Příběh smečky Ishimura II.

-> RW
Fevris mi niečo povedal. Najprv ma to zaujalo, chcel som za ním, no uvedomil som si, že to zvládne aj sám. Hlavne nechcem zopakovať to čo sa dialo minule. Sapha je tak isto dôležitá ako smečka či syn. Bež Feve, postaraj sa o to, verím ti.. odpoviem patrónovi, než ma zarazila otázka Saphy. "No.. ako vĺča som spadol z útesa omég a tesne pred dopadom sa zhmotnil a zachránil ma," vysvetlím jej. Je to zvláštne, patrón sa väčšinou zhmotní keď je vlk alebo jeho blízky v smrtelnom nebezpečí. Nezhmotnil sa, keď som tam skoro uhorel, takže to nebola vážna situácia. "Keby si chcela, môžem ti pomôcť ho vyvolať úmelo.." žmurknem na ňu a konečne som dobehol k polo zamrznutej rieke.
"Sme tu.. tak kto bude prvý loviť.." uškrnem sa a pomocou mágie vody nechám popukať ľad až sa na ňom otvorí dostatočná diera aby sa do nej zmestili dva až štyria vlci.

Kdovíkde - Neyewský les

Přebíhal z jednoho lesa do dalšího jak se snažil najít nějakou neishimuráckou duši, ovšem ani po takové době se mu stále nepoštěstilo a tak z něj veškeré prvotní nadšení téměř odpadlo a jeho maličkost už jen tak bloudila s čenichem u země. Během toho pobíhání přitom zase zabloudil do té zakázané oblasti ve své mysli, kam se jinak nechtěl ani trochu vydávat. Ačkoliv se přes Aeonii a její tahání za čenich už dávno přenesl a uvnitř zkrátka usoudil že to je jedna z nejshnilejších vlčic které kdy poznal, něco ho furt nutilo nad tím neustále přemýšlet i přes všechny nástrahy které to téma sebou neslo. A možná by i přemýšlel dále nad smyslem života bez vlčice svých snů, kdyby nevrazil přímo do kmene. Párkrát se zakymácel a poté se sklouzl do sedu, na hlavu mu přitom spadlo trochu sněhu z koruny stromu. ,,Blbče!" Vynadal si rychle, přičemž rázně dupl do bílého sněhu. ,,Árgh! Hledat nějaký zatoulaný vagabundy, tsah! Mám na víc! Proč bych to dělal?!" Začal řvát naštvaně a praštil sebou opět do kmene, tentokrát úmyslně.

Území mimo smeček - Zaječí les
Letěl jsem dál nad stromy, nízko, občas jsem se musel vyhnout některému stromu, ale to nebyl vůbec žádný problém. Letěl jsem i nad loukami a kolem stromu moudrých prapředků, jehož velikost byla famózní, monstrózní a majestátná. Letěl jsem i nad oblíbeným jezerem Kappa až do lesa, který kdysi býval lesem Niwatských srn. Drak ví, proč jej přejmenovali na Zaječí les. A tam jsem přistál mezi stromy. Musel jsem si odpočinout.

/Doupě -> Neyew/
Probral mě náhlý úder a řev. Slovům jsem nerozuměl, bylo to pravděpodobně kletí, ale i to mě donutilo otevřit oči a rozkoukat se kolem sebe. Moje drahá Richu stále spala, což mě do jisté míry uklidnovalo, ale přesto mi to nedalo a já se musel jít podívat ven. Nejprve jsem jen opatrně nakouknul, poté jsem jej spatřil. Byl nedaleko. Nějaký psychicky narušený vlk... ušklíbl jsem se při své myšlence a pomalu se vydával za ním. Jakmile jsem došel do vzdálenosti asi dvou metr od něj, naklonil jsem hlavu na stranu a rozesmál se. ,,Vagabundy? Pokud mi to upřesníš, rád ti pomohu," zahihnal jsem se a posadil se naproti něj.

