Příběh smečky Ishimura II.

/Tábor -> Neyew/
Zaslechl jsem myšlenku Kaye. Byl jsem vcelku rozrušený, hlavně z toho, že jsem už nějakou dobu ve společnosti bez možnosti se vyventilovat. Sklopil jsem hlavu. ,,Vážně nevíš, kdo to je?" poslal jsem Kayovi myšlenku a stáhl uši dozadu. Zaslechl jsem od něj svoje jméno mířené na to vlče a přimhouřil jsem oči, nakonec až zavřel. A dost. Greenix tu není, Darkness možná už ani nežije, miloval jsem ji vůbec někdy? Mám dojem, že od doby, co jsem ji poznal se mě držela pouze jako nejlepší kamarádka, taková ta do deště. Bez jediného slova jsem se zvedl a jako střela vyběhl do lesa, hledat mé bývalé doupě - to, které náleželo mně a Richu, úkryt Cava pequena. Jen jsem vběhl do lesa a ucítil jeho pach, vydal jsem se po něm. Ted' jsem potřeboval být sám a nejlépe v místě, které mi něco připomíná. Něco, co bych moc rád vrátil, ale byl jsem na to příliš naivní.

Tábor
Chvíľu pozerám na tú šedú vĺčku. Kto, kto.. Ach, neviem si spomenúť..  Povzdychnem si než začujem Dinove myšlienky. Ako, rád by som si spomenul, no nejak mi to nejde. 
Potom očkom kuknem na Diega. "Na území sú vlčie rody, ktoré sa preplietajú medzi svorkami. Tuna v Ishimure žije jeden rod, de Mal patrí do neho napríklad Dino, ja, Hexy, aj Sapha, Z polovičky.. Je to zložité, pochopíš to až budeš o niečo starší," Mrknem k Diegovi a strihnem ušama.

Tábor ---> Neyew
Otočila jsem se ještě na Hexy. "Vrátím. Nějakou dobu tu určitě zůstanu, pak se uvidí." Věnovala jsem jí mírný úsměv a pak se rozběhla pryč. Nevšimla jsem si Dinova odchodu z tábora a proto jsem nad tím příliš nepřemýšlela, když jsem zamířila do Neyewu. Byla jsem nakonec ráda, že jsem doma a zajímalo mě, co se tu změnilo. Kdo by řekl, jak může návrat na známé místo zlepšit náladu? Jako první jsem se chtěla podívat na staré doupě a pak možná k jezírku. Se spoustou míst tady jsem měla spojené vzpomínky. Pěkné vzpomínky, alespoň většinou. Vždyť jsem tu prožila většinu svého života.

/Neyew/
Chvilkami jsem v lese cítil pach Richu, ale byl jsem přesvědčen, že jsou to jen bludy. Jak taky jinak? Myslím na ni jsem kvůli ní smutný a tak. Pak to dopadá takto... pomyslel jsem si. Čich mě brzy zavedl k mému bývalému doupěti. Vešel jsem do jeskyně a porozhlédl se kolem. Téměř vše bylo jako tehdy, kdy jsme tu vychovávali vlčata, dokonce výbava doupěte byla téměř kompletní. Přivřel jsem oči a v tu chvíli tu viděl ty prcky, jak si hrají, dovádí, zatímco někteří spí. Zako, Sasuke, Denn... a poté Kay s Emerithy, Jaxem a Federicem... vybavovaly se mi i jednotlivé jména. Lehl jsem si na svůj mech a hlavu položil na tlapy. Konečně jsem byl mimo smečku, mohl jsem se tvářit utrápeně a právoplatně smutnit, utápět se v krásné minulosti, protože ta mě bolela méně, než současnost.

Neyew
cestu jsme si pamatovala lépe, než jsme si prvně myslela a i když jsem sem tam ucítila po lese Dinův pach, ignorovala jsme to. Byl přece v táboře a bylo jen pochopitelné, že tudy občas prošel. těžko by mohl být na dvou místech zároveň, nebála jsem se, že tu na něj narazím. S úsměvem na tváři jsem se dostala až do míst, která jsme kdysi důvěrně znávala. byl tu starý strom, pod který jsem si s oblibou schovávala kořist, abych ji netahala do doupěte. Tamten pařez za tu dobu taky nezmizel, i když některé věci se dost změnily. Možná za to mohlo ale jen roční období, věci vypadají jinak v létě a jinak v zimě. Doupě už bylo na dohled, pak přímo přede mnou a pak už jsem se sklonila, abych vešla dovnitř... a zarazila jsem se. V doupěti už někdo byl, někdo zelený, kdo tu podle zákonů fyziky neměl co dělat. Zůstala jsme stát a překvapeně na něj koukat.

/Neyew/
Do nosu mě praštil Richin pach omnoho silněji, než předtím. Zatřepal jsem hlavou a v očích se mi zaleskly slzy. Poté jsem se ale otočil. Viděl jsem ji. Mlčel jsem a zespodu na ni koukal. Jenom jsem se stočil na záda a ukázal ji jako podřízenost - své zelené bříško. Nevěděl jsem co jiného dělat a i když jsem zde byl beta a Richu už ve smečce nebyla, cítil jsem tu potřebu.

