Příběh smečky Ishimura II.

TÁBOR
Kay povedal že ten liek je na regeneráciu síl a že musíme zvážiť komu ho dáme. Prikývol som sa misku si k sebe prisunul. "Dobre,pôjdem ho dať Alfe." Povedal som a aj s miskou v tlame pribehol k Alfe a trocha sa uklonil, nechcel som aby som vylial. Tú misku som položil na zem. Zdravím, dajte si toto to vám pomôže. Je to od Kaya. Povedal som Alfe.

''Na regeneraci sil. Dobře.'' Přikývl a podíval se na Nuku. ''Jasně. Já obejdu ostatní vlky.'' Přikývl a vzal misku s lékem. Vzpomněl si na toho, zvláštního vlka, jenž vyvolal déšť jako první. Proto zamířil směr onen postarší vlk (Shin Ah). Misku položil na zem. ''Zdravím.'' Pozdravil jej, jak se sluší a patří k starším vlkům. ''Určitě budete potřebovat trochu, tohoto léku, jenž připravil můj otec, léčitel smečky. Pomáhá na regeneraci sil a vy jste nám velmi z hašením pomohl.'' Usmál se na něj a přisunul lék blíž k němu.

WS
Položila hlavu na tlapy a střihla ušima, připravená vyslechnout si další příběh. Slabě se zasmála hned po jeho druhé větě a zavřela oči, snad aby se dokázala víc ponořit do příběhu a lépe vnímala Zealův hlas. Ovšem během chvíle je zase otevřela a věnovala svému vypravěči jeden nejistý výraz. Poťouchle se usmála, když i jemu došlo že tohle není zrovna to oč prosila a mávla tlapou nad jeho omluvou. A poté už konečně začala poslouchat to nač tak čekala. Tento se ji rozhodně zdál delší než první a taky byl bez nějakých zbytečných bojů a rvaček, čímž si ji získal ještě víc. Ještě nějakou chvíli po konci, když už Zeal mlčel uvnitř přemýšlela nad tím příběhem ve snaze si vytvořit nějaký pořádný názor a nevyhodit do vzduchu zase první věc co ji napadne. ,,Chudák pasák." Řekla nakonec a trochu se zamračila, očima zabloudila k bílému vlkovi. ,,Mohl být šťastný, kdyby se ona nenudila. Musela tam být dlouho, když měli i dvě děti a ani za tu dobu nedala vědět své matce." Pronesla poté už jistěji a koukla ven z jeskyně. ,,Ten pasák za nic nemohl a dopadl nejhůř. Sám s dětmi, které muselo být těžké uživit, když i s ní žili poskromnu. Je to hezký příběh, fakt. Ale..."

ARESEA
ZA hranicami- ISHIMURA -ISHIMURA TÁBOR
Aresea bežala ako jej nohy stačili. Pach mala čisto Kirigakurský. Otrela slzy do svojej hrude a pokračovala v behu. Dostala sa na územie Ishimury, celá zadýchaná a unavená. V tempe si šla poklusom do tábora, kde zbadala, že nieje niečo v poriadku. Bol celý vyhorený. Posadila sa a čakala, kedy si ju niekto všimne. Informácie sa hodili hlavne aj pre Kirigakure, však chcela vedieť o ohni viac už zo svojej zvedavosti ale aj z nátlaku. Zhlboka sa nadýchla a zakryla jej pocity presne tak, ako ich skrývala s tým, že jej partner je niekde a ani nevedela kde.

Čekal až si starší vlk, vezme lék. Avšak něco ho donutilo se podíval po Táboře. Přiběhla tam celá uřícená a k smrti vyděšená vlčice.(Aresea) Misku s lékem, nechal u vlka a k vlčici rychle přiběhl. ''Si v pořádku?'' Zeptal se ustrašeně. ''Mé jméno je Diego. Jsem Delta Ishimury a adoptivní syn Bety Ishimury.'' Představil se. ''Tady si v bezpečí. Nemáš se čeho bát. Co se děje?'' Tvářil se smutně a přiložil k ní opatrně tlapu. ''Jsem učeň v léčitelství. No. Má magie, je účinná sama o sobě.'' Ve snaze ji uklidnit, když k ní tlapu dával. Chtěl ji přidat trošku své energie.

ARESEA
Tábor
Priskočil k nej mladý vlk. "Som v poriadku, mám len drobné rany na ramenách. Zamotala som sa do tŕňov." - odpovedala mu. Už bola pomerne kľudná aj spomalila dýchanie. "Čo sa tu stalo? Takto tábor ešte nikdy nevyzeral. Je niekto zranený?"  spýtala sa mladého vlčka.  "Inak, ja som Aresea z Kirigakure." - usmiala sa.

