Příběh smečky Ishimura II.

Tábor
Hm, čakal som nejakú reakciu z jeho strany, no nič. Nuž, nebudem ručiť za komplikácie, ktoré nastanú. S ppvzdychom pozriem na oblohu, kde spatrim vtáka, ktorý mi však pripadal podozrivý. 
*Sleduj ho Fevris* poviem svojmu patrónovi pritom očkom pozriem na Diega. "Poďme, nech sa moc dlho nezdržíme,* oznamim malému vĺčatu pritom stihnem povedať ešte Reelovi tieto slová: " Keď Sapha splní skušku povedz jej že nech má čaka tuna v tábore.." poviem mu a sám sa vidam ku kraji tábora.

Diego už poměrně naštvaně mrskl svými dvěma ocasy. "Tatíí." Zakňučel a sám se rozešel ke kraji tábora. Už byl skoro připravený se jít projít někde sám, přičemž se konečně černý vlk také začal hýbat. Měl takový napučený (zamračený) pohled a vyčkával až se konečně bude moct dostat z Tábora.

Tábor --> Okolo Neyewa
Pri kraji sa na chvíľu zastavil a pozrel smerom k Diegovi. "Neknuč, ja idem.. ty nie?" opetujem mu zamračený pohľad, pritom som išiel ďalej. "Je to Demonov vták, zdá sa, že zbiera informácie.." ozve sa mi v hlave môj patrón. Rozumiem, keby sa rozhodol vrátiť tak mi povedz. Sleduj ho, nech nás k nemu zavedie, aspoň uľahčí prácu.. Oznámim môjmu patronovi, pritom som sa už ocitol na kraji mi dosť známeho lesa.

Odfrkl si a následoval svého adoptivního tátu. Celou dobu ušli mlčky. Teda aspoň s Diegem se nikdo při té cestě nebavil. Poznal, že se blížily k lesu. Mávl ocasem a naštvaný obličej vyměnil za neutrální. Měli se jít projít a ne hledat nějakého vlka. Nakonec však pochopil, že hrát uraženého by mu nepomohlo a proto se s tím smířil. Rozhodně však plánoval, že jakmile bude možnost tak se půjde projít někde sám. Aspoň mu do toho nic nevleze.

--> k hraniciam
Celá cesta bola akosi tichá. Starostlivo s prekvapeným výrazom sa pozriem na Diega a letmo spomalím, aby sme šli súčastne vedľa seba. "Neviem na čo si urazený, prcku.." poviem mu, pritom do neho štuchnem labou. "Nechcel si niekam ísť? Vieš, moc často sa za hranice nedostaneš, tak netrucuj.." poviem mu. "Kirigakure je ďalšia zo svoriek na tomto území. A vďaka bohu, spolu máme kladné vzťahy.." mrknem na neho. Ale to neznamená, že si potom môžme pádlovať z územia na územie, som zvedaví či nás zastijne nejaký hraničiar, hmm..

Panovalo hrobové ticho, které ukončil právě až táta. Když zpomalil, Diego zvedl hlavu a podíval se na něj. ''Nejsem uražený.'' Pověděl, ale věděl, že to není pravda. Byl naštvaný na to, že do toho vlezlo víc a víc věcí. ''Chtěl. Ale pan Alfa ti dává pořád nějaké úkoly.'' Pověděl se smutným tónem a sklopil ouška. ''Když si byl na lovu a než jsem poznal tu vlčici, tak jsem se trošičku procházel. Vím, že tu je naše smečka. Kirigakure a Smečka Stříbrného fénixe. A pak temná smečka, opravdu zlých vlků.'' Řekl a mávl ocasem.

-> hranice
Zasmejem sa nad tým, ako prehlásil, že nie je urazený. Jasne, jasne nie si.. Pomyslím si, pritom do neho opäť ťuknem labou. "A? Tak mi dáva úlohy.. Stará sa o svorku, pritom.. sa o ňu starám a ochraňujem ju aj ja, tak isto ako teba.. sám si povedal, svorka je jedna veľká rodina," štuchnem do neho čumákom. "A si na prechádze, spravíme si výlet za hranice, tak ouška hore a nahoď úsmev. V Kirigakure je samá hmla, tak si to uži!" pacnem ho labou a zasmejem sa. "Správne, Cäelle ti to dobre vysvetlila. S Kiri máme dobré vzťahy s fénixom, ani neviem.. moc o nich nepočujem a so svorkou Zeiss, radšej sa im vyhni.." poviem starostlivo. Asi by som ich rozcápal, keby sa dotkli Diega.

