Příběh smečky Ishimura II.

Tábor
Pozorovala jsme dění v táboře a přemýšlela, co budu dělat dál. nemusel by být špatný nápad jít se trošku seznamovat s vlky v mé nové smečce. Seběhlo se to rychle, ale už jsme nebyla obyčejná Kappa, stala jsme se Deltou. jako delta bych měla znát smečku lépe. Získat si post jednorázovým činem nebylo zas tak složité, teď bylo jen důležité dokázat, že si ho zasloužím tím, že budu smečce i nadále užitečná. Mé úvahy přerušilo šťouchnutí čenichem a známý hlas. Otočila jsem se a usmála se na Kaye. "Mohli bychom." Souhlasila jsme. "Budu ráda, když mě tu trošku provedeš, neznám území původní Ishimury, jen té malé části, co k němu přibyla později."

Tábor
Pozorujem Saphu a prikývnem. "Stalo sa niečo, keď som tu nebol? Musel som nabrať druhý dych.." skloním k Saphe hlavu spôsobom, akoby som chcel vzdať hold alfe. "Pôjdeme kam, hmm.. skúsili by sme rieku Wolf, potom Neyew a les sŕn, to je taký začiatok," prehovorím. "Na staré územie bývalej Insieme ani nemusíme.. potom, by sme mohli skočiť do brlohu, či? Po prehliadke územia," zazubím sa a opäť do nej štuchnem.

Tábor
Zavrtěla jsme hlavou. "Nic, čeho bych si všimla. Pár vlků odsud už odešlo... myslím, že i Diego někam vyrazil." S černou vlčicí, abych byla přesné. Už nebyl vlče. "A pak taky ten zelený vlk a černohnědá vlčice." Úplně jsme nesledovala, co se tu dělo. "A... alfa mě a další dvě, co pomáhaly při hašení požáru povýšila na Deltu." Dodala jsem se spokojeným úsměvem. Olízla jsme ho na čenichu. "To zní dobře." Všechny ty názvy mi byly docela povědomé, ale moc jsem nevěděla, kde se daná místa nachází a už vůbec jsme tam nikdy nebyla. Mohla by to být příjemná procházka, obzvlášť s Kayem jako s průvodcem. "Brloh..." Tady jsme si nebyla jistá, který brloh myslí. Žádný společný jsme zatím neměli a ani já si ještě žádný nenašla. Ten starý, který kdysi patřil mým rodičům jsme tak docela nepovažovala za svůj brloh, bylo to jen známé místo. "Který brloh teď myslíš?"

Tábor -> na ceste von
Keď mi začala rozprávať udalosti ktoré sa udiali počas mojej neprítomnosti, prikyvoval som hlavou. Keď spomenula povýšenie začal som vrtieť chvostom a oblíznem ju tak ako ona mňa. 
"Gratulujem úško," vyšteknem ako malé vĺča. Veru som to nečakal ale bol som rád. Síce to znamenalo výšši post, ale v mojom srdečku ostáva na stejnom mieste. Objímem ju a potom zamyšlene sa na ňu pozrieme. 
"Brloh.. No môj, teda.. Postavil som ho na brehu jazera ale po horúčavách som ho musel presťahovať do skál. Ale je to pekné miesto, teda.. Ak sa tí tam bude páčiť," usmejem sa a tlapou sa poškriabem za uchom.

Tábor ---> Pryč z tábora
Zasmála jsem se jeho reakci. "Ty z toho máš snad ještě větší radost než já!" Odpověděla jsme vesele a kriticky přelétla pohledem jeho srst. "A koukám, že už nejsi bílý. promiň, že jsme tě předtím přebarvila, nechtěla jsem, ale bála jsem se, že se ti něco stalo a omylem jsem použila víc své magie, než jsme chtěla." Nemyslela jsem, že by mu to nějak vadilo, už předtím říkal, že se mu bílá srst líbí, ale i tak... také jsme ho objala. "Tak jo, to zní dobře. Pokud to považuješ za pěkné místo ty, určitě se mi tam bude líbit taky." odpověděla jsem a zvedla se ze svého místa. "takže... vyrazíme?"

--> okolie tábora
Načuvam jej a mierne prikývnem hlavou. "Chápem ale ako sme sa zhodli aj biela sa na mne hodi.." mrknem a ppzriem očkom po tábore. Opetujem jej objatie a potom spokojne vyrazím. "Áno. Poď nech nejdeme za tmy," mrknem. A vykročím z tábora, samozrejme cestou som uvažoval o čom bude téma. Na vĺčatá som sa jej pýtať ešte nechcel, predsa bolo by to príliš skoro a nechcel aby si myslela, že som nejaký sexuálny deviant. "Máš hlad?"

