Příběh smečky Ishimura II.

Tábor
Byl pro mne šok, slyšet, že Akiru je mrtvá. Stejně jako Seikatsu - její bratr a Orange Majakki, jejich matka. Stejně jako matka Reela - Celestýna MajakkiCriest. Téměř celá má rodina byla mrtvá. Co se stalo s Cassie, mou matkou, to nikdo netuší, hádal bych, že ani Drakové neví, kam se poděla a zda vůbec žije. Můj otec Brand, ten odešel, to vím, a měl by žít, jen někde mimo území Niwatu. Chápal jsem ho, když chtěl odejít. Ale jinak, kdo z příbuzných vlků vlastně žil? Reel, můj syn, Safira má partnerka a nejmladší vrh, Cassidy, Kuriko a Aoi i o něm jsem pochyboval, že je živý. Pořád byl ve stavu spánků. Ani jsem už nevěřil, že by se snad probral. Alespoň, že Reel, Kuriko a Cassidy byli aktivní.
Přišel k nám nějaký mladý vlk. Byl podobný na Reela a když jej oslovil 'otče' jen se potvrdilo, že to je Reelův syn a tedy můj vnuk. Usmál jsem se na něj. "Zdravím tě, já jsem Issey Arashi Charmer, jsem otcem tvého otce, pokud jsem pochopil správně, že je Reel tvůj otec."
V tom se přihnal odkudsi Kuriko. Co ten tady dělá? Nějak jsem asi nevěděl, že chce jít do Ishimury, takže jsem si spíš myslel, že mě hledá. Srazil mě doslova na zem. Auuuu, kssss... "Ku...Kuriko... Co tady... děláš?" Překvapeně na něj hledím. To už vážně stárnu? Nebo mi jen něco uniká? Postavim se, jakmile mám možnost a upravím si křídla, která si ale nedám na záda, nýbrž je lehce svěsím, asi jako kvočna nad kuřátky, to proto, aby mi ukrývala žebra.
"Ehm... A tohle je Kuriko Charmer, můj syn, takže... asi tvůj strejda." Představil jsem Kurika tomu dalšímu vlku.

//Isseyi, budeme tě zachvíli potřebovat jako betu SSF... C:

Únava ho pomalu přemáhala. Zíval čím dál tím častěji a jeho smysly začaly být utupělé. Pouze netečně seděl s tlapami přes sebe, snažíc se ještě pár minut vydržet. Povětšinou tak unavený nebyl, avšak dnes na něj únava klesla jako težká sněková pokrývka na krajinu kolem jeskyně. Zamrkal ve snaze prodloužit svojí bdělost. Příjemně teplo vyplňující jeskyni mu zrovna dvakrát nepomáhalo, ba naopak, kolébalo ho ke klidnému spánku. Zeširoka si zívl. I Louie uznala, že to byl dlouhý den a že je čas si odpočinout, položil si tedy hlavu na tlapky a zavřel oči. Pocit bezpečí společně s hřejivým teplem v hrudi, ho spolehlivě uspávaly. Chtěl své spolucestovatelkce popřát dobrou noc, avšak ona se opět rozmluvila. Pouze smířlivě pootevřel oči a unaveně se pousmál. Poslouchal její melodický hlas, který ho opět nutil přivrít oči. Oči se mu klížily, až se jeho víčka potkala. Jako poslední náznak odporu si nesouhlasně odfrkl. Jeho mysl byla již částečně ponořená do spánku, avšak náhlý výkřik jeho spolucestovatelky ho dokázal spolehlivě probudit. Prudce zvedl hlavu, hledajíc příčinu jejího řevu. Když jí spatřil nadšenou a natěšenou, uklidnil se. Lekl se, zda jim nehrozí nějaké nebezpečí, ale naštěstí se mýlil. ,,Jistě se mi to bude líbit." usmál se a jeho ouška se zvedla. ,,Kdepak to je, průvodkyně ??" ušklíbl se. Po prudkém probuzení se mu trochu energie vrátilo a Louie nevypadala, jako že by se jí chtělo nějak zvlášť spát, proto se rozhodl, že si s ní bude ještě chvilku povídat. Její štěstí ho těšilo.