Při její odpovědi se lehce zamračil. No. Nic neříkal. Tlapu ji přiložil, na ramena. Místa začala zlatě zářit a hojit se. ''Těší mě Areseo.'' Usmál se. Při jejím dorazu, chvíli mlčel. Vždyť to není tak dlouho, co o té situaci, v Kirigakure říkal. No asi v té chvíli, nebyla v Táboře a běžela tu, jakmile viděla kouř. ''Stala se nám tady, taková menší nehoda s nyní již bývalým členem. Nesnesl své snížení na omegu. Zapálil Tábor a zbaběle utekl. Nedávno jsem já osobně, informoval tvou Alfu..'' Začal zamyšleně. ''Vlci jsou jen z užívání magie, při hašení unavení. Jinak kromě mého otce Kaye, který byl chvíli v bezvědomí- nyní už je v pořádku-, se nikomu nic nestalo.'' Dodal ještě a sundal konečně tlapu. Její zranění, byla vyléčená. ''Měla by sis odpočinout. Vypadáš unaveně.'' Nabídl ji s vřelým úsměvem.

Tábor - RW
Stal som tam, prikazy liečitelom som vydal pritom zazriem na Diega a ucitim pach vlčice ktorá sním bola. Kirigakure poslala zveda, hm? Zdá sa že dali na Diega.. Po myslím si a pomály sa rozejdem z tábora, nezabudnem pritom poslať myšlienku Saphe, Diegovi a Dinovi: Idem k rieke Wolf, potrebujem na čerstvý vzduch.. Nakoniec tak spravim a pomaly jdu z tábora preč.

ARESEA
ISHIMURA_HRANICE_ZEISS_TÁBOR Z
"Oh, to mi je ľúto. Hádam sa to Vášmu bývalému členovi vráti..." - odpovedala Diegovi na situáciu. "Bola som zrejme vtedy na hraniciach, keď si prišiel. Trávim tam veľa času a čakám na svôjho partnera." - dodala. "Ďakujem Diego, máš to u mňa. Idem teraz domov, znova čakať na Aetasa." usmiala sa na mladého vlka a pozdravom vo forme kývnutím hlavy sa rozhodla bežať znova za hranice. Musím to Diegovi niekedy oplatiť.  - pomyslela si a bežala znova na územie Zeiss. 
Bežala ako jej sily stačili, však bola unavená. Behať z územia na územie nieje sranda a ona tiež už nemala 3 roky....

Poděkovala a nejednou zase utekla. ''Říkal jsem, že by sis měla odpočinout.'' Zavolal ještě za ní, ale to už se mu ztratila z výhledu. ''No snad se ji nic nestane.'' Smutně se pousmál a vrátil se pro svou misku a vydal se dál, přičemž se mu ozval v mysli otcův hlas, že míří k řece Wolf. Na to jen kyvnul, jakoby to měl otec vidět. Tentokrát zamířil k Eveline a Alfě Tenebris. ''Zdravím Alfo Tenebris. Eveline.'' Kývl i k černé vlče a takovým laskyplným pohledem se na ni díval. Poté zatřepal hlavou a vrátil se do reality. ''Obě musíte být unavené. Tento lék, který připravil otec, vám pomůže.'' Oznámil a posadil se, přičemž čekal, až si obě vlčice, vezmou svou dávku léků na doplnění sil.

Rieka Wolf
Lahol som si k brehu, pritom položil tlapu do tečúcej rieky a zhlboka sa nadýchol. Nebolo mi zrovna najlepšie, musel som to rozdýchať. Ad jedna, od nervou z toho paka, ad dva od toho výbuchu a ad tri od vyčerpania. Všetko sa to mňa zhrútilo. Bol ma celý vlk. Chrbát, svalstvo, hlava.. naposledy som sa takto cítil, keď som ako vĺča prenášal kilové kamene keď som trénoval svoju mágiu. Nemohol som tomu uveriť, toľko toho som venoval svorke, toľko toho som venoval Demonovi a toto? Takáto zrada? Proč? 
Hlasito zafuním a niekoľko krát žmurknem. V tom tábore to smrdí.. kss, bude trvať minimálne deň, než to tam vzduch riadne vyvretá. Dúfam, že ho niekto čapne. Je jedno kto, Kirigakure, Ishimura.. hlavne chcem vedieť, že za toto bude potrestaný. Čo keď? Áno, jediné jeho miesto je v Zeiss, nikde inde nepatrí. Prašivý vlk. Nebude to pekné setkanie, keď sa niekde náhodou stretneme a on bude páchnuť od Zeiss. Kappa Zeiss, aké príhodné. Čo sa stane, keby som ho zrídil zo zemou? Riešilo by sa to? Ja by som to riešil, ale riešila by to Naiome? Očkom pozriem na zapadajúce slnko. "Kcha.. na čo to myslím.." plesknem labou do hladiny.