---> Okolí tábora
Ano, rozhodně hodila. Dokud to byl Kay, hodila by se k němu i zelená s růžovými proužky... no, možná nehodila, ale i tak by se mi líbil. vyrazila jsem za ním a srovnala s ním krok. "Kde jsi nechal Fevrise? Neviděla jsme ho ode dne, co jsme se potkali." Zeptala jsem se po chvíli chůze. Předtím létal pořád někde poblíž, teď tu nikde nebyl. Ale když jsme nad tím přemýšlela, to ani žádný z mých mazlíčků a Ganez byl taky zatím zticha. Zapřemýšlela jsme nad jeho otázkou. nejedla jsme nic už docela dlouho a i když jsem vyloženě hlad neměla, svačinku bych uvítala. "Trošku ano."

Tábor 
Co se sakra stalo? Asi nic moc důležitého, když mě nezavolali. Vstal jsem.  Zakřupalo mi v zádech. Protáhl jsem se. Kde je Tene? No nic, sám ji hledat nebudu. Měl jsem docela hlad, ale pořád se to dalo vydržet. Zamlaskal jsem.  Vůbec jsem netušil, co se děje kolem mě.  Ani jsem nechtel. Nechtěl jsem se rozhlížet. Určitě se ram děli,jen samé nezajímavé věci.

--> okolie tábora, smer rieka Wolf
Idem vedľa Saphi a na chvíľu zamyslene strihnem ušami. "Fevris? No.." poviem, pritom sa obzriem a pohľadom opäť pozriem na bielu vĺčku. Nevedeľ som presne povedať kde je, vždy sa nejako vytratí. "Vieš, že ani neviem? Buď je v mojej hlave, nedáva o sebe vedieť alebo niekde spí či si poletuje. Viš, živý sa špecialnými riasami, ktoré tuna na Niwate nerastú.. tak musí letieť za hranice.." vysvetlím jej. Bolo to zaujímavé, chcel by som také riasy držať v tlape. Keď mi prikývla na to, že má hlad zamieril som k rieke Wolf. "Rybu si dáme, čo povieš.." zazubím sa. "Niečo si ulovíme.." veselo strihnem ušami, štuchnem do Saphi a na to sa rozbehnem. "Poď, ináč ti utečem," zakričím na moju partnerku, ktorá ostala za mnou.

Tábor SSF - Hranice SSF a Ishimury - Tábor Ishimury
Už jsem tady, v táboře cizí smečky byla až moc dlouho a bylo na čase, abych se vrátila domů, do Ishimury. Pomalým krokem jsem došla k Alfě Ryuusaki a odvrátila hlavu na znak úcty a respektu. "Bylo mi ctí Vás poznat Alfo Stříbrného fénixe, ale je třeba, abych se vrátila do Ishimury a co se týče mého syna Dawana, tak on se šel ještě podívat do Kirigakure a pak se rozhodne," pousmála jsem se na Alfu při zmíňce o prvorozeném synkovi. Kývla jsem k Alfě na rozloučenou a rozešla jsem se pryč z tábora. Když jsem ucítila velmi známý pach, tak jsem došla na kraj tábora a našpicovala uši. Dawano si určitě musel myslet, že jsem už odešla, ale já tu pořád byla. "Takže Stříbrný Fénix? Rod "de Mal" a "Uchiha" se rozroustou i do téhle drobné roztomilé smečky," otočila jsem se a bez rozloučení se synkem jsem se rozběhla do Ishimury. Byla jsem ráda, že jsem mu dala to, co jsem chtěla, svobodu.

Brzy jsem přeběhla hranice a ucítila vůni domova. Rovnou jsem zamířila do tábora a rovnou k Alfě Tenebris. "Zdravím, Alfo," poklonila jsem se jí jak se na Kappu patří a sluší. "Ve Stříbrném Fénixu jsou Alfami Alfa Ryuusaki a její partner, který momentálně spí. Takže Alfa Ryuusaki vede smečku sama, neboť ani Bety jí moc nepomáhají a proto jsem se tam taky tak zdržela," pověděla jsem Alfě ishimurské. "Taky bych Vám ráda řekla, že můj dospělý syn se do Stříbrného Fénixe chce přidat," "a určitě se mu to povede." "Mohla bych se ještě zeptat co se stalo za mojí nepřítomnosti?" Zeptala jsem se i když o ohni jsem nic nevěděla.

