Příběh smečky Kirigakure III.

LKS
po chvíli co se mé tesáky zakously do kosti více než předtím, se začal démon pomalu rozpouštět, vytáhl jsem prudce Yllin i jejího Syna z pod děla aby na ně nekapala kyselina, respektive jsem je oba dosti neobratně a asi i bolestivě chnapl za části kůže, kterými byly u sebe, u obou to byla kůže na přední straně krku, před hrudníkem, takže méně citlivá ale i tak to asi nebylo dvakrát příjemné. No v tu chvíli mohly skončit hůř. Podobně jako skončila Maysie, ale té jsem si bohužel všiml až po odpaření zbylých částí. Vlastně Yllin a jejího syna jsem stihl bez újmy vytáhnout jen díky tomu, že Rinhorn chvíli podržel roztékající se hlavu za paroží ve vzduchu, poté jí ale kvůli nepříjemným výparům též pustil. Díky mému kamennému tělu kyselina rozleptala jen kámen a mě to tedy nebolelo a ani se mi nemotala hlava. Jako kámen jsem nedýchal a ani mi netlouklo srdce. Takže se nemělo co přiotrávit, ovšem já byl zaobírán jen tělem - krkem - démona, takže svým způsobem jsem byl také ve chvíli ostatních - dezorientace - svým spůsobem též, dezorientován.
Když se tělo rozpustilo, nemyslel jsem si že to bylo jen díky mě, věděl jsem že smečka držela pohromadě a ´jen díky masivní spolupráci masy vlků se nám povedlo démona skolit. Pohlédl jsem na všechny vlky a pomalu prohlížel jejich těla, žádný z vlků neodešel bez nějaké rány. ať větší nebo menší. Nejhůře na tom byla nejspíše Maysie která měla dosti ošklivě popálenou tlapku. "Maysie, jmenuješ se tak, zda si pamatuji správně, ta tlapa nevypadá moc v pořádku, nejspíše by jsi se měla vydat a vy ostatní též, na Imaginovu vyhlídku, je tam malý pramen, čisté, azurové tekutiny, Měsíční many, léčí a mohla by vám zajisté dosti pomoci. Nemělo by se samozřejmě jejího kouzla zneužívat, ale toto není zneužívání, běžte, ona vám jistě pomůže. dá se na rány přímo pokládat ale i se dá pít." řeknu přímo k Maysie ale poté samozřejmě ke všem zůčastněným vlkům, poté jsem se otočil na Yllin. Očichal jsem jí a pohlédl jí do očí
"Děkuji za důvěru a také za to, že jsi mě uposlechla, jsem ti opravdu vděčný, rád jsem pomohl a byl prospěšný a doufám že i to ti dokázalo že tu nejsi sama, že se na mě můžeš spolehnout a že tu budu, ať se tu děje cokoli a jakkoli vážného" řeknu klidně, očichám jí tvář a čenichem podepři bradu na důkaz důvěry a "partnerského" (Alfovského) souladu / submise. Bylo to gesto které jsem hodlal projevovat Jí, Mé sestře, Partnerce a Rodičům. Měla by si toho náležitě vážit.
Poté jsem se otočil a rozhlédl po vlcích, kývnul jsem na Rinhorna který zmizel a otočil se na patrona "Děkuji Ti za pomoc, Nemusel si a přesto si velmi pomáhám a já i můj Patron a myslím že všichni vlci zde si toho velmi váží. Vyřiť svému vlku, že jsi byl velmi statečný a tvá výpomoc bude navždy zapsána k dobru pro Vás pro oba, rád ho uvidím osobně abych mu též poděkoval." promluvím k Dračímu Patronovi. Poté pohlédnu na všechny vlky kolem "Byly jste stateční, omlouvám se že jsem Vás odvolával. V jednotě je síla A tímto jste to všichni dokázaly. Až se vrátíte do tábora, nejspíše tam bude čekat tučná odměna v podobě dospělé, statné avšak starší samice Takině. Jen si poslužte a naplňte břicha po tak těžkém souboji jako byl tento" řeknu a poté pohlédnu na Yllin "Omluv mne ale musím teď trávit alespoň nějaký čas se svými syny, samozřejmě že pokud by si cokoli potřebovala, stačí zavýt a uslyším tě." řeknu a se střihnutím uchem se vrátím do vlčí podoby. (Ano, doteď byl v kamenné takže jeho hlas zněl opravdu hodně chraplavě a "démonicky")

