Příběh smečky Ishimura II.

Watwayské skály
Naklonila hlavu na stranu, když Zeal začal mluvit a zaujatě ho poslouchala. Přimhouřila oči, jakmile začal o jednom ze souhvězdí a ačkoliv se snažila mezi zářícími tečkami najít nějaké tvary či obrazy, na nic moc nepřišla. Polkla a poté jemně přikývla, nemohla přece přiznat že je tak slepá. Celkově se vždy cítila trochu trapně, jelikož vedle Zeala se v mnoha ohledech nemohla měřit, neuměla to s bylinkami, ani se nevyznala ve hvězdách, její vědomosti se týkaly jiných ne tak zajímavých odvětví. ,,Hmm..." Se zamyšleným výrazem přeskakovala z jednoho zářivého bodu na druhý. ,,Ale stejně, hvězdy se furt mění. Když přece nechci aby se na někoho zapomnělo, tak po něm pojmenuju něco stálejšího. Takhle tam je jenom občas. A vůbec, skolení nestvůr nezní jako věc za kterou by si zasloužil nějakou přehnanou slávu." Pohodila hlavou a odvrátila pohled od oblohy. ,,Dobro nemusí vždycky vypadat hezky. Jo, asi chránil ostatní, ale chránit se dá i jinak než roznášením smrti, ne?" Dořekla svůj kratší proslov a poté se zamračila, opět se dostala z jednoho tématu na absolutně jiné a odlišné, jak už bylo v poslední době u její osoby poměrně zvykem. Neměla to na sobě ráda, obzvlášť pokud ze sebe dostala tomu to podobné názory se kterými by zajisté ne každý souhlasil. ,,A co jít do tepla a tam pokračovat? Stejně bych polovinu z nich nenašla a zajímala se hlavně o příběhy."

Tábor
Ulevilo se mi, že Haske ho tam viděla taky. "Ne, nic mi to neříká," zavrtěla jsem hlavou. Jak by taky mohlo? Tohle byla záležitost svitu, o Zeiss se o tom nikdy nemluvilo. "To po tobě ani nechci," řekla jsem. Nepřišlo mi správné takhle zneužívat její magii, obzvlášť když ona sama to nechtěla. Najednou jsem vedle sebe zaslechla známý hlásek. Proč jsem odešla bez rozloučení? To je dobrá otázka. Teď ještě dobrá odpověď. Bohužel ta neexistuje. "Omlouvám se, už to neudělám," řekla jsem a zatvářila jsem se stejně smutně jako Diego. Poté jsem se pousmála a sledovala jsem, jak odchází. Zastavil se u bílé vlčice, kterou oslovil mami. Zamračila jsem se. To je ta Kayova nová? Vždyť říkal, že ta jeho je Zeissačka s modrou srstí! Tahle však není modrá a ani náhodou není cítit po Zeiss. Že by mi záměrně lhal?

Tábor -> Kdesi
Pousmál se a mladou vlčku jménem Ambi pozdravil pokynutím hlavy. "Tvou učitelku?" Překvapeně na ni pohlédl, než znovu pocítil ten odporný pocit. Zamyslel se. "Rav..pojď za mnou, prosím." Rozhodnut ji požádal. Třeba se mu uleví, když se někomu svěří. Pohodil hlavou a přední nohou dupl do zmrzlé země. Několik světel začalo poblikávat, Asper je myšlenkou zavolal k sobě. Kousek po kousku je skládal do okna tak, aby tím prošli dva vlci. "Chtěl bych si promluvit, ale ne tedy." Povzdechl si a prošel neprůhledným oknem, které vzalo barvu Raveniných očí. Když došlápl packama na druhou straně, ucítil mokrý les. Musel otevřít cestu do nějakého lesa, avšak kde byli, to nevěděl.

"Pokud myslíš toho černo-modro-bílého vlčka, tak ten se jmenuje Ra's Al Ghul, jsou mu asi dva roky, typuju, a chtěl se přidat do smečky..." Řekla Tenebris Eveline. "No, hlad celkem mám, ale ještě mám povinnosti. Myslím, že si pak půjdu něco ulovit, až se Reel, Kay nebo Dino vrátí." Dodala.
Asper, Caelle i všichni ostatní, kteří se k ní nahromadili, zase odešli a Tenebris teď čekala už jen na Terreona. Ovšem tušila, že jemu bude splnění zkoušky trvat trochu déle, jelikož měl za úkol oběhnout celé hranice. Najednou si všimla Dina a ještě jedné vlčice, jak jdou k ní. Ta vlčice jí byla povědomá, ale Tenebris ji dlouho neviděla, pokud ji tedy vůbec někdy viděla. Byla cítit Ishimurou a trochu nějakou jinou cizí smečkou rozhodně ne z Niwatu. Nejdřív si myslela, že je to nějaká nová Kappa, kterou Dino přijal do smečky, ale když přišla blíž, ucítila z ní Tenebris vyšší postavení a taky se jí zdálo, že k Dinovi chová nějaké city. Že by jeho nová partnerka? no nevím... Přemýšlela. Dino si sedl kousek od ní a vypadal, že s ní chce mluvit. Také se posadila a podívala se mu do očí. "Ano, Dino?" Zeptala se ho rovnou.

