Příběh smečky Ishimura III.

Zastavila jsem se u hranice a pomocí své magie jsem pohlédla na krajinu za sebou. Viděla jsem louky, které tvořily mé rodné útočiště, můj bývalý domov. Magii jsem ihned vypla a nadechla se. Ucítila jsem vůni domova, Ishimury. Zjištění, že jsem nasákla pachem Kirigakure mi nevadil, protože jsem ji měla ráda. Vlastně jsem měla v oblibě všechny světlé smečky, protože v Kiri jsem se narodila, v Ishi žiji a ve Fénixu žije můj syn a narodily se tam má vnoučata a já doufala, že jsou živá a zdravá. Určitě i je jsem chtěla navštívit, ale doma jsem už dlouho nebyla a nechtěla jsem se jen toulat. Naopak jsem chtěla být hraničářkou a hlídat hranice smečky. Pousmála jsem se, ale než jsem se vydala dál, tak jsem pomocí magie uviděla nějakou náušnici...? Vypadalo to, že nikomu nepatří a tak jsem si ji vzala a nedbaje na bolest, jsem si ji nandala. Bohužel jsem nevěděla, jestli k něčemu je užitečná. A i když jsem svojí část magie vidění používala jen na pár vteřin většinou, tak stejně jsem dokázala zahlédnout třeba i něco jako plášť. Ano, jeden jsem měla na sobě, ale stejně jsem si vzala i ten, co se válel na zemi. Podle pachu tu byl už dlouho a tak jsem neváhala a vzala si ho na sebe. Ten svůj druhý jsem zamotala a schovala pod tim novým. "Snad bude lepší, i když ho nevidím. Jaká škoda," vzdychne a rozkluše se do vnitra domova. Brzy jsem však zachytila dva cizí pachy a tak jsem se za nimi vydala. Ani jsem netušila, že plášť, který zakrýval většinu mého těla umí měnit barvy a dokonce zakrývat můj pach, takže nikdo nemohl ani vědět, že jsem nějakou dobu byla v Kirigakure. Tiše jsem došla až za dvouma vlky (Demon a Ra's) tak, aby mě kryl plášť a byla jsem těžko viditelná a ani pach nemohli cítit. "Zdravím," pověděla jsem k nim s ledovým klidem, když jsem stála několik metrů od nich, protože jsem měla ráda svůj osobní prostor. Zapnula jsem svoje vidění pomocí magie a čekala na jejich reakce. Otočila jsem se na toho jedno (Ra's) a v duchu se zamračila. "Není to adoptivní syn Alfy Tenebris? A nebyly s ním nějaké problémy? Ale necítím z něj moc Ishimury." Pomyslela jsem si, ale toho druhého jsem neznala, protože když on byl v Ishi naposled, tak já byla na žádost Alfy Reela ve Fénixu.

Mladý syn Alf se probudil. Protáhl se a porozhlédl se po táboře. Viděl zde pár vlků, však jinak mu celé dění tábora připadalo... nudné. Jinak se to nazvat ani nedalo. Otočil se tedy a začal pelášit z tábora pryč, do neznáma. Drak ví kam to vlastně šel, ani on sám nevěděl, ale brzy mu došlo, jak je svět velký - ne jen okolní doupata, ale i stromy, tráva, hlína, voda. Tlapičky dopadali na koberec tvořený z barevných listů podzimu a pomalu ale jistě se dostával dále a dále. Nakonec zpomalil a zafuněl. Nebylo to úplně jednoduché, pro takhle mladé vlče překonávat takové vzdálenosti. Zafuněl a porozhlédl se. Ucítil cosi, snad další vlky? Neuměl ještě řádně třídit pachy, ale když uviděl postavy, byl si jist, že se nepletl. Viděl vlčici a dva jiné vlky. Doťapkal k nim tak, že stál nejdál od vlčice a hned za dvěma cizími vlky. "Co se děje?" Byla první slova, kdetá kdy vlček vyřknul a pohodil dlouhým, nevlčím ocasem.