Příběh smečky Kirigakure III.

Obsidiánové jezero
Mezi Demonem a tím cizákem se rozpoutala rvačka. Měla jsem nutkání po tom cizím vlkovi skočit a rozcupovat ho. ,,Neútoč..'' ozval se mi ten hlas v hlavě znovu. I Demon si přál, abych se do toho nemíchala. Rozhodla jsem se to respektovat a z povzdálí je sledovala. Rvačka netrvala moc dlouho. A ač Demon bojoval velmi dobře, prohrál. Útoku od toho druhého se nedalo vyhnout a tak musel jít s ním. Nespokojeně jsem švihla ocasem. Počkám tu na tebe. Odpověděla jsem přívětivým hlasem svému partnerovi v myšlenkách. Cizáka jsem probodla nenávistným pohledem a pak jen sledovala jak odcházejí. Přešla jsem k jezeru, zahleděla se na svůj odraz a chvíli tak bez hnutí setrvala. Zatřepala jsem hlavou, abych se vzpamatovala. Jako na zavolanou se ozval můj hladový žaludek. A páč jsem neměla nic na práci, vydala jsem se do lesíku kolem jezera, zalovit si.

Kamenné pláně

Cítím rozličné pachy, slyším spoustu známých i neznámých zvuků. Začínám vnímat svět i svýma očkama, avšak stále nejsem schopný rozlišit siluety které vidím, vše se mi jeví rozmazaně, nejasně, vše je zahalené v jakémsi mlžném oparu. Láka mě se tajemných siluet dotknout, očichat je, dotknout se všeho co v mlžném oparu vidím. Chci vše kolem prozkoumat. Sic ještě nedokážu chodit, zvídavost byla silnější a přemohla mě a já se ze všech sil snažím pohnout, z počátku se mi nedaří, ač se snažím sebevíc. Marně, zoufale se snažím dojít na vytoužené místo, ale to není stále na dosah. Jediné co z mého pokusu vzešlo bylo neohrabané plácání a zmítání se. Přes veškerou vynaloženou snahu jsem se nedostal dál než na pár krůčků, lze li to tak vůbec nazvat, od své maminky. Moje snaha nebyla k ničemu a přinesla více škody než užitku, na vytoužené místo jsem se nedostal a navíc jsem se vzdálil od své maminky. Né moc daleko, ale na malé, slabé a vyčerpané vlče až příliš daleko. Schoulil jsem se do klubíčka neschopen dalšího pohybu. Jediné na co jsem se zmohl byl zoufalý, žalostný nářek.

S Aitem na mlzne kopce - mlzne kopce

Aite sa vybral ku kopcom a ja za nim. Stale ale zrychoval a jeho dlhe hohy mu napomahali. Ja som vdaka bohu bol dost obratny na to aby som smim drzal tempo. Zastali sme a on vetril. "Slano. Prilis slabo." Zareagujem na jeho otazku. "Myslim ze mas pravdu" fodam a vyberiem sa smerom medzi kopce

Kamenné pláně
Spokojeně a slastně s veškerou chutí, kterou jsem si dokázal vytvořit, jsem sál mléko. Bylo teplé, přesně na tu správnou teplotu vhodnou ke konzumaci, tak aby bylo chutné. Mléko bylo samo o sobě sladké, doslova opojné, řekl bych ve svém krátkém životě jsem nepoznal nic lepšího, než mateřské mléko a já jsem se jej nehodlal vzdát. Ne dříve, dokud jsem mohl plnit své bříško do syta. Když jsem byl úplně plný, patrně jsem z tohoto počinu usnul.
Probudilo mě kňučení mého bratra. Zprvu jsem nevěděl, že ten nářek patří jemu, jednoduše mě probudil pláč a já jsem otevřel oči a začal pátrat po zdroji toho zvuku. Znovu jsem napjal svaly a pokusil se za pomoci tlapek posunout vpřed. Nebylo to snadné, jelikož jsem se musel otočit a to s plazením bylo namáhavé, ale jak jsem to zkoušel pořád dokola, podařilo se mi koordinovat svůj pohyb a dokonce i neodírat si bradu o zem. Doplazil jsem se ke svému bratrovi a žuchl vedle něj na zem. Mé tělo se nyní opíralo o to jeho.

"Tak to děkuji." Řekla jsem a zazubila se. Dalším slovům jsem naslouchala a chvíli trvalo, než jsem odpověděla. "Ono. Stalo se to zřejmě ještě před příchodem do Kirigakure. A až nedávno jsem začala na sobě poznávat změny a až teď to jde i vidět." Podívala jsem se na bříško a slastně se usmala. Jak já se na ty drobečky těším, ačkoliv nejsou tak úplně dobrovolně. Pomyslela jsem si. "Každopádně až se vrátí z lovu, půjdu ji to sdělit." Dodala jsem ještě z úsměvem.

