Příběh smečky Ishimura II.

Jezero omega
Ležela jsem se zamračeným výrazem a pořád tupě zírala na jezero. Přitom jsem před sebou tvarovala velkou kapku vody do různých tvarů. Antares ležel v uctivé vzdálenosti schoulený do klubíčka. Myslela jsem si, že spí, ale přitom mě celou dobu po očku sledoval. "Cäelle?" Naštvaně jsem se otočila. "Co chceš?!" Antares se připlazil blíž. "Nemysslíšš, že tohle není ten nejefektivnějšší způssob, jak sse zbavit té tvé energie?" Mluvil až přehnaně opatrně. "Nemyslím, že se tě někdo ptal", zavrčela jsem a otočila se k němu zády.  "Ten incident.." "O tom incidentu už nechci slyšet." "Měla by ses tam vrátit", naléhal na mě. "Zapomeň. Mám toho tak akorát dost. Nikam se vracet nebudeme a tečka. Jestli máš hlad, tak si jednou chyť něco sám," odvětila jsem a kapka se šplouchnutím dopadla na vodní hladinu. Schoulila jsem se do klubíčka a pokusila jsem se usnout. "Nebuď zas..." Antares zmlkl uprostřed věty, jakoby si uvědomil, že nemá smysl se mnou dál diskutovat.

Malý sotva roční vlček s krví démona utíká. Neví před čím, neví kam. Přešel něčí hranice a brzy zacítil pachy. Byl celkem vystrašený, ale nevěděl před čím. Nedával pozor a zakopl. Udělal několik kotrmelců z menšího kopečka a najednou šplouchla voda. Rychle z ní vylezl a oklepal se. Ohlédl se kolem sebe. Kde byl? To neví. Je tu někdo? To taky neví.

Jezero Kappa
Již byl pár hodin vzhůru a jen poklidně seděl mezi stromy a pozoroval zamrzlou hladinu jezera, v níž se odrážely sluneční paprsky. Kolem se třpytil bílý sníh a trochu ho z toho pohledu pálily oči. Bylo tu ticho a klid a především potom také chlad. Dobrá, zima teď byla snad všude, avšak zde byla mráz ještě větší, neboť se tu nacházela sice zamrzlá, ale i přesto stále vodní plocha. Po zádech mu přeběhl mráz, takže se lehce otřásl. Povzdechl si a u tlamy se mu objevil obláček páry o něco větší, než když dýchal normálně. Sklopil oči ke svým tlapám a cítil se být osamocenější než obvykle. Byl na samotu zvyklý, však nikdy po společnosti ani moc netoužil, ale teď začínal mít pocit, jako by se aspoň trochu potřeboval socializovat. V tom ho z myšlenek vytrhl zvuk zašplouchání. Co? Teď? V téhle roční době, Vždyť je voda zamrzlá! Bylo mu jasné, že do vody muselo něco nebo někdo spadnout, aby se ledová krusta prolomila. Okamžitě tedy zvedl hlavu a hledal, co se kde stalo. Nemusel se ani rozhlížet dlouho, za chvíli si všiml vlčete, jež právě vylézalo celé zmoklé z vody. Tiše zamručel a pozoroval ho. Zdálo se, že je tu vlče samo.

Na to, že spadl do ledové jezera, mu zima nebyla. Rozhlédl se. Viděl vlka. Reflexivně spojil své dva ocasy v jeden. Sledoval ho, ale blíž k němu nešel. Led pod ním ještě popraskal a tak ještě rychle přeskočil na pevnou půdu, kde už se led nenacházel. Stále si od vlka udržoval odstup. Nemluvil. Tiše ho sledoval. Přítel či nepřítel? Ptal se sám sebe a s jeho modro-fialové očka z něj nepouštěl.

Jezero Kappa
Mladý vlček si ho po chvíli všiml také a upřel na něj své fialové oči, což nebylo Eitovi moc příjemné a tak se alespoň pokoušel nenavazovat oční kontakt, který mu byl ještě méně příjemný, než když na něj někdo jen tupě zíral. Jelikož se ale stále nezdálo, že se vlče rozhodne promluvit, Eito se rozhodl, že to ticho, které nastalo, prolomí on. ,,Zdravím," řekl a možná zněl trochu hrubě. Čekal, jak vlk zareaguje. Eito vlčata moc v lásce neměl, takže v hloubi duše doufal, že se ho ten prcek zalekne a uteče. Stát se ale mohlo víceméně cokoli, na což myslel také, takže byl zvědavý, co se bude dít dál.

