Příběh smečky Ishimura II.

//Omlouvám se za krkolomný post, píšu na zařízení na které nejsem vůbec zvyklá :<

Jelení kaňon

Jeho ouška zachytila cizí vytí. Jemně se zarazil. Někdo ze zdejší smečky zřejmě potřeboval pomoc. Hlasité vytí nikdy nevěstilo nic dobrého. Mlčky své nové přátele sledoval, když náhle k němu modrý vlk promluvil. Již se nadechoval, aby mu řekl odpověď na jeho poněkud hloupoučkou otázku, avšak to už jej Dino chytl a společně se někam odběhli. Nechápavě zamrkal. Dino i modrým Blix, je náhle museli opustit. Domyslel si, že vyrážejí vytí na pomoc. Třebaže to nedával najevo, byl zklamaný. Po dlouhém spánku se konečně těšil na nějaké dobrodružství, místo toho dostal tři nové kamarády z čehož byl jeden výrazně mentálně slabý. Povzdechl si. Polovina jeho skupinky, se kterou se tolik nasmál, byla pryč. Jediné, co mu zbylo, byl tenhle hnědý ironický společník. Aspoň něco. Lhostejně pokrčil rameny, načež jeho pohled sklouzl na jediného vlka, který ze skupinky zbyl. ,,No, když to má být dobrodružství, tak proč né pořádné ??" spiklenecky se na hnědého vlka zašklebil. ,,Samozřejmě, že to nenecháme jen tak. krátce se odmlčel, dávajíc hnědému vlku čas na domyšlení směru jeho slov. Náhle mu na mysl vplula známá myšlenka. ,,No, víš, je tu jeden problém s mojí magii." prohodil tiše, snad jako by na tom vůbec nezáleželo.

Tábor
To, že Destiny upadla do bezvedomia nanešťastie malo ešte jednu nevýhodu- znova sa jej vrátili spomienky. Neboli to úplne sny, tie sú totiž zvyčajne pomiešané, nezmyselné a domotané. Teraz však pred očami sledovala spomienky alebo skôr ich útržky. Niekedy boli tak krátke, že len sotva stihla zaregistrovať, že sa odohrali, inokedy len dúfala kedy sa skončia. A u niektorých dúfala, že sa neskončia nikdy. Videla svoju rodinu keď ešte bola spolu, videla modrý vodný oheň, svoju starú mamu Nashiru ako beží lúkou, otca ako nesie korisť, Lucasa ako sa hrá so Sophie keď boli ešte malé vĺčatá... spomienky sa zrazu mihali rýchlejšie a ona ich len sotva stíhala zaznamenávať. Bola to zmes farieb a zvukov ktoré nestíhala zaregistrovať.
Cítila trochu energie, no inak bola vyčerpaná. Chcela spať, chcela mať zatvorené oči a zahnať tú bolesť hlavy a pocit únavy. Posledné čo si pamätala bolo to, že bežala za pachom Alsafi do lesa. Potom mala pomyselné okno. Nepamätala si to. Čo sa stalo? Kde to som? pomyslela si. Opatrne pootvorila jedno oko, potom aj to druhé. Netušila kde je ani ako sa tam dostala. Spoznala Diega aj neznámu čiernu vlčicu, vedela však, že ju už kdesi predtým asi videla. A pri vchode videla Alsafi, aspoň si myslela, že je to ona. Bola zmätená, no stále príliš unavená na to, aby na seba upozorňovala. Túžila znova zaspať, no tušila, že sa jej to už tak rýchlo nepodarí.

"Mno, pokud budeš ve smečce, vyšším postům se podž'řizovat budeš muset, to platí převážně pokud se přidáš do Zeiss. Nicméně tady v Ishimuře ty vyšší posty tolik neřešíme, je potřeba hlavně vyšší, ale i nižší posty respektovat, podřizovat se jim nemusíš, ale posouchat bys je měl, hlavně Alfy, Bety a léčitele." Řekla a doufala, že to bude dostatečně srozumitelné. Chápala Rasovo rozhořčení, i ona se nerada podřizovala, ale měla alespoň zvládnuté sebeovládání a když byla nutnost, i jako Alfa se uměla podřizovat a ustupovat.