Jezero Omega
Sledovala jsem Diegovu nadšenou reakci a následnou 'přísahu' dá se říct. Nad tím se krátce zasmála. "Budu šťastná, když budeš šťastný ty... Když budu s tebou... Když budeš stát při mně...", řekla jsem mu zasněně a pohlédla jsem mu do očí, přičemž jsem přijala jeho tlapu a posadila se těsně vedle něj, čumáčkem jsem se mu otřela o ouško a postupně o tvář. Při jeho otázce jsem lehce ztuhla, ale pak jsem rezignovaně svěsila hlavu na znamení, že to vzdávám. "Víš... Já... Já mám být... Deltou.", pípla jsem slabě. "Ale já se na to necítím... Nepřijde mi, že jsem udělala něco, co by stálo za povýšení, ale matka je Alfa a nemůžu se chovat jako někdo, kdo si vydupe to, co chce... Ach jo... Takže teď ani nevím, jestli jsem ještě Kappou, nebo už Deltou.", přiznala jsem sklesle a čumáček zavrtala do jeho kožíšku.

//Psát tyhle cukerínský věcičky je tak... Cukrblink :dddd

Přední tlapy složil přes sebe. Jeskyně byla již dostatečně vytopená, proto svojí schopnost utlumil úplně. S  lehce přivřenýma očima, vyslechl si její povídání. Stejně jako on, měla v jistém úhlu pohledu pravdu. Ona to brala z pohledu rodinného, kdežto on se spíše zaměřoval na pohled lásky.  ,,Máš pravdu." přitakal jí ,,Chybovala. Možná, kdyby matce řekla o svém úmyslu sestoupit na zem, protože se zamilovala, možná by jí pochopila a dovolila by jí to." pronesl tichým hlasem. Na konci své věty se neudržel a široce si zívl. V tlapkách měli dlouhou cestu, která jej zmohla. Lehce zatřepal hlavou, snažíc se odehnat únavu pryč. ,,Promiň, jsem jen trochu unavený." tlapkou si utřel slzu, která se mu při zívání utvořila v koutku oka. ,,Jaký příběh ti mám vyprávět teď ??" nevinně se na ní zazubil. Hvězdná obloha byla souhvězdí plná a každé z nich mělo příběh. Jsou rozmanité. Některé nesou zvěsti válek, jiné zase vypráví milostné příběhy. Některé jsou o zrození a jiné zase o smrti. Ale všechny jsou krásné. Všechny nesou skryté poselství. V každém z nich vystupují jiní bohové a jiní lidé a tak se dozvídáme více o jejich kultuře. Podle něj je Řecká mytologie něco úžasného. Všechny útržky, všechny příběhy zapadají do sebe tak přesně, až je to neuvěřitelné. Znal jich mnoho, ale přesto si byl jist, že ne všechny. Lidé jich jistě znají mnohem více. Třeba v jejich světe existují i jiné kultury, které mají svoje mýty. Lákalo ho zjistit, zda je to pravda. Bohužel, lidé jsou k vlkům povětšinou nesnášenliví. Velká válka, které byl za útlého věku součástí, to pouze potvrzuje. Mrzelo ho to. Rád by potkal nějakou lidskou bytost, ba dokonce by si s ní chtěl povídat.

//Ospravedlňujem sa za neodpisanie Nuka, mala som toho dosť tak som nestíhala moc..

Tábor
Bola som odhalená, niekto ma zazrel. Zamráčila som sa a dala sa do obrannej pozície. Dnes sa ma nedotkne nikto zavrčím potichu. Vlk bol už blízko, no nenastala žiadna b*bá poznámka alebo pokus o útok. Neveriacky som si ho prezerala, skoro až prepichovala pohľadom. Mlčala som, dosť dlhú chvíľu, keď sa ozvalo niečí ďalší hlas. Horí? nebola som si istá čo počujem. Vlk sa vyparil skoro ako ranná hmla. 100% mieril k táboru, konkrétne k miestu, kde sa požiar stal. Pomaly som nasledovala jeho pach. Zvedavosť mi nedovolila odísť z tohto miesta. Kým som svojím krokom došla k miestu incidentu, požiar už nebol. Namiesto toho tu bola húfa vlkov, cudzích vlkov. Uši som stiahla k zátylku, a celá stuhnutá sa snažím zorientovať, kde asi som. Zeiss to nebola, vďakabohu.