/Tábor/
Zima sem mířila hodinu co hodinu a já nebyl schopen to pobrat. Stále jsme ve dvou skupinkách stáli v táboře. Ještě jsme se nevydali ani na lov, ta vyhnankyně odešla a Kay s Hexy se rozhádali. Nestíhal jsem je sledovat a jako správná beta bych měl zasáhnout, ale měl jsem upřímně, co dělat, abych se nezahrabal někam hodně hluboko. Vlastně, docela to ve mě vřelo. Nezachovali se k té vlčici férově a zrovna teď by se mi i rady Greenixe hodili. On se vrátí... snad brzy. Ten drak mi totiž něco tají... pomyslel jsem si, stále zvědavě na to, o čem mluvil. Hrábl jsem tlapkou do země a až pak jsem si uvědomil, že mě jedna méně známá vlčice z naší smečky oslovila. Otočil jsem se na ni a konečně se aspoň trochu pousmál. ,,Ahoj. Ty jsi Haske, že? Potřebuješ něco?" zeptal jsem se jí ochoten s čímkoli pomoci. Nw vteřinu jsem se ohlédl na alfy. ,,Už bychom mohli jít, ne?" Jeden z těch mladých se ke mě přiblížil, pravděpodobně zmiňovaný Angelo. Pokývl jsem na něj, stejně jako na Newta a koukl po Greenym a Horriem. Následně jsem se pohledem věnoval zase Haske.

Viděl, že se neznámí vlk snažil vyhnout očnímu kontaktu. Diego hloupí nebyl. Chtěl teď jenom najít toho černého vlka. Neví kde ho ztratil. Nemohl mluvit dlouhé řeči, díky své vadě s řečí, kterou se ho snaží černý naučit plynule. ''Kay? Kde?'' Pověděl jeho jméno a zeptal se ho kde je. Vlk ho možná mohl znát. Diego nevěděl, že vlk co stál před ním nepatří do smečky. Sklopil svá ouška. Bál se. Bál se toho nového a toho co ho všechno potká.

Tábor
Kývla jsem. "Ano. A ty jsi Dino." De Mal, beta smečky, ten drak co tu byl před chvílí, byl jeho patron. Usmála jsem se. "Ne, nic nepotřebuju, jen jsem si myslela, že bych se mohla víc seznámit s ostatními členy smečky. Jsme tu už docela dlouho a nikoho pořádně neznám." A vypadalo to, že i když už se přidal i druhý alfa, ten na kterého se čekalo, ještě je dost času než lov začne. Nemám ráda tyhle zdlouhavé akce. Jak dlouho už se čekalo, než se něco začne dít? Teď jsem ale věnovala svou pozornost vlkovi před sebou. Byl už poměrně starý, asi nejstarší z vlků, které jsme tu viděla. Musel toho už spoustu prožít, bylo docela lákavé trošku se pohrabat v jeho minulosti a zjistit nějaké zajímavé informace, ale neudělala jsme to. Rozhlédla jsem se po ostatních. "Vypadá to, že ještě chvilku potrvá, než se někam vyrazí." Nadhodila jsem.

Už bylo všechno hotovo a připraveno na lov. Někteří vlci už byli neklidní, nemohli se dočkat. Čekali jen na Tenebrisin příkaz. Tenebris se rozhodla, že už nebude vlky dál trápit a proto se obrátila ke smečce, momentálně rozdělené do dvou skupin. Tenebris se usmála na Reela a spustila: "Doufám, že už jste každý ve své skupině a víte vše, co potřebujetevědět. Pokud byste měli nějaký dotaz, obraťte se na vůdce své skupiny. Tímto tento lov oficiálně zahajuji!" Vykřikla. pak se obrátila ke své skupině. Postřehla, že zmizela Caelle, ale neřešila to. Jistě k zmizení měla nějaký důvod. "Moje skupina, vyrážíme!" Řekla, seskočila z kamene a rozběhla se z tábora, směrem k Neyewskému lesu. Na členy smečky nečekala, věděla, že za ní poběží a taky že jí budou stačit. Zaprvé neběžela moc rychle, jen rychlejším klusem, aby se neunavila, za druhé si do své skupiny vybrala ty nejsilnější, nejrychlejší a nejzkušenějši vlky. Tedy kromě Dina, ten vedl druhou skupinu a pár těch, co se do první už nevešlo.
Už za chvíli cítila měkký mech Neyewského lesa, který tlumil její kroky a kroky členů její smečky. Lovit v tomhle lese bylo obzvlášt výhodné a příjemné, zaprvé proto, že to tu bylo hezké, za druhé proto, že mech tlumil kroky, takže nebyly vůbec slyšet. Tenebris se zhluboka nadechla a usmála se. Pak se obrátila ke smečce a čekala na opozdilce.

