Příběh smečky Kirigakure III.

Molly se zaujetím vše sledovala. Věděla jakž takž co se tu dělo. Yllin byla bývalou Betou. Vlčice věděla, že její otec byl již poměrně slabý, snad ze strachu tedy předal svůj post, což tak nějak chápala, nechtěl ukázat svou slabost před smečkou, ale brala za unáhlené, že dal post právě jí, Betě, vlčici, že které nevyzařoval žádný přirozený respekt, pouze jí všíchni lízali tlapy kvůli postu Alfa. Kdyby ho neměla, neštěk by po ní ani pes, tím si byla Molly jistá. Nebyla ničím vyjímečná, zvláštní, nebyla to osobnost, fakt se stavěla jen za ten post a hned se tvářila, jakoby byla pro vůdcovství zrozená. On je totiž respekt přirozený a respekt formální naprosto něco jiného. A ten její partner? Byla si jistá, že toho její otec, Varg, Alfou nejmenoval. Byl vůbec předtím ve smečce? Nemyslela si. Takže si to sem přifařil, uzavřel správné partnerství a slíznul smetánku? Ucítila příval hněvu. Kdyby byl vlk a ne ubožák, zdvořile by post Alf odmítl a alespoň si ho nejdřív zkusil zasloužit! A poté tu byl Ragnarok, její údajný bratr, kterého skoro neznala. Věděla, že nebyl z Kirigakure a neměl by tedy mít právo si takhle vyskakovat. Ale on přišel vyzvat Alfy k čestnému boji, přičemž chtěl hájit právo své krve. To Molly zaujalo. Neznala ho moc dobře, třeba by byl příšerným vůdcem, ale zatím se jí jevil plný větší hrdosti, než měla Yllin s Aciem dohromady. Teď samozřejmě bylo na Alfách, jak se zachovají. Bratr však má viditelně nějaké ty diplomatické schopnosti. Vyzval je před smečkou a způsobem, že pokud odmítnou, budou z nich slaboši a ne Alfy. Pokud za sebe pošlou bojovat někoho jiného, opět budou slabochy, co se neumí postarat ani sami o sebe, natož smečku. Pokud přijmou... bude to boj o ohrdost, post a smečku. Náhle uslyšela nějaké malé pískle, co si na jejího bratra otevřelo hubu. Nadzvedla obočí a počkala si na Varoxovu reakci. Vlk pravděpodobně moc o vladaření nevěděl, i ona byla v tomhle ohledu víc vzdělaná, jakožto dcera bývalých Alf. Tak to prostě bylo. Alfy museli počítat s tím, že je někdo vyzve k boji, proto byli vůdci.

Překvapilo jí, že po něm Varox nevyjel. Když přišla do tábora, zdálo se jí, že byl její bratr osobností, která by hned trhala hlavy i za špatné myšlenky. Ale co pronesl jí donutilo pobaveně vyprsknout. "Hah!" Cukla s sebou, když jí došlo, že tohle asi nebyla správná chvíle na záchvat smíchu, tak svou tvář rychle schovala do své dlouhé ofiny. I tak bylo ale vidět, jak se její tělo třáslo v neslyšném smíchu, který tak tak držela na uzdě. Ano, její bratr se možná mohl zdát jako nabušenec co neoplývá zrovna velkým intelektem a všechno řeší jen svaly, ale opak byl pravdou a když chtěl, uměl se pěkně ohánět slovy. A jak dokonale! Molly si nemohla pomoc, když někdo někoho takhle setře a není to zrovna ona, na čí je to účet, chce to potlesk. Vždyť Varox právě udělal z mladého vlka blbečka, primitiva, mimino, joudu, nevzdělace a bůh ví co ještě v pár slovech. Ale souhlasila s ním. Když byl syn Alf, měl by si nejspíše uvědomit, že když nemůže říct nic duchaplného a prospěšného, měl by držet tlamu. Jediná věc, která ho omlouvala, bylo možná to, že tohle pro něj bylo celé velmi emotivní a tak, ale upřímně, měl by se umět lépe ovládat.

,,Nemá právo na nič, je to votrelec." odsekol Rascal a než som mohla namietať, už aj sa zhmotnil, ale čo mohol taký mrňavý lišiačik proti takmému kamennému kolosu. ,,Nekorunovali sme sa sami..." zavrčala som. Varox ma podrazil a spadla som na zem, v okamihu som, ale vyskočila na rovné nohy. ,,Keby bol poctivo vo svorke, pracovito by si ten post vyslúžil drinou." zaprskal Rascal a ja som s ním musela pre dnešok súhlasiť. ,,Keby si poctivo drel vo svorke tak by si alfou Kirigakure aj bol. A to že si synom bývalých álf nič v tomto ohľade neznamená. Alfa má právo odovzdať post hociakému členovi. Posty sa nededia." vysvetlila som naježene. Opatrne... pomyslela som si. Bojovať som moc nemusela, ale keď to bolo  potrebné, vedela som dosť tvrdo zakročiť. Už nie som taký slaboch ako kedysi... pomyslela som si a Rascal inštinktívne obrnil myšlienku, tak aby ju nemohol prečítať.

Jakmile se něco začalo dít, skoro nepozorovaně se Shawty proplížila do tábora. Nebyla smečce příliš loajální, vlastně ani nebyla jejím členem, jen se tu narodila, ale i přese to tu sebevědomě seděla. Okem se rozhlédla, zda neuvidí svojí matku, ale nedávala tomu přehnanou pozornost. Teď se totiž soustředila na to, co se dělo okolo nových Alf, které vypadali docela v šachu, stačilo jen zasadit mat a hra byla u konce. Zálib jakoby se jí leskl v očích. Nepodporovala ani jednu stranu, vlastně jen chtěla vidět zápas. Nikdy v životě neměla tu čest - a už vůbec ne mezi Alfami. Což ji přivedlo k myšlence, je-li druhý vlk Alfou, ale nechala to být. Ocas obtočila okol svých tlap. Toho vlka vskutku obdivovala, nakráčel do tábora a bez překážek a obtíží vyzval na souboj vůdce této smečky. Rue už si téměř nepamatovala, jak se to tu jmenuje, ale nepřišlo jí to ani důležité. Stejně se tu nechtěla potulovat moc dlouho, pokud ji nikdo nevyžene, dost možná se chystala odejít hned poté, co jeden z bojovníků padne. Mohlo se okolo toho vytvořit větší drama - alespoň by se v jejím životě konečně něco dělo. Nemohla to samé totiž říct o dnech předešlých, jediná "vzrušující" situace nastala, když se mamka s taťkou rozhádali a každý se vydal jinou stranou, ale to už bylo tak dlouho, že to v paměti Shawty bylo jen jako mlhavá vzpomínka.