//Tak trošku ubereme, to hlavní je za tebou x'DD

Na její slova se jen sladce usmál, jako malé vlče. Poté jen trpělivě čekal, až mu odpoví. Nenutil ji do odpovědi. Když odpověděla, chápavě přikývl, ale překvapení, bylo znát. ''Vždyť je to super, že jsi se stala Deltou. Možná tobě se zdá, že si tenhle post nezasloužíš, ale Alfa Tenebris uznala, že kvůli něčemu si jej zasloužíš.'' Mrkl na ni a zazubil se. ''Slova Alfy, jsou zákon. Určitě si tudíž Deltou.'' Zauvažoval a švihl oběma ocasy. ''To vysvětluje to, proč si utíkala a zakopla o mě.'' Zasmál se. Musel si trošku prostě rypnout.

Po nějaké době zahlédla Tenebris hnědo-bílo-zelenou vlčici mířící do tábora. Byla to Hexy. "Také zdravím." Odpověděla na Hexyin pozdrav. Pak už jen přikyvovala, když Hexy spustila. "Vpořádku, jen ať se přidá, nemůžu a ani nechci ho tu držet." Odpověděla s úsměvem na její další větu.
"Za Tvé nepřítomnosti? No, stalo se toho celkem dost..." Začala. "Kay s Reelem sem přivedli vlka Demona. Byl zde Gammou, ale dlouhodobě se bez vědomí jakéhokoliv člena smečky zdržoval na územi Kirigakure, a tak se mu můj partner rozhodl snížit post a udělit mu napomenutí. V plánu bylo z něj udělat Deltu nebo Kappu. Jenže Demon ještě v Kirigakure zaútočil na Kaye i jeho syna Diega a jen díky Kayově magii jsou oba ještě naživu. Tak bylo rozhodnuto o jeho degradaci na Omegu. No jenomže Demon svůj nový post očividně neunesl, takže hned, jak přišel do tábora, oznámil, že odchází, tábor podpálil a utekl. Mnoho vlků to tady hasilo,
mimo jiné i jedna tulačka a jeden elitní... no nakonec jsme to dokázali uhasit. Naštěstí nejsou žádné oběti..." Řekla. "Za zásluhy při hašení ohně dostalo několik vlků post Delty..." Dodala. "když už jsme u toho, Hexy, ráda bych, aby ses stala Deltou i ty. Myslím, že si to zasloužíš." Řekla Tenebris upřímně a švihla ocasem.

WS
Byla ráda že se nakonec tak nějak shodli, nebo spíš. Že on přijal i její teorii, co se názorů týče šlo poznat že je ten vyspělejší. Ona rozhodně ty cizí nepřijímala s takovým klidem a rozhodně ani neargumentovala zrovna nejlépe a nejslušněji. Usmála se a položila hlavu na tlapy když zívl, ji samotné se už poměrně zavíraly oči únavou takže ji to ani nijak moc nepřekvapilo. ,,Nápodobně." Přikývla chápavě a o to víc byla překvapená když nabídl další vyprávění. Lákala ji představa že usne za poslechu jeho klidného hlasu ale když se nad tím víc zamyslela, napadlo ji zda-li by se to nedalo považovat i za krajně neslušné. ,,Možná je už na čase jít spát." Pousmála se a schoulila se jako by ji byla zima, ačkoliv jeskyně byla už dávno díky Zealovi příjemně vytopená. Bylo to spíš ze zvyku. ,,Ale jen tak pro zajímavost, znáš i nějaký obyčejný příběh? O normálních lidech, takový kter- Oh! Už vím kam tě vezmu!" Zvedla nadšeně hlavu a samým nadšením málem nadskočila. ,,Bude se ti to líbit, určitě! Teda pokud to funguje." V tu chvíli jako by všechna únava z ní opadla, radostný úsměv zdobil její tvář a kdyby nebyla noc možná by ho zvládla i po takové cestě vytáhnout zpět ven.

---> Za Kayem
Když to řekl takhle, asi nebylo zrovna důležité, kde se jeho patron nachází. Já věděla, kde je můj naprosto přesně, Ganez se nedokázal zhmotnit. I Když... "Jak je možné, že tvůj patron dokáže nabýt pevnou podobu a třeba ten můj je jen hlas v mojí hlavě?" Zeptala jsem se zamyšleně. Možná že už jsme tuhle otázku někomu položila i dřív, ale odpověď na ni jsem už rozhodně stačila zapomenout. "Jo, ryba je dobrý nápad." Souhlasila jsme spokojeně. Už to bylo dlouho, co jsem naposledy zkoušela lovit tyhle kluzké potvůrky. Se smíchem jsme se rozběhla za ním. Ne, už mi neuteče. Už je můj.