Příběh smečky Kirigakure III.

Tábor
V hlavě jsem uslyšela slova Alfy Yllin. Uměla jsem číst myšlenky, ale vyšším postům jsem je nečetla a většinou ani kamarádkám. Poslouchala jsem její slova pečlivě a hleděla ji do tváře. Byla unavená a vyčerpaná. "Většina vlků ho nemá ráda a je špatné, když nevěří své Alfě a necítí k ní loajalitu. Smečka je pak slabší a proč? Málem tě zabil, zapomněla si? Vlci za tebou stojí a když se mají klanit někomu, kdo byl ještě před chvílí nebezpečí, tak je to těžké, ale jsou i tací kdo ho mají rádi a taky ti co je jim to jedno. Kirigakure je sviťácká, ale velká a silná smečka a když přijde nějaký vystrašený tulák a uvidí vlka, který nosí plášť z ějakého vlčího ubožáka, tak radši uteče. Pamatuji si jak jsem byla já mladá a ustrašená. Upřímně? Utelka bych. Varox je silný vlk a možná bude i jako Alfa moudrý a spravedlivý, ale někteří spokojený nebudou, ale to bude vždycky. Ty jsi však skvělá Alfa a na to nezapomínej," poslala jsem ji upřímnou myšlenku a doufala jsem, že se za mojí prostosrdečnost nebude zlobit a okud ano, tak má na to právo. Já nemám to právo říct něco špatného o Alfě a vlastně by mě mohla potrestat či degradovat a já bych mohla jen mlčet."Ano, je velká, ale máš tu schopný Bety tedy Aetase, Jessie, Varga, Roxynor a teď i Acia. A neříkej mi, že mu nevěříš. Nemůžeš svolit, aby byl někdo po tvým boku a nevěříš mu. Musíš mu věřit a vlci začnou taky," poslala jsem myšlenku bílé vlčici a pak si ji starostlivě přeměřila. "Dík, ale jak to mužeš říct o někom, kdo rok se o tebe nezajímal? Teď jsi jdi, ale odpočinout," přikázala jsem své Alfě, ale taky kamarádce v myšlence, kterou jsem ji poslala. Samozdřejmě jsem tím ročním výpadkem myslela to, když jsem truchlila pro Ayla a na smečku a přátelé jsem si nenašla vůbec žádný čas.
Otočila jsem se na zeleného vlka (Telantes), když jsem uslyšela jeho slova a po té i jeho myšlenky. "Yllin je moudrá Alfa a určitě rozhodla správně i když já, ty i další pochybujeme. Draci ukážou zda to bylo dobré rozhodnutí," poslala jsem mladýmu vlčkovi do hlavy. Musel se cítit strašně. Myslel si, že bojoval za dobro, ale jeho snahy byly zbytečné, když vyhrála záporná strana. Nevěděla jsem co je správné, protože jsem Acia a ani Varoxe moc neznala. Jediné co jsem věděla, že Acio se zatím chová dobře a vstřícně a Varox nosí na sobě kožich jiného vlka a málem zabil Alfu a mou kamarádku. Nemohla jsem za to, ale pořád mi vycházel za lepšího Alfu Acio. Rozhodla jsem se, že jednou Varoxe poznám a zjistím zda Yll provedla dobré rozhodnutí. Trápily mě otázky ve smyslu "Vy jste toho vlka zabil a teď nosíte jeho kožich a pokud ano, tak proč?" a věděla jsem, že kdybych znala odpovědi, tak bych byla moudřejší. "Je to těžké, ale musíš se přes to přenést," vzdychla jsem a poslala mu opět svoji myšlenku.
Viděla jsem jak Varox bere na sebe vyčerpanou Yllin. Nemohla jsem mu být za to vděčná, když to byla jeho vina proč byla unavená, když ji málem zabil. Pohlédla jsem mu do tváře, když na mě promluvil. Zdal se jako by to byl jiný vlk než, který přišel a bojoval. Tam ten byl hloupý, ale tenhle se zdál chytřejší a zodpovědnější. Jeho slova mě překvapila a jeho gesto také. Sklonila jsem hlavu na menší úklonek hlavně jako dík a místo slov, že si toho vážím. Větší jsem mu nedarovala, protože by to vypadalo, že jsem slabá a málo houževantá a to jsem nebyla. "Postarej se o ni dobře, Varoxi," poslala jsem silnému novému Alfovi myšlenku klidným, vlídným, ale přesto vážným tónem. Věřila jsem, že to dokáže. A byla jsem ráda, když ji vzal do doupěte, aby si odpočinula.
Přitáhla jsem si Koku k sobě a olízla ji na hlavičce. Moje i její packy byly od bláta, protože celý tábor bahno pokrývalo. Doufala jsem, že brzy napadne sníh, který jsem milovala. Nelíbilo se mi, že jsem špinavá, ale nebylo to tak strašné. Hodlala jsem nechat Koku v doupěti a sama jsem chtěla něco udělat pro smečku.