HEXY DE MAl
Hranice

Znovu jsem máchla packou a zeď, kterou jsem vytvořila zmizela v zemi, když jsem už cizí vlčí pach cítila už jen slabě. Pevně jsem držela Dina v objetí a moje hořké slzy padaly do jeho srsti. Po pár dlouhých minutách jsem se konečně uklidnila a přestala fňukat. Pořád můj obličej vypadal zničeně, ale byla jsem si jistá, že ho dokážu změnit do kamenné masky bez emocí, kdyby se objevil nějaký cizák. "Dědo...," zašeptala jsem a trochu povolila svoje objetí, ale neudělala jsem od něj ani jeden krůček. "Přišel za mnou a ani nevím co se stalo. Mám mu to říct? Ano, je to můj děda. Je tedy načase mu to říct," pomyslela jsem si rozhodně. "Sanito odešel za hranice," vydechla jsem ztěžka a žalostně jsem zakňučela. "A bez jediného slova," dodala jsem v duchu. Kdyby přede mnou nestál otec mého otce, tak bych teďka začala uvažovat nad tím, zda mu to nebude připadat jako maličkost se kterou ho otravuji.

WS
Zamračila se na něj, jako by šlo o nějaké nezbedné vlče které má na starost. ,,Tak si umrzni, ale moje chyba to potom nebude!" Hájila se ihned s hlavou vysoko zdviženou, přitom si aniž by to přímo tušila lehce dupla, jako by ji potom měl snad víc respektovat a poslouchat. Poté na chvíli nedávala pozor, otočená k němu zády neměla přehled o tom co se za ní děje a náhle už ležela na zemi. Jediné co stačila před sražením do sněhu postřehnout byl jeho řev. Začala sebou házet a tlapama ho od sebe odstrkávat a různě odhánět. A ačkoliv se zdálo jako by ho chtěla odehnat, na tváři měla úsměv. Přitáhla tlapy k tělu když promluvil a postavil se, už mu chtěla nějak odporovat, sesadit ho z toho neviditelného trůnu a zase být chvíli ta co má navrch. Ovšem to už se ji snažil vyvést z míry naprosto novým způsobem, rozesmála se jako už dlouho ne a tlapami ho zase začala od sebe odstrkávat, tentokrát aby ho v tom zastavila. Zarazil ji až sníh na čenichu, odfrkla si a zavrtěla hlavou. ,,Mohla bych Vás žalovat. Tohle je vážné obtěžování." Pronesla vážně a přitom na něj koukla s jistou drzostí v očích.

Ra's Al Ghul
Tábor 
,,No právě někoho poslouchat, když jsem naposledy někoho poslouchal, tak to byly nejhorší dny mého života.  Já nemusím nikoho poslouchat.  Já jsem Ra's Al Ghul. Hlava Démona a ty se mi pokloníš (//používá svoji magii)."  Zavrčel jsem. Nesnašel jsrm slovu poslouchat. Najednou sem byl plný vzteku.  Vadilo mi, že mě nerespektuje. Ale asi jsem na ní neměl vrčet, musím být chytrý a trpělivý a pak se mi všichni podřídilí.

Ra's začal vrčet, očividně byl dost znepokojený. Pak Tenebris ucítila jeho magickou auru a následně byla násilím donucena se mu poklonit. "Ra'si..." Řekla, ve snaze ho uklidnit. "To dělat nemůžeš. Minimálně ne tady, v táboře. V soukromí při tréninku, okej, ale ne tady.
Nemuselo by to dobře dopadnout. Pro Tebe." Řekla a v jejím hlase byla znát starostlivost.

Ra's Al Ghul
Tábor 
,,Neprotestuj (//Používá svoji magii). Jaké asi špatné věci by se mi mohli stát. Nikdo mi nedokáže vzdorovat." Zasměju se. Bylo to příjemné, líbilo se mi to. Líbilo se mi ten pocit,  když mě někdo poslouchal. Rozhlížel jsem se po ostatních vlků v táboře,  ale ti si mě nevšímali. To bylo dobře, můžu se soustředit jen na Alfu. Jen na Tenebris.

Tenebris opět musela poslechnout. Když však Ra'sova magie přestala působit, hrdě se narovnala. "Tak a dost." Řekla rázně. "Tohle dělat nesmíš." Teď už byla i ona naštvaná a věděla, že jestli Ra's rychle nepřestane, přestane se ovládat.

/Hranice/
Odešel bez jediného slova... přehrál jsem si její informaci v hlavě znova a konejšivě ji olízl po kohoutku, který jsem měl nyní nejdosažitelnější, jakmile jsme byli obejmuti. Jako obvykle, jsem vnímal i dnes jak slova, tak myšlenky a proto jsem to znal celé. Nevím, jak ti mohu pomoci... možná nabídnout přítomnost, pokusit se tě rozesmát anebo zabavit... ale Sanita asi těžko zavolám zpět. pomyslel jsem si a následující myšlenku poslal Hexy do její hlavy: ,,Pokud udělal toto, asi ti za to nestál..."
Lehce jsem svěsil hlavu a čenichem jsem ji hladil po srsti na šíji. Věděl jsem, jaké to je. S Richu jsem si prožil téměř totéž, ale její návrat jsem vážně nečekal, to v tom bylo krapet jiné. Mlčel jsem a komunikoval v mysli, stále mi to stačilo.