Tábor
Opatrne Diego, pošlem mu myšlienku a pozerám ako odcupital. Vlastne, boli sme na jeho okraji, takže som sa o neho nemusel báť. 
Teraz mi robí starosť tá situácia, ktorá tu panuje. Ani nie tú Deltu. Pozri na jeho zjazvené telo, skoro som ho zabil.. Pretože ako decko bezhlavne na mňa zaútočil a pritom ohrozil život Diega. Aj ja som vyšiel zo zranenim.. Chyba mi srsť na zadnici.. pošlem Reelovi mýšlienku, pri ktorej som si povzdychol. "Tak?" vyzvem Demona aby odpovedal.

Sapha neodpovídala. Vypadala, že asi usnula. Proto jsem se vydal dál po Táboře a rozhlížel se. Spatřil Eveline a paní Alfu. Vypadali, že něco řešily a proto je nechtěl rušit. S povzdechem a svěšenými ocásky se vydal někde ke kraji Tábora, kde si vyskočil na kámen a z výšky hleděl na ostatní vlky. Možná si jej někdo všimne a možná ne.

Tábor
To jsem byly dvě. Ale i když jsem netušila, co to znamená, zaujalo mě to. Budu si o tom muset zjistit víc, pokud ne díky své magii, tak vyptáváním se. Musel tu být někdo, kdo by mi dokázal říct víc. Kývla jsem na pozdrav vlkovi, který se bavil s Raven a pak se začala opět věnovat rozhovoru s Caelle. Usmála jsem se na vlče, které jí vynadalo, že odešla bez rozloučení. Byla jsem ráda, že si tu našla nějaké přátele. Možná to chvilku potrvá, ale brzy už na ni ostatní přestanou koukat jako na tu ze Zeiss. Nakonec všichni jsme vlci. Sledovala jsem Caellin pohled k bílé vlčici. "Znáš ji?" Zeptala jsem se. To vlče ji očividně znalo, já ji tu zahlédla poprvé, ale vypadala, že patří do smečky.

Tábor

Na jeho vízvu aby som zliezol dole, tak som len zoskocil dole. Ale stále s hrdim postojom na jeho otázky som chcel pomaly odpovedať. Počul som každú jednu Jejich myšlienku, a vomne to len vrelo až tak že sneh ktorý bol pod tlapamy som cítil ako zmizol. Lebo teplo ktoré som tvoril, ho rozpustalo. ,,Ja pravidlá dobre poznám. Pôvodne som chcel byť chvíľu, ale keď mi partnerka zaspala tak som u nej zostal a nakoniec zaspal aj ja. Prespal som mnoho veľa vecí. Kay, iba trochu si došiel o srsť tomu hovoríš zranenie? Ne nech sa vysmiať. Ale kebyže máš také pociti aké som mal ja. A nevieš čo je pravda a čo klam. Tak neviem ako by si reagoval ti. Už nestratí túto partnerku, ako tú pred tím. Jedno ale ti môžem povedať smrť niekoho koho máš rád alebo miluješ, ťa zmení." Hovoril som všetko hrubim tónom. Lebo vomne to čoraz viac vrelo.

Tábor
Sedel som tam, pritom prizeral na diane ktoré sa odohrávalo medzi mnou, Reelom a Demonom. Reel mlčal, pritom som, ale začul jeho myšlienky.. naopak, Demon.. stále vrčal ako malé šteňa. "Rozhodne moje zranenie je lepšie, ako to tvoje.. stehná, krk, brucho, nohy.. ktoré si dostal ako odmenu, keď si zaútočil a tvoj útok nerozumne smeroval na bez branné vĺča. Gamma má ochraňovať svorku a jej členov, nie sa zdržávať mimo územia a útočiť na ich členov.." odpoviem mu, opäť s pokojným hlasom, no nemôžem zabudnúť, rovnako ako u neho, že to vo mne.. tak povediac vrelo. Z pod mojích tláp vyrašily kryštále.
"Nemusíš mi to vravieť, ja sám som tomu pocítil. Partnerka, rodič.. takže tieto slová sú úplne zbytočné.." strihnem ušami, pritom spravím krok v pred. "A radšej by som zmiernil hrúbku a intenzitu toho tlmeného vrčania (hrubý tón) neboď, nie je to rozumné.. v tejto situácii," dodám. Bol som známy ako vlk, ktorý je srdcom aj dušov sviťák, ktorý by neublížil ani muške. Nuž, klam, keď viem, tak viem poriadne druhému zavariť.