Příběh ho donutil k zamyšlení. Otce nikdy nepoznal, nikdy je s matkou neviděl spolu. Nebyl si tedy jist, zda taková láska může vůbec existovat. Byl mladý, naivní a bláhový, avšak stejně měl pochybnosti. Kdyby taková láska existovala, proč by je otec ponechával osamocené ? Proč by opustil jeho matku a nechal ji samotnou vychovávat další vrh ? Byl rozhořčen. Třebaže otce neznal, byl na něj naštvaný. Jak to mohl jen jeho matce udělat ? Podle matky to byl dobrý a milující partner, avšak poslední a část svého života nezvládl. Nejspíš by měl být smutný, že otec již není mezi živými, ale on nebyl. Neznal ho. Povzdechl si a jemně přivřel oči, snažíc se uklidnit hněv, který se dral na povrch. Proč být teď naštvaný ?? Právě podniká největší dobrodružství, které dosud zažil, proč si to tedy kazit myšlenkami na jeho mrtvého otce ? Než se opět odvážil otevřít oči, hlubokým nádechem si pročistil mysl. Musel z ní vypudit toho vlka, po kterém zdědil svou bílou srst. Nechtěl na něj myslet. Ne teď. Pronikavě jantarové oči otevřel až ve chvíli, kdy uslyšel hlas jeho spolucestovatelky. Napnul ouška, poslouchajíc její melodický hlas. Její tvrzení mu přišla poněkud slepá a pesimistická. ,,Víš," po chvíli ticha konečně promluvil ,,nemyslím si, že jej oslovila pouze aby se pobavila." tiše sděloval Louie svoje dojmy z příběhu. Zřejmě i únava přispěla k jeho lehce povolné náladě. Své city povětšinou drží pod pořádně těžkou pokličkou, avšak dnes, očarován příběhem lásky, zábrany jako by mizely sami. ,,Myslím, že se do něj opravdu zamilovala. Dokonce sestoupila z nebes, kde žila takový božský život, jen aby mohla být s ním." pohledem se přesunul opět ke hvězdám. Snad jako kdyby jim svým pohledem skládal poklonu. ,,A pasaček dokonce zabil svého přítel buvola, jen aby jí mohl opět spatřit." nevnímaje okolí, zasněně vyprávěl pointu příběhu. Nechal se naprosto unést dojemným příběhem zakázané lásky. Začalo se mu stýskat.

Tábor
Čekala jsem na matčinu reakci, že mi řekne, že je všechno v pořádku... No... Nic neříkala, ale nevypadala nijak zle. Potom přišel Diego s nějakým čímsi. Zazubila jsem se na něj. Nějakou chvíli jsem na něm visela pohledem aniž bych si uvědomila, že on dělá totéž. Teprve když promluvil, jakobych se probrala. Pohlédla jsem na ten lék nebo co to Diego říkal, potom na matku. "Já... Já si nedám. Nemyslím, že bych to potřebovala.", řekla jsem úsečně a pohledem jsem se znovu pověsila na Diega. Bylo to od něj milé, že se staral. Dávala jsem mu to najevo i pohledem. Na tohle nebylo třeba plýtvat slovy.

Tenebris kromě větru nemohla udělat vůbec nic. Navíc byl oheň už stejně téměř uhašen. Tak jen pozorovala, kdo pomáhá s hašením. Zanedlouho byl oheň uhašen. Teď přišla chvíle pro Tenebris. Měla v plánu odměnit ty, kteří riskovali život pro smečku při záchraně tábora. Pokud si správně všimala, byl to Diego, Dino, Caelle, Kay, Sinha, Sapha, Eveline, Asper a jedna cizí šedá vlčice, co přišla s Asperem. Na svou dceru byla mimořádně pyšná, ostatně to byla i na Angela. Po tom fiasku s Tsuri bylo skvělé pozorovat, jací schopní vlci vyrůstají z jejich dalšího vrhu. Ale teď zpět k ostatním vlkům. Dinovi a Kayovi už se asi nijak odměnit nemohla, byli Bety a tak jim mohla tak maximálě poděkovat. Stejně to bylo i u elitního Sinhy. Diega už odměnil Kay, jak si Tenebris všimla a to povýšením hned o dva posty. Asper už Deltou byl a ta šedá vlčka, co přišla s ním, vůbec nepatřila do smečky. Zbývali tedy Caelle, Sapha a Eveline. "Pojďte za mnou..." Poslala všem třem myšlenku.