LKS - kamenné pláně
rozběhl jsem se a snažil se ignorovat fakt že krev jelena mi tekla do žaludku a až teď začala doznívat jeho síla, takaže se mi až teď začala motat hlava a začal jsem kolísat a klopítat. Na okraji kamenných plání mé tělo zpomalila až na opilecký krok. Bolela mě hlava a jako s pískáním v uších jsem začal slabě vrtět hlavou. Bylo mi špatně ale dalo se to přetrpět. Pomalu jsem došel až k Luně a mým synům. "Ahoj DětI" řekl sem ke svým synkům a poté pohlédl na Lunu "Démon je skolen, Kirigakure byla prozatím ochráněna ale vlci musí být stále ve střehu" řeknu tiše a olíznu Lunu na krku a na tlamě. Poté se k ní uvelebím a položím hlavu ke svým synům "Ahoj Xyrliassi" pošeptal jsme k synkovi který odpočíval na tlapě Luny. Ragnavaro spinkal o kousek dál, tak jsem jej alespoň na uvítání olíznul na hřbetě a Xyrliasse poté na hlavě též.

Kamenné pláně

Z mého smutného sténání mě  vytrhl až něčí hlas.... Podle hlasu a pachu sem poznal že jde o mého tatínka aniž bych se ohlédl a podíval se..... Nemohl jsem uvěřit vlastním očím, opravdu to byl on. Můj tatínek ! Očička se mi samým štěstím a blahem rozzářila. Tatínek mě na uvítanou olíznul.  Snažil jsem se vstát ale stále mi to dělalo problém a několikrát sem upadl a smutně zakňučel, ale nedal jsem se a po několikátém pokusu sem byl na tlapkách a  pajdavýmy, nejsitými krůčky se rozběhl a batolil se kolem tatínka. Cestou sem padal, zakopával ale poháněn štěstím, radostí, láskou sem zdárně zdolal těch pár kroků a motal jsem se kolem tatínka. Začal jsem ho oňufávnat, olizovat, očichávat. Začal jsem na něho dorážet,koneckonců jsem si chtěl konečně hrát. Z ničeho nic sem se zastavil a tázavým pohledem se podíval tatínkovi do očí a zeptal se "kďe ši čeou dobu byl? Šťallo še ňěco? Cyběl si ňám."

Kamenné pláně
pohlédl jsem na Xyrliho, který kolem mě vesele tlapka a donutilo mě to se usmát, zvedl jsme jedno obočí a tlapku mu záměrně dal do cesty a čekal jak se s tím vypořádá. Pozastavil jsme se nad tím jak krásně rostou a zamyslel se zda už se jim začaly prořezávat zoubky. Pomalu jsem čenichem žďuchl do Xyrliho a olízl ho na bříšku. Poté na hlavince a dál na hřbětě ana malých křidélkách. Stejně ale bylo zajímavé že se mu objevili křídla i když to bylo takhle mimo generace. Když se ale snažil mluvit, poslouchal jsem a nechal jsem olizování "Kde jsem byl? Víš, tatínek je Alfa, což znamená že musí hlídat vše co kolem sebe vidíš, starat se o to a starat se o vlky kteří jsou kolem tebe. Takže bohužel nemůžu tu být stále s vámi, ale to poznáš chlapče až budeš starší. Pozná že tatínel lovil maso aby vlci ze smečky měly co jíst. My jsme vlci. Ty, Já, tvůj bráška i Luna. Všichni jsme vlci, různorodí ale jsme. Každý jsme v něčem lepší než ten druhý a nebo horší. Až budeš větší, zjistíš na co jsi šikovný ty. A budeš v tom poté vynikat. Teď si s tím ale nelam hlavinku. jsi na to moc mladý." pousmál jsem se na synka a olízl ho na hlavě "Nic se nestalo, neboj, jsem tu a už Vám chybět nemusím. Krásně se učíš mluvit, jde ti to krásně Xyrliassi. Uvidíš že až tvůj bráška bude vzhůru, hodně toho propovídáte" pousmál jsem se a střihl uchem.