/Tábor/
Jakmile se Tenebris přiblížila, lehce odstoupil, aby mohl představit Richu. ,,Zdravím, Tenebris. Jen bych ti rád řekl, že moje bývalá parnerka se vrátila nejen ke mně, ale taky do smečky. Dříve zde působila jako Delta, ale už tehdy pro smečku udělala hodně... tady Kay, nebo třeba Hexy ti to potvrdí, proto jsem se rozhodl dát jí post Gammy. Zaručuji ti, že si jej zaslouží," pravil jsem formálně, všechno najednou, vylil jsem si jí srdíčko. Vše jsem ale říkal hrdým a vážným hlasem. Jakmile jsem z Tenebris spustil zrak, obrátil jsem jej k Richu. Ten pohled mi vykouzlil na tváři úsměv, ale věděl jsem, že toto je vážná věc. Toto bylo ale rozhodnutí bety a to již něco znamená, i přestože ne více, než rozhodnutí Kappy.

Watwayské skály

,,Ano mění se, avšak jsou stálejší, než si myslíš." pokračoval ve hvězdném výkladu. ,,Podobně jako roční období, střídá se taky poloha hvězd. Při každém ročním období jsou vidět určitá souhvězdí. V zimě je to Orion a v létě třeba Herakles." opět obrátil čumák k obloze. Zdálo se mu, že Louie se jeho vyprávění líbí, proto směle pokračoval. ,,Samozřejmě je jich v určitém období na obloze mnohem víc, tohle jsou jenom příklady." prohodil na vysvětlenou. ,,Jsou stále, avšak objevují se pouze ve svém ročním období." shrnul jeho krátké vysvětlení, které bylo po téhle větě vlastně naprosto zbytečné. Poté se utišil, aby si vyslechl její slova. Hledíc na hvězdnou oblohu, poslouchal její tichý hlas. Hledal další hvězdy, které by mohl Dobrodružce ukázat. ,,Máš pravdu." přitakal jí. ,,Orion byl polobůh, syn Dia a nějaké smrtelnice. Nebyl to tak slavný hrdina, jako třeba Herakles, vlastně se dostal na oblohu jenom proto, čím se narodil. Byl Diovým synem, proto jeho souhvězdí září na obloze." pozoroval souhvězdí, jehož příběh právě vyprávěl. Přemýšlel, zda by se na oblohu dostal každý potomek Dia, byť "nepovedený". ,,Náhodou, příjde mi hezké, vymyslet pro někoho souhvězdí." pronesl zasněně. ,,Navždy ho tak zapíšeš do oblohy a jeho odkaz žije dál." pohledem přeskakoval z hvězdy na hvězdu, aby si připomněl všechna zimní souhvězdí. Notnou chvíli pouze tiše a fascinovaně hleděl na oblohu. Byla krásná. Tolik malých bodů zářících jako malé diamantíky, které shlížejí na vlky. Opatrují je a určují jejich osudy. Zdá se, že jsou k sobě tak blízko, jako matka se synem, avšak ony jsou tak nepředstavitelně daleko. ,,S-samozřejmě jsou to jen lidské povídačky, nemusíme tomu věřit." vyhrkl spěšně, pochybujíc sám o sobě. Měl tyhle lidské pověsti rád třebaže jich slyšel jen hrstku. Věřil tomu, že pověsti jsou pravdivé, avšak sám sobě si tiše namlouval, že lidé si pověsti pouze vymysleli. Lidská fantazie pro něj byla naprosto odlišná od té jejich. Nedokázal pochopit, jak dokáží vymyslet takové věci, které na sebe ještě krásně navazují. Byť se jich obával, rád by v budoucnu jednoho z nich potkal. ,,Oh, samozřejmě, promiň." probudil se ze snu, který dosud snil a rozešel se k jeskyni. Rychlím klusem se překročil její práh a ihned aktivoval jeho schopnost samovznícení. Netrvalo dlouho a místnosti byla krásně vyhřáta. Ztlumil tedy svůj plamen a pohodlně se usadil na teplou zem. ,,Jaký příběh chceš slyšet teď ??" nevinně se na Louie zazubil.