Tabor

Ocko vyzeral trochu zmateny. "Odisiel si tak rychlo ze som stebou ani nestihol hovorit. Stahujem sa sem aj s Kalanom. Dako sme sa po case dohodli. Necakal som ta tu" poviem a znova ho oliznem. Potom sa pozrem na tych vlkov. "Strycek? Pockat ak som ja jeho stryko a on je tvoj syn"pozrem na Reelovho syna (pardon meno som zabudol ) a potom na Reela. "Takze ty si moj velky braska? Teda polobraska??? Supeeer" potesim sa a skocim aj knemu oliznem ho a stastne sa pritulim. "Kalan vedel si ze mam bratra v Ishirume???" Poviem a ppzrem sa nanho. "Inak brasko Kalana asi poznas. Chodime spolu. Aha aku ozdobu dotrepal od nas" hovorim cely bez seba od stastia. Sice som dospely ale sem tam (dost casto) sa spravam jak male vlca.

WS
Uklidnila se když zaznamenala jeho unavený výraz, netušila kde se najednou v ní ten zápal našel, ale teď už bylo pozdě na nějaké delší popisování či plánování a zítra byl taky den. ,,U Elitních." Odpověděla mu krátce, nechtěla prozradit příliš mnoho, konečně ji přecejenom napadlo nějaké zajímavé místo kam by ho mohla vzít, nemohla to hned vyzradit, kdo ví kdy se ji ještě taková šance naskytne. Navíc by se ani nedivila kdyby tam už třeba dávno byl nebo to minimálně znal, v tomhle všem měl větší přehled jak ona. Její vědomosti se týkaly spíš přežívání. ,,Ale už fakt dobrou." Uculila se, položila hlavu na tlapky a potom se jí už jenom začaly samovolně zavírat oči až zcela usnula a propadla do říše snů. Byl to poměrně klidný spánek, ona sama nikdy netrpěla nespavostí nebo můrami a po takové cestě vlastně spala jak dudek.

Neyew
Pohodil rameny při zjištění věku vlka opodál a pomalu se přitom zvedl na nohy, připravený se vydat dál kolem hranic. Ačkoliv stále přes všechnu snahu necítil žádný nový neznámý pach. ,,S tebou to taky není zrovna nějaký labůžo." Cekl k němu s krátkým pohozením hlavy. Už se chtěl vydat dál a pokračovat v té své nekonečné obchůzce, když v tom ho něco napadlo, usmál se na postaršího vlka provokativně a potom naklonil hlavu trochu na stranu. ,,Už jsi někdy chytal kaloně?" Nadzvedl obočí a švihl kratším zakrouceným ocasem. A přitom si uvědomil že i kdyby vlk vycouval šlo by o dobré uvolnění od běžných starostí. Dlouho neudělal nic jen tak pro zábavu, jediné co se mu v poslední době točilo hlavou byla smečka a vlčice kvůli které do ní šel. A která je jen tak mimochodem už nejspíš někde v Rusku, s tím jak rychle vzala tlapy na ramena.

Mírně se napřímil, aby nevyvolával dojem lhostejnosti. ,,To zní skvěle." užíval si nadšení jeho spolucestovatelky. Věděl, že výlet, který zítra podniknou, bude skvěly, třebaže mu toho Louie řekla tak málo. Územní Elitních vlků bylo úžasnými věcmi naprosto přesycené. Dokonce se zde nacházela jedna z největších záhad Niwatu, Mayorská pyramida. Záhadná stavba, která udržovala vlky nesmrtelné, tedy, pokud jste byli přijati mezi Elitní jedince. Opět si vzpomněl na matku. Mohl by jí navštívit, když budou na jejich území. Radši ne, jistě by ze mně byla zklamaná. Nechtěl si tuhle výpravu kazit smutnými myšlenkami na jeho neúspěch, proto tenhle myšlenkový pochod radši rychle hodil za hlavu. Uzemí Elitních vlků dosud neměl šanci prozkoumat, proto se jeho mysli tetelila nedočkavostí. Jeho dobrodružná duše se opět probouzela k životu. ,,Dobrou noc." odvětil s něžným úsměvem na rtu. Únava opět na chvilku ovládla jeho líc a on si zeširoka zívl. Hlavu složil na tvé utrmácené tlapky a zavřel oči. Spánek ho zanedlouho přemohl a doprovodil ho do říše snů.

