možná se stanu Omegou Kirigakure, ale to mi bylo jedno. Přišlo mi dobré a správné chránit Kappu, člena smečky před nebezpečím.

Tabor - okolie.

Bol som knemu este chvilu prituleny no potom som sa vzdialil a povedal "uvidime sa neskor... musim ist strebat zmenu alfi..." poviem a odbehnem do lesa. Ako tak kracam do nosa mi udrie znama vona. *Aite?* pomyslim si. Obzeram sa a vetrim az ho uvidim. Rozbehnem sa knemu a skocim banho ze obaja skoncime na zemi. Oliznem ho na cenichu "ahoj moj. Kde si bol?" Opytam sa ho a pritulim sa knemu

Brloh
Spokojeně jsem zamručela, když se ke mě přitiskl. Olízla jsem ho mezi ušima. Lehla jsem si taky a zavřela oči. Potřebovala jsem si na chvilku odpočinout. Mechový pelech byl na štěstí dost velký pro nás oba. Uši jsem měla pro jistotu našpicované, abych slyšela každé šustnutí zvenku. I když díky clonám a dobrému umístění doupěte jsme byli těžko odhalitelní. Do hlavy se my vloudila myšlenka na vlčata. Už to bylo docela dlouho od mého prvního vrhu. Je čas na další? Na další várku mé a Demonové krve? Zamoříme Niwat, společně. Ušklíbla jsem se v myšlenkách.

CJ/Okolí / Mlžné kopce
Výstup na vrchol kopce byl opravdu dobrou volbou. Nemohl jsem si vybrat lépe. Musel jsem si dávat pozor, aby se mi nezamotaly mé dlouhé tlapy do sebe a taky na to, abych nestoupl na volný kámen, nebo abych nezakopl o nějaký ten keř či kleč. Schválně jsem si zvolil trasu náročnou na zdolání, aby můj mozek musel pracovat a vybírat místa, kam položit tlapu. Než jsem vystoupal nahoru, pocítil jsem konečně klid. Tedy pominu-li neutichající hlad, jenž se neustále doprošoval nasycení a dovolával se mé pozornosti.
Zavětřil jsem, abych odhalil přítomnost nějaké ňamky, místo kořisti jsem ucítil známý pach. To už se ke mně řítilo cosi černého s vyplazeným jazykem. Srazilo mě to k zemi a oba jsme skončili v zakrslé borovici. "Humf... eh... Ami." Zasmál jsem se a opětoval mu polibek na špičku nosu. "Ahoj. Já? nooo... Tak různě. A ty?"

NEYEW >> KIRIGAKURE TÁBOR (MOLLY)
Vlčice zavřela hlavou. "Nemyslím si. Rozhodně zněla jinak... začala si hnedka poroučet a na to zvědavá fakt nejsem," odfrkla si. "Kirigakure, huh... taky tam mířím. Ale spíš jako bod na cestě - mířím za bratrem do jeho smečky," pohodila hlavou a lehce zavrtěla hlavou nad další otázkou. Poté se rozběhla do Kirigakure.
Cesta byla poměrně krátká, páč jí už měla zmáklou. Ale jakmile se přiblížila k táboru, ucítila právě svého bratra. A ten pach byl čerstvý. Se zaujetím tedy trochu pozměnila trasu a vydala se do tábora, jen aby viděla Varoxe stojícího u Yllin. Tohle modlo být zajímavé. Yllin u ní měla nulový respekt i jako beta, natož Alfa a o jejím partnerovi nikdy neslyšela, tak si tedy sedla a sledovala, jak se vypořádá s Ragnarokem, jestli spíše ne on s ní.

Tabor
Kdyz mi nejaka vlcice skocila do cesty, muj vztek se zacal zvysovat *co si to dovoluji!* "Ja jsem Alfa smecky Krystaloveho jezera a synem Alf Kirigakure.... Jmenuje se" vterinovy zasek v me hlave se protentokrat nestal a me jmeno vyjelo z me tlamy tak prudce ze jsem se nad tim ani nezamyslel "Ragnarok Varox Fireshadow double Killer! A..." chtel jsem pokracovat jinou vetou ale kdyz Yllin rekla to cco rekla... nedala mi na vyber... me telo tuhlo, citil jsem kazdy sval a kazdy por. Me oci tezkly a otocily se prido na ni "A ty...." podsunul jsem zadni nohu vice pod bricho a bez ocekavani jinych jsem se odrazil a ten 2 metrovi ani ne rozdil mezi mnou a Yllin prekonal jednim skokem, zakousl jsem se do jejiho ramene a trahnul s ni k zemi. "TY jsi mi uz jednou prisahala poddanost a ted?! Za svou zradu zaplatis.... krvi" zarvu a na mem hlase je znacne poznat zmena v kamen. Ma srst olinala behem prvniho zafoukani a pred Yllin stal kameny kolos. Ja....

