Příběh smečky Ishimura II.

/Doupě/
Vběhl jsem za Richu do doupěte, mrskl sebou ihned vedle ní a zlehka se k ní přitulil. Až poté jsem se rozhodl jí odpovědět na její dotaz ohledně patrona. ,,Není. Musel něco zařídit a povídal, že se mám připravit na zodpovědnost," řekl jsem zamyšleně. ,,Něco na tom bude...vážně. ale Kay mohl přijít o život, nezapomeň na to," povzdechl jsem si při představě, že by se mu stalo něco vážnějšího. Tak a konec černých myšlenek, teď se potřebuju uvolnit... napadlo mě a můj výraz se stal opět klidnějším.

Doupě
Polštářek se ke měně přidal, čehož jsme okamžitě využila a položila si na něj hlavu. "To zní dost tajemně. neuvažoval jsi, co tím mohl myslet?" nemohla jsem, vzhledem ke své pozici, na jeho poznámku přikývnout, tak jsem se místo toho trošku zavrtěla. "Já vím, nezapomínám na to, ale nepřišel. Všechno dobře dopadlo, proto si z toho požáru můžeme odnést jen to dobré." Byla jsme ráda, že se mu nestalo nic vážného. Že se nikomu nestalo nic vážného. "Víš, nerada bych viděla další z našich vlčat umřít. Už tak jich máme málo." bylo mi celkem jedno, že je Kay nevlastní. I kdyby nebyl příbuzný k Dinovi, považovala bych ho za našeho syna.

Tábor
Ještě jednou jsem kývla směrem k alfě, tentokrát na rozloučenou a vydala jsem se pryč. Hledala jsem zdroj toho nedávného závanu Zeiss, který evidentně nikdo jiný nezaznamenal. Pach matky se ale nezapomíná. Skutečně mi ten pach připomínal  Naiome. Jakoby s ní nedávno přišel do styku někdo, kdo se potom vydal sem. Nikoho kromě členů Ishimury jsem ale neviděla. Zvláštní. No možná to bude kvůli té nedávné návštěvě.. ehm.. ne. Ne tady. Každý druhý kromě alfy tu mohl číst myšlenky. Rozhodla jsem se po pachu dále nepátrat a místo to jsem si to namířila k Haske a dělala jsem jakoby nic. Přesto jsem na to nemohla přestat myslet. Jednu chvíli jsem dokonce uvažovala nad tím, že ji požádám, aby mi to pomocí magie objasnila, ale pak mi došlo, že je jí to docela nepříjemné.

/Doupě/
Již jsem se nechystal znova promluvit, pouze jsem opatrně pokýval hlavou. Tyto naše pózy se mi strašně líbily, dělaly mě šťastnějším a rozjímaly náš vztah. Opatrně jsem natočil hlavu k ní a čistil jí ouška. Poté jsem šel jazykem níž až k plecím. Pomaličku jsem měnil polohu, takže to byly jen nepatrné změny.

Tábor
Dění v táboře a hlavně hašení jsme se neúčastnila. jednak protože jsme jen těžko mohla být užitečná a na druhak, nebála jsme se toho ohně. I přes to jak špatně to vypadalo, jsem od začátku věděla, že to dobře dopadne. Bylo pěkné sledovat, jak členové smečky spolupracují a společně požár uhasili. Já se prostě jen držela stranou a nepřekážela. I Caelle se zapojila, jak jsme viděla. Měla docela zajímavou a neobvyklou magii a i když jsme netušila, jak funguje, zaujala mě. Zmatek ale brzy přestal, oheň byl uhašen a všechno se vrátilo do starých kolejí. usmála jsem se na Caelle. "Vítej mezi Deltami." Pokud jsme si dobře pamatovala a málokdy se mi stávalo, že ne, byla Delta i v Zeiss. "A pokud chceš něco vědět, klidně se ptej."