Prudký poryv větru, který narazil do jeho těla ho spolehlivě probral ze spánku. Prudce sebou trhl. Hlavu ihned vynořil ze hluboké sněhové závěje, která ze kolem něj utrovřila. Jakmile se rozkoukal a zjistil, že je lapen ve sněhové pasti, otráveně si odfrkl. Zřejmě spal velmi dlouho, soudě podle hloubky sněhu, kterým byl odlopen. Zimu neměl rád. Jedním mohutným skokem z hromady napadaného sněhu vyskočil. Oklepal ze sebe zbytky nenechavého sněhu a začal si upravovat namrzlý kožíšek. Jeho magie opět zajistila, že i po dlouhém spánku nebyl nijak zvlášť ochablý, za což byl vděčný. Když byl spokojen s čistotou svého kožíšku, rozhlédl se kolem. Neměl nejmenší pomětí, kde se to nachází, avšak byl si jist, že není doma. Pachy na tomto uzemí byly zvláštní, jiné, než ty co znal. ,,Že by nějaký zapadákov ??" prohodil do ticha, snažíc se najít sebemneší známku vlčího života. Snažil se zavětřit, bohužel sníh se mu dostal i do čumáku, proto když natáhl okolní pachy, sníh mu vletěl do plic. Divoce se rozkašlal. Během chvilky se sněhové vločky v jeho plicích rozpustily a on mohl znovu nerušeně dýchat. Opět si neodpustil nevrlé odfrknutí. Ani sníh neměl rád. Nakonec se znovu napřímil a hluboka se nadechl. Do nosu se mu dostavaly rúzné pachy, avšak dva ho zaujaly nejvíce. Malá skupinka vlků vzdálená co by kamenem dohodil. Zoufale mu chyběla vlčí společnost, proto neváhal a rychlým cvalem se rozběhl zasněženou krajinou. Vlci nebyli daleko, proto byl na místě za chvilku. Již z dálky rozeznal dva vlčí obrysy, jeden hnědý a druhý zelený. Přidal do kroku.

/Neyew/
Rozhodl jsem se ihned hodit za hlavu naši předchozí konverzaci, hádání nebyla zrovna moje silná stránka a zdálo se, že jeho taky ne. Neřešil jsem to a mávl nad tím ohonem, nehodlal jsem se tím, proč tu je, dále zabývat. Pouze jsem odvrátil pohled. Mou pozornost si totiž zasluhoval nějaký cizí pach na tomto území. Střihl jsem ušima a mezi tím ještě stihl odpovědět Terreonovi. ,,Kaloně? Hm, mám takový dojem, že ještě ne. Většinou nelovím, hehe," pravil jsem jen tak mimochodem, ne, že by to vlka mělo zajímat, ale to mě jako obvykle vůbec neštvalo. Pach sílil, proto jsem se musel rozhlédnout. Oči jsem upřel na přicházejícího vlka (Taeron). ,,Hele, máš tady podklad pro splnění úkolu," ušklíbl jsem se na Terreona, protože jsem z něj necítil žádnou smečku, možná okrajově Kirigakure, ale to pouze vzdáleně a jakoby "nečerstvě". Lehce jsem se pousmál na toho pruhovaného mladého vlka.