Eveline okamžitě přišla k ní a Tenebris se na ni usmála, stále ale ještě čekala na příchod Sapy a Caelle. Mezitím k nim přišel Diego. Stejně jako Eveline lék odmítla. "Děkuji, Diego, ale nevezmu si. V táboře je mnoho vlků kteří potřebují ten lék mohem víc než já." Odmítla. Sama neutrpěla téměř žádná zranění a ty, co měla, byly zanedbatelné. "Mimochodem, gratuluji k získání postu Delty, zasloužíš si ho." Usmála se.

Zasmál se při Eveline odpovědi. Alfa se jen rozhlížela. Až nakonec odpověděla. Usmál se. ''Dobrá. A děkuji vám. Vážím si toho.'' Kývl k ní z úctou a ještě se otočil k Eveline. ''Až budeš mít čas, přijď prosím Jezeru Omega.'' Usmál se na ni. ''Slíbil jsem, že ti něco povím, přece.'' Dodal a přitom odkráčel. Misku nechal u jedné ze skal a zamířil pryč z Tábora, směrem k Jezeru Omega. Sám prošel již dost vlků a teď byl na řadě Nuka. Jestli ji to neřekne dnes, už se asi jen tak neodhodlá. Se zamyšlenou tváří si lehl ke břehu a jednu tlapu ve vodě smáčel, přitom pozoroval svůj odraz.

Rieka Wolf -> LNS
Čvachtnem labou do rieky až sa mi pred čumákom začne tvoriť chumáček snehových vločiek, ktorý mi obletí čumák, krk a vráti sa späť. Drallos? Spýtam sa samého seba a zasmejem sa. "Jop, si to ty.." pousmejem sa na moju snežnú elementárnu bytosť a spokojne švihnem chvostom. Nakoniec sa postavím a rozbehnem sa do najbližšieho lesa. Kedyže to bol naposledy svorkový lov? Dávno a to bolo o ničom.. Pomyslím si, keď som prebehol popri obrubníku vbehol som nakoniec do lesa, kde som začal vetrať pachy.
Niečo ulovím, nech sa odreagujem.. a zabudnem na to. Aj keď rozmýšľam, nie.. nepojde to. Nepojde na to zabudnúť, grr.. Zamračím sa, no pohľad povolí, keď som zavetril pach. Prekvapene vyvalím oči. Tak skoro? Veď som práve vbehol do lesa.. Zamyslene sa prikryčím. Nie je to pasca? Pochybujem. Dúfam, že tu tí ludia nepobehovali a nedávali pasce. To by ešte chýbalo.. Zamyslene zastanem a zaleziem do dutého kmena padlého stromu. Budem vyčkávať, než tá vec dojde bližšie, nech to je čokolvek.

Tábor
Nijak jsem neprotestovala, když se Diego rozhodl zajít do Kirigakure. Byl už skoro dospělý a mě nepříslušelo, mu cokoliv zakazovat.Byl brzy zpátky, takže nakonec si jeho absence Kay téměř nevšiml. Evidentně šlo v Kirigakure všechno dobře, takže jsem si oddechla. Diego se poté dokonce rozhodl splnit zkoušku na deltu. Svou podporu jsem mu vyjádřila lehkým úsměvem. Pak jsem si o kus dál položila hlavu na tlapky a usnula jsem. Díky magii jsou spát téměř nepotřebovala, ale musela jsem uznat, že spánek byl příjemný. Probudil mě až slabý náznak pachu Zeiss. Otevřela jsem oči a podezřívavě jsem se rozhlédla po táboře. Nebyl tu nikdo, kdo by vypadal jakkoliv podezřele. Nejspíš se mi to jen zdálo, napadlo mě a protože jsem právě dostala myšlenku od Tenebris, vstala jsem a vydala jsem se za ní.

Tábor
Ohlédla jsem se za Dinem a sledovala, jak odchází. Vypadal, že chce být chvíli sám, proto jsme ho nenásledovala. Když mě ale alfa vyzvala, abych šla za ní, poslechla jsme a poslušně se za ní vydala. Už jsem si začínala zvykat, že se tu vlci domlouvají myšlenkami stejně často jako slovy. V mé staré smečce tohle nebylo a jestli v Insieme...? To už jsem si nepamatovala, byla jsme příliš malá. Přemýšlela jsem, co by nám alfa mohla chtít. Nic mě nenapadalo, možná potřebovala něco zařídit, nebo tak?

Zanedlouho k Tenebris přišly i Caelle se Saphou. Obě vypadaly, že přemýšlí, co jim Tenebris chce. Tenebris na ně kývla. "Caelle, Sapho, Eveline..." Začala. Na každé z vlčic chvíli spočinula pohledem. Pak švihla ocasem. "Chtěla bych vám poděkovat, že jste pomáhaly hasit oheň v táboře a riskovaly tím svůj život. Na znamení vděčnosti bych vám ráda nabídla post Delty, věrného člena smečky." Tenebris dořekla to, co jí leželo na srdci a čekala na jejich reakci.