Tabor
Pozoroval jsem Hillary a jeji myslenka mi prisla stejne tak rychle jako mi byla poslana. "Mam to v planu, udelat z ni silnejsiho vlka, rychlejsiho... vytrvalejsiho... ale ano..
I ja se mam co ucit" sklonim usi a koukam na tabor. Bylo prijemne jej videt. *Chybi mi muj tabor ale ted... nedalo by se rict ze se uzemi spojily?* poseptal jsem v duchu sam pro sebe a pohledem klesl k zemi. Blato. Vsude. Spinave blato. Ale me nevadilo. Byla to voda a zem. Me oblibene prvky. Ohen voda zem a vitr a ja zem a vodu miloval... mel jjsen sen ze se naucim ovladat vodu. Tak rad bych ovladal vodu... zamrkal jsem abych se probral z myslenek. "Hilary?" Zeptam se vlcice Gammy a pohlednu na ni "jsou zasoby jidla na zimu dostatecne?" Zeptam se abych se informoval

Ještě než Varox odnesl Yllin jsem mu odpověděla: "Ano, vím a děkuji. A já budu stát při vás obou. Při Yllin i při tobě." I když o Aciovi jsem si myslela své. U mě, bohužel jeho cena hodně klesla. Bylo to stejné, jako by byl Omegou.
Pokud bych měla být upřímná, nelíbilo se mi souzení od toho zelenáče. Ten vlk tady nebyl dlouho. Vlastně přišel až tehdy, když se stala Alfou Yllin. Neměl ani právo soudit syna bývalých Alf. Jak vůbec může být loajální k vlkovi, který se stal Alfou aniž by byl členem smečky, aniž by si to zasloužil svou ctí? Ano, Acio nebyl člen smečky a přes to se stal Alfou, jenže jak? Jen se svezl na slávě Yllin. A pak, když měl dokázat, že si ten post zaslouží, neprokázal nic. To Varox, nebyl členem smečky stejně jako Acio, ale obrovský rozdíl byl v tom, že dokázal svůj nárok na dědictví dokázat. Acio neochránil ani smečku ani svou partnerku. Podle mě si Acio nezaslouží ani post Bety. Nebudu mu věřit. Vždyť je vlkem, který nechtěl být ve smečce. Varox má mnohem větší právo na to být Alfou. A jak už jsem řekla, ti kteří nevěří svým Alfám, nevěří ani smečce a jsou stejně nedúvěryhodní, jak silná je jejich nedúvěra k Alfám. Ale to už je jiná věc.
Já se zde narodila, věděla jsem, jaké to tady bylo předtím i jaké to je teď. A i když jsem byla delší dobu pryč, znala jsem Yllin od vidění z dřívějška. Ona si ten post zasloužila. Zatímco její bývalý partner ne.
Hodila jsem ty myšlenky už za hlavu. Nemělo smysl je řešit. Každý měl svůj názor a já nehodlala vybíjet svou energii nemožnou snahou ho měnit. Musejí na to přijít sami.
Zadívala jsem se na Hilary. "Jestli bys měla zájem, mohla bych ti pomoci s lovem pro smečku. Ráda budu užitečná."

Tabor
pohledl jsem na Mauru abpousmal se na ni "Dekuji sestrenko, avsak, kdyby slo o lov sel bych s tebou ja. Hillary ma vlce, jen at tu s nim lezi. Vzal bych lov na sebe a velice bych si jej po tvem boku uzil." Reknu vlidne a svihnu ocasem. Pote se z doupete dostala ven i yllin. Viditelne se vyspala prijemne. Coz jsem byl rad. Teplo a plast mely nejspise kladny učinek. "Dobre rano Yllin, dekuji za informace ohledne stavu zasob avsak obavam se ze nebudou tak uplne pozivatelne. Precijenom je to jiz delsi doba. Nejaky ten tyden to bude a maso se kazi rychleji. Rad neco noveho obstaram" reknu a strihnu uchem. Gammy jsou sice od toho aby lovily ale tato gamma ma vlce a to ji omlouva. Vsiml jsem si ze Yllin nechala Tonaly kuzi uvnitr a nehneval jsem se na ni. Mozna ba naopak. Novy tabor, nova smecka, nove naviky.... novy zivot. Mel bych stare casy hodit za hlavu a vnimat svet momentalni kolem sebe. Nastrazil jsem usi a pokyvnul na Yllin. Jen tak jako "poklonka" pri uvitani. Stal sem, nesedel. Takze jsem byl hrde vzprimen a narovnan abych budil nejen respekt ale i vedomi a dulezitosti postu. Vzdy jsem tak staval ale tentokrat v tom bylo nejspise i neco vic. *nevis jak je na tom Caendore?* zeptam se sveho patrona ktery jen mlcky odejde to zjistit. Achjo... nemohl rict ne. On proste nejdriv odejde...