Neyew
,,Fajn, když se tedy tak nudíš. Nabízím ti se ke mě přidat." Pronesl jako by šlo o vzácnou příležitost, což vlastně byla i z části pravda. V poslední době se dost vyhýbal společnosti a tak to bylo z jeho pohledu poměrně velké gesto. ,,A neřekl jsem lovit, chytat. Žrát je fakt nehodlám." Protočil nad tím očima a poté trochu vyplázl jazyk. Už ta představa že by něco takového snědl se mu hnusila. Určitě nešlo o chutná zvířata. Zbystřil při dalších slovech staršího vlka a střihl ušima, přitom jako by v něm někdo zažehl opět ten plamínek zájmu o splnění zkoušky a všechna ta předešlá sebevražedná nálada zmizela. ,,Hej!" Štěkl k němu prvně a poté přimhouřil oči. Doběhl k němu a chvíli si ho prohlížel jako by zkoumal zda-li je vlk vhodný k splnění zkoušky. ,,Hádám to v hlavě nemáš dost v pořádku, když sem dobrovolně lezeš, ale tvoje volba. Každopádně..." Začal rychle mlít, přičemž ke konci na chvilku zpomalil a zamyslel se. ,,Je mi jedno odkud seš a komu jsi kde urval hlavu, prostě teď půjdeš semnou do tábora. Vlezeš do zadku jedné vlčici a potom si půjdeš tahat šunky někam jinam, dohodnuto? Nic z toho pro tebe nekápne, ale zabloudil jsi sem, takže beztak máš nudný a smutný život. A takhle alespoň uděláš dobrý skutek a nějak tím vylepšíš tu svoji zajisté strašnou reputaci, hm?" Věnoval mu ke konci svému proslovu zářivý úsměv a poté ho chytil za srst na krku, zatáhl aby mu dal najevo že má jít dál k zelenému vlkovi.

Jen malá vzdálenost jej dělila od vlků. Náhle se jeden z nich prostě sebral a vyrazil mu naproti. Zpočátku se lekl, avšak poté si uvědomil, že není na území Zeiss. Zřejmě se nemusí bát. ,,Zdrav-" pokusil se pozdravit, ale vlk jej přerušil a začal prosazovat svou. Vlk ho překvapil. Ihned na něj začal chrlit tuny informací a Taeron je nestíhal zachytit. Pouze stál jako opařený, snažíc přijít na to, co se to děje. Po chvilce neustálého žvatlání se uklidil. Na tváři se mu rozprostřel pro něj typický výraz, plný ironie a pohrdaní. Již s klidem si vlka vyslechl. Nakonec se na náznak odporu vysmekl z jeho sevření. Plán sem mu příčil. ,,Upřímně, nevím, zda to mám v hlavě v pořádku, když jsem stále v tvé přitomnosti." uštědřil mu jednu štiplavou poznámku. ,,Vlastně ani nevím, kde to jsem." prohodil mimoděk, přičemž jeho pohled skouzl na zeleného vlka. Ten vypadal normálně. ,,Tvůj plán se mi nelíbí." přehnaným úšklebkem vyjádřil svojí nespokojenost ,,A co z toho budu mít já ??" provokativně pozvedl obočí. ,,Víš, bylo by pro mě jaksi nevýhodné, kdybych svůj čas takto investoval, ale nic bych z toho neměl." prohodil, jako by snad byl nějaký významný obchodník. ,,Co takhle se dohodnout ??" spiklenecky na hnědého vlka mrknul. Vlastně ani netušil, co by mu mohl vlk nabídnout, ale rozhodně odmítal někomu sloužit zadarmo.