Doupě
S úsměvem jsme pozorovala, jak mi opět čistí kožich. "Copak? Připadám ti snad špinavá?" Zeptala jsme se po chvilce docela veselým a spokojeným tónem. Ani v nejmenším mi nevadilo, že mě pořád pucuje, spíš naopak. "Občas přemýšlím, jestli ti nevadí mít pak tlamu plnou chlupů." Přemístila jsme hlavu z jeho hřbetu na jeho přední tlapky, aby se nemusel moc otáčet. On byl podle mého už čistý dost, takže jsem ho prostě nechala a sama jsme zavřela oči. Vážně jsme byla docela unavená.

/Doupě/
Pomaličku jsem pokračoval dále, kupodivu jsem mezitím stihl Ríši odpovědět. ,,Ne, nejsi, to je preventivně," zazubil jsem se naprosto nevinně a pokračoval. Opět jsem se posunoval až tam k CENSOREED, poté jsem se opatrně připlazil k ní trochu víc dozadu a obejmul ji ve slabínách. A pak jsem začal CENSOREED. Cítil jsem, jak je uvolněná, tak to šlo samo.

Doupě
"Tak to pak jo. No, ne že by mi to čištění vadilo, rozhodně ti to nebudu rozmlouvat." Zamumlala jsme potichu. Bylo mi naprosto jasné, o co mu jde. Už jsme o vlčatech mluvili dříve a nemůžeme čekat donekonečna. teď byla stejně vhodná chvíle na nich zapracovat, jako kdykoli jindy. maličko jsem se posunula a obtočila si ocas okolo zadních nohou, aby mu nepřekážel. "Musím tedy říct, že máš zvláštní představu o odpočinku?" Řekla jsme s úsměvem a nechala ho... CENZURA

/Doupě/
Dělali jsme CENZURA tak dlouho, jak nám to bylo příjemné a zároven taky tak dlouho, jak jsme tušili, že nám stačí pro vznik nových životů. Toto už jsme za dva odrostlé vrhy mladých měli odkoukáno, já dokonce za tři. Co bylo ale s Bethany, to už přebily novější vzpomínky a současnost, proto jsem tomu nějak zvlášt' svou mysl nevěnoval. Místo toho jsem ji věnoval moji nejdražší Richu, kterou mi osud dovedl zpět. Jakmile jsem naposledy zasunul CENZURA do její CENZURA, svalil jsem se unaveně vedle ní. ,,Tak, ted' jsem se totálně dorazil. Co ty?" poznamenal, otázal se a hlavu natočil k partnerce.

TÁBOR
Alfa stále neodpovedal. No v tom som si spomenul na tú vlčicu(Zanyzyn). Pozrel som sa smerom do Tábora. Kay niekam odišiel, Diego tiež. Niektorý vlci dostali post Delty. Tak som od Alfu odišiel a nechal mu tam misku s liekom a prišiel naspäť k tej vlčici. "Tak prepáč že som odišiel, tak teda od začiatku. Kto si a ako sa voláš?" Opýtal som sa jej prívetivým tónom.

Tábor
"Děkuju," řekla jsem a oplatila jí úsměv. Trošku mě překvapilo, že poznala, že se jí chci na něco zeptat. Koutkem oka jsem opět zahlédla toho vlka, který se předtím tak záhadně vypařil. Zvláštní, že nezmizel daleko. Asi mu nebylo příjemné, že ho pozoruju. Svou původní otázku o Zeiss jsem tímto zavrhla a rozhodla jsem se zeptat na něco jiného. "Před tím incidentem jsi říkala něco o elitních vlcích a já bych se o nich ráda dozvěděla víc", řekla jsem. Mohla jsem se sice Haske zeptat na konkrétnější otázky týkající se tohoto konkrétního elitního vlka, ale vzhledem k jeho předchozí reakci mi to nepřišlo správné.

Doupě
Nechala jsem Dina, ať dělá co umí. bylo to jiné než poprvé, oba jsem už měli dost zkušeností, po dvou odchovaných vrzích vlčat. Tedy... po třech. On s Bethany a já s Minetem mimo Niwat. On ale nevěděl, že jsme si našla jiného partnera, když jsme se rozešli. A ani na tom nezáleželo, ten vlk byl už mrtvý a právě kvůli jeho smrti jsem se opět ocitla tady. napadlo mě, proč právě teď, když pracujeme na vzniku nového života, myslím na smrt. Když Dino skončil s CENZURA, přisunula jsem se k němu a přitulila se.  "Myslím, že teď už opravdu můžeme přejít k druhému bodu programu." odpověděla jsme s úsměvem, položila si hlavu na přední tlapky a zavřela oči. netrvalo dlouho a usnula jsem.