EVELINE FK

Jezero Omega
Vyhrabala jsem hlavu z jeho kožíšku a sklesle jsem se zadívala na to, jak se zubí. Pohlédla jsem mu stydlivě do očí. "A-asi máš pravdu.", koktla jsem krátce, ale ne zrovna přesvědčeně. Chtěla jsem být prospěšná, vážně chtěla! Ale post jsem si chtěla vydobýt dřinou... Ale stalo se, teď jsem Delta... Zrovna já, ach. Píchlo mě u srdce. Na jeho poslední slova jsem se na něj škodolibě usmála. "To ty ses mi tam pletl!", bránila jsem se s úsměvem a drcla do něj hravě tlapou. Ne, že by to něco udělalo, byl jako méďa! Plyšový a mohutný... A roztomilý. Olízla jsem ho na tváři a přitulila se k němu, pokusila jsem se proplést svůj ocas s jedním z těch jeho.

//Mám no, ale taky toho mám hodně před sebou

Zaječí les - (asi) trosky starého tábora - Tábor
Chvíli jsem si odpočinul, vydýchal se a rozhlédl se kolem. Tenhle les jsem znal. Jen se dříve jmenoval jinak. Nasadil jsem úsměv a vykročil jsem dál k západu, kde měl být tábor smečky Ishimury. Překvapilo mě však, že tam, kde kdysi býval tábor, odkud tekla řeka Wolf, byly jen kameny, staré jeskyně, zkrátka starý tábor byl prázdný. Asi se přestěhovali... nebo... stalo se snad něco vlkům Ishimurským? Trochu mě to vystrašilo. Ale pak jsem zachytil stopu některého z Ishimurských členů smečky a chytil se jí. Stopa mě vedla k lesu Omeg. Divné, toto! Tohle býval Les Omeg, ne? A tam jsem tábor našel.

Neyew
Překvapeně střihl ušima a koukl na zeleného vlka opodál, když zaslechl cizí hlas. Přimhouřil oči jako by si ho přeměžoval a dělal nějaký před časný závěr. Zelenáč rozhodně vypadal starší jak on, ovšem ze slov jako by slyšel trochu té bezstarostné přátelskosti jakou oplývali všichni mladí na tomto území. Vlastně si tím příchodem trochu získal jeho pozornost, do konverzace se uměl zřejmě "vecpat" velice dobře. Ze začátku ani pořádně netušil co mu na to říct, z pachu poznal že patří do smečky a rozhodně není jenom nějaká všední kappa. ,,Hádám, pomoc od tebe by se pro mě dala považovat jako automatická prohra." Řekl s takovým tónem jako by ho chtěl snad nějak urazit, poté se ale hořce ušklíbl a pohodil hlavou. ,,Mám pochytat pro tu Teneflis, nějaké cizáky. A možná by se mi to i povedlo, kdyby tu nějací byli!" Opět zvýšil ke konci hlas a praštil sebou o strom. ,,Všichni dostanou na ulovení nějakou blbou koroptev a já mám čekat až se sem někdo vplíží. Což je nekonečný, protože sem sakra zřejmě nikdo nechce. A možná se jim ani nedivím, co tady je? Hm? Proč ty tady jsi?!" Štěkl k němu, ovšem jakmile si uvědomil že se opět jaksi neovládá začal se uklidňovat. ,,Čím déle to trvá, tím víc mám chuť se na to vy*rat. A pochybuju Zelenáči že bys mi mohl nějak pomoct." Zabrblal ke konci a opřený o strom klesl k zemi do sedu. A ačkoliv jeho slova mohla vyznít útočně až hádavě, uvnitř to nemyslel nijak zle a spíše to bral jako takovou naštvanou zpověď.