--> Tábor -> Územie Ishimury, tábor
Ťahal som polovicu mŕtvej samice pritom som očkom pozeral po chodcovi. Nechcem zmrznúť na mieste, chcem sa ísť pozrieť po sestre.. S pomyslením som začal ťahať silnejšie a cesta k táboru bola rýchlejšia. Šťastie, že telo stihol Chodec včas rozpoliť, takže sme obidvaja ťahali stejnú polovicu. Po nejakej dobe som doťahal polovicu tela do tábora. "Jídlo!" šteknem do okolia a nakoniec som sa rozbehol preč z tábora. Snáď to nebude vadiť, keď si takto odbehnem.. predsa, rodina. Žmurknem, stále som nevedel, že či taťka s mamkú žijú, počas toho čo som v Kirigakure som ich ešte nestretol.
Prebehnem hranice svorky a rozbehnem sa po mne dosť známej ceste. Ako malý som sa tu túlal a skoro som zomrel, vďaka tomu, že strýc ma zachránil. Vbehnem priamo do tábora a obzriem sa. Všimem si Kalana, bratranca aj jeho partnera. Stále som nechápal tomu ako je možné, že dvaja vlci môžu spolu chodiť a spávať. Pri tej predstave sa mi úprimne nadvihne žalúdok. Hexy ani Kaya som si nevšimol, ani Dina.. škoda.

Tábor --> SFF
Škoda, že som tu nenašiel ani jedného, nuž smola. Mohol som ten čas využiť inak, že? Ishimuru aj Kirigakure poznám, do Zeiss som sa nehodlal ísť mrknúť tak ostáva mi posledná možnosť. Viem, že svorka Strieborného Fénixa je malá a ja o nej nevedel nič. Rozbehnem sa z tábora priamo na sever, k  hraniciam Ishimury a SFF. Po ceste sa zastavím, aby som sa napil vody. Bolo to vyčerpávajúce.. tento beh. Nakoniec som prekroči aj hranice a zjavil sa na území druhej svorky.

Neyew
Uraženě koukl na černobílého vlka když se odmítal podřídit a nějak spolupracovat. Našpulil tlamu naštvaně a tváře měl přitom nafouklé, na jeho první slova se nějak nevyjadřoval. Až k jeho další větě nalezl ta správná slova. ,,Eh...Ishimura, by to měla být. Hej!" Otočil se zničehonic k zelenému vlkovi opodál a div neprobudil celý les, začal tam řvát: ,,je to Ishimura, že jo?" Nadzvedl obočí nejistě i tak ale  poté mávl ve vzduchu tlapou jako by to nebylo zas tak důležité. ,,Nelíbí? Nějakej rozmazlenej." Odplivl si a opět mladému vlkovi věnoval ten svůj dětinský naštvaný výraz. ,,Hmm..." Zamyšleně na něj pohlédl a poté se vzdálil ke svému prvnímu společníkovi, přikrčil se a šeptem řekl: ,,hele, co kdybychom ho vzali sebou na ty kaloně?" Zeptal se s krátkým protočením očí, přičemž se poté krátce ohlídl k černobílému za nimi. ,,Je to pako, při troše štěstí si tam něco zlomí a do tábora půjde ještě dobrovolně." Dodal a ani nečekal na Dinovu odpověď, se svou klasickou zbrklostí se od něj odtáhl a otočil k tomu druhému. ,,Měli jsme zrovna namířeno na jedno fakt boží místo, vezmeme tě sebou, pokud potom půjdeš do tábora."

/Neyew/
,,Ale jo, furt..." ušklíbl jsem se mezi smíchem. Nevím, co mi stále připadalo směšné, ale když Terreon oznámil, že se jde, zvedl jsem se a pomalu došel k němu. ,,Fajn, tak já teda pudu taky, aby se neřeklo..." špitl jsem jen tak mimochodem a nějak zvlášt' se nestaral o to, co bude dál. Toto už bylo čistě jen v roli Terreona.