Rozhodnutí o tom, zda půjde na lov bylo na Hilary. Já budu její rozhodnutí respektovat. I ona se zdála jako moudrá vlčice a obětavá, pokud šlo o smečku. Přišlo mi, že by nebylo od věci se trochu více s vlky ze smečky seznámit. Takže společný lov by nemusel být vůbec špatný nápad. Mělo to i tu druhou stránku věci a to užitečnost. Než stihla Hilary cokoliv říci, promluvil Varox. "Nemáš zač, bratránku. Zaleží na ní, ale já půjdu ráda jak s ní tak s tebou. Zima je tady a je potřeba zabezpečit smečku." Proto jsem se ani nedivila, že se o to Hilary rozhodla postarat. A pak přišla Yllin a navrhla smečkový lov. To byl nápad, který mohl stmelit právě roztřesenou smečku. "To je výborný nápad, Yllin. Myslím, že při společném lovu by se smečka mohla zcelit." Ti nedůvěřiví by mohli zjistit, že vlastně o nic hrozného nejde. Mohl by se tady pročistit vzduch.

Mlžné kopce - Tábor
Díval jsem se na úsvit nového dne, bylo to nádherné, jako by to byla předzvěst něčeho dobrého a to se mi líbilo. Tulil jsem se k černému vlku vedle sebe. Až dokud jsem neusnul, ale to už byl den...

Probudil jsem se a pohlédl na Amiase. "Hej čertíku, vszávej! Měli bychom se podívat do tábora. Co je nového." Oznámil jsem Amiasovi. I když na jednu stranu se mi tam nechtělo. určitě tam totiž bude ten bílej vlk. Ale přesto jsem vstal a protáhl si své dlouhé tělo. Pohlédl znovu na Amiase a olízal ho drsně na čumáku. "No tak, vstávej šípková růženko." Když se mi ho podařilo probrat. Vydal jsem se z kopců dolů přímo k táboru.

Tábor
Byl jsem v táboře už nějaký čas. Ano, všechno jsem to viděl. A nezasáhl, z toho důvodu, že by to nebylo správné a jak se ukázalo, bylo to jen dobře. Já jsem si nemyslel, že by na tom byla smečka až tak špatně, jak se mohlo zdát. Ovšem, možná si někteří vlci mysleli, že takhle smečka fungovat nemůže, ale to byl jen mylný dohad. Smečka bude žít a bude fungovat správně. O tom jsem nepochyboval. I když někteří vlci odešli. Třeba Blix, ten opustil smečku. Už není členem Kirigakure. Vzpomněl jsem si na modrého vlka s blesky v kuličkách kolem krku. Nikde jsem neviděl Snow. Už dlouho jsem ji neviděl. Moje dcerka byla v táboře, to ano, ale už pěkně dlouho nevylezla ze svého doupěte. Tahle smečka se o sebe postará. Je to dobrá smečka. Velká a silná. Teď se jen musí rozhýbat. Nic víc. Tuhle smečku jsem založil po rozhodnutí Vittani, abych se stal vůdcem jedné ze čtyř smeček Niwatských a já se toho ujal. Byla to dobrá smečka. Nikdy jsem nelitoval. Bude mi chybět. Pomyslel jsem si. A kde je vůbec Aresea? Odešla snad do Zeiss? Nebo je tam na výzvědách. Už dlouho nebyla doma. Nevím vlastně ani proč odešla. A nevěděl jsem, zda se vrátí.