Kamenné pláně

"Počkej ši alfa?ťi šes ťak naoďil? Ťi še mušíš šťaat o šechňi vky? Pjoč já ňejím mašo? Kďyš si tu  ňebyl viďl šem ňěčo diného. Něakou maou čeunou věč  kteá še hýbala. Byo to hodně mauinkaté. Ťo byl ťaky můj buáška? Ťaky šem6byl byl tahle mauinkatý? Chči chodit š ťebou.  Pjoč stě všichni tak veličí a já s buáškou ne?"  Zeptám se strápenym smutným hlasem

Kamenne plane
Pousmal jsem se na zvydaveho Xyrliasse "Ne, narodil jsem se ale tehdy jsem alfa nebyl, avsak v krvi a v srdci ano." reknu s usmevem a oliznu mu ospalky na tvari a poradne ocistim hlavicku. Krasne mluvil, sice sislal ale krasne mlivil. Pripominal mi me, kdyz jsem byl mlady, vsechny otazky jsem mu chtel zodpovedet, vsechny a klidne tolikrát, kolikrat by se zeptam. "Ano, staram se o smecku. Ja a bila vlcice jmenem Yllin. S tou vas take brzy seznamim. Az budete dostatecne velci s braskou aby jste tam dosli samy. Mozna drive. Mely by jste pomalu jit do tabora. Abychom byly pohromade kdyby se neco nedejdraku stalo." oliznu si cenich a rozhlednu se zda uvidim Telantese a Aragorna s Takinem. mel bych zjistit kde jsou...zda se pri lovu stado treba nevratilo a nedelalo bordel zamyslim se s pohledem do dalky. Pote se ale znovu podivam na Xyrliasse a pousmeji se "tak az to male cerne uvidis, reknes mi a ja ti odpovim, netusim co myslis ty muj maly synku" usmeji se a oliznu jej na cenichu

Kamenné pláně

Poslouchám otce a při tom přemýšlím.  "Jdu to hledat" vyhrkl jsem na tatínka a odbatolil jsem se pryč. Muselo být vtipné mě sledovat. Kolebal jsem se z jedné tlapky na druhou, batolil se, zakopaval, padal a občas sem i zapomněl jaká tlapka je na řadě a zamotal jsem se, Stratil rovnováhu a zuchl sem na zem. Ukážu mu ze jsem silný jako on, že na mě může být hrdý.  pomyslel jsem si a vzepjal jsem se, napl všechny síly a opět jsem se zvedl a za pomoci všech sil sem se vydal na neznámou cestu po okolí. Chvíli jsem se řídil zrakem, jindy sluchem a občas mě proháněly ty nové zajímavé pachy... Bylo jich hrozně moc a proto není divu že jsem každou chvilku měnil směr. Najednou jsem něco zahlédl, nějaký pohyb! Co to je? To je ale podivný vlk pomyslel jsem si a klopýtavě jsem se za ním rozběhl...   Ale co to? .  Vlk udělal pár skoků a zmizel mi na stromě. Zastavil se ve vysoké koruně, snad jako by se mi vysmíval!  "to ti nedaruji" zakňíkal sem a dobatolil jsem se k onu stromu. jen počkej, však já tě chytnu pomyslel jsem si a že všech sil jsem se snažil vyskočit na strom. Musí se bát, určitě působím děsivě. Ovšem opak byl pravdou... No.. Představte si malý uzlíček štěstí, zvídavosti a zbrklosti který se sotva udrží na tlapkách, jak se snaží nemotorně vydrapat se na strom. Padal jsem na záda, na bok ale ne a ne se vzdát.  Ovšem jak mi zanedlouho otec řekl, nebyl to vlk nýbrž pouhá malá veverka. Varox mě stále sledoval a když sem se začal vzdalovat a pronásledovat veverka, vydal se zamnou.

LKS

Pozeram co sa deje. Ten drak povie ze je patron Kaya. *hmmm... Kay... to je Kalanov ocko nie?* zamyslim sa a podidem knim. "Dobry... chcwm sa podakovat za pomoc... a... vy ste patron Kaya, Kalanovho ocka?" Opytam sa aby som si to potvrdil a pritulim sa trochu ki Kalanovi. Pozrem potom na ocka a premyslam.