//Jen připomínám,  že ten příspěvek May tak trochu neplatný,  ještě ho bude opravovat

Fevris & Kay
--> Tábor
Fevris preleteľ nad hranicami, presnejšie nad hlavami HEXY a DINA, no teraz ich nebral na vedomie, keďže sa prudko rozleteľ a mieril priamo k Ishimurskému táboru. Preleteľ nad riekov Wolf, až sa tábor začal objavovať v diaľke. Už sme tu, pomyslí si samotný patrón, keď začne spomalovať a pristane v blízkosi alf Reela a Tenebris. Samotný dračí patrón ich ignoroval iba im poslal myšlienku: "Neviete, kde je Diego alebo iný liečitel?" nakoniec si drak ľahol a tým odhalil Saphu a spiaceho, zraneného Kaya.

Tábor
Podívala jsem se na Alsafi, která mi odpověděla na otázku. "Ach ták...", protáhla jsem, chtěla jsem toho tolik říct, ale Diego se ke mně přitočil a olízl mě na čumáčku. Potom se také ujal slova. Poslouchala jsem ho a přemýšlela, jaké to bude, až budu já matkou. Koutkem oka jsem pozorovala Destiny, tak se podle slov její dcerky jmenovala. Ležela tak klidně, aby ne, když byla vyílená. "Diego prosím, musíš si odpočinout, tvoje magie tě připravuje o energii , se kteroul by ses měl naučit hospodařit. Protože já přes to léčení nejsem," mrkla jsem na něj s posledními slovy, ale v mém hlase byly slyšet lehké výčitky. Neměl si to brát zle, já se o něj jenom bála. Znovu jsem se pohledem přesunula k Destiny. Pootevřela oči! Jenomže teď se hrozně těžce shánělo cokoli, z čeho by šel připravit nějaký... lektvar..? Který by dobře léčil. Byla zima, vodní toky byly zamrzlé a tráva byla pohřbena pod sněhem. Nenapadalo mě už skoro nic! "Neumíte tu někdo něco s vodou? Já jen... Možná by se Destiny měla něčeho napít..."

//keby niečo, je len vysilený a má spálené predné nohy

Tábor
Videla, ako Destiny pootvorila oči. Celkom ju potešilo, že vlčica bola v poriadku. ,,Mám mágiu dažďa, no neviem, či to pomôže," ozvala sa, a nečakajúc na reakciu si predstavila pred sebou kvapku vody. Stálo ju to veľa úsilia a energie, no nakoniec sa jej to podarilo. Pokúsila sa ju zväčšiť, a držala ju vo vzduchu. ,,Čo teraz? Musí sa napiť. Navyše, nemyslím si, že takéto množstvo vody jej bude stačiť, no viacej toho už nezmôžem," pokrútila hlavou. Nech to už skončí, pomyslela si.

Vystával a tupě hleděl. Jelikož byl zády k Destiny nevšimnul si, když otevřela oči. Sledoval jak Alsafi vytvořila kapku vody. Kolem Diega se vytvořila jedna vodní koule a tu lehce zanavigoval k oné kapce a následně ji nabral a vodní koule se o něco zvětšila. Následně se podíval na Eveline. "Mohla by jsi vytvořit nějakou misku, nebo tak?" Zeptal se, stále se soustředíc na vodní kouli, aby nespadla na zem a voda, nebyla všude okolo.

Tábor
Pozorovala jsem Alsafi a kývla, přičemž ona vytvořila kapku vody, Diego potom udělal vodní kouli. Na jeho otázku jsem jen kývla a vyvolala ze země kousek černé hmoty, přičemž jsem se soustředila i na to, aby se nerozpadl pelíšek, bylo to přecijen víc než jeden předmět a prostě to něco vyžadovalo. Nakonec jsem ten kousek zformovala do misky, kterou jsem dala přesně pod vodní kouli. Miska to byla dostatečně veliká, aby se do ní voda vešla. "Bezva," vydechla jsem.

Les Omega - ÚE
Osaměl jsem a tak jsem se vydal dál. Byl jsem rád, že Kuriko si našel domov a že je šťastný. Mé poslání bylo naplňeno. Reel se stal alfou, což byl největší úspěch. Jen Akiru byla pryč. Stejně jako Seikatsu, stejně jako Aoi a stejně jako Orange s Celestýnou. Ti všichni se stali vzpomínkami a něčím, co na mne čekalo. Už brzy. Vydal jsem se k hranicím a když jsem k nim dorazil, překročil jsem je a rozbehl se dál.