Zachechtal se. ''Nojo máš pravdu.'' Zazubil se a hned kráčel sebevědoměji. ''Takže se jmenovala Cäelle?'' Pověděl spíše sám pro sebe. Vlčice mu své jméno totiž neřekla. ''No.. Mě to neřekla Cäelle, ale Destiny.'' Pověděl pravdu. Nechtěl taťkovi nic zatajovat. Tušil, že by se to dřív, či později stejně provalilo. ''A z každé z těch smeček někoho znáš?'' Zeptal se a chtěl o tom slyšet všechno. Na to se zazubil a nadšeně klusal vedle táty.

Hranice
Opetujem mu zazubenie. Super Kayi, s vĺčatami to vieš.. Poviem si pre seba sebavedome a spokojne vykračujem vedľa neho. "Destiny? Kto je Destiny?" prekvapene sa na neho pozriem. Že by mu zatajila svoje pravé meno? Alebo sa nakoniec nerozprával s Cäelle.. hmm.. Chvíľu premýšľam. "Teraz som z toho jeleň, ale čo už..." zasmejem sa. "Niečo o svorkách? Čiže by som najprv mal začať s Ishimurov, nie? Ostatný ju menujú ako svorka svitu a nás ako sviťákov. Dôvod je prostý, sme strašne milý na dušičke a pomáhame.. kto by nie? Že? Opakom nás je Zeiss, prezívaná ako temnná svorka. Potom tu je Kirigakure, v preklade ukrytá v hmle, všade kde sa na tom území pozrieš je hustá hmla.. a strieborný fénix.. tý majú niečo s fénixmi.. o tej svorke skoro nič neviem," švihnem chvostom. "Ešte k svorkám sa sťahujú posty. Alfa riadi svorku, Beta zastupuje alfu v jeho neprítomnosti, Gamma dodržuje pokoj a obstaráva pre svorku potravu, Delta je niečo viacej ako Kappa, potom Kappa a nakoniec Omega. Nikdy sa nestalo, že by v Ishimure bola Omega.." prehovorím k nemu. "Ja som Beta a k tebe mi pasuje, že o chvíľu budeš o niečo viacej ako Kappa, možno Gamma.. keď sa budeš snažiť.." zasmejem sa a uvedomím si, že o chvíľu prekročíme hranice. Už teraz som videľ ako sa na horizonte ukazuje hmla.

''Destiny je právě vlčice od Fénixů.'' Pověděl jen tak do vzduchu. Potom si poslechl celý výklad od smečkách a následně o postech a chápavě kývl hlavou. ''Myslíš, že bych měl šanci, být víc, než obyčejný článek smečky?'' Zeptal se a přemýšlel nad tím jaký by byl. Ale všechno to má svůj čas. Rozhodně věděl, že se určitě snažit bude. Všímal si, že se blíží k té mlze o které mu před chvíli říkal. ''A co vlastně v Kirigakure?'' Hodil další dotaz a občas koukl na tátu.

->Územie Kirigakure, hranice
Keď mi povie, že sa stretol s vlčicou z územia eSeF, prekvapene strihnem ušami. "Vážne? Tak, to je aj super. Ublížiť, ti neublížila, že?" na chvíľu prižmúrim oči. Ale bol celý ani škriabance nemal, takže to bolo otázka na nič. "Určite.. budeš super článok svorky. Aj so svojími schopnosťami, len sa tomu musíš venovať a pochopiť to. Ja som ani Kappa nebol, ale rovno Delta, takže viem o čom vravím," zasmejem sa. "V Kirigakure? No hneď pár vecí. Nájsť jednu gammu a svojho syna, čiže tvojho nevlastného brata a k tomu, naučiť ťa ako sa orientovať na mieste, kde nič nevidíš. Samozrejme k tomu pripočítame ten poznávací zájazd.." poviem k nemu, pritom keď prekročíme hranice strihnem ušami. "Dobre, teraz sme na inom území, tak opatrne Diego. Drž sa u mňa a nič nerozbi."