Neyew
Teď jsme na něj koukala ještě překvapeněji. Co tímhle myslel? "Eh... měla jsem za to, že jsi zůstal v táboře." Řekla jsme pomalu. "A ani nepatřím do smečky, nevím sice, jaké máš teď postavení, ale i kdyby jsi byl omega, já bych měla ukazovat podřízenost tobě." Pokud nevíte co s tím, ubijte to holými fakty. Tak docela jsem netušila, co mám teď dělat a tak jsme prostě zůstala stát ve vchodu do doupěte.

TÁBOR
Potom alfa povedal že som vo svorke na poste Kappy. Bol som šťastí. "D... Ďakujem!" Vydralo sa zo mňa. Začal som vrtieť chvostom a usmieval som sa. Potom som si všimol ako prilieta ďalší vlk(Fantomas). Cítil som z neho pach inej svorky. Potom podišiel k Alfe. Viac som nepočul lebo som išiel ďalej a tá laba zasa začala bolieť a krvácať. Zakňučal som a pomaly krívajúc som podišiel ďalej a ľahol som si. Do pekla... Dúfam že tu je nejaký liečitel alebo čo lebo na toto ja nestačím... A dnes už druhý krát som vytvoril liečivý jed a kúsol som si do laby. Potom som zadriemal.

Tábor ---> Tábor Kirigakure ---> Tábor Ishimury.
By\la jsem opravdu ráda, že Reel není ten typ děsivého alfy. Ovšem co se úkolu týkalo... z nějakého důvodu jsem na tyhle informační úkoly měla štěstí, dostala jsem takový i od Spirit. na okamžik jsem zauvažovala, že bych se opravdu šla do tábora Kirigakure vyptávat, ale zavrhla jsem to. na plnění úkolu můžeme přece použít vše co máme a umíme, v instrukcích nebylo nic o nepoužívání magie. Mohla bych se ještě zeptat, jestli opravdu musím do tábora, mohla bych mu z místa odříkat do nejmenších podrobností, co se v táboře stalo. Ale ne, místo toho úkol splním přesně tak, jak ho zadal. No, skoro. "Ano, alfo." Odpověděla jsem a pak se rozběhla pryč.
Cesta tam byla dost dlouhá a přestože jsme hlídkováním na hranicích získala slušnou výdrž, i tak jsem musela několikrát zpomalit do chůze a vydýchat se. Sotva jsem dorazila k táboru, našla jsem jeho hranice a překročila je. nejdřív tam, pak hned zase zpátky. V táboře jsem tedy byla. Teď další věc, přinést odsud informace, musela jsme chvíli přemýšlet, jak to provedu, ale nakonec jsme se rozhodla, že si to prostě vyložím tak, že bych měla informace získat tady. Překročila jsem tedy hranice zpátky. Tak, magie, co nového se tu událo. jen důležité věci, které by mohly alfu zajímat. Tohle byl pro mě až příliš lehký úkol. Ale Reel o mé magii nic nevěděl, narozdíl od Spirit. Už jsem nebyla vlče, nevěřila jsem ostatním na potkání. Možná až si získá mou důvěru. Otočila jsem se a rozběhla se zpět do tábora.
Když jsem dorazila, našla jsme opět alfu a posadila se před ním. "Nevím, jak moc nové zprávy to mají být, ale pro začátek se v Kirigakure nedávno změnily alfy. Už to nejsou Varg a Roxynor, ani Yllin a Acio, kteří přišli po nich, ale Yllin a Varox, vlk, který je syn Varga a Roxynor, ale původně vůbec nepatřil do smečky. Smečka tedy nemá alfa pár, ale pouze dvojici vlků, která spolupracuje. Nedávno od nich taky odešla támhleta vlčice." Kývla jsme na Saphu. "Ale to už víte. A smečka se také chystá na smečkový lov, jako byl nedávno tady u nás." Informovala jsem. "Je ještě něco dalšího, co by jsi chtěl vědět." Tahle otázka mohla mít u mě dva významy, ne jen co dalšího by chtěl vědět o dění ve smečce, ale cokoliv, co by chtěl vědět.