Tábor
Postavila jsem se a Koku jsem si dala k pacce. Nechtěla jsem, aby se moc máchala v tom blátě. Uslyšela jsem Varoxova slova a na ně jsem pokývla. Pochvíli promluvil na mě zase a já na něj místo poklony kývla, když na mě začal mluvit. Nezasloužil si zatím mou poklonu, ale respekt ano. Nad jehou otázkou jsem se zamyslela. "Nějaký jsou, ale už moc ne. Když někdo něco uloví a přinese do tábora pro ostatní vlky, tak si toho stejně nikdo nevšímá. Většina zásob nebude už bohužel poživatelná," vzdychla jsem a zamyslela jsem se nad lovem. Brzy přišla i Maura na kterou jsem lehce kývla. "To by bylo skvělé," usměji se na ní vřele, když se nabídla na lov. Přišla i Alfa Yllin, kterou jsem si starostlivě prohlídla. "Jsi odpočatá? Pokud ne, tak jsi jdi odpočinout. Varox to tu určitě zvládne," pošlu jí i když napohled vypadala, že už energii nabrala. Při slovech Alfy Varoxe jsem zavrtěla hlavou. "To je v pořádku, Alfo Varoxi. Půjdu ráda lovit a Koku může zůstat v doupěti. Bato a Kat se o ni postarají. V doupěti bude mít větší teplo a víc to pohodlnější," usmála jsem se a přitáhla si ji blíž, aby ji nebyla zima. Při vyslovení jménech mých mazlíčků přiběhla sem Kat a Bato se mi posadil na záda. Na nápad Yllin jsem souhlasně kývla. "To je pravda," souhlasila jsem s lehkým úsměvem s Maurou. "Myslím, že Jiraiya má magii spojenou s pečetí a kdyby ji použil a zapečetil kořist, tak by mohla vydržet čerstvá déle," vzpomněla jsem si na Deltu kirigakurskou a na můj první, zimní lov tady na Niwatě, kdy Yll se stala Deltou spolu s Jessie, Jira Kappou a Brand Gammou. "Kde on vůbec je? Dlouho jsem ho neviděla a možná není už ani v Kirigakure," pomyslela jsem si, když jsem si vzpomněla na onoho vlka. I tam ten lov byl v zimě jako bude tenhle a to s jedním rozdílem - není sníh a to mě mrzelo. Doufala jsem, že napadne, protože mi připomínal domovinu. V táboře byl i Aetas, který dříve lov uspořádal.

Mlzne kopce - tabor

Ako som sa tak tulil k Aitemu pri tom romantickom vyhlade normalne ma vyplo. Zaspal som ponoreny hlavou do Aiteho kozuchu. Rano ma daco drgalo olizovalo a snazilo sa ma to zobudit "hm?" Spytam sa rozospato zo zavretimi ocami. "Tabor? Ok..." zasomrem si dakym zazrakom sa postavim oliznem Aiteho na asi boku a idem poloslepo polorozospato a celozamilovane za nim k taboru.

Tabor
yllin potrebovala vyklidit sklad od stareho masa a popravde nedivim se ze by se do toho nikomu nechtelo *Rinhorne? Myslis ze bych mohl vyuzit tve magie k odstrsneni tech zbytku? Nemam dost daleko od tabora kdyby si to zvladl* zeptal jsem se sveho patrona jehoz magie byla teleportace. Odpovedi by po nekolika minutach ticha byla strohe slovo *"Hotovo, Caen je tez v pohode"* rekl klidne a opet jsem citil ulehnout jeho telo ve sve mysli *tak rychle?* zamrka jsem a pohledl trochu do zeme *"ano, ma magie je rychla jako kdyby si o tom nevedel"* rekne v klidu a strihne uchem. Zajimave kdyz striha tim svym malym ouskem ale zaroven vtipne. No. Nevyjadroval jsem se k tomu. "Muj patron vyklizeni masa jiz zaridil, odteleportoval jej dostatecne daleko za tabor. Myslim ze o jeden problem je hned mene. A ke spolecnemu lovu se priklanim s velkym nadsenim. Navic, byl by to skvely zpusob jak se protrenovat v rychlosti, vydrzi i sile." reknu k Yllij a pote se podivam na Hilary "Jsem rad za tvou obetavost v lovu, nuze at vlce pocka tedy v tabore" reknu klidne a souhlasne na ni pokyvnu hlavou. Vlk opodal Yllin ohlasi stav hranic za coz jsem mu vdecny. Kdyz si v dalce vsimnu prvniho Alfy Kirigakure, jako kdyby prezemne prejela vlna uzasu. Stále ac star stal hrde na nohou. Coz mi pripominalo..
Musel byt vlastne stejne stary jako muj otec. Stejne stary, silny a statny. Ale stejme si myslim ze muj otec byl stastnejsi co se tyce postavy. Po chvili pozorovani aetase se se zamyslel nad tim ze az se uklidni situace v tabore, mel bych vyhledat Varga , sveho otce, a ukazat se mu v novem svetle Alfy. Doufal jsem ze jej to potesi, jeho i mou matku. Smecka mela silneho samce a chytrou samici na postu alf. Byl jsem hrdy na to jak to dopadlo. *Yllin, pri lovu by jsme klidne mohly protrenovat jednu z vlastnosti co jsem vyjmenoval, co myslis?* poslu ji myslenku a dal sleduji vlky v tabore