Tábor >> Neyew
Chvíľu čakám než sa niečo začne diať, zdá sa, že to bude veľký lov, keď sme čakali takú dobu. Keď sa pozriem na oblohu. Bola hlboká noc, o nedlho bude vychádzať slnko a zima už klepe na dvere, takže by sme nemali strácať čas a riadne sa na ňu pripraviť. Cítil som ako sa ochladilo a to som mal kožuch. Na to, sa ozvala Tenebris, zrejme sa už to začína. Pozriem ešte omluvne na Hexy a potom, keď som začul slová alfy, som rovno za ňou vyrazil.
Držal som sa ako druhý, čo som bol aj rád, nechcel som v skupine zaostávať a uloviť nejakú väčšiu zver po chvíli sme sa brodili vodou a nakoniec sme dorazili do Neyewu. Hrábnem do zeme prerastlej machom a začnem čuchať či sa mi k čumáku nedonesie pach nejakej tej zvere.

Tábor - Neyew
Netrpělivě jsem máchla ocasem, protože jsem se už moc těšila na lov. Celý se to protahovala a já už byla netrpělivá. Cítila jsem, že zima se přibližuje a je třeba co nejrychleji se vydat na lov. Doopravdy teplota klesla a mě se to nelíbilo. Neměla jsem ráda zimu a věděla jsem, že brzy začne padat sníh. Zpozorněla jsem, když promluvila Alfa Tenebris. Lov začal a já se šťastně usmála. Rychle jsem se rozklusala za Alfou Tenebris a mým strejdou. 
Běžela jsem jako třetí v pořadí a to mi vyhovovalo. Nechtěla jsem být pozadu a proto jsem se držela hned za Kayem. Když jsem se pohybovala, tak mi bylo tepleji. Abychom jsme se dostali do lesa, tak jsme museli přeběhnout řeku. Voda byla ledová, ale já jsem se rozhodla na to nemyslet. Brzy jsem ucítila pod packami mech, ale radši jsem šlápla do bahna než na mech. Přes ten jsem viděla hůř než v kaluži bláta i když jsem se ušpinila, ale to mi nevadilo. Jako strýček jsem sklonila hlavu k zemi a nasála pachy. Doufala jsem, že ucítím nějakou srnku nebo rovnou celé stádo.

Tábor --> Neyew
Zaslechla jsem, jak Tenebris dává pokyn k zahájení lovu. Tak pro jednou nemám tak dobrý odhad jako obvykle. Omluvně jsem se podívala na zeleného Dina. "Budu muset jít, nejsem ve tvé skupině." Rozloučila jsem se a vyrazila za alfami. Směřovali jsme k Neyewskému lesu. nevěděla jsem, kdo všechno je v naší skupině, protože, jak jsem Dinovi řekla, většinu smečky jsem neznala. Ale jakmile budeme v lese, bude to jasné. Přede mnou vyběhli ještě černý vlk a zelenohnědá vlčice. Nebyla jsme zas tak pozadu a za mnou ještě určitě poběží další.
Netrvalo dlouho a i já jsem se ocitla s ostatními v lese. Tam jsem se, stajně jako dva další vlci, pustila do hledání pachů lovné zvěře.

/Tábor → Neyew/
,,Asi máš pravdu, Haske," zkonstatoval jsem, ochoten se s vlčicí bavit o čemkoli, stejně jako jí pomoci. Vtom však alfa moji žádost konečně vyslyšela, a stejně jako ona a druhá skupinka, tak jsem se vydal taky se svou skupinou, nedaleko nich. ,,V pohodě Haske, pobavíme se po lovu," pověděl jsem jí s úsměvem. Poohlédl jsem se po své skupině a kývl k ni hlavou. ,,Smečko, vyrážíme." pokynul jsem jim a vydal se na mé nejoblíbenější Niwatské místo.

/Tábor → Neyew/
Vyběhl jsem spolu s Dinem a ostatními vlky naší skupinky, pro mě zatím neznámým směrem. Šťouchal jsem přitom nezmarně do bratra. ,,Netvař se furt jak kakabus, budeme ve smečce!" připomněl jsem mu drze a ušklíbl se. Poté jsem se přiblížil k Newtovi.