Tábor
Ležím si tam so synkom na chrbte, pritom spozorujem ako istá vlčica (Haske, myslím ) požiadala o skúšku na Deltu. Myslím, že si to aj zaslúži, vo svorke musí byť dlhšie, k tomu, na Delte je myslím jeden vlk. Mali by sa zaplniť ostatné posty, aby počty boli vyvážené. Započul som jej rozhovor s Reelom, potom iba prekvapene strihnem ušami. Ako sa môže niekto kto nepatrí do svorky stať alfou? To sú mi novinky.. zamyslene si pomyslím, než začne hovoriť o Saphe. 
Zrejme po tej zmene aj iný museli opustiť svorku. Ako sa má Telo? S pomyslením sa postavým no v tom zo mňa zoskočil Diego a ja na neho mrkol. "Prejsť?" spýtam sa. "Áno prečo ni.." zaseknem sa, keď začujem myšlienky iného vlka. Tento krát Nuky, keď si ho pozorne prezriem všimnem si jeho tlapy.
Nuž, povinnosť je povinnosť. "Poď Diego, trošku ťa priučím aj o profesiach.." mrknem na neho, pritom sa pomaly vydám k Nukovi. "Diego, vieš povedať čo robí liečiteľ?" pozriem očkom na malé vĺča než skončím pred Nukom.
"Ešte ťa vyruším. Všimol som si, že máš poranenú tlapu. Dovol mi ti pomôcť, som liečiteľom svorky.." pozriem na neho. Nuž, teraz som sa cítil ako na zavolanie, ani sa nedivým. Tento krát som však k nemu pristúpil iným postojom, nie Gammy ale Bety, takže skôr som mu tú žiadosť o pomoc dal rozkazom. Ale to je jedno, myšlienka je tá istá.

Odpověděl, ale zarazil se. Šel za tátou a ten mu dal dotaz. Chvíli přemýšlel. ''Léčí a pomáhá ostatním vlkům?'' Řekl váhavě a přitom se už došli k tomu vlku Nukovi. Nevěděl proč. Vycítil tu ránu. Jeho tělo se začalo hýbat samo od sebe. Přišel k němu blíže. Nestaral se, že nebyl vyzván. Prostě cítil tu bolest, kterou prožíval vlk naproti němu. Pochopeně se mu podíval do očí a poté na zraněnou tlapu. Dotkl se jemně jeho tlapy tou svou. Začala vyzařovat slabá záře. Byl zvyklí, že při zranění září a lečí se jenom on. Nevěděl jestli vyléčil celé zranění, ale při nejlepším určitě ho zbavil bolesti. Tohle bylo něco nového. Poté tlapu sundal a zatřepal hlavou. Vrátil se do reality. Když zjistil, že je blízko neznámého vlka, schoval se zpět na tátu.

/Neyew/
,,To... je... asi jedno... já nevím... prominˇ," pravil jsem. Bylo to jediné, co se mi podařilo z tlamky vysoukat. Stále jsem hleděl na Richu a lehl si přitom do obvyklé polohy. Stále jsem na tváři měl zarmoucený výraz, výraz naprostého opuštěnce, i přestože jsem se snažil to jistou dobu skrývat, před vlky. Ale mám to skrývat i před Richu? Radši jsem si už nic nemyslel, nebo by to mohlo dopadnout ještě hůř. Pohled jsem zabodl do mechu, který jsem měl pod tlapkami a mlčel.

Tábor
Kývla jsem. "Je to zvláštní, ale je to tak. V podstatě si ten post vybojoval, když přišel, chtěl přebrat celou smečku, ale dopadlo to takhle." Doplnila jsem ještě už ne tak docela pro Reela, spíš jako odpověď druhému černému vlkovi, Kayovi. Ovšem na toho jsme se nadívala, přesto jsme si byla jistá, že poslouchá. Možná jsme neuměla číst myšlenky přímo, ale věděla jsem, že ho to napadlo. "Děkuji." Dodala jsme ještě a pak zamířila ke kraji tábora, abych se vyhnula té velé skupině vlků, která se tady v centru nacházela. nevadilo mi víc vlků, ale od určitého počtu už to na mě začínalo být moc.

Neyew
Zamyšleně jsme ho pozorovala. Ano, můj odhad byl správný, něco tu nebylo v pořádku. Udělala jsme dva kroky vpřed a pak si také lehla, nespouštěla jsem z Dina pohled. "Nikdy jsme nechtěla, aby jsi byl nešťastný." Řekla jsme tiše. "Ale teď jsi a jsi tu sám. Co se stalo?" Zopakovala jsme svou otázku. myslela jsme ji upřímně a tak to i znělo. "Nebo... o tom nechceš mluvit? Chtěl bys být radši sám? Mám odejít?" nebylo mi to jedno, ale pokud řekne, půjdu a už ho nebudu dál otravovat.

/Neyew/
Byl jsem roztroušený jako velký vlčí schizofrenik, jehož ega říkají naprosto odlišné věci. Chtěl jsem, nehtěl jsem, možná jsem chtěl, ale možná taky nechtěl. Jedno jsem ale věděl jistě. Nezvládnu už Richu nikdy zranit. Ničím, tudíž žádné vyhánění, ikdyž bych potřeboval být spíše sám. Pohled jsem měl sklopený stále dole, když se ale přiblížila ta vlčice, kouknul jsem na ni. Myslela to vážně. Chvilku jsem ji pozoroval, nevědíc, co dělat a jak reagovat, nakonec jsem si však pouze povzdechl a přes tlamku pustil jednu jedinnou, avšak stále nic neříkající větu: ,,Udělal jsem strašnou chybu, z blbosti a nevědomosti," hlesl jsem tiše a abych vlčici stále necivěl do očí, odvrátil jsem pohled. Bojovat jsem nechtěl. ,,A proto ted' musím trpět..."