"Magie, to je mocná síla, schopnost vlka, která je něčím zvláštní,neobvyklá a úžasná. Magie vlka může chránit, pomáhat mu, ale i škodit a to jak svému vlastníkovi, tak druhým. Záleží na principu, na kterém jaká magie je založena. Jsou magie dobré, magie zlé, ochranné nebo útočné." Snažil jsem se vysvětlit své dceři, jak složitá, avšak krásná magie může být.
"Pojď, půjdeme se podívat po okolí." Vybídl jsem Rowenn.
"No vidíš, jak ti sluší. Padne ti jako ulitý." Výhodou tohoto pláště bylo to, že se vždycky přizpůsobil vlku a padl tak akorát. Byl vlastně přesně na míru.
Přikývl jsem na otázku Rowenn, zda rozumím řeči krkavce Krakena, "Ano, za ty roky jsem se ji naučil. A ty se ji také naučíš, věřím tomu. Jsi šikovná." Má dcera mne objala a poděkovala za dárky. "To mě těší i pro mne to znamená mnoho. Úžívej jich dobře."
Od jezera jsme vykročili dolů. "Cože? Proč? No, protože se tak jmenuješ." Zazubil jsem se na ni. Vlastně mi vůbec nedošlo, že nyní na mne mluví fyzicky, ačkoliv to doposud bylo tak, že jsme vždycky vedli hovory v mysli.

LKS

,,Feve a prečo by som nemal žiť. Nezabudaj že som po odcovi, a ten sa tiež nikdy nevzdal. Tak ani ja." A hodil som ponom pomocou mágie malí kamienok. Za tú jeho labu. Ked dosiel kuriko kumne tak som sa aj ja nanho viac natlačil aby som sním bol. Ale bolo vydieť že nad nieťim uvazuje. ,, Feve máš pravdu chcem ist naspäť ale pojdem iba vtedy ked aj kuriko. Chceli sme už ist ale stalo sa toto a tak sme este tu. Potom som sa otocil na kurika a oblizol som ho na tvaričke. ,,Už budeme mocť ísť kuriko?Alebo ešte niečo musíme spraviť tu ?" Spýtal som sa ho a čakal na jeho odpoved

LKS - Louka moudrých - mimo území smeček

Těšilo mě, že se mým dětem nic moc nestalo. Došel jsem ke Cassidy a zkontroloval jsem její tlapku. "To bude dobré, Cass. Je to jen vyvrknuté." Olízl jsem ji na hlavě a objal ji tlapou. "Něco jsem si uvědomil." Zamručel jsem a s vážnou tváří se zadíval na Kurika. Pak zase na Cassidy. "Kdyby se mamka ptala, šel jsem navštívit rodinu. Pa." Lízl jsem ji na hlavu a rozběhl se do lesa k západu. Když jsem zmizel mezi stromy, propustil jsem Kurika z iluze a běžel dál. I když jsem byl starší, moje tělo bylo vždycky to atletické víc, než zavalité, takže jsem byl rychlý. Z lesa jsem po mnoha minutách vyběhl na louku a pokračoval jsem dál.

LKS

"Aha jasme. Ten drak co sa za mnou zjavil vtedy ked som sa zoznamis s Kayom" poviem s usmevom. Potom si vypocujem jeho myslienku a Kalanovu otazku. "No... neviem... kam bezal ocko...? Mam divny pocit... zly... ze sa ma daco stat... najradsej bu som bol teraz keby bol snami... aj sem som prisiel kvoli tomu pocitu a myslel som ze to bolo kvoli tomu demonovi... ale nie... ste je tam dakde v mohej hlave... nakdes ho prosim... a uisyis sa ze je v poriadku?" Ophtam sa Fevrisa a potom sa pozrem na Kalana. "Rad by som siel... ale... musim sa aspon rozluvit s rodinou... a uistit sa ze ocko je v poriadku... a na tvoju predoslu otazku Fev" pozrem znova na draka "no... ocka lubim a nechcem aby sa mu daco stalo... chapes?" Poviem a neviem preco zo ziariaceho oka mi vytiekla slza. "Najdi ho... prosim... " posepcem aby to ppcul len drak