Tábor
"Varox.", řekla a střihla ušima. Udělalo se jí špatně od žaludku. Proč zrovna on? Tati... Vím, že jsem s tebou nevycházela, neberu to zpět, ale jen nechci JEHO. Pomyslela si a naprosto ignorovala své okolí, točila se jí hlava. Jenom to ne! Nějakou chvíli zůstávala jen zírat do blba a seděla při tom. Pak pohledem fialových očí zaregistrovala matku a nahrnula se k ní. "Mami... Můžu s tebou... Mluvit?", řekla nezúčastněně a dost nervózně, avšak v jejím hlase znělo něco upřímného a sebevědomého. Sklonila hlavu a zadívala se na černé tlapky se zlatavými drápky.

Tabor
Pohledl jsem na dceru Yllin ktera si dosti v duchu nehlidala myslenky. Vedel jsem a nebo jsem alespon tusil o cem bude rec s jeji matkou avsak za zle jsem ji to nemel. Stal jsem dal a pozoroval vsechny okolo. Vsiml jsem si ze muj plast zustal vevnitř..tedy vsiml jsem si toho uz predtim ale az ted jsem se o to nejak zajimal. Vedel jsem ze Tonala zemrela pravem. Tez jsem vedel ze byla skoda ze zemrela. Nemuselo to tak dopadnout. Jeji blbost. Jeenze jakozto alfa svitu by bylo divne nosit na hrbete kuzi vlka vlastniho druhu. Musel jsem si jiste vlastnosti me blízké bohuzel odpustit. Napriklad od ted jiz konci dlouhe duchaplne (duchaprazdne) lezeni u jezera a poslouchani jak paprsky slunce dopadaji na hladinu. Bude skoda ze muj pritel Reideer se tu uz asi taky neukaze. Ale kdo vi mozna ano. Zavrtel jsem jemne hlavou a opet se vratil do sveta zivych a sledoval co kdo dela.

Tábor
Stál jsem při své rodině. Safira byla zde, nicméně asi zrovna spala. A Cass tady byla též. Změna Alfa-samce mi nepřekážela. Stejně jsem tomu vlku, který byl partnerem Yllin nijak nevěřil. Vlastně jsem ho ani neznal. Přemýšlel jsem, zda jsem ho kdy předtím vůbec viděl. Hádal jsem, že ne. Neznal jsem ani tohohle. Mám za to, že jsem byl ještě v Ishimuře, když se narodil. Závěrem byla skutečnost, že mi tato sestava Alfa-týmu nijak nevadila v ničem. "Já se k lovu přidám, Yllin."

LKS -> Tábor
Zavrtím hlavou. Vůbec se mi nelíbilo, že tu nikdo nebyl, ani pachy jsem necítila. Byla jsem omrknout i naše doupě - které má protipachovou clonu - bohužel nikdo tam nebyl. Povzdechla jsem si a posadila se. Cítila jsem se... sama. Kdyby tu byl alespoň Antonio a Pip... oba dva moji zvířecí přátelé byli někde fuč, a já nevěděla kde. Všichni na mě zapomněli.
Nakonec jsem si vzpomněla na to, co mi říkala Northie - nové Alfy? Třeba... ty budou vědět, kde všichni jsou. Třeba... třeba tam teď jsou! Rozešla jsem se tedy tím směrem, abych je tedy našla...
...
Po nějaké chvíli jsem tam nakonec došla - přestože jsem byla stále vysílená, cesta to nebyla nějak daleká, a přeci jen - pro rodinu udělám cokoliv. Bylo tam opravdu hodně vlků, a ani jsem moc nedokázala rozpoznat, kdo je kdo, natož kolem koho se to vlastně shromažďují. Teď mě spíše zajímalo, zda nezahlédnu Higa, Toboea a nebo mého fénixe s poštolkou. Posadila jsem se a nenápadně si prohlížela dav...