LKS-Tábor
,,Áno, to je fajn, ale údajne tu boli nejaké boje o posty alebo niečo toho typu," povedal netrpezlivo. ,,Ale ak sa chystáte na lov, tak vás určite nebudem otravovať," vyznelo to mierne ironicky a on to tak aj myslel. Fajn, od týchto tu sa aj tak nič nedozviem ani keby som tu stál storočie, pomyslel si.Najlepšie by bolo nájsť ich tábor, tam je vždy viacero vlkov a určite sú ochotnejší čo sa týka informácii, uvažoval. Zavetril. Tábor odhadoval na miesto kde bolo viacero pachov vlkov-starších i novších. Rozbehol sa tým smerom, hriva mu viala a ofina pomerne často padala do očí. No nakoniec dané miesto našiel. Potriasol hlavou aby mohol svoj zrak používať aj normálnym spôsobom a poobzeral sa po Tábore.

LUNA
Kamenné pláně

Luna si všímala malé vĺčatá. Prešiel nejaký čas a všimla si, že sú obe živšie. "Tak poďte vy maličkí." -usmiala sa a zobrala najprv malého Ragnavara a položila ho medzi jej predné laby. Začala ho olizovať a čistiť jazykom, aby ich srsť mali stále lesklú a čistú. Potom ho opatrne prevalila na chrbát a namasírovala mu bruško. Zapozerala sa malému klbku do očí a potom ho znova prenesla k strukom. Zobrala Xyrliassa a zopakovala túto procedúru ešte raz. Priložila ho k bratovi a obe vĺčatá prikryla chvostom, aby im nebola zima. Museli cítiť jej pach, jej teplo, ako sa ich snažila zohriať. "Nikto vám nikdy neublíži. Sľubujem vám." - prehlásila a položila lebkatú hlavu smerom k nim. Pozorovala ich.

Aha. Neplánované. To bych nechtěla, chtěla bych si být jistá, že vlčata chci. "Aha," řeknu jen a koukám na ni. Konečně řekne něco co mě potěšilo. "To je dobře," řeknu a chvíli se dívám tiše ven. Možná už bych si měla taky někoho najít.

Rias de Fëe'neriz
Podívala jsem se na Grafity. ''Jak dlouho si ve smečce?'' Zeptala jsem se z úsměvem, plus ze snahou už změnit téma. Mávla jsem ocasem.

Tábor
Rias změní téma. Docela dobrá otázka. To jsem moc dobře nevěděla. "Hm... Nevím. Celkem dlouho, už asi pár měsíců. Ty?" řeknu a dlouze se na ni zadívám. Taková zelená barva se k černé dokonale hodila. "Už znáš hodně vlků?" zeptám se. Já moc úspěšná nebyla s hledáním přátel, třeba jich zná víc než já.

Tábor
Angelo začínal byť nervózny, potreboval zistiť tie informácie čo najskôr a najrýchlejšie. Nakoniec sa jeho pohľad zastavil na dvojici vlčíc (Grafity a Rias) a hoci nemal veľmi chuť sa vypytovať cudzích ako keby bol hlúpy, tu išla o informácie o svorku. Ak kvôli tomu musel zaprieť povahu, nech. Tlmene si odkašlal, ešte raz pohodil hrivou- ofina mu spadla do očí- a podišiel k nim dvom, hoci si od nich držal značný odstup. Chvíľu čakal kým prehovoril. ,,Zdravím vás. Som z Ishimury a potrebujem zistiť pár vecí o svorke, údajne tu boli nejaké súboje o posty alebo niečo také. Neviete o tom niečo? Kto je terajšou alfou?" opýtal sa ich.

Les KS
Nedaleko nás jsem uviděla naší alfu Yllin a ještě několik dalších vlků. Myslím, že nováčci to byli. neznala jsem je. Jen jsem se na ně usmála a pak jsem pohlédla na taťku. Natáhla jsem nos vzhůru a nasála pachy okolního lesa. Jsou tady někde poblíž? Jestli ano, měli bychom na nějaké narazit. Tušila jsem, že by bylo dobré obklíčit je. Takže jsem sledovala, kam jdou ostatní skupiny. Bylo by výhodné totiž stádo uvěznit mezi skupinami vlků a uprostřed je doběhnout. Tak by vlci mohli nalovit dostatek zásob na zimu. Byla to dobrá taktika.

LKS
Vešli jsem s dcerou do lesa. Nedaleko nás byla Yllin a ještě další vlci. Zavětřl jsem a hledal pach jelenů s laněmi. Určitě budou někde nedaleko. Musí být. Pomyslel jsem si. Moje dcera sledovala ostatní a tak jsem k ní došel a zeptal se ji, jestli je všechno v pořádku. "Chtěla by ses k někomu připojit?" Zeptal jsem se jí. Nevadilo by mi to, ale hlavně jsem chtěl strávit nějaký čas se svou dcerou. Škoda jen, že Kuriko nešel s námi. Mohli jsme si udělat rodinný lov a tak i Safira.