/Neyew/
Držel jsem stále stejný výraz. Nadechl jsem se, abych jí mohl odpovědět. ,,Očekávání? Žití by nemělo být svazováno pravidly, zásadami a očekáváními. To ano, můžeš mít cíle, můžeš mít předpoklady, ale nikdy nebudeš štastná, když nevyhovíš svému nitru. Jak mi kdysi dávno řekla moje starší sestra Missy - žij tak, aby ti to bylo pohodlné. Pokud tedy chceš budounost se mnou, budiž. Pokud nechceš, nech to být. Bude mě to mrzet, to neříkám... ale chci, abys byla štastná hlavně ty," pravil jsem hlasem, který o mých myšlenkových pochodech nic neříkal. Byl spíše tak nějak neutrální, stejně jako můj postoj. ,,...vím, nemusíš mi věřit..." dodal jsem nakonec polohlasem. Eh... to bolí, když mi někdo nevěří... ale chyby dělá každý, ne? Nicméně, já už je nezopakuju. Naučily mě, jak se jim vyhnout. pomyslel jsem si a neuvědomoval si, že Ríša taky slyší myšlenky. Ale nyní jsme tu byli jen my dva. Nervozně jsem přešlápl a švihl ocasem, čekajíc netrpělivě na odezvu.

TÁBOR-LNS
Keď Alfa povedal že Kay je Beta tak ma to prekvapilo pozrel som sa na Kaya. Veď Kay hovoril že je Gamma! Že by mi klamal? Ale prečo? Alebo ho stihli povýšiť? Pýtal som sa sám seba. Keď dohovoril som sa postavil a kývol že rozumiem a odišiel som. Chcel som sa poobzerať po okolí. Došiel som ku LNS a tam som sa začal pomaly prechádzať a pozorovať les. Bolo tu pekne. Mal som v pláne že si niečo ulovím. Potom som začul hlasy, boli také tiché že som ich takmer nepočul. Hneď potom mi do nosa udrel aj pach vlka. Tak som sa prikrčil a pohyboval sa čo najnehlučnejšie. Potom som uvidel vlčicu(Cäelle) Atak som si ľahol a počúval som. Zvedavosť ma premohla. Tak som len potichu počúval.

Tábor
Dino se rozběhl pryč, ale já jsem se ho nesnažila zastavit. "Dobře," kývnu a i Richu se vydá pryč. Oba se vydali stejným směrem, ale to mi teď bylo jedno. Sama jsem se rozešla ke Kayovi a Diegovi. Zaslechla jsem, že Nuka dostal post Kappy a ta vlčka (Haske) dostala zkoušku na Deltu. Na ten post mě to lákalo, ale věděla jsem, že smečce jsem se neprokázala nijak věrně. Nějaký zjizvený vlk jménem Fantomas přišel za Alfou Reelem a chtěl se přidat do smečky. Jeho slova o tom, že užitečný moc nebude mi vadila, protože každý byl užitečný. Měl malé sebevědomí a to se mi na vlcích vůbec nelíbilo. To už se nějak rychle vrátila ta vlčka co se chtěla stát Deltou. Na Yllin jsem si vzpomínala, protože jsem ji potkala jako malé vlče, ale stejně mi přišlo divný, že na postu Alfy jsou dva vlci, kteří jenom spolupracují. Ten vlk si post vybojoval, protože chtěl ovládnout celou smečku. Smečku ve které jsem měla rodiče a sourozence. Diego mezitím vyléčil packu Nuka a já byla na svého synovce hrdá. Ta vlčka se stala Deltou a Alfa řekla Nukovi vlky, kteří jsou na vyšších postech než je Kappa. Diego s Kayem šli na procházku do Kirigakure hledat nějakou Gammu jménem Demon. Zatoužila jsem jít s nimi, ale spíše za rodinou. Otočila jsem se na Alfu Reela a uklonila jsem se mu jako to dělají Kappy. "Je něco potřeba udělat pro Vás nebo pro smečku?" zeptám se a vlastně se nabídnu, že bych něco udělala.