Lks - cesta ku hraniciam

Pocuvam draka. "Asi hej... sam neviem... pocit jednoducho..." poviem a pozrem sa na Kalana. "Pod... pojdeme do Ishirumi." Ppviem no pred tym zajdem este za Cass "ahoj sestricka" oliznem ju na tvary "ja... stahujem sa do Ishirumi s Kalanom... mamku som uz dlhsie nevidel tak... pozdrav ju o domna ak ju stretnes... dufam ze aj ona je v poriadku... a ostatok tiez... budem dakedy chodit na navstevy. Slubujem" poviem a pritulim sa knej. Dokonca mi ujde aj slza lebo mi budu chybat, ale taky je zivot... nemozem snimi byt cely zivot a je na case posunut sa dalej. Este raz ju oliznem a vydam sa Ku kalanovi. Toho oliznem tak isto a vydam sa smerok k Ishirume. "Budem sa vracat" poviem nahlas ald ani neviem komu. A ani som to neriesil... mal som rozpoltene pocity... ale citil som ze v Ishirume mam stravit aspon daky cas. Dojdem az na hranice kde si sadnem a cakam Kalana. "Prideme ich pozriet. Ze?" Opytam sa a pozrem nanho.

Tábor
Cítil jsem krev Caendore u doupěte alf, ale nikdo mi nevěnoval sebemenší pozornost. Spíš naopak, jako bych neexistoval. Vadilo mi to? Zřejmě ani ne. Ale i když tady byla cítit, její krev byla stará a její pach slábl. Není tady. To mi bylo jasné. Caendore tady nikde v táboře nebyla, ale kam mohla jít? To byla záhada. Rozešel jsem se táborem a zkoušel najít nějakou stopu v okolí tábora. Přitom jsem občas zakašlal a trochu se podusil vodou v plicích.

LKS - Hranice

Feva to dost nastvalo a ked ma uzrmnil kridlom tak som sa prastil o tu lebku demona ktorú som pevne drzal. Zlím pohladom som nanho pozrel ked krídlo dal preč. Otrepal som sa a pozrel som sa na Kurika. Na jeho slová som len prikivol. A pozoroval ako sa išiel rozlúčiť zo sestrou. Ja som zatial pouzil mágiu a v dakanej pod lebku dal zopar kamenov malich. Preklzol som podnu a tak som si ju dal na chrbát. Ked sa Kuriko vráttil tiež som ho oblízol. A vybral sa zaním. Bolo vidiež ze bol trochu smutný. Prišiel som knemu, a labu som mu položil na rameno. ,,Áno budeme sa vraciať však tu si vyrastal, a za rodinou treba chodiť stále." Poviem mu. Usmejem sa nanho a oblíznem ho na tvári. ,,Tak pod môj drahý."

Hranice s Kirigakure - hranice Ishirumi -tabor Ishirumi

Dam za hranice jednu labu, druhu, treyiu a stvrtu az mam vbdomove len chvost. Naposledy sa obzrem. *kde si ocko?* no potom s mierne sklonenou hlavou prejdem na druhu stramu. "Tak sme tu Kin..." poviem a vydam sa tadial kade ma byt tabor. "Myslis ze sa tu zabyvam" opytam sa Kalana.

Hranice K/I - Tábor Ishimura

Pozeral som sa ako pomaly prekročil hranicu, ktorá delila naše smečky. Akonahle ju presiel on tak aj ja. Bol som po jeho boku. Ale bolo načase ist naist par vlkov aby som tu lebku uz odovzdal.  ,,Ja si myslím že áno.
Lebo budeme spolu." Odpovedal som mu, a isiel som nadalej smerom do tábora.  Pekne vedla Kurika. Mal som co robit po ceste aby som tu lebku udržal Ale po dlhej chvili som už vedel že sme blízko tábora. Tak som to nevzdával. Ked som dosiel na okraj tábora vsimol som si tej pohromi čo tu bola bolo to strasne, čo spravil ten Demon. Ale ja som pokracoval dalej. Kuriko sa rozbehol, a ja som sa pomalym krokom knemu dohrabal. ,,No vidíš tvoj ocko je tu." Dodal som a tú velkú lebku démona jelenieho som shodil pred ostatními na zem. A čal ako na to niekto zareaguje. Ale bol som rád že som zasa doma.