/Neyew/
,,Říká vlk, který nepatří do této smečky," ušklíbl jsem se na něj po chvice odmlky na jeho první slovní reakci a natočil hlavu na druhou stranu. Takové řeči od vlků tohoto typu mě nějak zvlášť neštvaly, bylo mi to v podstatě pustna, jak se ke mě chová. Nebo jsem se aspoň tvářil, že mi to je jedno. Proč bych se měl nechat rozhazovat takovými slovy? Vždyť je aspoň legranda! pomyslel jsem si a švihl opět ocasem. ,,Neříkej, že to tu znáš líp..." prohodil jsem jen tak mimochodem lhostejným hlasem. ,,A proč bych tu být neměl? Je to i má smečka a k čemu plníš úkol, když ti to přijde zbytečné? Je to jen tvá volba a tvá věc," zkonstatoval jsem pravdu a trochu se zavrtěl, přičemž jsem střihl ušima. Zachovával jsem naprostý klid a můj postoj, stejně jako tón hlasu o tom tak vypovídal. Pouze když vlk třísknul vzteky hlavou o strom, lehce jsem sebou škubnul. Počkat, ale to snad není nutné kámo, ne? Neblbni... pomyslel jsem si. ,,Nechápu, co vás mladé cizince furt tak žere. O příchozí se musíš zajímat. Copak čekáš, až nějaký z nich přijde a řekne ti "Hele, jsem tady, pojď si mě chytit a přivést alfě!", vážně si to myslíš?" při této otázce jsem pouze lehce pozvedl obočí.

Tábor
Nový tábor působil dobře, byl u lesa, jako ten starý, ale nebylo zde jezírko a strom. Pamatoval jsem si, že ze starého tábora tekla řeka Wolf. Tady ale řeka nebyla. Ani jezírko. Olízl jsem si tlamu a zavětřil jsem, zda neucítím Reela. Avšak cítil jsem hlavně spálené stromy. Tady byl požár? Překvapeně jsem hledal příčinu pachu spáleniště.

Tábor
Konečně jsem ucítil závan čerstvého pachu, který jsem nasál do nosu a po té jsem se otočil směrem, odkud ke mně doléhal. Uviděl jsem ho, svého syna. Na tváři se mi mihl spokojený úsměv a já se rozešel vstříc jemu. Zastavili jsme se naproti sobě. "Ahoj Reele. Ani nevíš jak rád tě vidím." Šťouchl jsem Reela bezostyšně přátelsky do plece. "Chtěl jsem tebe a Akiru vidět. Jak se vám daří. Ale koukám, že se tady něco přihodilo... Co se stalo?"

---> řeka Wolf
"Spadl z útesu?" Zeptala jsme se nevěřícně. I když jsem tehdy Kaye ještě neznala, teď jsem měla rozhodně důvod být Fevrisovi vděčná. Okamžik jsem uvažovala nad jeho nabídkou, ale pak jsem zavrtěla hlavou. "Pokud se má objevit, když je vlk ve smrtelném nebezpečí, nepřijde mi správné zkoušet ho vyvolávat dřív..." Vysvětlila jsem. "Radši ne, ale děkuju." Vyvolat uměle. Pokud se ale patron zjevoval jen v ohrožení života, neznamenalo to, že by se mě Kay pokusil zabít? ne že bych mu nevěřila, ale opravdu mi to nepřišlo správné. Ganez se i tak objeví, až ho budu potřebovat. Následovala jsme ho na led a zastavila se kousek stranou. Pozorovala jsem, jak rozbil led. "Hmm... co takhle kdo uloví rybu první? Vejdeme se oba." Obešla jsem díru v ledu a s veselým úsměvem se postavila na druhou stranu.

Tábor
Můj syn už nebyl deltou, ale rovnou Alfou. "Wow, stal ses Alfou Ishimury? Jsem na tebe opravdu hrdý. I tvůj dědeček by byl na tebe pyšný." Vzpomněl jsem si, jak mi vyprávěl, že měl kdydi tlupu, Tlupu krvavých tlapek. "Já jsem se stal Deltou. A na víc už nemám. Jo, kdybych byl mladší... Ale nejsem." Pak jsem se žel dozvěděl tu horší zprávu. "Akiru... je mrtvá? Ah ne... co se stalo?! Někdo ji ublížil?" Jestli ano, zabiju toho troufalce! "Démon? I u vás se zjevil démon?" Nevěda, že mluví o vlku, myslel jsem si, že na ně také zaútočila démonická bytost.

Tábor
Angelo nakoniec po chvíli zdvihol pohľad a poobzeral sa po Tábore, až pohľadom našiel otca a jemu neznámeho vlka. Klusom sa pobral za nimi a zastavil sa pri nich. ,,Ahoj, otec," pozdravil ho. ,,Našlo by sa niečo čo by som mohol urobiť?" opýtal sa ho rýchlo a pohľadom si premeral toho druhého vlka. Kto je to? Mám pocit, že páchne trochu ako otec, no asi nie je odtiaľto, videl by som ho tu. Divné. Kto to je? Možno nejaký vzdialený príbuzný alebo priateľ alebo ja neviem... kto? premýšľal.