Tábor
"Neumím číst myšlenky, ale většinou vím, o čem ostatní přemýšlí, i když to třeba vědět nechci." Vysvětlila jsem. "Myslím, že to už jsme zmiňovala..." Elitní vlci. Tohle téma se příliš nelíbilo mému patronovi, ale odhadovala jsem, že nebude vadit, když si zjistím jen obecné informace. Přesně na ty se Caelle ptala. Co jsou elitní vlci zač? Kde žijí, čím byli dřív... jak se stali elitními...? Položila jsem v duchu otázku a pak se otočila na Caelle, abych jí odpověděla. "Elitní vlci jsou malá skupina vlků, žijící v... Mayorské pyramidě. Momentálně jich je sedm. Dřív byli vlci stejně jako my, ale stali se něčím maličko víc. Nemůžou umřít stářím a v podstatě tvoří smečku nebo něco na ten způsob, až na to že u nich neexistují žádná postavení. Nové členy si vybírají sami a jedná se o nejsilnější a nejmoudřejší vlky, kteří tu kdy žili." Snažila jsem se ty informace jakž takž poskládat, aby byly popořadě, ale příliš se mi to nepodařilo. "A tedy stále žijí." Dodala jsem ještě k poslední větě. "Ještě něco co by tě zajímalo?" Líp se mi pracovalo s konkrétními otázkami, tohle bylo dost obecné, ale doufala jsem, že se Caelle dozvěděla vše, co ji zajímalo.

/Doupě/
Bylo ticho, a přestože byla noc, viděl jsem východem z doupěte, jak venku padá sníh. Hele, konečně je to zima jak se patří.. je sice už docela dlouho, ale to snad přežijeme... a vlčátka se narodí pěkně na jaře, hm? Pokud... nám Draci vdechnou nové životy. Ty padající vločky jsou krásné... když jsem na Niwatu zažíval první sníh, byl jsem docela sám. Než přišel Greenix. pomyslel jsem si tiše a dále vzpomínal. Bylo to něco jiného, než je to ted'. Nyní mám svou pravou lásku přímo u sebe. Chci ji mít u sebe už navždycky, do své smrti. Taktéž jsem se k Richu přitulil a po ustatnutí mých myšlenek také spokojeně usnul.

Tábor
Pozorně jsem Haske poslouchala. Nepřerušovala jsem ji, jen jsem pokyvovala hlavou a občas prohodila nějaké to "aha" či "hmm". Jedinou výjimkou byla její zmínka o smrti těchto vlků. Přitom jsem se zatvářila poněkud překvapeně. Zajímalo mě, jak to přesně celé funguje, ale obávala jsem se, že odpověď by byla extrémně komplikovaná. "Zatím ne, děkuju." odpověděla jsem, když Haske zakončila svou řeč. Teď už vím dost na to, abych nebyla za úplnou hlupačku. "Teď to pro změnu vyzkoušíme postaru," řekla jsem a nenápadně ocasem naznačila pozici elitního. Pak jsem se otočila a zamířila jsem si to přímo k němu. "Zdravím, chtěla jsem vám poděkovat za pomoc při záchraně tábora", řekla jsem vcelku opatrně, když jsem se ocitla v jeho blízkosti. Nebyla jsem si stoprocentně jistá, jestli jsem ho v tom zmatku zaregistrovala, no riskla jsem to. Při nejhorším kvůli tomu ten rozhovor skončí dřív, než vůbec začne.