tábor
chvíli jsem stál nad Yllin a pak jsem přimhouřil oči, hrdě zvedl hlavu a zavrčel "Alfo Yllin, Já, Varox, Syn Bet Kirigakure a Alfa smečky Křišťálového jezera, tě tímto vyzývám k oficiálnímu boji ALF...." zavrčím a poodstoupím od Yllin. Kousnutí co jsem jí udělal na rameni bylo cise vážnější ale né na mé poměry. narušilo to jen kůži takže boj byl stále ještě pokračovatelný... Nebyl ne-fér. Navzdory tomu že teď by měla udeřit ona. Stál jsem a čekal zda se "ALFA" nechá bránit smečkou a nebo zda se mi v oficiálním souboji dvou alf postaví z očí do očí... Rinhorn stál a koukal ale byl připraven odteleportovat každého kdo by se rozhodl na mě zaútočit. stejně jako já si přál aby tohle byl souboj o čest... takže JEDEN ku JEDNOMU... ale ano... asi uznávám že Yllin je přeci holčička... a to se nesluší bojovat s vlkem takže si asi vezme k sobě partnera... kdo ví, třeba by to nebyl špatný souboj... veřím že by byl stále ku prospěchu.

Tábor>>>Údolie hmly

S hrôzou v očiach som sledoval tú scénu. Potom mi však dal otec pokyn, ktorý som bol odhodlaný splniť. Rozbehol som sa tým smerom a snažil sa zachytiť pach nejakej vlčice. Vydel som po ceste pár zajacov ale žiadna vlčica. Povedal som si, že sa tu asi žiadna nenachádza a tak sa rozbehol späť do tábora.

Neyew >> Hranice s Kirigakure >> Tábor


Po chvíli som sa dočkal zápornej odpovede od vĺčky, ktorá sa už rozbehla do Kirigakure. A na mňa nepočká... Povzdychnem si, no na tom som sa dal do behu a o chvíľu som opustil les Neyew. Predo mnou čakala ešte dlhšia cesta ako som si mohol myslieť. Čakal ma kus územia, a keď sa mi pamäť nemýli tak do tábora to taktiež bude nejakú dobu trvať. Nuž, čo už. 
Zamyslene pokračujem v behu po nejakej lúčke a po boku som mal horu. Nakoniec som obešiel jazero, pri ktorom sa zastavím a napijem sa vody. Po chvíli odpočinku sa dám opäť do behu, no to už som sa ocitol na hraniciach, ktoré som prešiel a na to som bol v Kirigakure.
Od hraníc útekám cez lúčku, les priamo do tábora, kde sa niečo konalo. Niektorý vlci boli v okolí a niečo riešili. Skôr sa schromáždili na jednom mieste kde bola biela vlčia (Yllin) a dva ďalší vcli (Varox, Acio) niečo tam riešili. Pritom som sa posadil a prekvapene som sa prizeral. Takto tu mamu či taťka nenájdem, ani o skúšku nepožiadam.. 

Tábor
sledoval jsem Acia, který se postavil po boku Yllin, tedy spíše lehce před ní. Hrdě s Kápí z vlčí kůže z poražené vlčice na hřbetě jsem stál zpříma. Mé tělo bylo masivnější než tělo Acia, byla pevně osvalené a momentálně bylo i kamenné takže se jevilo ještě více děsivěji. Kůže vlka na kameni který se bezduše dívá dopředu protože nemá zorničky večer vháním vlčatům do snů zlé noční můry, ale já jsem tu teď stál hlavně pro čest své krvy. Když se mě diplomaticky zeptal, odpověděl jsem jelikož jsem neměl problém neodpovědět. "Můj účel? Hrdost, dostát hrdosti kterou nosím v sobě. Tvá"*ču-ka* "partnerka se mnou kdysi vedla boj a propadla. Stala se tím, koho nazívám poddaným... měla a věděla že má, pokaždé když mě uvidí, či ucítí, se poklonit a tak také měla udělat... neudělala. první bod a další už jsou poměrně jasné. Jsem synem alf a to, že můj otec je již starší nedává právo nikomu nastupovat na jeho místo... Přesto Yllin stojí v čele smečky spolu s tebou. vlkem kterého jsem nikdy neviděl a ani jsem o něm neslyšel... pakliže otec opravdu chtěl odejít ze svého postu, měl říci mne... Nejsilnějšímu synovi, právoplatnému nástupci. Mám síly za několik vlků, mám právo vést smečku po něm a mé Matce, a teď, si to právo chci vydobít... pakliže ty, nebo tvá Partnerka, mě dokážete porazit, to právo máte vy. Ale pokud ne.... to právo, a tedy i post... je můj!" řeknu hlasem hromovým, pevným a silným.