Neyew
Protočil očima a nahlas vydechl s utrápeným výrazem, jako by ho už poslech vlka vedle uvnitř zabíjel. Dlouhou chvíli jenom mlčel a poslouchal jeho slova s nepříliš zaujatým výrazem, až mu odpověděl na otázku se dal i on sám do řeči. ,,Neřekl jsem že to je zbytečné." Opravil ho ihned a přimhouřil oči jako by ho z něčeho podezíral. V tu chvíli ale zřejmě i začal poněkud víc vnímat jeho slova a chtě nechtě si přitom vzpomněl na svůj pobyt mezi lidmi. ,,Mluvíš jak chodící mrtvola. Jako by jsi už všechno zažil." Zavrtěl hlavou lehce nechápavě, ačkoliv uvnitř mu to nebylo nijak moc proti srsti. Vlastně byl i docela rád že tu narazil na někoho alespoň trochu chytrého. Neměl sice právo si nějak moc stěžovat na zdejší vlky, protože prozatím více mluvil jenom s Alfou a tu už teď řadil mezi jedny z těch hloupějších vlčic.

/Neyew/
,,Neřekl, ale znělo to tak..." protočil jsem očima a nechápal, o co mu stále jde. Zdálo se, že chtěl mít pravdu v něčem, o čem zde nebylo ani zmínky, ale nějak jsem to nechtěl nadále řešit. ,,Zažil jsem toho dost, taky to budeš moct říct, až ti potáhne na čtrnáct... nebo... prostě na víc," pronesl jsem mimochodem a stále se usmíval. Uvažoval jsem, zda nepoužiju nějaké ironické rčení, nebo tak něco, ale nechal jsem to raději být. ,,Pf, je s tebou nuda..." prohodil jsem jen tak, spíše jsem jej chtěl vyprovokovat k nějaké záživnější konverzaci či činnosti, teda aspoň dokud se mi nevzbudí partnerka Richu.

Hranice s Kirigakure - hranice Ishirumi -tabor Ishirumi

Dam za hranice jednu labu, druhu, treyiu a stvrtu az mam vbdomove len chvost. Naposledy sa obzrem. *kde si ocko?* no potom s mierne sklonenou hlavou prejdem na druhu stramu. "Tak sme tu Kin..." poviem a vydam sa tadial kade ma byt tabor. "Myslis ze sa tu zabyvam" opytam sa Kalana. Potom sa ale vyberem pokracovat ze zajsem za alfou. Ked sme v tabore obzrem sa do okola. Vidim vela cudzich vlkov no potom sa zarazim. "Oci?" Znovu stastny sa rozbehnem cez polovicu tabora a skocim nanho ze ho prevratim. "Ociii bal som sa o teba" poviem nadsene a olizujem ho a tulim sa knemu. Zavrem oci a tesim sa z jrho pritomnosti vlka pri nas ani neriesim. Ani neviem kto je.

Hranice K/I - Tábor Ishimura

Pozeral som sa ako pomaly prekročil hranicu, ktorá delila naše smečky. Akonahle ju presiel on tak aj ja. Bol som po jeho boku. Ale bolo načase ist naist par vlkov aby som tu lebku uz odovzdal.  ,,Ja si myslím že áno.
Lebo budeme spolu." Odpovedal som mu, a isiel som nadalej smerom do tábora.  Pekne vedla Kurika. Mal som co robit po ceste aby som tu lebku udržal Ale po dlhej chvili som už vedel že sme blízko tábora. Tak som to nevzdával. Ked som dosiel na okraj tábora vsimol som si tej pohromi čo tu bola bolo to strasne, čo spravil ten Demon. Ale ja som pokracoval dalej. Kuriko sa rozbehol, a ja som sa pomalym krokom knemu dohrabal. ,,No vidíš tvoj ocko je tu." Dodal som a tú velkú lebku démona jelenieho som shodil pred ostatními na zem. A čal ako na to niekto zareaguje. Ale bol som rád že som zasa doma.