Jezero Kappa
Vlče ho nepozdravilo zpět, Eitovi to však nikterak nevadilo, ostatně on sám nebyl nějakým podpořitelem slušného vychování a etikety, přišlo mu to zbytečné, stejně jako když si dva vlci řekli "na shledanou" a přitom jeden druhého neměli rádi... Skutečně se tedy ještě někdy chtěli shledat? Pravděpodobně ne, tak proč si řekli právě toto slovní spojení? Ano, správně: protože to bylo slušné. Přestože ale malý vlček nepozdravil, promluvil. Zřejmě neměl s mluvením zatím mnoho zkušeností, tím si byl Eito jist, neboť už podle prvních dvou slov, která řekl, nebyla nijak složitěji zformulovaná třeba do kratší věty. Prostě to byla dvě slova. Obě zakončena otazníkem. Nejdřív si bílý vlk nebyl jistý tím, na co se ho to mládě tázalo, ale po pár vteřinách pochopil. Zamračil se a zamumlal: ,,Promiň, mládě, ale žádného Kaye neznám." Zavrtěl hlavou, kdyby náhodou prcek jeho odpověď nepochopil, neboť si nebyl jist, jestli má problémy jen s jeho vlastním vyjadřováním nebo i s chápáním a posloucháním ostatních.

Sledoval vlčka a čekal na odpověď. Neznal Kaye. Diego si povzdychl. Potom se musel uchechtnout. To že neuměl pořádně mluvit, neznamenalo, že nerozumí. To však vlček nemohl vědět. ''Ne mluvit. Jo rozumět.'' Snažil se vysvětlil. Potom si vzpomněl jak ho černý vlk učil něco málo mluvit celou větou. ''Já jsem Die-go.'' Vysoukal ze sebe a zazubil se. Tohohle vlka se zase tak moc nebál. Dokud byl v klidu tak se ho nebál.

Jezero omega →  Řeka Wolf (směrem k Temným skalám)
Probudila jsem se. Všude byla zima tma. Huh? Jak se mohlo za takovou chvilku tak ochladit? Vstala jsem a zapálila jsem si tlapky. Dobrý zdroj tepla i světla. Rozhlédla jsem se kolem. V noci tohle místo bylo ještě temnější a ponurejší. Zem byla pokryta slabou vrstvou jakési břečky. Nejspíš sněžilo, ale teplota nebyla dostatečně nízká a tak sníh okamžitě roztál. Zpod pláště se ozvalo zasyčení. "Konečně ssess probudila. Tak co teď?" Jednoduchá otázka, ale těžká odpověď. "Teď se tam vrátit nemůžu. Teda pokud se tam po tom výstupu budu vůbec moc někdy vrátit.  Ale venku v zimě zůstat nemůžeme." Povzdechla jsem si. Jen Hexy a téhle hloupé magii jsem se dostala do téhle situace. "To budeme trávit dalšší zimu ssami?" "Vždyť si rád sám," zamumlala jsem.  "Ale ty ne." Nevěděla jsem, co mu na to mám odpovědět. Místo toho jsem se vydala  k řece Wolf a dále šla podél ní. Stále jsem si pamatovala matčino doupě na Pampeliškovém palouku. Snad tam ještě je.

Jezero Kappa
Opět na chvíli nastalo ticho a protože Eito nevěděl, co dál dělat, zaměřil se pohledem opět na obláčky páry, jež mu stoupaly od čenichu, jak dýchal. Ten moment prolomil vlček. ,,Uh, rozumím," přitakal nezaujatě a ani koutkem oka se na něj teď nezadíval. ,,Diego? Těší mě." Konečně se na to vlče zase otočil a upřel na něj své modré oči. ,,Mé jméno zní Eito. A vůbec, mládě... co tu děláš? Klidně to řekni jednoduše, je mi to jedno." Poslední větu dodal skutečně velice ledabylým tónem hlasu. Přenesl váhu na levou přední tlapu, jelikož pravá ho už začínala bolet a brnět, jak měl do teď váhu přenesenou na ní a jak se mu pod krátkou srst, kterou na končetinách měl, dostával nepříjemný vtíravý chlad.

Vlk se představil jeho Eito. Co tu dělá? To by Diega samotného zajímalo taky. Myslel tím co dělá tady u jezera, nebo na tomto území? To nevěděl. ''Kay. Pryč. Hledat.'' Odpověděl. Nechal ho někde stát a odešel. To že momentálně probíhal smečkoví lovDiego nevěděl. Nechtělo se mu čekat a vyrazil na vlastní pěst. Oklepal se a jeho srst už byla celkem suchá, za což byl rád.