TÁBOR
Nič zaujímavé sa nedialo. Tak som sa postavil a začal som sa prechádzať po tábore. Onedlho som si všimol Diega zo sklopenými ušami a tak som k nemu podišiel. "Diego, deje sa niečo? Alebo sa len nudíš ako ja?" Opýtal som sa ho a trochu sa pousmial. Sadol som si a čakal na odpoveď.

Kdesi
Ohlédl se, zda-li pak šla Rav za ním. Když byla bezpečně na všech čtyřech, myšlenkou světla rozehnal a okno zmizelo. Nervózně zašvihal ocasem a pak se na jedno místo posadil, přemýšlel jak začít, zatímco se díval do Raveniných očí. "Nevím, jestli si slyšela o tom, že ještě před Čtyřma smečkama tu byla smečka Zatmění a ještě před ní..dvě smečky. Temna a Svitu." Ohlédl se za zvukem, který vydal vystrašený pták hledající potravu. "Byla doba, kdy tuhle zemi navštívili tvorové tam zeshora. Něco hledali, hledali..úkryt pro svoje světlo." Zahrabal packou v zemi. "Tím se měl stát vlk, ale jakmile by to světlo vstřebal, zemřel by." Znovu ji pohlédl do očí. "To světlo se jmenovalo Asper a moje matka, alfa Vittani, se rozhodla, že to světlo schová do něčeho, co není mrtvé, ani živé. Nenarozené vlče." Nachvilku se odmlčel. "Přežil jsem to, jak vidíš." Jemně se pousmál. "A pak..jsem žil naprosto normální život. Bavil jsem se, měl jsem přátele.." Zhluboka si povzdechl. "Pak jsem tvrdě usnul a moje tělo si vzala potopa. Jenže.." Na chvíli se odmlčel a hledat správná slova. "..jsem se znovu narodil." Dodal nakonec. "A poslední dobou se to děje častěji a častěji. Někam se podívám..a vidím..to co bylo." Další povzdech. "A pak..to zmizí a jí si uvědomím, že spousta toho už je dávno pryč." Svěsil hlavu.

Kdesi
Trpělivě seděl a naslouchal jejím myšlenkám. Párkrát pokýval hlavou. "Nejsou to tvorové z jiné dimenze, ani tvorové co chodí po téhle zemi." Pohlédl na nebe, kam čumákem ukázal. "Prostě..přiletěli.
Bylo to..dost podobné, ale zároveň jiné, než..věci co používali dvojnožci. Třeba..ta velká, železná zvířata. Tohle bylo..létalo." Sklopil zrak zpátky na Raven. "Vesmír." Vzpomněl si najednou. "Pocházeli z Vesmíru. Byly to dvě znepřátelené rasy." Začalo se mu to všechno rychle vracet. "Chtěli tu válku ukončit a rozhodli se vyhledat pro to světlo úkryt tady na zemi." Odfrkl si. Pak se odmlčel a pohlédl na Rav, zda-li pak chce zodpovědět další otázky.

Tábor

Pozrel som po tábore, a hladal Diega keď som ho uvidel poslal som mu len jednu myslienku. Diego, dakujem ti za pomoc, a zachranu, a omluvam sa ešte tomu čo spravit musím. Ale keď pride čas a ti ho spoznáš vihladaj ma a ja ti pomožem A dúfal som že chápe. ,,A čo je v takejto situacii rozumné. Všetko je už zle tak čo. A nezabudaj nieje to prví krát čo som po tebe zautocil. Vždy to bolo v takej situacii ktorú som nezvladal. A v tej chvili nepoznám priatela, v tedy sú len nepriatelia. A mám taktiku ohroziť mensieho aby ho museli ochraniť ale zabudli na seba. A za zivot ich este bdem mať kazda niečo znamená." Začal som sa šialene smiať. Ako kebyže niesom vo svojej kožy. Moje biele oci nahradili plamienky, a teplo sa este okolo mna viac stupnovalo. Eligosi vilez na Diega. Poslal som mu a aj tak vikonal. Ale moju mysel ochranoval. ,,Svitaci sme, ale niesme čisti nikdo každý má v sebe temno, a keď to vipustíte je to krasa." Povydal som temnejšie. A ešte sa smial. ,,Prach a popol, popol a prach. Všetko sa zmený na prach. a na popol to čo zozehnem plameny." Diabolsky, až sialene blaznivo som sa smial. Ale v tom moja srsť splanula mojim zlatím plamenom.