Angelo Amadeo Fireshadow Killer Arashi
Tábor
Angelo sledoval ako matka povýšila niektorých vlkov, no potom sa pobral smerom k nej. ,,Bol som v Kirigakure ako som mal, stretol som dvojicu vlčíc a z toho čo som vyrozumel tam asi boli nejaké zápasy o posty... myslím, že tá biela sa asi stala Alfou, no nie som si istý, keďže potom väčšina svorky mierila na lov. Išiel som teda do ich Tábora, no ani tam som toho veľa nezistil, potom tam prišiel ten vlk- neviem ako sa volá, taký ten bielo-zelený s rohami- a vysvetľoval, že u nás horel Tábor, tak som to ja hlúpy nechal tak a... išiel som sem. Je mi ľúto, že som prišiel prineskoro a nepomohol vám... ak to vadí, môžem sa tam vrátiť a pokúsiť sa zistiť viac, viem, že tie informácie nestoja za veľa no akosi tak trochu so mnou odmietali komunikovať," hovoril matke a sklonil hlavu k zemi, takže mu ofina znova padala do očí. Pomerne dosť sa za seba hanbil, čo však u neho bolo pomerne časté.

Angelo přišel blíž k ní a ona poslouchala, co za informace jí z Kirigakure přinesl. Podle Angela nebyly moc zajímavé, no Tenebris celkem zajímaly. "Ta bílá? Yllin, nemám pravdu?" Zeptala se. "Ah, souboje o posty... jsem ráda, že se u nás nic takového nekoná..." Řekla.
"Vpořádku, to nevadí, měl jsi práci. Už se tam znovu vracet nemusíš, už vím to, co jsem potřebovala vědět." Řekla klidným uklidňujícím hlasem a švihla ocasem. "Angelo?" Zeptala se po chvíli. "Stejně jako Tvé sestře a několika dalším vlkům bych chtěla nabídnout i Tobě post Delty.." Řekla a usmála se. "Jsi smečce užitečný a hlavně... jsi jí věrný. A myslím, že by sis jako každý vlk, který je věrný své smečce i ty zasloužil vyšší post." Dodala.

Tábor
Na její odpověď jsme kývla "Tak hodně štěstí." Popravdě, byla jsme na toho vlka také docela zvědavá, bylo to pro mě něco nového, což se mi nestávalo příliš často. Ale vzhledem k jeho předchozí reakci jsem nevěděla, jestli by byl dobrý nápad, abych vyrazila společně s Caelle. Zůstala jsem tedy tam, kde jsem byla, z doslechu, a jen jsem je sledovala. Možná že když Caelle zjistí něco zajímavého, budu se pak moct zeptat jí. Dívala jsem se i pop okolí, po vlcích v táboře. Už to skoro vypadalo, že na požár všichni zapomněli. ne tedy doslova, na takové věci se nezapomíná, ale všichni se chovali jako předtím.

Tábor
,,Je to možné, nestihol som sa spýtať na meno. Zatiaľ... je len otázkou času, kedy to príde. Nie každému všetko vyhovuje a nedá sa vyhovieť každému," skonštatoval pomerne pesimisticky. ,,Rád budem užitočný pre svorku ak to bude možné, a ak ako Delta dokážem viac, rád to tak urobím. Teda, nie, že by som si to zaslúžil za tie nezmysly čo som povyvádzal... ale tak, ak tak môžem urobiť viac a lepšie pomáhať..." nedokončil. Snažil sa ako-tak vysvetliť svoj postoj. Lákalo ho prijať to, rád by svorke pomohol. No na druhej strane si nebol istý, či si to zaslúži. Môžem viac pomôcť, viac dokázať, byť užitočnejší. To je dobré vždy. Kappa je obyčajný člen, Delta niečo dokázala- a ja som nedokázal nič. Možno som trochu pomohol, neviem, uvažoval. V tej chvíli sa však odkiaľsi vynorila Nix, jeho mačka ktorá si očividne celý rozhovor vypočula. ,,Ty si vážne úžasný, vyšší post a zrejme chceš odmietnuť. Neuveriteľné, čo viac dodať? Byť tebou, ani neuvažujem nad odmietnutím- a vidím na tebe, že nad tým uvažuješ," skonštatovala ironicky a pohrdlivo. ,,Tak teda... rád sa stanem Deltou, ak to tak chceš," povedal mierne nesmelo a sklonil hlavu, tváriac sa, že ho neuveriteľne zaujíma sneh pri labách.