LKS
Usmála jsem se na otce. "Ne, jen se dívám, kam kdo jde. Je totiž dobré, vědět kde jsou a kde je zvěř, abychom ji mohli sevřít do čelistí, případně ji nahnat do středu." odpověděla jsem Isseyovi. Pak jsem po vzoru jeho zavětřila. "Pojďme támhle, vezmeme to zezadu. Oběhneme les támhle a pak půjdme směrem sem." Navrhla jsem a počkala na tátu. Pak jsem už svižným tempem vyrazila k západní části lesa.

LKS
To byl dobrý nápad. Pomoci ostatním tak, že stádo naženeme k nim nebyl vůbec zlý nápad. Takže jsem to odsouhlasil a vyběhl jsem za dcerou. Les byl poněkud zvláštní. Dneska působil tajemně. Dokonce bych si troufl i říci, že tak trochu pochmurně. Bylo to snad obdobím, ve kterém jsme se nacházeli? Možná. Dostali jsme se po několika minutovém běhu dál od ostatních a já ucítil čerstvou stopu.

LKS
Běžela jsem lesem dál. Ohlížela jsem se, zda táta běží za mnou a běžel, proto jsem spokojeně pádila dál kupředu. Já jsem necítila nic neobvyklého. les voněl jako les a... a ucítila jsem pach jelenů, zpomalila jsem proto a i táta si všiml, že tady nejsme sami. Museli být blízko, protože pach byl silný a výrazný. Zastavila jsem se a počkala na tátu. "Musí být někde tady." Táta dokonce narazil i na stopu, kterou očichával.

Z nezjistitelných pro něj, důvodu, se začal cítil líp a pocítil úlevu. Z úsměvem se na Cäelle podíval. ''Děkuji. Hned je mi lépe.'' Pověděl a potom na chvíli stuhnul. ''Udělal jsem to bez rozmyšlení.. Nechtěl jsem, aby se mu něco stalo.'' Pověděl z lehkým úsměvem. Když se cítil silnější a jeho vlastní magie, mu už také pomohla vracet síly, postavil se na všechny čtyři a pohlédl Cäelle, přímo do očí. ''Řekni prosím otci, že se brzy vrátím. Demon, půjde do Kirigakure za svou partnerkou. Kirigakurské Alfy, o jeho neodpustitelném činu musí vědět.'' Začal jsem prosebně. ''Vzkážeš mu to, že ano?'' Udělal pro efekt i prosebný kukuč. Následně do ní ťuknul čumákem a usmál se. Proběhl kolem ní a zamířil ke Kirigakurským územím. Za celou dobu běhu se nezastavil. Byl sám překvapen, že najednou má tolik energie a že vydržel běžet celou cestu.

Když mu do čumáku střelily pachy, uznal, že se blíží k táboru. Jeho jindy sněhově bílá srst, byla zašedivělá, díky kouři a popela. V Táboře se zastavil a rozhlížel se. Hledal vhodného vlka, kterému tu důležitou informaci řekne. Stačila by vlastně i Beta, která by to jejich Alfě sdělila, ale nemohl jen tak nečinně sedět. Za správné rozhodnutí to považoval. Věděl, že jakmile si Demon odpočine, opět vyhledá svou partnerku. A je více, než zřejmé, že by se do smečky chtěl přidat. Proto Alfy musí vědět o neodpustitelném činu, který v Ishimure provedl. Stál někde uprostřed tábora. Nebylo možné, aby ho někdo přehlédl.

Tábor
Zdá sa, že všetci išli a na mňa akosi prizabudli. Skorej som ja na nich zabudol no.. to je fuk. Ležal som pod kríkom a zbadal vlka, ako pribehol do nášho tábora. Chvíľu na neho prizerám až som zacítil jeho pach, uvedomil som si, že patrí k strejdovej svorke. Postavím sa a vybehnem k nemu. "Ty si kto?" spýtam sa. "Hmm.. cítim z teba môjho strejdu.." zamyslene si poviem pritom strihnem ušami čím moje náušnice zacinkali.

Po chvíli u něj stál zelený vlk. Když se ho zeptal kdo je a dodal, že z něj cítí strejdu, pozvedl nad tím červené obočí. "Diego. Adoptivní syn Ishimurské bety, Kaye de Mal." Pověděl hrdě, avšak hned hrdý postoj, nahradily obavy. "Musím nutně mluvit z nějakou Alfou, či Betou." Oznámil.

Tábor
"Bratránek Diego?" nadvihnem obočie, pritom švihnem chvostom. Zamyslím sa, no zakrútim hlavou. "Nie sú tu, išli na lov. Keď budeš mať šťastie, možno natrafíš na nejakú betu ktorá sa zabudla.. hmm.. čo sa stalo?" opýtam sa prekvapene, pritom ho pozorujem.