Neyew
Pro sebe jsme přikývla. Dobře, to znělo rozumně. Možná to nebyla zrovna odpověď, kterou jsme očekávala, ale ujistila mě v tom, že věc, kterou jsme se právě chystala udělat, není špatný nápad a nepovede ke katastrofě. Stále jsem se mu dívala do očí. "Miluju tě, nikdy jsem si nedokázala představit budoucnost, ve které by jsi nebyl." Odpověděla jsem popravdě. "Já chci, abys byl šťastný ty a jestli ty potřebuješ ke štěstí mě, pak já potřebuju tebe." Pokud nebude šťastný on, nebudu ani já, jinak řečeno. Zavrtěla jsme hlavou. "Věřím ti. věřím ti každé slovo, které jsi teď řekl. A... jestli jsem ti po našem rozchodu svým chováním nějak ublížila... moc se omlouvám. Chtěla jsem... chtěla jsem ti dát prostor, aby jsi mohl milovat jinou vlčici..." Už jsem nevydržela dívat se mu do očí a sklopila jsme pohled.

Orol Bielohlavi
Tábor - hranice kirigajure

Pozoroval som ich než odišli vedel som viac ako som chcel asi, ale rozkaz som splnil. Teraz som sa len musel vrátiť. Ale mal som zlí pocit že ma niečo sleduje, tak som vletel do lesov. Tak preletel k hranicam kde som si to už smeroval k Demonovi

?? - Tábor
Probudil se zavalený sněhem, až byl zázrak že tam neumrzl a stále byl naživu. Naštěstí tenhle typ spánku ho nepřepadl poprvé a tak mu ani netrvalo nikterak dlouho se znovu postavit na nohy a nějak začít vnímat. Až po pár minutách rozkoukávání mu došlo že je zde sám, opět. Marně hledal kolem svou modro-zelenou upištěnou a neloajální společnici, znovu jako by se do země propadla. Tohle zjištění bohužel sebou nepřivedlo jenom jistou podrážděnost, avšak i uvědomění že přes to jak velká běhna Ae byla, uvnitř ji měl doopravdy rád.
Pokrčil rameny, snažíc se sám sebe obelhat tím že i bez ní může dál v pořádku pokračovat.
Ovšem cesta o samotě byla tak strašně nudná a tichá, že se na její nepřítomnost téměř nedalo zapomenout.
Chvíli doopravdy šel mlčky, ze všech sil se přitom snažil zatlačit ty depresivní myšlenky, až ho napadl lehký plán. Vlkovi se koneckonců vždy fungovalo líp, když měl nějaký cíl a on s Ae ho měl, to že na chvilku zmizela na tom nic nemění, no ne? A možná bylo i na čase opustit dětské sny a stát se součástí nějakého celku. A tak se již svižnějším krokem vydal k nedalekému táboru.

/Neyew/
Čekal jsem ochotně, až Richu domluví a poté jsem s lehce svěšenou hlavou opět přistoupil blíže k ní a přitulil se. ,,Já..." začal jsem, ale zasekl se ani ne v půlce věty a začal větu novou. ,,Už nikdy nedovolím, aby sis myslela, že miluju jinou... mám v hlavě jen a jen tebe," přiznal jsem a sklopil uši, přičemž jse začal krk Richu detailně, místečno vedle místečka čistit.

Neyew
Také jsem se k němu přitulila. "A já ti už nedám důvod." Žádné dlouhé vyspávání v doupěti, život je na to příliš krátký. "Jsi vážně ten nejúžasnější vlk na světě, víš to? Můj růžový keřík..." Poslední větu jsem polohlasně zamumlala do jeho srsti. Když mě začal čistit, pustila jsem se jazykem zase do jeho srsti, ale na hřbetě, protože jinam jsme nedosáhla. Takže... nakonec... je všechno jak má být? Pro zatím, jak se zdálo, ano. Co přinese budoucnost, leželo ve hvězdách, ale byla jsme ochotná věřit, že všechno špatné s enám již stalo a v naší budoucnosti se nechází jen šťastné dny.

/Neyew/
Byl jsem opět jako v sedmém nebi. Líp mi opravdu v mém zeleném vlčím životě nikdy nebylo. Už si připadám jako v ráji, jakobych už umřel. Jen za někoho. Za koho jiného, než za ni? napadlo mě. Čím víc se ke mě tulila, tím víc mě to naplňovalo štěstím a tím mě více popuzovala k čištění její srsti. Když jsem skončila s jejím krkem a plecí, hlavu jsem ji, samozřejmě zlehka položil na hřbet. ,,Děkuju..." zahuhlal jsem spokojeně a poté ještě dodal: ,,A pokud teď dovolíš, ihned z tebe udělám svou malou Gammu."