Nedůvěřivě vlka sledoval. Nelíbilo se mu jeho vystupování, což bylo vcelku ironické, jelikož vystupovali stejně. ,,Ah, Ishimura, výborně, děkuji." ironicky se ušklíbl. Tahle informace ho vlasně nijak zvlášť nezajímala, ale když už byl ten vlk tak ochotný a sdělil mu jí, proč za ní nepoděkovat a nepřihodit k tomu pár ironických úšklebků. ,,Neřekl bych, že jsem rozmazlený, prostě trvám na férovém obchodu." se zdviženým čumákem pronesl svůj argument. Když se hnědý vlk vzdálil, pochopil, že něco plánujía nehodlají mu oznámit co. Právě jim přestal věřit, tedy, ne že by jim někdy věřil. Mezitím, co spolu mluvili, zkracoval si dlouhou chvili koukáním do sněhu. Nic lepšího na práci neměl. Sledoval bílou pokrývku, táhnoucí se po obzoru. Již dlouhou chvíli tahle bílá peřina pokrývala celý Niwat. ,,A co je to za místo, smím-li se zeptat ??" otázal se, poté co se vlk vrátil a navrhl tenhle úžasný výlet.

Tábor
Oddechla jsem si. Boje s ohněm se zúčastnil, takže můj odhad byl správný. Jeho reakce mě příjemně překvapila, popravdě jsem čekala, že mě bude ignorovat. Evidentně zas a tak dobrý odhad nemám. "Samozřejmé to bohužel není", odpověděla jsem. Teprve jsem si zvykala na to, že existuje nějaká nezištná pomoc. Mou pozornost poté upoutal drobný červený brouk. Přemýšlela jsem, kdy jsem něco takového naposledy viděla. V mysli se mi vybavila nostalgická vzpomínka na moje první jaro na Pampeliškové louce. Marně jsem si snažila vybavit jméno toho brouka, ale bylo to už tak dávno. Antares také nevěděl, jak se stvoření jmenuje a nahlas jsem se ptát nechtěla, protože bych si pak připadala hloupě. Moje první jaro ve svitu mě teprve čekalo, takže jsem neměla ani tušení, že v tu dobu je těchto brouků všude plno, proto jsem to pořád brala jako něco výjimečného.

Neyew - Jelení kaňon
Vytřeštil oči překvapeně a poté se opět trochu natočil k Dinovi. ,,Jak aby se neřeklo? Stěžoval sis na nudu? Stěžoval." Řekl již vážněji a vyšel směrem ke kaňonu co dělil tyhle dva lesy. Přitom zaslechl Taeronova slova a už otočený k němu zády jenom spustil: ,,budeš se furt blbě vyptávat nebo půjdeš?" Zavrtěl hlavou nechápavě a pohodil ocasem. Vlastně mu to poněkud připomnělo ty dvě vlčata co už nějakou dobu neviděl, ne že by mu nějak chyběli ale v otázce cestování byli o dost méně pozorní a raději konali než přemýšleli. Chápal že takový přístup k životu asi není zrovna nejlepší, ale nějaká přehnaná opatrnost se mu taky nezdála zrovna nejlepší. ,,Jdeme chytat kaloně, jen abys věděl." Dodal přece jenom nakonec pro info, jelikož tušil že by se otázce stejně nevyhnul. ,,Jak se vůbec jmenuješ?" Optal se tišeji zelenáče.

Řeka Wolf
"No, když jste všichni přežili." Mírně jsem se pousmála. mně by se asi podobný zážitek příliš nelíbil, čím jsem byla starší, tím jsme měla radši klidnější činnosti, ale rozuměla jsme tomu. "Toho prcka o kterém mluvíš jsi znal nebo ne?" Určitě už by to byl také dospělý vlk. Když vysvětlil, co myslel umělým vyvoláním patrona, zamračila jsem se. tenhle způsob se mi líbil ještě méně. Asi by to nebyl žádný risk, kaye jsem opravdu milovala a věřila jsem svému patronovi, že by ho zachránil... nebo že by to zkusil. netušila jsem, co je můj patron zač, jak vypadá. nemusel by být schopný něco udělat, pokud by se Kay třeba topil a Fevris byl kdoví kde. "tak dobře, počkám tady." Usadila jsem se na ledu a čekala, až se opět vynoří.